Kompletní průvodce realizací anhydritové podlahy s podlahovým topením

Anhydritový potěr je skvělý materiál - samonivelační, rychlý, ideální pro podlahové topení. Ale jeho kvalita stojí a padá s přípravou podkladu. Anhydritový potěr je tekutý - chová se jako voda. To je jeho výhoda (samonivelace), ale zároveň to znamená, že jakákoliv netěsnost v podkladu způsobí zatečení do izolace, pod fólii nebo do sousedních místností. Při realizaci anhydritových podlah je třeba přesně dodržet pracovní postupy. Její pokládka vyžaduje profesionální vybavení a dobré znalosti materiálů a technologií zpracování.

Příprava podkladu před litím anhydritu

1. Zhodnocení podkladového povrchu a vlhkosti

• Při pokládce anhydritové podlahy je prvním a zásadním krokem posouzení podkladového povrchu.
• Nosná betonová deska (stropní panel nebo deska na terénu) musí být vyzrálá - minimálně 28 dní od betonáže. Povrch musí být suchý, čistý a bez velkých nerovností. Prachy, zbytky malty a ostré výčnělky je nutné odstranit.
• Anhydritová litá podlaha má samonivelační účinek a dobře zarovnává nerovnosti, zatéká dokonce i do rýh, štěrbin a prasklin. Proto většinou není nutné podlahy vyrovnávat.
• Důležité ale je ještě před započetím pokládky posoudit vlhkost podkladu i celkovou vlhkost v prostorách. Anhydrit je totiž materiál, který saje vlhkost a snadno vlhne, což narušuje jeho vlastnosti. Proto je na vlhký podklad nebo ve vlhkém prostředí obecně třeba zvolit jiný typ podlahy, např. beton nebo cement.
• Posouzení podkladu a zejména jeho vlhkosti vyžaduje odborné znalosti a zkušenosti a měl by ho provést profesionál v oboru.

2. Položení tepelné izolace

• Na nosnou desku se klade tepelná izolace - standardně polystyren EPS 100 nebo EPS 150, tloušťka 50-120 mm dle projektu. Desky se kladou na sraz, u dvou vrstev na překrytí spár. U podlah na terénu je izolace povinná dle normy.
• Pod anhydritem je zapotřebí izolace proti zemní vlhkosti. Doporučujeme proto, abyste se svým projektantem kontrolovali skladbu základny, tedy hlavně podsyp, roznášecí desku, izolaci proti zemní vlhkosti a také její vytažení na obvodové zdivo a tepelnou izolaci.
• Pokud je to žádoucí, přidáme na první vrstvu polystyrenu ještě vrstvu druhou, nebo třetí.
• Pokud máte vyšší vrstvu tepelné izolace, tedy nad 15 cm, doporučujeme použít polystyren s nízkou stlačitelností EPS 200 S.

3. Instalace dilatačních pásků

• Po celém obvodu místnosti se na stěny nalepí dilatační pásek z pěnového polyethylenu (PE), tloušťka 5-10 mm, výška = tloušťka potěru + 20 mm.
• Anhydritové podlahy sice nejsou náchylné k objemovým změnám, ale přesto musíme svislé dilatace provádět, a to především kvůli kompenzaci teplotní roztažnosti materiálu. K té dochází při změnách teploty v místnosti a její hodnota činí 0,012 mm/m.K.
• Pásek umožňuje potěru se rozpínat a smršťovat při teplotních změnách. Lepí se na stěnu těsně nad PE fólii. Doporučujeme použít dilatační pásek o tloušťce minimálně 5mm a v případě, že máte podlahové topení, tak 10 mm. V technickém listu najdete vzorec pro přesný výpočet minimální tloušťky dilatace.
• Okrajový pásek patří nejen ke stěnám, ale i kolem sloupů, zárubní a odpadních trubek. Dilatační pás pevně přichycujeme ke stěně.
• Dilataci ve dveřních prostupech provádíme pouze v místech, kde potřebujete omezit šíření zvuku.

