Prevence a odstranění výkvětů na omítce, zdivu a betonu

Solný výkvět na jinak udržované zdi či podlaze dokáže pěkně potrápit. Omítka je vedle vlastní struktury domu nejviditelnější částí obydlí a každý návštěvník si podle ní udělá první obrázek o způsobu žití osob v daném objektu. I přesto, že v minulosti byla omítka jednou využívána více, jednou méně, dnes si bez ní nelze představit už žádnou stavbu. Solný výkvět vzniká, pokud se odpařuje voda s vysokým obsahem soli. Sůl krystalizuje, krystaly se dostávají do pórů zdiva a tlačí se až na povrch, voda se pak odpaří a zůstane jen solná mapa. Vidíme to obzvlášť u starších domů.

Co jsou výkvěty a jak vznikají?

Označení výkvět pro různé druhy výluhů nebývá vždy věcně správné. Definice výkvětů nebo výluhů není v žádné normě přesně specifikována, ani se neuvádí jejich podrobné složení. Většinou se jedná o sloučeniny, které jsou označovány jako soli. V praxi jsou používána všechna označení pro „soli na povrchu“ (povlaky, výkvěty a výluhy), a tak je možné rozdělení posuzovat podle chemického složení a rozpustnosti vodou. Dalším členěním pak mohou být ostatní vlastnosti, jako je například míra destruktivního působení na konstrukci.

Existují typy výkvětů solí, které způsobí pouze estetické znehodnocení (někdy jen dočasné), ale je řada solí, které mají postupné destruktivní účinky, zejména uvnitř konstrukce. Jedná se o soli, které po odpaření vody tvoří krystaly. Tvorba těchto krystalů je provázena tlakem v řádech desítek N/mm, což uvnitř struktury materiálů vyvolává postupnou destrukci.

Příčiny vzniku výkvětů

Pro vznik výkvětů je několik zásadních předpokladů. Nejdůležitějším z nich je nadbytečná vlhkost v konstrukci. S ohledem na způsob, jakým se do konstrukce dostala (zabudováním, vzlínáním, případně jiným způsobem), musí následovat opatření k zamezení jejímu dalšímu negativnímu působení. Zcela jednoznačně se dá konstatovat, že bez přítomnosti nežádoucí nadbytečné vlhkosti uvnitř konstrukce je vznik výkvětů prakticky nemožný, protože chybí transportní médium, které rozpustné výkvětotvorné složky rozpustí a také přenese na povrchové plochy konstrukce. Materiály, které jsou určeny pro pohledové zdivo ke zdění, lepení a spárování, jsou svým složením koncipovány tak, aby vznik výkvětů neumožňovaly.

Často kladené otázky o solném výkvětu:

Čtěte také: Druhy impregnace na dřevo

  • Pomůže impregnace proti solným výkvětům? Ano, impregnace výrazně snižuje pronikání vody do povrchu, a tím omezuje vznik solného výkvětu.
  • Může se solný výkvět vracet? Pokud není odstraněna příčina, tak je možné, že se bílé skvrny opět objeví.

Výkvěty na betonu

Tvorba vápenných výkvětů je průvodním a přirozeným jevem zrání betonu, kterému nelze zcela zabránit. Jejich samovolné vymizení účinkem povětrnostních vlivů je dlouhodobější proces v řádech měsíců až let, podle daných podmínek. Každá stavební konstrukce je vystavena specifickým podmínkám, proto se nedá nikdy paušálně stanovit doba, po kterou se vápenné výkvěty budou vyplavovat na povrch konstrukce a následně působením povětrnostních vlivů ustupovat (zpravidla ne déle než 3 roky).

Výkvět na betonových výrobcích je z převážné části tvořen uhličitanem vápenatým, který vzniká přeměnou hydroxidu vápenatého. Ten je jedním z produktů hydratace cementu a za určitých okolností může být rozpuštěn v pórové kapalině a následně transportován na povrch betonu. Zde se působením CO2 přemění na CaCO3. Tento jev vzniká nejčastěji v době vysoké vlhkosti např. při tání sněhu na jaře nebo při trvalejších srážkách. Tyto bílé šmouhy neovlivňují vlastnosti výrobků a často zmizí samy od sebe po čase působením kyselých dešťů.

