Rýhovaná omítka: typy, aplikace a řešení problémů pro dokonalý vzhled

Fasádní omítka je to první, čeho si při pohledu na jakýkoliv dům všimneme. Pokud vybereme vhodný typ omítky, bude stavba vypadat honosně a působivě. Omítka neplní jen funkci estetickou. Má za úkol chránit podkladovou vrstvu (zdivo nebo zateplovací systém), zajistit dobrou mechanickou odolnost a snižovat míru zašpinění. Velmi důležitým momentem pro dobře zhotovené dílo je nejen dobrá teoretická znalost technologického postupu, ale i vlastní zkušenost a znalost vlastností používaného materiálu.

Druhy fasádních omítek

Každou omítku tvoří nějaké pojivo, plnivo a voda, případně další přísady, které zlepšují vlastnosti materiálu. Protože se různé typy omítek liší složením, mají odlišné vlastnosti a hodí se na různé typy podkladů. Na obecné rovině rozlišujeme fasádní omítky na minerální a pastovité.

Minerální omítky

• Minerální omítka se vyrábí z přírodních materiálů (vápenců, cementů, křemičitých písků apod.).
• Jde o suché směsi, a tak se musí se před aplikací smíchat v požadovaném poměru s vodou.
• Minerální omítky se vyznačují vysokou paropropustností a odolností vůči tvorbě plísní.
• Jejich nevýhodou je náročnost aplikace.
• Protože nejsou minerální omítky probarvené, pro dosažení požadovaného odstínu se musí dodatečně opatřit fasádní barvou.

Pastovité omítky

• Dalším typem omítek jsou tzv. pastovité, které se v současné době uplatňují mnohem častěji než minerální.
• Jde o tenkovrstvé designové omítky, které jsou ideální pro použití na různé systémy zateplení.
• Na rozdíl od minerálních jsou probarvené a naředěné.
• Díky pastovité konzistenci se přímo nanáší na podkladovou vrstvu, a tak je nanášení pastovité omítky rychlé a snadné.
• Fasádní omítky pastovité konzistence se podle použitého pojiva standardně dělí na silikátové, silikonové a akrylátové. Existují pak různé kombinace pojiv, například silikon-silikátové omítky, které se vyznačují větší odolností vůči zašpinění.

Silikátové omítky

• Pojivem těchto omítek je silikát, tedy vodní sklo.
• Nejvíc paropropustné jsou omítky silikátové.
• Vzhledem ke zmíněné vysoké paropropustnosti se hodí pro použití na všechny typy zateplovacích systémů.
• Protože je použité pojivo zásadité, odolává vůči vzniku plísní a mechů.
• Na druhé straně je možné silikátové omítky aplikovat jen při dobrých klimatických podmínkách. Ideální je teplota kolem 20 °C a vlhkost 50 %.
• Omítka Cemix silikátová se díky pojivu obsahujícímu vodní sklo vyznačuje zejména výbornou paropropustností a samočistící schopností. Je určena zejména pro podklady, které musí volně dýchat.

Silikonové omítky

• Vzhledem k vynikajícím vlastnostem patří silikonové omítky k nejlepším materiálům využívaným pro omítání fasád.
• Silikonové omítky se vyznačují dobrou pružností, odolností vůči vodě i špíně, stejně tak i jednoduchou aplikací a mnohaletou životností.
• Silikonové omítky také odolávají vůči UV záření, jsou chemicky stabilní a odolné proti vzniku plísní.
• Nejvíce užitných a funkčních vlastností má omítka Cemix silikonová, která kombinuje přednosti předchozích typů omítek. Omítka je paropropustná, s nízkou nasákavostí, vysokou odolností proti povětrnostním vlivům a schopností překrýt vlasové trhlinky v podkladu. Je velmi mikroporézní a používá se na všechny běžné minerální podklady.

