Průmyslové vylévání střech: Komplexní pohled na odvětrávání a větrotěsnost

Střecha zaujímá výraznou plochu a logicky tak působí jako hlavní činitel v úniku tepla nebo jeho kumulace. Kvalitně dodaná plochá střecha může výrazně zlepšit tepelný komfort uvnitř stavby a zároveň snížit náklady na provoz a vytápění. Kvalitně provedená střecha dokáže účinně zabraňovat přirozenému úniku tepla, zásadně tak sníží náklady na vytápění. V letním období působí opačně, udržuje příznivé chladnější klima, zabraňuje kumulaci tepla, nevstřebává UV záření, ale naopak jej odráží. Důležité jsou také hydroizolační vlastnosti. Izolací střechy zvýšíte hodnotu i užitnost každé provozovny. Průmyslové objekty s malou investicí do izolace střechy nabídnou lepší pracovní nebo skladové podmínky, sníží Vaše náklady a prodlouží životnost stavby.

Základní pojmy a vlivy působící na střešní plášť

Stavební konstrukci nad chráněným či vnitřním prostředím v nadzemní části objektu, vystavené přímému působení vnějších vlivů a podílející se na zabezpečení požadovaného stavu prostředí v objektu se jednoduše říká STŘECHA. Skládá se z nosné střešní konstrukce a jednoho či několika střešních plášťů. Názvosloví, základní pojmy a požadavky na střechy uvádí ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení. S touto základní normou pro navrhování střešních systémů je úzce spojeno několik dalších normativ.

Vlivy na střešní plášť

• Vliv zeměpisné polohy: Jejím charakteristickým rysem je vzájemné působení klimatických vlivů podnebí, které ovlivňuje především nadmořská výška a zeměpisná délka a šířka.
• Vliv slunečního záření: Je nebezpečné především svým ultrafialovým spektrem. UV záření nedokáže odolávat řada materiálů používaných především u plochých střech.
• Vliv srážek: Pro navrhování a dimenzování odvodňovacích prvků se stanoví tzv. výpočtový průtok, který je závislý na intenzitě deště, součiniteli odtoku a velikosti odvodňované plochy. Velikost doporučených odvodňovacích žlabů již byla pro naše podmínky (dle vydatnosti dešťů) stanovena. Tato norma udává mimo jiné minimální sklony žlabů.
• Vliv sněhové pokrývky: Posuzuje se z hlediska zatížení vlastní hmotností. Výpočtové zatížení sněhu je tedy závislé na tíze sněhu, tvaru střechy, tíze zastřešení (plášť, krytina, střešní okna). Hodnoty základního zatížení sněhem jsou v našich podmínkách převážně závislé na nadmořské výšce.
• Vliv větru: Jeho význam roste úměrně s výškou budovy, jejích půdorysných rozměrů a její hmotností. Vítr pak může být rozhodujícím kritériem pro určení zatížení nejenom střešních, ale i nosných konstrukcí. Pro určení zatížení větrem se stanoví dle ČSN P ENV 1999-2-4 tzv. referenční rychlost větru. Ta je závislá na oblasti (dle mapa větrových oblastí ČR), nadmořské výšce a výšce expozice nad terénem. Důležité je pak zajištění okrajových částí střechy, tak aby nedocházelo k odtrhávání a postupnému vnikání proudu vzduchu pod střešní vrstvy.
• Vliv tzv. "studeného" sálání": Je velmi významný, neboť vzájemné "osálávání" je závislé na 4. mocnině rozdílu teplot. Vliv studeného sálání pak často vede k poruše střešních tašek.

Kromě základního předpokladu - ochrany před deštěm a vlhkostí je pak nutné zohledňovat při navrhování složení střešního pláště tepelně technické požadavky. Teplota a součinitel prostupu tepla, vlhkost a kondenzace vodních par mají velmi podstatný vnitřní vliv na střešní plášť.