Vlhkost obsažená v jednotlivých dlažebních kamenech nebo betonových tvárnicích zdiva transportuje na povrch výrobku či konstrukce hydroxid vápenatý Ca(OH)2 vznikající hydratací oxidu vápenatého CaO obsaženého v cementu. Po odpaření této transportní vlhkosti z povrchu betonového výrobku a kontaktu hydroxidu vápenatého s oxidem uhličitým CO2 z ovzduší se vytváří povlaky kalcitu CaCO3 zpravidla bílého zabarvení. Tento původně těžce rozpustný kalcit vystavený povětrnostním vlivům po čase následně přechází v rozpustnou formu - hydrogenuhličitan vápenatý Ca(HCO3)2, který postupně samovolně vymizí.

Existují i další, daleko méně časté formy výkvětů, které se mohou projevovat i za řadu let, pokud je betonová konstrukce vystavena působení vody obsahující různé rozpustné soli. Tyto soli mohou být obsaženy v zemině a přes špatně provedenou hydroizolaci se dostávají do konstrukce, případně se mohou dostávat do konstrukce ze srážkové vody.

Výkvěty na omítkách a zdivu

K nejčastější „nemoci“ omítek patří tzv. výkvěty. Vznikají na omítnutém i neomítnutém zdivu procesem, kdy voda vynáší ze zdiva na jeho povrch rozpustné a vápenné sloučeniny soli. Zdroje těchto částí mohou být buďto malty a omítky, nebo vlastní cihelné zdivo. Výkvěty se však objevují pouze v případě nadměrně vlhkého zdiva. Krystaly, objevující se na zdivu, jsou hygroskopické a při zvýšené atmosférické vlhkosti znovu lehce přibírají vodu. Tím se zase zvýší vzlínání mineralizované vody z půdy a zhoršuje destrukce zdiva.

Čtěte také: Jak chránit dřevo před plísněmi?

Mezi nejhorší výkvěty patří právě tak zvaný sanitr, tedy ledek sodný, jehož výskyt se váže na zdivo starých chlévů a stájí. Vzniká z výluhu výkalů dobytka a bojuje se s ním velmi těžko. Pozor, abychom si jej s bouranými cihlami nebo kamenem, zdánlivě zcela suchými, nepřenesli do nového zdiva (staré zdicí materiály je lepší odvézt na skládku komunálního odpadu). Označení - sanitr - se bohužel ujalo v obecném laickém pojetí pro jakýkoliv výkvět, třeba i když jde o výkvět z horkého minerálního pramene. Pro ten „pravý“ je charakteristický nezaměnitelný zápach močoviny.

Chyby vedoucí ke vzniku výkvětů

Maltové směsi pro lícové zdivo obsahují pojiva, kterými je většinou cement v různých variantách. Doba zrání cementu je všeobecně známa. Po tuto dobu v něm probíhají důležité chemické reakce (zjednodušeně řečeno) a tvorba nových sloučenin za podstatných změn chemických a fyzikálních vlastností, jako jsou například nárůsty pevností a další změny. Tyto vlastnosti následně zajistí dostatečnou odolnost a stabilitu maltových směsí vůči klimatickým podmínkám a jiným nepříznivým vlivům. Při průběhu chemických reakcí vzniká řada sloučenin, v nichž jednotlivé složky bývají různě rozpustné ve vodě. Dojde-li k nadměrnému přísunu vlhkosti v době, kdy nejsou jednotlivé chemické složky stabilizovány (určitý stupeň zralosti umožňující odolnost vůči rozpouštění vodou), je vysoká pravděpodobnost, že vodou rozpuštěné složky budou následně transportovány kapilárním systémem na povrch, kde po odpaření vody dojde k přeměně na vodou nerozpustné sloučeniny.