Akrylátové omítky

• Na druhé straně jsou omítky akrylátové, které jsou cenově nejdostupnější.
• Jde o probarvený typ pastovitých omítek, které lze bez problémů namíchat i do velmi sytých a plných odstínů.
• Akrylátové omítky jsou mechanicky odolné a snesou i častý kontakt s vodou.
• Řada výrobců přidává do akrylátových omítek speciální fungicidní přísady, a tak se ani u nich mechy a plísně často neobjevují.
• Hlavní nevýhodou akrylátových omítek je zmíněná nízká paropropustnost. Proto se doporučují jen na fasády s dobrými izolačními vlastnostmi.
• Omítka Cemix akrylátová je vysoce vodoodpudivá, pružná, se schopností překlenout vlasové trhliny v podkladu. Omítka je omyvatelná a snadno udržovatelná. Její výhodou je vynikající barevná stálost a možnost probarvit ji do téměř neomezené barevné škály.

Silikon-silikátové omítky

• Vedle tří zmíněných typů pak existují i různé speciální typy omítek s kombinací různých pojiv. Hojně rozšířené jsou například silikon-silikátové omítky.
• Novinkou pro rok 2009 je omítka Cemix silikonsilikátová, jejíž velkou předností je poměr kvality a ceny. Kombinuje v sobě vlastnosti silikátové a silikonové omítky. Stejně jako u silikátové omítky je možné její použití jako povrchové vrstvy sanačních omítkových systémů. Omítka má také vysokou odolnost proti znečištění.

Příprava podkladu

Dříve, než se pustíte do nanášení povrchové úpravy na stěnu, měli byste si posvítit na podklad. Před nanášením omítky musí být podklad suchý, zbavený prachu a mastnot. Volné části, jako například staré nátěry, ze stěny jednoduše okartáčujte. Podklad musí být suchý, prostý prachu, volných kousků a výkvětů, nosný, nezmrzlý a nesmí být vodoodpudivý. Podklad musí být maximálně rovinný a spáry mezi stavebními dílci musí být vyplněné. Díry nebo prohloubeniny vyplňte a vyhlaďte pomocí stěrkovací hmoty.

Na plochu stěny poté naneste hloubkovou penetraci. Ta zajistí lepší absorpční schopnost podkladu, sama je však neviditelná. U tenkých omítek, které nebudou přetřeny barvou, byste měli dát přednost bílé hloubkové penetraci. Pro zlepšení adheze zdiva je velmi vhodné přímo na konstrukci provést podkladní postřik cementovou maltou SikaWall-50 Kontakt. Povrch se navlhčuje v případě velmi savých materiálů (cihly, tvárnice). U málo savého podkladu (beton, pórobeton) se vždy dělá plně kryjící postřik cementovou maltou SikaWall-50 Kontakt.

Aplikace rýhované omítky

V současné době neexistuje česká norma, která vytváří názvosloví struktur tenkovrstvých omítek. Přiklonili jsme se k terminologii užívané v prospektech výrobců tepelněizolačních systémů a ve stavební praxi. Povrchové úpravy tenkovrstvých omítek se nejčastěji vyskytují jako rýhované, škrábané (roztírané) a vyhlazené struktury s velikostí zrn 1 až 4 mm.

Čtěte také: Výhody podlah Gerflor

Rýhovanou strukturu vytvoříme krouživým nebo přímočarým tahem polystyrénového či umělohmotného hladítka po krátkém zaschnutí nanesené omítky; zrnité částečky se přitom tahem roztírají do rýh.

Pro fasády v exteriéru se doporučuje volba strukturované finální omítky se zrnem min. 2 mm.

Tenkovrstvé omítky se realizují buď jako rýhované, nebo škrábané. Podle vyžadované struktury musíte pořídit vhodný typ omítky a provést správný postup finální úpravy. Hrubé natažení omítky provádějte s využitím ocelového hladítka. V závislosti na podkladu a teplotě v místnosti omítka zaschne po přibližně deseti až patnácti minutách. Když zaschne (přibližně deset až patnáct minut), vytvoří se plastovým hladítkem samotná rýhovaná struktura.

Postup aplikace rýhované minerální omítky v interiéru

Při ručním zpracování šlechtěné omítky v maltovníku je třeba na rozmíchání použít míchačku s nízkými otáčkami a z poměru přibližně 6 l čisté vody na 30 kg suché směsi vytvořit směs s „plastickou“ konzistencí bez hrudek.