Definice střešních vrstev

• Krytina: Konstrukční vrstva chránící nejen vnitřní prostor, ale i ostatní vrstvy střešního pláště nacházející se pod krytinou před povětrnostními vlivy (déšť, sníh, kroupy, vítr atd.).
• Skládaná krytina: Krytina vytvářená z plošných rovinných nebo tvarovaných dílců vzájemně spojovaných přesahem, na drážku nebo pomocí spojovacích lišt. Skládané krytiny musí spolehlivě odvádět dešťové srážky.
• Hydroizolační vrstva: Vodotěsná vrstva s dominantní hydroizolační funkcí chránící nejen vnitřní prostor, ale i ostatní vrstvy střešního pláště před atmosférickou, provozní nebo technologickou vodou. Podle funkce, konstrukce nebo polohy ve střeše se blíže označují jako např. hlavní, pojistná, provizorní nebo povlaková hydroizolační vrstva.
• Expanzní vrstva: Tenká vzduchová vrstva nebo materiál s velkou pórovitostí umožňující vyrovnávání rozdílů tlaků vodní páry mezi daným místem ve skladbě střešního pláště a vnějším prostředím. Jde pouze o mikroventilaci - nikoliv o větrání střechy. Tato vrstva plní obvykle i funkci dilatační vrstvy.
• Dilatační spára: Je konstrukční úprava umožňující roztažnost nebo smrštitelnost vrstev střešního pláště bez jejich porušení.
• Filtrační vrstva: Vrstva zachycující vyplavované jemné částečky z některých materiálů střešního pláště vodou nebo částečky jiným způsobem vnášené do skladby střešního pláště.
• Provozní vrstva: Zpravidla sestává z více vrstev při vnějším povrchu střešního pláště umožňující provozní využití střechy.

Odvětrávání střech a jeho význam

Odvětrání střechy patří mezi nejdůležitější - a přitom často přehlížené - detaily celé skladby. Správné proudění vzduchu pod krytinou rozhoduje o tom, zda bude střecha sloužit desítky let, nebo zda začne konstrukce po několika sezónách trpět vlhkostí, plísněmi a přehříváním. „Vlhkost, která nemá kam unikat, začne kondenzovat na spodních částech konstrukce a může poškodit izolaci i samotný krov,” upozorňuje Jakub Ponec, odborník na střešní krytiny ze společnosti Betonpres.

Funkční odvětrání střešního pláště má dvě hlavní role: 1) odvádí z konstrukce vlhkost (z výroby, stavby i z běžného provozu domu) a 2) snižuje přehřívání střechy v létě. Větraná mezera mezi krytinou a pojistnou hydroizolací funguje jako přirozený ventilační kanál - ale jen tehdy, když je zajištěn volný přívod vzduchu u okapu a jeho odvod u hřebene (a často i podél nároží). „Podmínkou je, aby vzduch mohl volně proudit od nasávacích otvorů u okapu až k výdechům u hřebene. Jakékoliv přerušení této cesty znamená problém,” doplňuje Jakub Ponec.

Čtěte také: Více o průmyslových PVC podlahách

Odvětrávání je zajištěno díky vertikální vzduchové mezeře pod střešním pláštěm. Jedná se o prostor mezi vnější krytinou a zatepleným podkrovím. Hlavní funkce mezery je zamezit degradaci střešní krytiny. Odvětrávací mezera často doplácí na nedbalost nebo šizení firem, které mezeru nechávají méně širokou, než by správně měla být.

Doporučení pro návrh ventilační mezery

Mnohé chyby vznikají při navrhování a provádění ventilační mezery pod střešní krytinou ve vazbě na určitý typ použité vysoceparopropustné či slaběparopropustné střešní krytiny/skladby. A to nejen při stanovení výšky ventilační mezery (kontralatě), ale zejména při dimenzaci a použití dostatečné ventilační kapacity (plochy otvoru)/počtu ventilačních prvků u vrcholu střechy (hřebene/nároží) pro výstup ventilace zpět do exteriéru. Bohužel, často najdete tyto chyby i v projektové dokumentaci stavby.

Faktická nejnižší výška ventilační mezery (kontralatě) by nikdy neměla být nižší než 40 mm. Pokud je délka sklonu střechy větší než 10 m, nebo v případě, že je použita slaběparopropustná střešní krytina a přitom sklon střechy je menší než 25°, je nezbytné výšku ventilační mezery (kontralatě) výrazně navýšit.

ČSN 73 1901-2 (Navrhování střech - Část 2: střechy se skládanou střešní krytinou) pracuje s požadavky na nasávací a odváděcí větrací otvory:

• U spodního kraje střechy: min. 0,2 % větrané plochy střechy (ale min. 200 cm²/bm kraje střechy) pro nasávání vzduchu.
• U hřebene a podél nároží: nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy (konkrétní hodnoty se upravují podle délky krokví a skladby střechy).

U slabě paropropustných krytin/skladeb je situace odlišná. Tam se totiž výška ventilační mezery (kontralatě) mění podle úhlu sklonu střechy (>45°, 45°-25°, 25°-5°, <5°), kdy např. v případě sklonu 5°-25° by už měla být kontralať min. 60 mm vysoká. Zároveň se ale dle úhlu sklonu střechy mění i dimenzace velikosti vstupních a výstupních otvorů pro její fungování. Dle úhlu sklonu střechy se požadavky plochy těchto otvorů u spodního kraje střechy pro vstup ventilace pohybují na rozměrech 0,25%, 0,33%, 0,5% a 1% větrané plochy střechy, tedy výrazně více než tomu je u šikmých střech s běžnými betonovými nebo keramickými/pálenými taškami.