Prováděné i dokončené stavební dílo je nutné po určitou dobu ošetřovat a chránit před rychlým vysoušením. To je důležité pro bezproblémový průběh hydratace cementových pojiv v maltových směsích. Výraznou chybou při realizaci je, že se nedostatečnou ochranou prováděného díla při odpaření záměsové vody proces hydratace (zrání) zpomalí nebo se zcela zastaví a po opětovném dodání vody se celý proces opět znovu rozběhne. Někdy již jen částečně. Výsledkem je podstatné zhoršení kvality výsledných vlastností vyzrálé maltové směsi, ale i zbytečně dlouhá doba, po kterou proces zrání neprobíhal a o kterou je pak nutné ochranu díla prodloužit. Tento proces zastavení hydratace je znám z celé řady oblastí zpracování maltových směsí, například z omítání ploch zdiva (zejména fasád) a betonování podlahových ploch. Jeho následky bývají daleko fatálnější, než jen dodatečný vznik výkvětů, a to z důvodu dodatečných objemových změn, které jsou provázeny vznikem pnutí a často i tvorbou trhlin.

Prakticky neodstranitelnou příčinou vzniku výkvětů bývají nevhodná konstrukční řešení. Nejčastějším případem je chybějící hydroizolace spodní stavby. Vzlínající vlhkost pak následně transportuje rozpustné soli z podloží. Rovněž je třeba brát v potaz, že i beton je materiál s určitým stupněm nasákavosti. Při dlouhodobém působení vody na beton jím část vody prosákne. Proto je nezbytným opatřením použití hydroizolace pod hlavy plotů a sloupků. Neodstranitelným zdrojem výkvětů je vyplňování vnitřního prostoru konstrukce betonovou směsí. V betonu není ani po 28 dnech zrání více než 50 % cementu hydratováno, a je tak potenciálním zdrojem volného vápna.

Vznik výkvětů může být způsoben i dodatečným přidáním výkvětotvorných složek do používaných materiálů. Důvodem jejich vzniku je například nevhodné používání různých chemických přísad, které mají ovlivňovat vlastnosti maltových směsí, nebo přímo znečištěná záměsová voda, znečištěné nářadí a podobně. Také používání nevhodných chemických prostředků (např. anorganických kyselin) pro dodatečné čištění hotových konstrukcí od zbytků pojiv může vést k zasolení konstrukce s těžko odstranitelnými následky.

Čtěte také: Prevence poškození terasy vodou

Na plotech a komínech za výkvěty zpravidla může nedostatečná izolace od země nebo shora (ochrana před deštěm). Zakrytí betonovou deskou není dostatečné, protože beton prosakuje. V betonu je navíc také cement obsahující vápno. To se po rozpuštění dostane na povrch cihel a po vyschnutí na nich zůstane nevzhledný vápenný závoj. Na sloupky se tak jako ochrana proti dešti hodí spíše stříšky, tvarovky nebo krycí keramické prvky. Při stavbě plotů občas nastává také chyba v podobě vylévání sloupků řídkým betonem.

Jak odstranit výkvěty

Je jasné, že žádná pračka na zeď není, musíme na to jinak. Při odstranění solných (vápenných) výkvětů se dobře osvědčil takzvaný Odstraňovač solných výkvětů. Rychle odstraní vápenné výkvěty, které vypadají jako bílé skvrny na dlažbě a jsou způsobeny usazeninami soli. Vzniklý povlak je vždy nutné z omítky odstranit, neboť základním způsobem ovlivňuje její soudržnost s podkladem.

Před vlastním čištěním dané plochy je nutné si uvědomit, že povrch s největší pravděpodobností nebude nikdy vypadat jako nový. Buď bude vyčištěná plocha světlejší nebo tmavší než okolí v závislosti na vyskytujícím se znečištění a použitých přípravcích. Pokud si na čištění netroufáte sami, doporučujeme kontaktovat specializované firmy, které se zabývají čištěním betonu.

Postup při použití odstraňovače

  1. Přípravek není nutné ředit, pouze vyčleníte nádobu (například starší postřikovač), naplníte ji Odstraňovačem a nanesete ho na postižené místo. Pokud je zasažená plocha menší, použijte k nanášení štětec.
  2. Po aplikaci necháme tekutinu působit zhruba 10 minut. Jako reakci uvidíme „syčení“ postiženého místa.
  3. Poté zapracujeme kartáčem a opláchneme.
  4. Může se stát, že některé výkvěty „nepustí“ hned, proto postup opakujeme, dokud není výsledek perfektní.
  5. Pokud plánujete postižené místo následně impregnovat, počkejte s tím nejméně 14 dní.