Pro opravy vnitřních omítek se používají sádrové, jílové či vápenné omítky.

Čtěte také: Jak zabránit vrzání plovoucí podlahy

1. Příprava zdi: Podklad musí být rovný, čistý a nosný. Volné části omítky odsekejte až na zdivo. Rovné hrany staré omítky jsou důležité, aby nově nanesená omítka přilnula. Pro dobrou přilnavost je nutný základní nátěr.
2. Rohové lišty: Na dokonale pevnou a únosnou starou omítku se pomocí speciální rychle tvrdnoucí malty připevní rohové lišty jako ochrana hran stěn před nárazem.
3. Penetrace podkladu: Penetrační nátěr se krátce promíchá a v rovnoměrné vrstvě nanese na celý podklad.
4. Ohraničení soklu: Vyznačí se budoucí výška soklu (např. pomocí laseru nebo provázku a vodováhy).
5. Příprava omítky: V maltovníku se připraví omítka. Pro dobré rozmíchání hmoty s vodou doporučujeme použít vrtačku s míchadlem. Nmíchejte jí pouze tolik, abyste byli schopni připravené množství okamžitě zpracovat.
6. Aplikace omítky: Na většinu plochy se omítka natahuje hladítkem na tloušťku 3 mm (největší zrnitost). V oblasti rohů, dveřních a okenních otvorů se omítka nanáší a upravuje zednickou lžící, aby se předešlo trhlinám v místech styku různých materiálů.
7. Rýhovaná struktura: V závislosti na podkladu a teplotě v místnosti omítka zaschne po přibližně deseti až patnácti minutách. Když zaschne, vytvoří se plastovým hladítkem samotná rýhovaná struktura.
8. Schnutí omítky: Šlechtěná omítka schne přibližně tři až čtyři dny.

Tipy pro jednotný vzhled

Aplikace omítky samotné a její konečný vzhled jsou do značné míry ovlivněny zkušeností toho, kdo ji nanáší. Velmi podstatným východiskem dobrého díla je rovnoměrné počáteční rozmíchání omítkové směsy s vodou či omítky samotné. Pokud dojde k sedimentaci křemenných kamínků již v nádobě či v zásobníku, je velmi náročné docílit rovnoměrné struktury omítky a je třeba zrno dodávat do tzv. hladkých míst.

• Omítku by měla zpracovávat vždy jen jedna osoba. Jinak vzniknou viditelné rozdíly ve struktuře a možná i v barvě.
• Pokud jste ještě nikdy neomítali, procvičte se předem na kousku sádrokartonové desky.
• Rýhovanou minerální omítku je třeba vždy nanášet na ucelené plochy a přizpůsobit tomu i počet pracovníků. Napojování jednotlivých etap by nemělo probíhat v přímé vertikále či horizontále, ale např. šikmo, ve zdobných detailech či v přirozeném rozhraní konstrukčního celku.
• Rýhovaná struktura se provádí odlišným způsobem než zatíraná. Rýhovanou omítku nelze zatočit, stejně tak, jako nelze zatíranou omítku vyrýhovat. Proto pozor na výběr omítky.
• Důležitý je také jednotný rukopis strukturování, což je důležité zejména u rýhované struktury. Sehraná parta fasádníků dokáže fasádu vyrýhovat rýhami stejné velikosti.
• Před prováděním je nezbytné naplánovat a plošně rozdělit jednotlivé pracovní etapy tak, aby byl v rámci jedné proveden jeden konstrukční celek (přirozeně ohraničený úsek jako např. celý štít, rizalit, nika aj.) nebo jednobarevná plocha části konstrukčního celku (např. mezokenní pilíř).
• Na jednotlivé fáze díla by měl být nasazen dostatečný počet pracovníků (např. 3-4 pracovníci na jednu řadu lešení).

Časté chyby při realizaci rýhovaných omítek

Chtěli bychom seznámit s častými chybami při realizaci omítek, ke kterým dochází během nanášení a strukturování finální tenkovrstvé omítky.