4. Pokládka separační fólie

• Na izolaci se položí PE fólie tloušťky min. 0,2 mm. Pásy se překrývají minimálně 100 mm a přesahy se slepí páskou. Fólie se vytáhne na stěny nad plánovanou horní hranu potěru (přebytek se odřízne po vyschnutí).
• Je zapotřebí použít PVC nebo PE folii. Naprosto nevhodnými jsou hliníkové folie, které nedisponují ochranným filmem zabraňujícím styku litého potěru s hliníkem. Potěry fungující na bázi síranu vápenatého s hliníkem prudce reagují za vzniku plynu, vodíku.
• Fólii navíc pokládáme s ohledem na směr lití anhydritu. Vytváříme totiž nepropustnou vanu a fólie se nesmí do potěru dostat.
• Pokud mezery nejsou větší než pár milimetrů, nemusíte je vyplňovat ničím. Větší mezery vycpáváme montážní pěnou s tím, že zbytky odstraníme, tedy seřízneme. Tím si vytvoříte extrémně tuhý homogenní celek izolace.

5. Příprava podlahového topení

• Pokud je to přáním zákazníka, položíme na separační fólii elektrické podlahové topení. V případě vodního podlahového topení pokládáme systémové desky přímo na izolace. Do těchto desek pevně uložíme potrubí vodního podlahového topení.
• Trubky podlahového topení se pokládají na systémovou desku nebo se přichytí ke KARI síti na distančních podložkách.
• Po dokončení pokládky se systém naplní vodou a provede se tlaková zkouška - minimálně 3 bary po dobu 24 hodin. Topení musí být odzkoušené PŘED litím anhydritu.
• Pokud budou trubky podlahového topení napuštěné, tím nižší je pravděpodobnost, že vyplují na povrch litého potěru. Na povrch jsou tak vytlačovány mnohem menší silou. Navíc dochází k menšímu namáhání kotvicí sponky.
• Dalším důvodem napuštění a natlakování je, že díky němu může dojít ke zjištění poruchy těsnosti na systému podlahového topení ještě před samotnou realizací, ale i při ní. Na základě zjištění závady pak bude porucha opravena ihned ještě před samotnou pokládkou nebo při pokládce. To ušetří čas i finance, neboť zjišťování závady po pokládce bývá mnohem náročnější.

6. Zabezpečení stavby a klimatické podmínky

• Stavba musí být uzavřena okny a dveřmi, aby během prvních 48 hodin po vylití směsi nedocházelo k odpařování vody.
• Minimální teplota uvnitř objektu musí činit alespoň 5°C. Jakmile teplota pod tuto hodnotu klesne, použijeme na betonárce teplou záměsovou vodu, která slouží k výrobě anhydritové směsi. Venkovní teplota okolo bodu mrazu pro nás překážkou není, rozhodující je proto teplota uvnitř.
• Anhydrit vždy používáme pouze do interiérů. Není odolný vůči trvale vlhkému prostředí, neboť dokáže vlhkost vstřebat, ale také se jí potřebuje zbavit.
• Pokud lití anhydritového nátěru do prostorů bez oken příliš vhodné není, lepší bude vyčkat do doby, dokud nebudou okna nainstalovaná. Je nutné na okna počkat, neboť se po realizaci podlahy na jejím povrchu vytvoří jemný film, který je nutný proto, aby byla dokončena chemická reakce potěru. Z tohoto důvodu je zapotřebí v prostorách zajistit stálé klimatické podmínky a zamezit proudění vzduchu, a tedy i odvětrání vlhkosti.
• Před litím se laserem zaměří požadovaná výška hotového potěru ve všech místnostech. Kontroluje se minimální tloušťka vrstvy - u anhydritu min. 35 mm (bez topení) nebo 45 mm nad trubkami topení.
• Pro potěr AE 20 je minimální výška skladby podlahy 35 mm. Pro kročejový útlum je zapotřebí počítat s dalšími minimálně 5mm.
• Doporučujeme použít kročejový polystyren v tloušťce minimálně 4 cm, tehdy rovněž bude splněna příslušná norma.
• Je zapotřebí přesně zaměřit stavbu, zejména u francouzských oken, dveří a schodišť, aby nedošlo k výškovým odchylkám.

