Průmyslové cihlové objekty a jejich rekonstrukce

V každodenním životě jsme obklopeni množstvím stavebních objektů z různých historických období, které jsme zvyklí vnímat jako architektonický celek. Při rekonstrukcích budov se často naskýtá možnost získat cenné informace o jejich původní konstrukci a materiálech. Častým požadavkem v rámci diagnostiky objektu je buď posouzení stáří zdiva na základě typologie použitých cihel, anebo naopak odhad kvality zdicích prvků na základě znalosti stáří a původu. Jde o případy, kdy nelze jednoznačně identifikovat stáří částí objektu na základě dochovaných historických informací, materiálů či stavebně-historického průzkumu. Úkol je to nesnadný a v řadě případů zcela nemožný.

Cihlové budovy v České republice

Cihlové budovy ve světové soutěži

Cihlové budovy mají svoji mezinárodní soutěž, kterou každé dva roky ve Vídni pořádá jejich největší světový výrobce Wienerberger. Mezinárodní porota vybrala nejlepší domy postavené z cihel. O ocenění se ucházelo 600 projektů. Letos se do ní přihlásilo 600 projektů z více než padesáti zemí. Byly mezi nimi i české projekty. Žádný český projekt se mezi nejlepší neprosadil. Vítězi se staly dva projekty domů, které jsou oba úplně odlišné. Jednu z hlavních cen získal pasivní a energeticky úsporný dům v rakouském městě Lustenau. V celém domě není ani jedna ventilace, klimatizace nebo vytápění. Přesto zvolený koncept dokáže uvnitř domu udržet teplotu mezi 22 až 26 stupni, od čehož se odvozuje i jeho název.

Identifikace původu a vlastností historických cihel

Příspěvek se zabývá problematikou identifikace původu a stanovení vlastností historických pálených zdicích prvků při stavebně technickém průzkumu významného brněnského stavebního objektu z druhé poloviny 19. století. Autoři měli unikátní možnost pracovat s reprezentativním vzorkem cihel, použitých při stavbě objektu a jeho rekonstrukci.

Při rekonstrukci budovy bývalého sirotčince na Gorkého ulici v Brně se díky přestavbě objektu a demolici jednoho křídla naskytla možnost získat reprezentativní soubory zdicích prvků a kovaných táhel jednoznačně datovaných vznikem objektu v roce 1872 a postavením přístavby v roce 1905. Prakticky v každém historickém období bylo běžné recyklovat stavební prvky a právě cihly byly pro svoji trvanlivost zcela běžně využívány sekundárně, tedy zdění probíhalo s využitím již dříve jinde použitých cihel. Klasickým příkladem je například užívání cihel získaných při demolici prvků tereziánského opevnění v Olomouci (cihly s orlicí a iniciálami F.M.T.). Pokud odhlédneme od problémů spojených s recyklací zdicích prvků, identifikace původu a stáří cihel je do jisté míry možná na základě stanovení rozměrů jednotlivých cihel v konstrukci a analýzou jejich případných typických znaků a značení.

Vývoj rozměrů a značení cihel

Ve střední Evropě se v průběhu staletí měnily rozměry cihlářských výrobků i jejich vnější podoba. V roce 1839 byly pro Čechy předepsány základní rozměry cihel pro zdění (tzv. zdice) 11½ × 5½ × 2½ palce (302 × 144 × 65 mm) a současně bylo předepsáno razit na cihlu značku výrobce - cihelny. Na Moravě zůstal v platnosti výnos Moravsko-slezského gubernia z roku 1810, s rozměrem zdice 11½ × 5¾ × 2¾ palce (palec dolnorakouský - 302 × 151 × 72 mm). Zcela unifikovaného formátu bylo dosaženo až k datu 14. 4. 1883 v souvislosti s metrologickou reformou. Formát cihel pro zdění byl stanoven na 290 × 140 × 65 mm. Mohlo by se tedy zdát, že identifikace stáří cihly je poměrně jednoduchou úlohou díky stanovení rozměrů a porovnání s předpisy jednotlivých let. Opak je však pravdou. Díky technologii výroby a faktu, že při výpalu dochází ke smrštění cihlářského střepu, závislém na složení materiálu i podmínkách výroby, jsou rozměry cihel dosti variabilní oproti platným předpisům. Daný problém dokládá M. Ebel na základě vyhodnocení zprávy o Vyšetření stavu výroby cihlářských výrobků v Čechách dle krajů 1837/1838. Z výše uvedeného jasně vyplývá, že možné odchylky od stanovených rozměrů mohou být značné. Přínosem je naopak značení cihel - tzv. kolkování. Kolky rozlišujeme dvojího druhu, pozitivní a negativní. Pozitivní kolek byl vytvořen tak, že ve dně formy byla vyryta či vypálena značka. Od roku 1839 bylo v Čechách pro cihly značení přímo nařízeno. Vzhled kolků nebyl nijak předepsán, na jejich podobě se projevuje kreativita majitele cihelny a důležitost, kterou přikládali této jistého druhu reklamě. Můžeme tak pozorovat nejčastěji cihly s kolky ve formě iniciál majitele či tradičního názvu cihelny, vzácněji kolky s propracovanými reliéfními erby a symboly, případně primitivní kolky ve formě malé značky. Často je kolek doplněn kolky číselnými, které pravděpodobně označovaly číslo sady forem nebo pracovní skupinu.