Čtěte také: Statické posouzení střech plzeňských hal

Pro kvalitní odvětrání střešního pláště je nezbytný správný návrh, ale také odpovídající množství funkčních prvků. Existuje speciální střešní příslušenství vytvořené tak, aby byly plně kompatibilní s konkrétní krytinou a zároveň maximálně splňovaly požadavky na funkčnost.

Typy odvětrávání

Potřeba odvětrávání i u volných půd byla známá už našim předkům, kteří často nechávali pootevřené vikýře, nebo podkládali tašky u hřebene. Nyní však máme k dispozici spolehlivější řešení - bodové a liniové odvětrávání.

• Bodové odvětrávání: Funguje pomocí speciálních větracích tašek, které jsou kompatibilní se všemi druhy střešních tašek. Větrací průřez střešních tašek je v rozmezí od 12 do 25 cm². „Tašky se osazují vždy do druhé řady po obou stranách hřebene či nároží. Množství záleží na délce krokví a zvolenému typu pálené krytiny.
• Liniové odvětrávání: Se v Evropě stává novým standardem. Zohledňuje nejnovější požadavky investorů a stavebních firem i zkušenosti z praxe. Funguje na bázi podhřebenových větracích tašek. „Mezi bodovým a liniovým větráním střechy je velký rozdíl. Dovolím si konstatovat, že liniové odvětrávání je více uzpůsobené potřebám dnešních stavebníků, jelikož je větrací otvor pomocí zabudovaného mantinelu v každé tašce chráněný před zanášením prachem a v zimě sněhem. Není zde třeba dodávat větrací pás, ani klasické větrací tašky. Tato volba je tak o něco levnější, spolehlivější a jednodušší. A navíc, střechu udrží funkční a bez vad až desítky let,” dodává Rudolf Prus.

Klíčové prvky funkčního odvětrávání

• Odvětrávací tvarovky: Speciálně tvarované tašky, které umožňují proudění vzduchu střešním pláštěm, aniž by narušily jeho vodotěsnost. „S nedostatkem odvětrávacích prvků se setkáváme poměrně často - zejména u nároží. Šetření na těchto detailech se ale může vrátit v podobě zkrácení životnosti konstrukce i komplikací při uplatnění záruky,“ říká Jakub Ponec, odborník z Betonpresu.
• Větrací tašky: Instalují se ve 2. řadě pod hřebenem a ve vrcholu (hřebeni či nároží) se doplňují o větrací pásy. Ty chrání vytvořenou mezeru mezi hřebenáčem a střešní taškou proti polétavému sněhu při současném zajištění proudění vzduchu. Pro instalaci podhřebenových větracích tašek hovoří i estetika.
• Větrací pásy: Pro kvalitní větrací pásy je charakteristický především velký větrací průřez, zajišťující účelné větrání střechy. Hned na druhém místě jsou vychytávky zjednodušující a zrychlující práci, jako široké lepící pásy pro spolehlivé zajištění k jakémukoliv podkladu na střeše. Použité kvalitní lepidlo navíc ani v teplých dnech neměkne a nekomplikuje stržení krycí pásky.

„Investor by tak větrací systém v žádném případě neměl vynechat, naopak by jej měl řešit v souladu s celou skladbou střešního pláště již v rámci projektu. Díky němu se totiž vyhne vnější i vnitřní nežádoucí vlhkosti a jejímu usazování mezi taškami či stěnami domu. Odvětrání pomůže také srovnat teplotní rozdíly v konstrukci, jelikož odvádí nahromaděné teplo pryč, což vede k odstranění napětí v materiálech,“ vysvětluje Libor Michalčík, reklamační technik a mistr pokrývač za Tondach.

Větrotěsnost střešních konstrukcí

V současné době se řeší mnohé hydroizolační souvislosti navrhování a provádění šikmých střech, avšak mnohdy se zapomíná na správné nastavení větrání a větrotěsnosti šikmých střešních konstrukcí. Požadavek na větrotěsnost střech, zejména zateplených, jednoznačně vyplývá z normy ČSN 730540 Tepelná ochrana budov, část 2 Požadavky, kde pod bodem 7.1.3 je doslova uvedeno: „Tepelně izolační vrstva musí být účinně chráněna proti působení náporu větru“, což si můžeme vyložit i jako potřebu ochrany tepelné izolace proti působení proudění vzduchu.

Pokud totiž náporem větru dojde k pohybu vzduchu v tepelné izolaci, pak dochází k drastickému snížení tepelně izolační funkce takové tepelně izolační vrstvy. Vzhledem k tomu, že samotná střešní skládaná krytina nemůže tvořit větrotěsnící vrstvu (navíc se pod ní vytváří ventilační vzduchová mezera), pak jedinou vrstvou, která může ochránit tepelnou izolaci vůči takovému vlivu, je Doplňková Hydroizolační Vrstva (původně nazývaná Pojistná HydroIzolace), mezi řemeslníky známá jako „podstřešní fólie/membrána“.