Lití anhydritové podlahy

1. Příprava anhydritové směsi

• Před samotným litím je třeba připravit anhydrit v optimální hustotě. Kvalitu ovlivňuje míra (průměr) rozlití směsi na speciální desce. Ta je dána především použitým množstvím záměsové vody do anhydritové směsi.
• Anhydritová směs nesmí být příliš tekutá, aby nebyl narušen proces optimálního schnutí, ale ani příliš hutná, aby správně zatekla do všech skulin a prostor mezi instalacemi. Namíchání anhydritu o správné hustotě vyžaduje odborné znalosti a zkušenosti.
• Směs lze vyrobit i na betonárce s tím, že ji na stavbu doveze mix. Rovněž může být směs připravena na stavbě ze sila, pytlového materiálu nebo speciálního návěsu.
• Anhydritová směs navíc rychle vysychá a je třeba s ní pracovat rychle.

2. Samotné lití

• Jakmile jsme realizovali všechny kroky přípravy, můžeme přistoupit k samotnému lití anhydritové podlahy.
• Již před vylitím si naneseme výšky anhydritu a pomocí rotačního laseru začneme do této výšky anhydritový potěr z mixu nebo Brematu vylívat. Jelikož jde o tekutou a příjemně hustou směs, probíhá práce s ní rychle. Do anhydritu není třeba dávat výstuž, je po vyschnutí pevný sám.
• Po rozlití se směs projde tzv. odvzdušňovacím ježkem, který odstraní případné vzduchové bubliny a pomáhá směs rovnoměrně usadit.
• Pouze správně připravená směs a rovnoměrné vylití zaručí vysokou pevnost a odolnost anhydritové podlahy.
• Jakmile teplota překročí 28 °C, obvykle lití anhydritu neprovádíme. Vysoké teploty mohou zapříčinit vznik smršťovacích trhlin v potěru, neboť dochází k rychlému vysušení. Rozhodující je ale zejména interiér, ve kterém se lití bude provádět, zdali jde o suterén nebo patro, nebo jestli jde o prostor zastíněný.

3. První dny po lití

• Po aplikaci je nutné podlahu nechat zrát a vysychat. Po dobu čtyřiceti osmi hodin od jeho realizování je zapotřebí zabránit průvanu proniknout k potěru. Navíc teplota v prvních dvou dnech nesmí překročit teplotní rozmezí 5 až 30 °C. Také je zapotřebí chránit potěr před UV zářením. Je nutné stavbu na dobu čtyřiceti osmi hodin zcela uzavřít.
• Po uplynutí čtyřiceti osmi hodin od vylití potěru, přecházíme k pozvolnému vysychání potěru, které je spojeno s dostatečným větráním. Nikdy nepoužívejte lokální vysoušeče, po jejichž použití obvykle vznikají praskliny.
• Průchozí je po dvaceti čtyřech až čtyřiceti osmi hodinách po vylití. Částečně zatížit můžete podlahu po čtyřech až pěti dnech od vylití. Tehdy již můžete začít provádět lehké stavební práce, avšak bez bodového zatížení.
• Po 2-4 dnech po vylití anhydritové podlahy na povrchu vznikne tak zvaný šlem. Ten se dá lehce přebrousit, nebo strhnout škrabkou na podlahu.

Fáze schnutí a měření vlhkosti

1. Schnutí anhydritového potěru

• Dobu schnutí ovlivňuje druh stavby, klimatické podmínky jak uvnitř stavby, tak venku, množství vody, které bylo na stavbu použito a další probíhající mokré procesy.
• Schnutí anhydritového potěru na požadovanou hodnotu 0,3% je poměrně zdlouhavé a trvá v řádu několik měsíců. Pokud vás tlačí čas, použijte k vysoušení odvlhčovače. Správné natápění potěru v cyklech a použití odvlhčovačů proces vysoušení urychlí. I tak počítejte s tím, než dosáhnete hodnoty 0,3% zbytkové vlhkosti, uběhne pravděpodobně minimálně 4 - 7 měsíců.
• Obvykle platí zásada, že jeden den schne 1 cm tloušťky. Hodně ale závisí nejenom na tloušťce, ale také na teplotě a dalších podmínkách na stavbě.
• Od konce podzimu, v zimě a na začátku jara doporučujeme pouze občasné větrání a především také udržování stálé teploty v místnostech, kde jsou lité podlahy.
• Bohužel dobu vysychání nelze přesně stanovit, je závislá na venkovním počasí.