Čtěte také: Kompletní průvodce OSB deskami

Průzkum cihel z bývalého brněnského sirotčince

Při hodnocení starých cihel bývá problém získat dostatečně reprezentativní a co do množství statisticky významný soubor cihel z určité oblasti, který navíc není ovlivněn sekundárním použitím starších cihel (tzv. z bouraček). Budova byla postavena za peníze nadace známého brněnského mecenáše Valentina Falkensteinera v letech 1871-72 podle architektonického modelu Heinricha Drasche von Wartinberk. Při stavebně technickém průzkumu objektu bývalého sirotčince se naskytla díky demolici některých částí objektu výjimečná příležitost odebrat ze stavby reprezentativní soubor cihel, který by umožnil doplnit historii objektu pokusem o identifikaci dodavatelů cihel na stavbu, a současně by umožnil provést materiálové zkoušky cihel a stanovit jejich fyzikálně mechanické vlastnosti. Podle výchozího předpokladu pocházely všechny vzorky z původní části objektu z roku 1872, nicméně již první stanovení rozměrů naznačovalo, že by část cihel mohla být mladší, a sice z přestavby v roce 1905. Při prvním ohledání se zdálo, že různě značených cihel a tím i výrobců je 18, nepočítaje očividné varianty kolků týchž producentů cihel. Po podrobné analýze bylo zjištěno, že řada kolků je vlastně jen variantou, vzniklou během výroby například poškozením formy, kdy část kolku odpadla, případně byla nahrazena částí kolku z jiné formy, často ne zcela adekvátní, případně ze standardně používaných kolků byl posléze používán jen fragment, např. číslo formy. Posléze bylo stanoveno, že jde patrně o celkem 9 výrobců.

Z uvedených údajů vyplývá, že odebraný soubor cihel byl rozmanitý. Jak již bylo řečeno, cihly pocházely ze dvou období - původní stavby z let 1871-1872 a přestavby z roku 1905. Uvedené vzorky byly následně využity ke stanovení základních fyzikálních a mechanických vlastností zkoušených cihel, konkrétně skutečných rozměrů, objemové hmotnosti, nasákavosti a pevnosti v tlaku. Stanovení pevnosti v tlaku proběhlo na polovinách cihel ve stavu přirozeně vlhkém, dále na krychlích o hraně 50 mm ve stavu vysušeném, přirozeně vlhkém a nasyceném, a pro srovnání i metodou užívanou in situ pomocí tvrdoměru Schmidt LB. Uvedené odchylky jsou vytvořeny z průměrných hodnot pro zkoušené sady, odchylky jednotlivých exemplářů jsou ještě vyšší. Zajímavé byly i rozměry vzorků, kde byl konstatován poměrně velký rozptyl daný nestejným smrštěním při výpalu. Obecně vzato, asi nejvyšší vypovídací schopnost měly zkoušky na polovinách cihel.

Při rekonstrukci budovy bývalého sirotčince na Gorkého ulici v Brně se díky přestavbě objektu a demolici jednoho křídla naskytla možnost získat reprezentativní soubory zdicích prvků, jednoznačně datovaných vznikem objektu v roce 1872 a postavením přístavby v roce 1905. Po pečlivé rozměrové a tvarové analýze tohoto souboru a následné identifikaci dle kolků bylo zjištěno, že na stavbě objektu se současně podílela řada dodavatelů.