Odstranění výkvětů z betonu

Pravda je, že tento jev není lichotivý oku, ale není důvod propadat panice. Má to své řešení. Pokud vás tedy přítomnost výkvětu na dlažbě trápí po estetické stránce, můžete k rychlému odstranění použít např. produkt Lithofin KUKÜ, kterým usazeniny na dlažbě nebo zdi vyčistíte.

Správné použití Lithofin KUKÜ:

  1. Před zahájením čištění celé plochy vyzkoušejte prostředek na zkušební ploše, abyste věděli, jak výrobek reaguje a jak je roztok účinný.
  2. Výrobek používejte při zředění 1:10 s čistou vodou.
  3. Plochu před aplikací namočte, a to proto, aby beton čisticí přípravek ihned nenasál.
  4. V případě čištění dlažby přípravek nanášejte na celou plochu. Přípravek očistí z dlažby veškerý zašlapaný prach a nečistoty a proto i barva čištěné plochy bude výraznější a živější. Nedoporučujeme čistit dlažbu tedy pouze lokálně.
  5. Po navlhčení povrchu můžeme aplikovat čisticí prostředek např. zahradním rozprašovačem. Ihned vidíme reakci.
  6. V některých případech může výkvět být masivnější a tvořit vrstvu, kterou je vhodné po aplikaci přípravku mechanicky narušit např. kartáčem, nechat ještě chvíli působit a poté důkladně opláchnout nejlépe tlakovou vodou. Při neuspokojivém výsledku lze postup opakovat. Výsledek zhodnoťte až po několika dnech.
  7. Na některých místech se může výkvět objevit opakovaně.
  8. Nedoporučujeme zvyšovat doporučenou koncentraci více než 1:10 i přesto, že výrobce chemie to dovoluje. Pro barvené betony to vhodné není. Protože přípravek má mírně abrazivní účinek, narušuje drobné částečky na povrchu, jako jsou prachové usazeniny a podobně. Při silné koncentraci přípravek může začít uvolňovat i částečky barevného pigmentu v nášlapné vrstvě a dlažba může měnit vzhled. Nemusíte se bát, že barvu smyjete úplně. Nášlapná vrstva je při výrobě probarvována celá.

Doporučujeme přípravek Fortesil Cleaner od společnosti Stachema. Můžete si koupit litrové nebo 5 litrové balení. Spotřeba je cca 0,15 - 0,40 litru na m2 dlažby. Naneste FORTESIL CLEANER na znečištěný povrch (štětcem, nalitím, molitanovou houbičkou apod.) a nechte působit.

  • Zakartáčujte měkkým kartáčem - pro velkou plochu doporučujeme použít rotační elektrický kartáč. Pokud by se jednalo o masivní hloubkové výkvěty, můžete použít tvrdý či ocelový kartáč, který naruší povrch do hloubky.
  • Po odstranění nečistot povrch důkladně omyjte vodou.

K očištění povrchu lze použít nejprve běžný kartáč s vodou, event. s přídavkem kuchyňského saponátu. Dále je možno použít tlakovou vodu nebo ocet na již vykrystalizované výkvěty. Pokud je vápenný výkvět intenzivnější formy a žádný z těchto postupů není uspokojivě účinný, doporučujeme použít čistič povrchu betonových výrobků. Jedná se o vodný roztok kyseliny mravenčí. Jedná se o agresivní přípravek, který nejenom rozrušuje strukturu výkvětů, ale také narušuje, resp. barevně „obnovuje a oživuje“ povrchové vrstvičky betonového výrobku („zašlé“ používáním, karbonatací, zráním betonu). Zároveň také nepůsobí pozitivně na pevnostní strukturu betonu. Proto je nutno s tímto čisticím přípravkem pracovat obezřetně a opatrně v souladu s pokyny uvedenými v návodu a bezpečnostním listu výrobku.

Odstranění výkvětů z lícového zdiva a omítek

Pro návrhy opatření, která je potřeba přijmout k odstranění vzniklých výkvětů, je vždy nutné individuálně posoudit příčinu jejich vzniku a zjistit, zda se jedná o vodou rozpustný nebo nerozpustný výkvět. Výkvěty na lícovém zdivu bývají ve většině případů pouze výluhem volného vápna z cementového pojiva, protože malty pro lícové zdivo neobsahují vápenný hydrát. Jedná-li se pouze o tenkou vrstvu výkvětu na povrchu a o jednorázové proniknutí vlhkosti do konstrukce, poradí si s výkvětem klimatické podmínky (mírně kyselý déšť) nebo vhodné čističe určené přímo k tomuto účelu (až po vyschnutí konstrukce zdiva).