2. Měření zbytkové vlhkosti

• Anhydrit je suchý až ve chvíli, kdy to potvrdí CM měření (karbidová metoda). Ne odhadem. Ne orientačním přístrojem. Ne podle kalendáře.
• Pro zjištění zbytkové vlhkosti v anhydritovém potěru stačí zprvu použít orientační měřící přístroje. Na trhu jich je spousta, třeba GANN Hydrometer Compact B.
• Pokud vám orientační měřák ukazuje hodnotu kolem 0,3%, přistupte k přesnějšímu měření CM měřícím přístrojem.
• Na 100m2 nám přikazuje norma udělat 3 body CM měření potěru.
• Měření CM vždy provádíte při vypnutém podlahovém topení, které je min. 24h vypnuté. Je potřeba vyřešit teplotu v místnosti. Teplota podkladu pro další práce by se měla pohybovat ideálně od 15-20°C ale nikoliv sálavého tepla z podkladu.

3. Broušení anhydritového šlemu

• Na povrchu anhydritu vzniká tzv. syntr - jemná vrstva, která brání správné přilnavosti lepidel, penetrací a nivelačních stěrek.
• Musíte řádně odbrousit šlem z AFE. Je nutno se dostat až na plnivo. Já na to odbroušení používám diamantové brusky. Jednak se nezanáší jako smirek a broušení s diamantem je efektivnější - zajistí to, že první i poslední metr anhydritu bude odbroušen stejně kvalitně.
• Odbroušení je vhodné provést před spuštěním vytápěním, například za 10dní.
• Pokud pokládáte lepené podlahové nášlapné vrstvy, skutečně je nutné tuto vrstvičku odstranit. Pokud tuto vrstvičku neodstraníte, mohlo by se stát, že se nášlapná vrstva odlepí a tím by došlo k tomu, že výsledná nášlapná vrstva nebude kvalitní.

Natápění podlahového topení a pokládka finální krytiny

1. Provedení nátopné zkoušky a vysoušení s topením

• V případě, že jde o lité potěry na bázi anhydritu, můžete začít se zahříváním po sedmi dnech od položení potěru.
• Provedení nátopné zkoušky podlahového topení provedete dle technického listu od AFE a možností instalovaného zařízení. Poté se začíná s vysoušením.
• Nejprve začněte zahřívat přívodní teplotou 25°C. Tu také udržujte následující tři dny. Následně každý den zvyšujte teplotu o 5°C, dokud nedosáhnete maximální teploty 45°C.
• Vyschnutí AFE závisí na situaci na stavbě (malování, či jiné práce spojené s vodou schnutí prodlužují).
• Jakmile uplyne dvacet osm dní od vylití podlahy a vyschnutí je pod 1 % hm, má podlaha všechny své užitné vlastnosti.
• Pokud nemáte podlahové topení v anhydritovém potěru, stačí ho vysušit na hodnotu 0,5% zbytkové vlhkosti. Jen mějte na paměti, že bez pomoci topení a vysoušečů, je to běh na delší trať.

2. Příprava podkladu pro nivelaci

• Když se chystáte na nivelování anhydritového potěru, připravte si podklad aby byl suchý, dobře odbroušený, vysátý, kolem zdi nalepené a utěsněné pěnové dilatace, vyřešené dilatace v podkladu - pracovní dilatace zapravené, konstrukční dilatace ošetřené a kročejové dilatace s investorem vykomunikované. Všechno totiž souvisí se vším.
• Je zapotřebí použít hydroizolační stěrku a také penetraci od společností Adrex, Mapel nebo například Murexin. Obojí je nutné použít zejména kvůli tomu, aby nedošlo k průsaku vody do potěrového materiálu.
• Podklad musí být pevný, suchý a bez nečistot, zbavený prachu, olejů a starých vrstev, bez trhlin nebo pohyblivých částí. Následně se na podklad aplikuje penetrační nátěr, který zajišťuje lepší přilnavost anhydritu a rovnoměrné vysychání.