Zaměřme se na chyby, které vycházejí z chybné aplikace samotných tenkovrstvých omítek, nikoli z důvodu chybně provedeného podkladu.

• Různé tloušťky nanesené omítky: V těchto případech je patrná vzhledová nesourodost provedené fasády s místy různých tlouštěk nanesené omítky. Obvykle byl vynechán technologický krok č. 2 - stržení přebytečné vrstvy omítky - a rovnou se strukturovalo.
• Strukturování příliš zavadlého materiálu: S místy strukturování příliš zavadlého materiálu se setkáváme zejména v místech přechodu mezi pracovními etapami. Nejčastějším přechodem jsou místa úrovní podlážek lešení. Přestože dochází ke snaze dodržet technologický postup, stává se, že krajní partie předešlé etapy jsou již příliš zavadlé a následným přetažením nové vrstvy omítky dochází v určité partii k zatření původní struktury a na konci samotném k vlečení zrna s pojivem za hladítkem.
• Nesprávné stadium zavadnutí: V dnešní době velmi často dochází k vytváření škrábané struktury v materiálu, který nemá vhodné stadium zavadnutí. K těmto případům dochází také v situacích, kdy byla dodržena technologicky předepsaná přestávka, ale omítka byla příliš zředěná, a tím se značně omezila strukturovací schopnost zrna.
• Nestejnoměrné točení: Jak již bylo řečeno, konečný vzhled fasády může působit homogenně přesto, že při detailnějším průzkumu jsou patrné nepravidelnosti v točení. Hranice přijatelnosti bývá překročena v okamžiku, kdy se na fasádě střídají nepravidelnosti krouživého točení s vertikálními či horizontálními přechody.
• Barevná nesourodost a odlišná hydrofobita: Veliký vliv na celkový vzhled fasády může mít také barevná nesourodost egalizačního nátěru či rozlišná hydrofobita povrchu.
• Chybně provedený podklad: Jedním z důležitých faktorů, který může ovlivnit převzetí stavby po provedení kontaktního zateplení, je vizuální vzhled finální omítky. Je nutné mít dobře očištěný a připravený podklad. Omítka se nanáší pouze v tloušťce o velikosti zrna a každá nerovnost podkladu by na fasádě byla viditelná. Proto je nutné podklad řádně srovnat nejlépe stěrkovací hmotou a následně napenetrovat speciálním penetračním nátěrem, který sjednotí savost podkladu a ulehčí nanášení a strukturování omítky. Vynechání penetrace je chybou.
• Napojování omítky: Napojování je možné provádět pouze systémem ´mokrá do mokré´. Napojení do zaschlé omítky bude v ploše viditelné. Pokud by k napojování docházelo až po přeschnutí omítky, byly by spoje viditelné.
• Nevhodné klimatické podmínky: Nanášení provádíme za teplot od +5 do +25 oC. Nižší i vyšší teploty zásadně ovlivňují zpracovatelnost omítky. Omítku nenanášíme na přímo osluněné a zahřáté plochy, ani ji nenanášíme za silného větru, či před očekávaným deštěm. Ten by mohl z nezatvrdlé omítky vymýt zrna kameniva či dokonce barevné pigmenty.
• Dlouhá prodleva mezi nanesením a strukturováním: Mezi nanesením a strukturováním nesmí být dlouhá prodleva, aby omítka nezaschla a bylo ji vůbec možné upravit.

Kritická místa pro aplikaci omítky

Na základě zkušeností a provedených analýz je možno obecně lokalizovat místa, která se vyznačují větší náročností na provedení díla a měla by jim být věnována náležitá pozornost od projektantů přes prováděcí firmy po stavební dozor a investora.

• místo styku jednotlivých pracovních etap, tj. místa, kde dochází k setkání dvou pracovníků, kteří vytvářejí strukturu omítky, nebo místa, kde dochází ke krátkodobé časové prodlevě mezi napojením (např. napojení nové vrstvy omítky na původní pracovní spáru);
• místa styku pracovních fází, tj. například přechod mezi jádrovou omítkou a štukovou omítkou;
• všechny zdobné detaily (např. římsy, šambrány, bosáže, niky aj.);
• vnější nároží a kouty (např. ostění otvorů);
• soklové partie.