Pečlivě provedený a formálně dobře podaný příspěvek poskytuje čtenáři podrobný vhled do problematiky zděných konstrukcí 19. století z hlediska výroby zdicích prvků - cihel. Článek poskytuje představu, jak se v 19. století vyvíjela unifikace rozměrů zdicích prvků a jaké byly tolerance výrobních rozměrů i homogenita cihelného střepu. Nepochybně zajímavá je i informace o absolutní pevnosti v tlaku cihel i o jejím rozptylu u jednotlivých výrobců. Pro pochopení tehdejší materiálové základny v oblasti zdicích prvků je nesmírně cenné si uvědomit, že i u relativně menších, resp. středně velkých objektů, byly používány zdicí prvky několika výrobců, přičemž tyto cihelny byly situovány v dnešním intravilánu města Brna. Historické materiály uvádějí, že kolem roku 1875 bylo v Českých zemích a na Moravě přibližně 1700 cihelen. Velmi dobře tuto situaci ilustrují místní názvy ulic (U Cihelny, Nad Cihelnou apod.), které lze najít v každém i relativně menším městě. Četnost, resp. hustota cihlářské výroby souvisela s tehdejší logistikou, tedy možností dovozu stavebních materiálu, který nutně musel pocházet z místních zdrojů. Příspěvek považuji za mimořádně cennou a zajímavou informaci pro diagnostiky i statiky, kteří při rekonstrukci a revitalizaci starších objektů zejména z 19. století na tuto problematiku narážejí a často si naivně představují, že homogenita, resp. rovnoměrnost materiálů, ze kterých byl objekt realizován, odpovídá současné přísně unifikované hromadné výrobě.

Průmyslový palác v Praze

Levé křídlo Průmyslového paláce na pražském Výstavišti překrývá jen provizorní stan, kde probíhají kulturní akce. O rekonstrukci vyhořelé části paláce se mluvilo už před deseti lety. „V tuto chvíli žádné nové informace nemám, rekonstrukce je v rukou magistrátu.“ Levé křídlo Průmyslového paláce vyhořelo v roce 2008. Příčinou byl podle některých výbuch kyslíkové lahve, která tam byla v rámci zubařské výstavy Pragodent, spekulovalo se o požáru modelu horkovzdušného balonu. Pravda se ukázala jako úplně prostá - ve skutečnosti za požár mohl zapnutý elektrický vařič, který byl v jednom ze stánků vystavovatelů. Ať tak či tak, celé levé křídlo nenávratně shořelo. Požár způsobil škodu v hodnotě 500 milionů až miliardy. Pro historicky významný Průmyslový palác to byla velká rána. Podle primátorky hlavního města Prahy Adriany Krnáčové by měla vyhořelé křídlo nahradit replika. Dodala také, že se kreslí projekt, který bude hotový asi v polovině roku 2018 a pak proběhne soutěž. Až se pak získá povolení, mohou začít stavět. „Aktuálně je projektová dokumentace připravena k podání žádosti o vydání územního rozhodnutí. Kolik to bude stát, ještě ale zatím nikdo netuší. „Objem finančních prostředků v této chvíli nelze určit, neboť náklady stavby budou dány kalkulací po vydání stavebního povolení a zpracování finální dokumentace pro provedení stavby. Finální částka pak bude definitivně potvrzena po výběru zhotovitele. Původně měla stát místo rekonstrukce provizorně plechová hala. Ta by nahradila současný provizorní stan, ale vyšla by na 120 milionů. Takové řešení se ale památkářům moc nelíbilo.

Čtěte také: Nemovitosti: Prodej průmyslových objektů

Kittelův dům: Znovuzrození roubeného hradu

V obci Krásná - Pěnčín, na pomezí Krkonoš, Jizerských hor a Českého ráje, stojí v malebném svahu roubený hrad. Postavil jej lékař opředený legendami a podivuhodné věci se zde dějí dodnes. Kittelův dům je unikátní stavení opředené legendami, zrovna tak jako lékař, který jej postavil. Už jen znovuzrození obrovského roubeného domu je zázrak. Nadpřirozených sil k němu netřeba, ale těch lidských si žádal mnoho.

Ďáblův doktor a jeho odkaz

„Ďáblův doktor“ - tak se jmenuje jedna pověst z knihy Vladimíra Mikoláška. Jejím hrdinou je doktor Kittel, který se upsal ďáblu, aby dokázal každého uzdravit. Jeho čistá duše však peklu nepropadla. Vyprávěno a napsáno bylo mnoho dalších legend, lékař inspiroval spisovatele, malíře i filmaře. „O skutečném životě Jana Josefa Antonína Eleazara Kittelavšak nevíme skoro nic. Kdo mu vozil cizokrajné ingredience, které používal? Jak probíhal běžný den v roubeném hradě, do kterého přicházeli nemocní z blízka i daleka? Říká se, že jsou tu zakopané jeho lékařské knihy. Třeba je pod sklepením jednou najdeme“ doufá Richard Hübel, dobrá duše Kittelova domu. Jisté je, že lékař, narozený v roce 1704 v rodině s ranhojičskou tradicí, byl výjimečně nadaný a obětavý. Uzdravoval s pomocí bylinek, vodoléčby i chirurgie. Díky jeho umu vzniklo přísloví „tomu ani Kittel nepomůže“. Výdělek si nenechával pro sebe. Postavil nejen obrovský roubený dům pro své pacienty, ale i kostel, faru a školu.