3. Nivelace anhydritového potěru

• Je na podlaháři, jakou nivelační hmotu si zvolí. Je potřeba zohlednit i jakou podlahu na ní bude pokládat a lepit.
• Nivelační a samonivelační hmoty na anhydrit se nejčastěji používají sádrové, ale není výjimka i cementové.
• Například některé podlahy se musí lepit na určitý druh lepidla a to funguje pouze na cementové nivelace.
• Lepení jakékoliv podlahy přímo na anhydritovou podlahu nedoporučuji a já osobně to nedělám vůbec. Pokud lepit, tak vždy na znivelovaný, zpevněný, vyhlazený podklad.
• Když je nivelace udělaná, necháme jí schnout. Schnutí u běžných hmot se při 20°C a 50%RV je následující. 3mm schnou 48hodin, každý další 1mm schne 24hodin. Před pokládkou ale je potřeba vlhkost změřit.
• Jsou i speciální nivelační hmoty, co chemicky uschnou za 3hodiny a jsou připraveny k pokládce krytin.
• U cementových nivelací mohou schnutím vznikat mikropraskliny, to není vada, ale vlastnost. To se neděje u sádrových hmot. To jestli mikropraskliny budou nebo ne, ovlivňuje spousta faktorů, jako teplota, vlhkost, průvan.
• Může se ale stát, že praskliny jsou větší, kolem nich jsou duté místa. To je už špatně a pravděpodobně byl porušen technologický postup. Špatná penetrace, málo penetrace, moc penetrace, nedoschlá penetrace, nedodržení poměru záměsové vody, kvalita vody, krátká doba míchání nivelace, nedodržení dilatačních spár, průvan - pod dveřmi, okno, digestoř, zásuvka apod.
• Lze použít obě stěrky. Pokud použijeme cementovou stěrku, musíme předtím podklad napenetrovat, tak zamezíme styku cementové stěrky a litého potěru na bázi síranu vápenatého. Volíme vždy raději kvalitnější penetraci, například Ardex, kterou aplikujeme hned dvakrát.

4. Aklimatizace podlahy a pokládka

• Pokud lití nivelace dopadlo dobře, tak po vyschnutí nivelace, zapněte podlahové topení na co nejmenší teplotu na 24 hodin. Potom zvedněte teplotu o zhruba 2 stupně C, další den o další dva stupně. Poté nechte udělat stejný postup, ale obráceně, směrem dolů.
• Podlahové topení teď můžete zapnout a pokračovat v dalších pracích jako například, odřezání dilatací, přebroušení nivelace, vysátí a napenetrovat vhodnou penetrací pod lepidlo.
• Pokud je další krok lepení podlahy, nastal i správný čas podlahu dovézt, aby se aklimatizovala. Ideální je ji umístit tam, kde není puštěné podlahové vytápění. Pokud takovou možnost nemáte, ideální je naskládat na sebe 3-5 dřevěných palet a na to dát krytinu aklimatizovat.
• Po aklimatizaci vypněte podlahové topení a zajistěte jiný zdroj tepla. Po 24hodinách po vypnutí podlahovky, můžete začít s pokládkou a lepením. Po celou dobu práce a nalepení podlahy, udržujte doporučený klimatické podmínky dané výrobcem krytiny.
• Tento krok vynecháte logicky v měsících, kdy se již netopí a klima v místnosti dosahuje běžných hodnot kolem 18 - 23°C.
• Když je nalepeno, nechávám lepidlo vyzrát 72 hodin, jak dlouho zraje lepidlo, uvádí každý výrobce v technickém listě. Je velmi důležité po dobu zrání lepidla dodržet klimatické podmínky. Po 72hodinách můžete vypnout náhradní zdroje tepla a pomalu zapnout podlahové topení.
• Podlahu lze pokládat až tehdy, když je splněna požadovaná zbytková vlhkost, provedená správná povrchová příprava (broušení, penetrace, případně nivelace) a podklad odpovídá nárokům konkrétní krytiny.