Dekorativní omítky

Alternativou k tapetám nebo hrubovláknité omítce je dekorativní omítka. Můžete s ní vytvářet různorodé povrchy, které mají podle dopadu světla různý účinek v místnosti. Mnohé dekorativní omítky můžete nanášet válečkem a strukturovat podle svých představ.

Čtěte také: Rýhované omítky pro fasády

Dekorativní omítka Marmorino

Dekorativní omítka Marmorino umožňuje imitaci přírodních nátěrů s lesklou i matnou strukturou jako je mramor, travertinový kámen a beton. Vytváří odolný povrch. Omítka zakryje drobné nerovnosti. Designová omítka je určena pro dekoraci téměř všech povrchů vnitřních prostor. Materiál vypadá atraktivněji, když na něj dopadá velké množství světla, stejně jako na velkých plochách: chodby, schodiště, obývací pokoje, haly, ložnice atd. Průměrná spotřeba 0,20 kg/m2.

Dekorativní omítku Marmorino lze aplikovat na jakýkoliv savý povrch (jádrová omítka, sádrokarton, štuk, ztracené bednění, starý beton). Okolní teplo by mělo dosahovat od 5 do 20°C. Omítka se nanáší v tenké rovnoměrné vrstvě nerezovou špachtlí nebo hladítkem. Poté se vytvoří vzor špachtlí, hladítkem nebo jinými dekorativními nástroji. První vrstva se nanáší tence a rovnoměrně nerezovou špachtlí nebo hladítkem. V případě potřeby je možné aplikovat finální, voděodolný vosk Cera, zajišťující další dekorativní lesklý efekt. Nanáší se houbičkou nebo štětcem.

Moderní válečkované a rýhované omítky

Moderní válečkované nebo dekorativní rýhované omítky jsou nejvhodnější pro vytvoření zajímavé struktury na stěnách. Variace v zrnitosti a barvě poskytují kreativní svobodu tvoření. Omítání však vyžaduje trochu zručnosti a cviku. Dekorativní rýhovaná omítka má poněkud větší zrnitost než válečkovaná omítka. Po nanesení ji roztírejte plastovým hladítkem vodorovnými, příčnými nebo krouživými pohyby. Tak vzniknou rýhy a žlábky a typicky hrubý povrch.

Tabulka 1: Vlastnosti vybraných typů pastovitých omítek

Barevná omítka

Kdo má rád barvy, může omítku probarvit. Jednoduše vámi vybranou tónovací barvu (na disperzní bázi) přidejte do omítky a nejlépe vrtačkou s míchadlem důkladně promíchejte. Má-li být barva sytější, natřete disperzní barvu přímo na zaschlou omítku. Barvu naneste na stěnu například štětcem a z povrchu vyvýšených ploch ji poté odstraňte suchou houbou. Zajímavé barevné variace vznikají i použitím efektových válečků nebo stíracích rukavic. Při nátěru stěn dávejte pozor, aby barva neutěsnila podklad. K tomu se hodí disperzní barvy do interiéru. Při výběru barev dbejte na kvalitu. Pokud jsou stěny silně savé, porézní nebo pískující, naneste před malováním penetrační nátěr, abyste docílili rovnoměrného výsledku malování.

Bezpečnost práce

Omítky s obsahem cementu vážou vodu a mohou vyvolávat podráždění pokožky. Při práci s omítkou proto vždy používejte rukavice, a nejlépe i ochranné brýle. Pokud Vám přesto něco vnikne do oka, vypláchněte jej velkým množstvím čisté vody a rychle vyhledejte lékaře.

tags: #ryhovaná #omítka #problémy #informace

Oblíbené příspěvky:

• komplexní průvodce podložkami z měkčeného PVC
• Nadčasová krása teraca
• Asfaltová silnice na Lysou horu
• příčiny problémů s tuhnutím sklenářského tmelu
• Moderní systémy splachování