Tyto čističe mají vlastnosti, které umožňují odstranění některých typů lehkých povlaků. Jsou to přípravky obsahující organické kyseliny, které nejsou tak agresivní vůči materiálům a životnímu prostředí. Ovšem i při jejich používání je nutné dbát na pokyny výrobce a zejména věnovat péči ochraně okolních ploch, na které se čističe nemají dostat, protože i tyto roztoky mohou poleptat prvky z kovů, dřeva a podobně. Před nanesením čisticího roztoku je důležité důkladně navlhčit čištěné plochy tak, aby se roztok s rozpuštěnou solí nevsákl do lícového zdiva. Po určité době působení čističe je nutné opláchnout čištěné plochy, aby se rozpuštěná sůl odstranila. V případě silnější vrstvy výkvětu je vhodné mechanické odstranění a následně stejný postup jako v předchozí variantě.

Jednou z možností je počkat, až výkvěty smyje déšť. Déšť je totiž slabá kyselina, která si s menšími výkvěty může za několik měsíců poradit. Tato metoda samozřejmě nemusí být zcela účinná, protože jak bylo zmíněno výše, déšť sám může tyto problémy způsobovat. Jestli vám skvrny opravdu vadí a chcete se jich zbavit co nejrychleji, použijte na vyčištění ocet nebo slabý roztok kyseliny solné.

K tomu, jak na tuto nepříjemnou omítkovou „nemoc“ vyzrát, existuje pečlivý a řádný postup při vlastním procesu omítání. Nejdříve je nutné odstranit příčinu zvýšené vlhkosti, která vzniká například poruchou střechy, kanalizace, či jiného média nebo ochránit zdivo před povětrnostními vlivy. I v tomto případě se uplatní pravidlo, že déle znamená lépe. Zdivo totiž musí dokonale vyschnout, vlastní vlhkost nesmí před omítáním přesáhnout hodnotu 6% a v zimě hodnotu 4%. Pokud se na zdivu objeví zmíněné výkvěty, což je více než pravděpodobné, je nutné vzniklé povlaky odstranit ocelovým kartáčem. Když už budeme provozovat tuto činnost, musíme odstranit i další nečistoty, které představují uvolněné kousky cihel či nadbytečné množství malty. Tento postup je dobré opakovat několikrát s časovým odstupem. Před vlastním omítáním je vhodné nanést cementový postřik, po jehož řádném vyzrání v době dvou až tří dní se mohou nanášet jednotlivé vrstvy omítek.

S „pravým“ sanitrem si poradí opravdu jen zkušená firma za podmínky dokonale vysušeného zdiva (7 - 12 % vlhkosti). Podmínka přerušení vzlínání vlhka platí i pro likvidaci ostatních výkvětů minerálních solí objevujících se na vlhkém zdivu. Je celá řada firem, které se tím zabývají. Používají nejrůznější metody - od mechanických přes chemické až po elektrické. Jestliže je proces vysoušení alespoň z části ukončen, lze začít s opravami omítek. Odborník by měl říci, co všechno a v jakém rozsahu se musí odstranit - otlouct, do jaké hloubky zvenku i zevnitř proškrabat spáry, aby se nenarušila stabilita stavby. Jsou-li hotovy tyto nezbytné přípravné práce, můžeme zdivo ošetřit proti plísním a houbám, např. Bochemitem plus apod., aplikovat zpevňovací nátěr (jsou speciální pro různé druhy zdiva) a pak třeba už znovu vyspárovat sanační maltovinou. Po zaschnutí se bude omítat. Zvenčí nejdřív hrubou jádrovou omítkou s přísadou cementu, uvnitř jen vápennou. Pak přijde štuk. Na vysušené zdivo, zvenčí nahrubo omítnuté a „zatočené“, lze už také připevnit tepelnou izolaci - ať již provětrávanou nebo pevnou, neprovětrávanou. Žádný výkvět by se už z vysušeného a znovu omítnutého zdiva neměl šířit. K úplnému dosušení vnitřních prostor (i sklepních) je dobré použít vysoušeč na aspiračním principu.