Řešení specifických situací a časté dotazy

1. Anhydrit a vlhkost

• Pokud se anhydrit ošetří tak, aby se k němu nedostala voda, problém to v zásadě není. Zakončení vnitřní podlahy je vhodné provést ještě před rámem.
• Pokud je na podkladu voda (po dešti, nedokončená střecha), nelze lít. Vlhkost pod fólií způsobuje plísně a degradaci izolace.
• Pokud na anhydritovou podlahu nateče voda, dočasně ztratí svou pevnost. Vodu proto musíte okamžitě vysušit a dosáhnout předepsané hodnoty. Tak materiál opět nabude svých původních vlastností.

2. Praskliny v anhydritu

• Příčin prasklin může být hned několik, nejčastěji jde o příliš rychlé vyschnutí, které je způsobeno vysokou nebo naopak příliš nízkou teplotou či průvanem.
• Příčinou prasklin ale také mohou být vzduchové díry mezi polystyrenem.
• Praskliny ovšem mohou být způsobeny i vysokou stlačitelností izolace, to znamená, že jde o vysokou vrstvu polystyrenu se standardní stlačitelností, například EPS 100 S.
• Praskliny se ale vytvářejí i při příliš brzkém zatížení podlahy. Tu lze v praxi zatěžovat až po uplynutí sedmi dnů od vylití.
• Na vině může být taktéž nesouměrná vrstva litého potěru, to je způsobeno vylitím podlahy na nerovný podklad. Kvůli tomu pak může být na jednom místě 4 cm potěru a na jiném třeba 8 cm.

3. Anhydrit v koupelně a garáži

• Výhodou anhydritových podlah je bezpochyby to, že se hodí do všech místností, tedy i do koupelny.
• V případě garáží je lepší zvolit beton, pokud ale tuto možnost nemáte, nebo se beton míchá přímo na stavbě, zvolte anhydrit. Musíte však velmi pečlivě strhnout šlem z povrchu potěru a také ho uzavřít tvrdou pojezdovou vrstvou.
• Prostory pod vanou a sprchovým koutem zhotovíme z betonu.

4. Anhydrit a další materiály

• Kolem plochy krbu ohraničte bedněním. Kolem bednění bude anhydritový potěr a následně se uvnitř bednění realizuje betonový základ pro krb, ten je zapotřebí realizovat bez tepelné izolace a přímo na základovou desku.
• V některých případech může dojít ke změně polystyrenu následkem tepla a také finálnímu dosednutí krbu.
• Zabránění kontaktu anhydritu s dřevem, hliníkem nebo kamenem je nutností. Použijte fólie, ochranné lišty a kryty.

5. Anhydrit vs. cementový potěr

Anhydritový potěr a cementový potěr mají sice téměř totožnou pevnostní charakteristiku (stejná pevnost v tlaku a v tahu za ohybu), ale výslednou hodnotu a tloušťku určují i další faktory, kterými jsou například křehkost a pružnost cementových hmot, tedy mikroskopické vazby anhydritového a cementového pojiva, v nichž je patrná mnohem pevnější krystalická vazba a také hutnost anhydritu.

Potřebujeme-li docílit stejné garantované únosnosti pro konkrétní zatížení, musíme navýšit tloušťku cementového potěru.

Čtěte také: Montáž okapů na šikmou střechu

Čtěte také: Fasády zámku Opočno: historie a detaily

Čtěte také: Metody vodorovné izolace

tags: #provedeni #anhydritove #podlahy #postup

Oblíbené příspěvky:

• proč používat nylonové stěrky při vaření
• Kompletní návod na instalaci velkoformátové dlažby
• Vše o vodicích lištách pro motorové pily
• Ochrana budov před zemní vlhkostí a pronikáním radonu
• Jak vybrat diamantový kotouč na beton