Čtěte také: Průvodce výběrem obkladových panelů pro průmyslové objekty

Kdy je větrotěsnost klíčová?

Problém náporu větru (proudění vzduchu) a s ním související potřeba slepení přesahů DHV nastává v následujících případech:

1. u vysokých budov (více jak 3NP), a zejména u budov svojí výškou převyšujících okolní zástavbu
2. samostatně stojící budovy ve volném rovinatém terénu
3. budovy na samém okraji obce stojící ve volném rovinatém terénu
4. budovy na svahu či vrcholu kopce (či v sedle mezi kopci), a to i v nízké větrové oblasti
5. budovy uprostřed obce, ale v čele dlouhé ulice (čelně v křižovatce tvaru T)
6. budovy ve zvýšené či vysoké větrové oblasti (vysoké větrové oblasti se vyskytují občas i v malé nadmořské výšce místa stavby)

V těchto případech, bez ohledu na konkrétní sklon střechy, by tedy mělo být provedeno slepení přesahů DHV = „podstřešní fólie/membrány“ tak, aby tato vrstva mohla plnit také funkci větrozábrany. Větrotěsnost, tedy potřeba slepení přesahů „podstřešní fólie/membrány“ však nastává i v případech, kdy pod „podstřešní fólií“ vzniká nezateplená střešní dutina. A čím je tento prostor vyšší, tím je taková funkce důležitější.

Pokud „podstřešní fólie/membrána“ není slepena a jako střešní krytina je použita zejména maloformátová skládaná krytina (ať ve formě tašek či plochých šablon), tj. pro vítr prodyšnou střešní krytinu, a stavba se nachází v návětrném místě, pak vzniká vysoké riziko fenoménu horizontálního „průvanu“ skrz střešní dutinu, který větrem hnané srážky, zejména ty sněhové, doslova nasává pod střešní krytinu a volným neslepeným přesahem podstřešní membrány až do střešní dutiny. „Horizontální průvan“ skrz střešní dutinu totiž nastane v situaci, kdy na návětrné straně střechy vzniká tlak větru a za hřebenem či nárožím střechy na závětrné straně sání větru. Pokud nějaká větrotěsná vrstva pod pro vítr prodyšnou krytinou tyto vlivy od sebe neoddělí, pak nastane zmíněný fenomén a důsledkem je pak extrémní nasávání větrem hnaných srážek do střechy.

Proto i v případě, že tepelná izolace není přímo pod „podstřešní fólií/membránou“ a je použita kdesi v horizontálním stropě umístěném níže pod střešní skladbou, je určitě vhodné ve výše uvedených bodech a) až f) využít slepení přesahů „podstřešní fólie/membrány“. Zvláště to pak platí v případě, kdy tepelná izolace stropu není shora chráněna hydroakumulační vrstvou.

Difúzní fólie a její role

V případě, že je střecha zateplená izolací, je potřeba použít difúzní folii. Ta se postará o to, aby vlhkost nepronikala do izolace a neznehodnotila ji. Difúzní folie chrání izolaci před vzdušnou vlhkostí a slouží jako pojistná hydroizolace. Propouští páru vzniklou v interiéru do odvětrávacího prostoru střešního pláště. Difúzní folie jsou důležité pro správné fungování střešního pláště a zvýšení jeho životnosti. I přesto se však jedná o často zanedbávanou vrstvu skladby střechy.

Důsledky nesprávného řešení

Střecha skrývá řadu úskalí, která mohou životnost krytiny i celé konstrukce zkrátit. Jedním z nejdůležitějších aspektů je vhodné řešení odvětrání. Kromě podstatně kratší životnosti je ovlivněna i funkčnost všech komponentů. Pochybení byť v jediné z uvedených položek povede s největší pravděpodobností k podstatnému snížení životnosti a funkčnosti celého střešního pláště, a to i při použití nejkvalitnějších materiálů. Pokud je střecha odvětrána správně, nehrozí zadržování přebytečného tepla v létě a zároveň je podporováno rovnoměrné tání sněhu v zimě.

Při nedostatečném odvětrání hrozí také vznik nejrůznějších plísní. Důsledkem totiž může být skutečnost navátí vodních srážek až do prostoru střešní dutiny.

tags: #prumyslove #vylevani #strechy #informace

Oblíbené příspěvky:

• Správný výběr vidiového pilového kotouče
• Průvodce ukončováním velkolepých staveb
• účinné odstranění akrylové barvy
• Broušené OSB desky: Co potřebujete vědět?
• Řešení rozdílů průměrů při napojení betonové roury na KG potrubí