Nové dějiny staré roubenky

Po druhé světové válce dům sloužil jako bytový, poté jej velká stavební firma hodlala proměnit na zděné rekreační zařízení. Úplnému zničení stavby zabránil Památkový ústav. O rekonstrukci se pokoušel soukromník, ovšem nedošlo k činu ani k placení vršících se pokut. Richardu Hübelovi, který se stal v roce 1998 starostou Pěnčína, osud Kittelova domu již dlouho ležel na srdci. „Obec v roce 2004 unikátní roubený dům zvaný burk (z němckého die Burg - hrad) koupila. Chtěli jsme ho zachránit před úplným zničením, ihned začala rekonstrukce“ komentuje statečný krok zastupitelstva.

Stavba od střechy dolů?

„Architekt Fantys vymyslel nevšední způsob záchrany, který začínal od střechy. Nápad vzbudil pozdvižení. Dokázal však skutečně zachránit unikátní kamenné srdce domu“ vysvětluje Richard Hübel. V roce 2004 byl zchátralý dům opatřen silnými kůly. O rok později již nesly střechu a vše pod ní bylo rozebráno a znovu postaveno. Nadšení lidí, kteří dávali do záchrany ojedinělého domu všechno, bylo nakažlivé i pro řemeslníky. Ani pro ně nebyla obnova roubeného hradu obyčejná práce. (Zásluhu na obnově má také Ing. Pavel Bureš z Národního památkového ústavu a projektant Ing. arch. Dostál.)

Dřevo, které hodně pamatuje

Před rekonstrukcí byly zmapovány všechny staré trámy, nové byly připraveny ve stejných délkách a profilech. Našly se však i trámy, které vlhkost ani plísně nepoznamenaly. Tito třísetletí pamětníci se do domu vrátili. Tvoří sedm sloupů v interiéru a kus vnitřní stěny. Jejich věk doložila dendrochronologická sonda, jinak bychom mu těžko uvěřili. Nové trámy překvapují svojí mohutností. „Pocházejí z Krkonoš. Z hrabačovské pily byly přivezeny prizmy, kmeny seříznuté ze dvou stran. Zbývající strany se opracovávaly na místě, z venku byly osekávány ručně“ popisuje Richard Hübel. Nyní trámy čekají na ošetření proti dřevokaznému hmyzu a houbám. Mezi nimi jsou napěchovány speciální provazce z hrubé dřevité vaty (v roubenkách byly používány i provazce konopné a slaměné). Původní okna se nezachovala. Truhláři dnes naštěstí umí vyrobit tradičně vyhlížející dřevěná okna, která slušně těsní. Není proto třeba hyzdit roubené chalupy plastovými okny s pseudopříčkami.

Čtěte také: Porovnání Cihlových Obkladů a Zeleného Obkladového Kamene

Co si počít, když se roubenka rozpadá?

„Roubené domy mají jeden nešvar - čím je srub vyšší, tím více hrozí rozestoupení nárožních vazeb trámů, někdy již při samotné stavbě. Postavit vícepatrový roubený dům je obzvlášť velký oříšek, váhu horního patra a střechy nárožní vazby roubení hlavně v dolní části při zemi neunesou a může hrozit zborcení domu. Proto vznikly podstávkové domy, kde horní patro či krov stojí na vnějších sloupech. Na krásenském „Burku“ byla použita ještě archaičtější metoda. Zpevňují jej kleštiny, svislé trámy při vnějších i vnitřních stěnách domu“ vysvětluje etnolog Jan Sedlák.

Omítka z hlíny

„Vnitřní stěny se opatří dubovými kolíčky a na ně natáhne přírodní hliněná omítka. Podobná, jaká zde kdysi byla“ plánuje Richard Hübel. Dírky po kolíčcích zejí jako důkaz ve starých trámech. Hliněné omítky bez cementu jsou stále oblíbenější, především v domech z přírodních materiálů. Lze je tvarovat podle přání, po zaschnutí jsou pevné. Třeba se další fáze opravy domu zúčastní i šikovné ruce dobrovolníků…

Jak vytápět roubenku?

Projekt rekonstrukce původně počítal s přímotopy, ale nejen pro vysoké náklady na provoz se sem nehodí. V plánu je teď tepelné čerpadlo a kotel na dřevo. Teplo rozvede do nenápadných radiátorů s mřížkou, buď přímo zapuštěných v podlaze, nebo jen mírně vystupujících. Stavbu stačí temperovat, v místnostech přitopí kachlová kamna. Komíny se navíc postarají o přirozené větrání celé stavby a není potřeba žádná další klimatizace. A v peci v přízemí by se mohl péct chleba…

Léky z černé kuchyně

„V přízemí domu jsou dvě zachovalé černé kuchyně, v patře nad nimi ještě dvě malé pomocné. Patrová černá kuchyně v roubeném, či hrázděném domu je dnes velká vzácnost“ upozorňuje Jan Sedlák. V kuchyních doktor Kittel připravoval z nejrůznějších rostlin léky na všechny neduhy. Léčil a operoval i oči, používal dodnes oblíbený světlík lékařský. K domu patrně patřily i skleníky a ustájení pro hospodářská zvířata.

Prostor otevřený lidem

Kittelův dům zažil již mnohé. Jaké bude jeho využití, až se dočká původní podoby? „Bude kulturním centrem obce. Vybudujeme v něm zázemí pro pořádání přednášek, zájmových dílen, kurzů… Když uspořádáme zajímavou besedu, jsme překvapeni, jaký zájem vzbudí. Jenže vhodný prostor chybí. Zároveň v něm návštěvník uvidí vše, co se z unikátní stavby dochovalo. Ve sklepě bude galerie a ukázky, jak se kdysi vařily bylinkové léky a připravovaly masti“ přibližuje krásné vize Richard Hübel. Rok od roku se roubený hrad uzdravuje, na jeho obnovu přispívá Ministerstvo kultury a velkou měrou i obec, která si za péči o podklady svého kraje zaslouží obdiv. Přesto rekonstrukce postupuje pomalu. Ovšem pokud by Kittelův dům získal grant podaný EHP norským fondům, mohla by být dokončena do dvou let.

Vodoléčba těla i duše

Ve svahu nad domem, protkaném horskými prameny, leží soustava tří studánek. Jsou kryté kamennou klenbou a velké tak, že přímo vybízejí ke koupeli. „Není pochyb, že byly vodoléčebné, doktor Kittel prováděl vodoléčbu zdejší mírně radioaktivní vodou sto let před Priessnitzem. Kdoví, jestli k vodoléčbě nesloužil i bazének ve sklepě, nyní kvůli ucpaným přítokům prázdný“ říká Richard Hübel. Podobně jako průzračná studánka nad kostelem je návštěva Kittelovska osvěžující a plná naděje. Kdyby nebylo nadšení a obětavosti místních lidí, roubený hrad by navždy zmizel. Nyní však vstal z popela a bude tu zase pro lidi, jak si Eleazar Kittel přál.

Na Krásné to žije

Na Krásné každoročně probíhá prvomájová pouť, která na kopec přivábí tisíce poutníků. V létě zde můžete zažít Svatojánský víkend plný magie, s půlnoční prohlídkou Kittelova domu. Na zdejším kulturním životě se podílí Matice děkanství železnobrodského, místní farníci, obec, občanské sdružení Krásnohled a Kittelovo muzeum, ležící hned vedle „burku“. Cestu k prastarému kamennému domku lemuje sad a bylinková zahrádka. Muzeum provozuje jablonecká firma Kitl, vyrábějící tradiční bylinné sirupy a masti. Okolí Krásné bylo kulturním centrem dokonce již v paleolitu. Neolitiční řemeslníci zde štípali polotovary na pazourkové sekery pro celou střední Evropu. Když se jim štěp nepovedl, hodili ho za sebe. O tisíce let později se zjistilo, že kopečky v lese nejsou plné obyčejného kamení, ale prastarých nástrojů. Vždy v červenci pořádá Kittelovo muzeum víkend pravěkých sekerek. Archeologové všem zájemcům předvádějí, jak se na úsvitu našich dějin štípala a brousila kamenná ostří.

tags: #prumyslovy #cihlovy #objekt #informace

Oblíbené příspěvky:

• Postupy pro omítání kovových prvků
• Efektivní ochrana proti zimním problémům
• Cementotřískové desky CETRIS
• oprava poškozených dlaždic
• kompletní návod na rekonstrukci jádra sádrokartonem