Prevence vzniku výkvětů

Jednodušší a levnější je solným výkvětům předcházet. Základem je tedy omezit pronikání vlhkosti do materiálu, protože je to především voda, která zapříčiní vznik solného výkvětu na zdivu, dlažbě nebo betonu. Pokud je správně provedena hydroizolace, kvalitní odvodnění a povrchy jsou chráněny pomocí impregnace, výrazně se snižuje riziko, že se soli z podkladu dostanou na povrch.

Možností, jak do jisté míry zamezit tvorbě vápenných výkvětů, je povrch dlažby či zídky opatřit ochranným nátěrem či nástřikem vhodným impregnačním prostředkem, kterých je na trhu celá řada. Funkčnost impregnace na dlažebním krytu je cca 2 až 3 roky, podle intenzity jeho užívání. Přirozeným mechanickým otěrem a povětrnostními vlivy postupně efekt impregnace slábne. Životnost ochranného efektu kvalitně aplikované impregnace na svislé konstrukci (zídce, plotu), která není mechanickým otěrem v takové míře namáhána, je případně delší (5 i více let). To vše za předpokladu správně provedeného (vyspádovaného) podloží, kde se nezdržuje voda, resp. funkčně provedené hydroizolace v případě svislé konstrukce. Naimpregnovaný povrch odpuzuje vodu, resp. snižuje její pronikání do konstrukce, uzavírá transportní kapiláry v materiálu, zároveň však propouští molekulu vodní páry (vlhkost) z konstrukce ven. Je zde tedy předpoklad, že nebude docházet k vyplavování hydroxidu vápenatého kapilárami na povrch a opětovné tvorbě výkvětu.

Význam správného technologického postupu

Omítky proto bývají někdy prováděny na vlhké zdivo tak, že jejich jednotlivé vrstvy se na sebe nanášejí ve velmi krátkých časových intervalech bez možnosti vyzrát a vyschnout. Nedodržování doporučených technologických postupů však může na celé stavbě způsobit velké škody. Každá vrstva omítky totiž tvoří podklad pro další vrstvu a ta musí určitou dobu zrát. Postřik, přednástřik zraje dva až tři dny, v případě všech omítek je doba zrání jeden den na každý milimetr její tloušťky, ovšem nejméně 14 dní a to i při minimální tloušťce jedné vrstvy 10 milimetrů. Pro zamezení vzniku smršťovacích trhlin je dobré udržovat omítku po první dva dny ve vlhkém stavu. Mnoho firem provádějících stavbu na klíč tento technologický postup podceňuje anebo vůbec nedodržuje. Je tedy v zájmu zákazníka, aby si jejich pořádný postup pohlídal.

Před samotnou impregnací je nutné dlažbu očistit od prachových či jílových nečistot, případně od již vykrystalizovaných výkvětů.

Abychom předešli vzniku výkvětů, doporučujeme ošetřit plochu impregnací nebo pečetícím nátěrem/nástřikem. Doporučujeme přípravek REPESIL AQUA od společnosti Stachema. Nevytváří lesklý povrch a nemění vzhled materiálů. Přípravek se aplikuje na suchou a čistou dlažbu pomocí houbičky, štětce nebo stříkáním. Přípravek se neředí a aplikuje se maximálně ve dvou vrstvách (může docházet k tvorbě lesklých míst). Doba zasychání je závislá na klimatických podmínkách, nátěr je proschlý během několika hodin. Po aplikaci je nutné chránit před deštěm 24 hodin. Výrobek je možné aplikovat za teplot podkladu a vzduchu vyšších než 5 °C.

Na zcela vyzrálé a vyschlé vnější omítky můžeme za suchého počasí natřít nebo nastříkat také voduodpuzující prostředek, který chrání fasádu proti atmosférické vlhkosti. Tento nátěr (např. Lukofob na bázi vodní disperze) se musí zhruba po 5 až 7 letech opakovat.

tags: #proti #vykvetu #na #omitku #prevence #a

Oblíbené příspěvky: