Složení a vrstvy plovoucí podlahy: Podrobný průřez

Plovoucí podlaha je termín, který si mnoho lidí přímo spojuje s podlahovou krytinou z laminátu. Ve skutečnosti však může být nášlapná vrstva „plovoučky“ vyrobená i z jiných materiálů, jako je vrstvené masivní dřevo, dýha, vinyl nebo přírodní linoleum. Bez ohledu na materiál nášlapné vrstvy je plovoucí podlaha položená tzv. plovoucím způsobem. Dílce se vzájemně spojují systémem integrovaných zámků (případně se lepí) a nejsou pevně spojené s podkladem. Plovoucí podlahy jsou vzhledem k jednoduché a rychlé montáži či případné demontáži nejvhodnějším typem pokládky pro svépomocnou realizaci.

Podlaha není jen to, po čem šlapeme. Moderní podlaha tvoří souvrství, jež má řadu funkcí: vytváří estetický vzhled, chrání a vyrovnává nosnou konstrukci pod podlahou (strop, základovou desku), odděluje jednotlivé vrstvy, srovnává povrch a zajišťuje izolační vlastnosti - brání šíření hluku, případně i únikům tepla. Podlaha je jako cibule, tvoří ji několik vrstev a každá se stará o jinou funkci. Chrání podlahu před poškrábáním, zlepšují tepelnou izolaci a dokážou tlumit kročejový hluk.

Skladba vrstev plovoucí podlahy

Dílce plovoucí podlahy se skládají z několika vrstev. Konkrétní skladba jednotlivých vrstev závisí na typu konstrukce a požadovaných vlastnostech. Při skladbě podlahy hraje zásadní roli každá z jejích vrstev, proto je třeba nepodcenit žádnou z nich.

Nosná konstrukce

Jedná se o nejspodnější vrstvu, která ovlivňuje přesnost konstrukce, tuhost a odolnost podlahy. Nejčastěji ji tvoří železobetonová deska, betonová deska s třídou betonu C 16/20, stropní deska z keramických vložek či trámový/fošnový strop. Plovoucí podlaha se pokládá na rovný, očištěný povrch nosné konstrukce. V případě přízemních podlaží jde standardně o základovou desku, u vyšších podlaží pak stropní konstrukci. Lze ji položit v podstatě na jakýkoli podklad - na betonovou desku, keramický strop i na dřevěný strop. Při rekonstrukcích se staré dřevěné stropy nebo nerovné betonové stropy nejdříve vyrovnávají suchým podsypem z Liaporu.

Podkladní vrstva a její úprava

Podklad musí být před pokládkou suchý, čistý a ochráněný před vlhkostí. Pokud je podkladní vrstva betonová, musí být rovná (s odchylkou do 2 mm) a bez prasklin či jiných poruch. V opačném případě je potřeba podklad vyrovnat pomocí nivelační stěrky, která zajistí vyrovnání a vyhlazení povrchu. Vzhledem k tomu, že desky tepelné a kročejové izolace nejsou zpravidla schopny plně kopírovat nerovný povrch nosné konstrukce, je třeba nosný povrch vyrovnat pomocí nivelační stěrky či podsypem malé zrnitosti (0-4 mm).

Čtěte také: Výběr podlahy: Dřevo nebo Vinyl?

Izolační vrstvy

Podlahové dílce se nikdy neumísťují přímo na podkladovou plochu. Může se jednat o tepelnou izolaci, akustickou izolaci či hydroizolaci.

Hydroizolace

Při pokládce na základovou desku nebo betonové plochy se neobejdete bez parotěsné vrstvy, jejímž úkolem je zabránit pronikání vlhkosti do izolační vrstvy a k samotné podlahové krytině. Separace slouží k zamezení průniku vody do minerální izolace. Izolace proti vodě se používá buď jako izolace odspodu, kdy chrání stavby před pronikáním vlhkosti zespodu (spodní voda), nebo shora (hydroizolace koupelny, WC atd.). Nejčastěji se používají asfaltové pásy, asfaltové nátěry či fólie. Nejsou-li zejména betonové podlahy chráněny hydroizolací, může se v nich hromadit vlhkost podporující růst plísní a hub, což negativně ovlivňuje zdraví obyvatel domu, ale i poškozuje konstrukční prvky. Tloušťka hydroizolace by měla být 3-5 mm, aby spolehlivě zabránila pronikání vlhkosti. V opačném případě je často nutné dodatečně řešit problém pomocí pohlcovačů vlhkosti, což je však jen provizorní řešení. Na vrstvu hydroizolace je vhodné použít separační vrstvu v podobě volně ložené geotextilie či PE fólie, jež ochrání hydroizolaci před mechanickým poškozením, a to o tloušťce cca 2 mm.

Tepelná izolace

Tepelná izolace podlahy je vhodná zejména u podlah na terénu, nad nevytápěnými místnostmi (sklep, garáž) či na podlahách v nevytápěných půdách. PIR/PUR desky vynikají výbornou paropropustností, pevností i skvělými izolačními vlastnostmi, jsou však citlivé na UV záření a drahé.

Akustická izolace

Pro minimalizaci kročejového hluku se pod podlahovou krytinu instaluje také akustickoizolační vrstva. Kročejová izolace např. Steprock od firmy Rockwool je pružná podložka, která slouží jako podklad plovoucí podlahy. Kročejový hluk je zvuk, který lidé vydávají při chůzi po podlaze - zvuk vzniká ve chvíli, kdy se nohy dotknou podlahy, když kráčejí po podlaze. Kroky při dotyku s podlahou vytvářejí zvukové vlny. Bydlíte-li ve vícepodlažním domě, možná slyšíte sousedy, kteří bydlí nad vámi, případně i pod vámi. Z podlahových krytin je kročejový hluk nejvíce slyšet při chůzi po tvrdé dřevěné podlaze, bambusové podlaze, laminátové podlaze nebo dlažbě. Výběr konkrétního materiálu se odvíjí od požadavku na intenzitu útlumu. Běžně se používají pěnové podložky (např. Mirelon), které mají tloušťku několik mm. Pro efektivní akustickou izolaci bývají součástí skladby plovoucích podlah různé druhy izolačních desek. Potřebujete-li snížit hlučnost (zejm. v bytových domech) či zamezit šíření kročejového zvuku, je vhodné provést také akustickou/kročejovou izolaci podlahy. Podložka dokáže absorbovat zvuk kroků, a tím snižuje celkovou hlučnost v místnosti. Dobře pohlcuje například dětskou hru nebo klapání zvířecích drápků po podlaze. Pokud bydlíte v bytě, získáte jistotu, že se vaše kroky nelinou až k sousedům. Novým trendem na trhu jsou lamely, jejichž součástí je izolační vrstva, která tlumí kročejový hluk. Na trhu nabízí např. firma Parador řadu zámkových plovoucích podlah s pryžovou podložkou z kaučuku s názvem Akustik. Oproti běžným plovoucím podlahám má řada Akustik ve směru do místnosti hlučnost nižší o 12 db a ve směru do spodních místností až o 20 db.

Roznášecí vrstva

Na kročejovou izolaci se pak nanáší tzv. roznášecí vrstva, která rozkládá zatížení nábytkem do plochy. Podle druhu roznášecí vrstvy rozeznáváme plovoucí podlahu lehkou a těžkou. O tom, jaký typ skladby a jaké vrstvy použít, byste se vždy měli poradit s odborníkem. Ten by měl navrhnout především tepelnou izolaci (dle konstrukce a dispozic budovy, topného systému a teplotních ztrát), jakož i roznášecí vrstvu (tj. vhodnost mokré či suché podlahové skladby dle konstrukčních materiálů).

Čtěte také: Plovoucí dřevěná podlaha: Instalace krok za krokem

Lehká plovoucí podlaha

U lehkých plovoucích podlah je roznášecí vrstva tvořena většinou dřevotřískovými, sádrokartónovými nebo sádrovláknitými deskami. Suchá skladba podlahy - roznášecí vrstvu tvoří pevný materiál (např. sádrovláknité desky), čímž se redukuje vlhkost. Navíc má nižší hmotnost a jednodušší instalaci. Nevýhodou je krátkodobější schopnost akumulace.

Těžká plovoucí podlaha

U těžkých podlah je roznášecí vrstva většinou betonová, vyztužená drátěným pletivem. Roznášecí deska je tvořena vyztuženým betonem, anhydritem nebo litým cementovým potěrem. Výhodou jsou dobré akustické parametry vzduchové i kročejové neprůzvučnosti, mechanická odolnost a možnost akumulovat teplo. Účinnější odhlučnění: těžká plovoucí podlaha má lepší hodnoty vzduchové i kročejové neprůzvučnosti než lehká skladba. Méně starostí s vyrovnáním podkladu: případné nerovnosti a křivosti vyřeší samonivelační vlastnosti lité roznášecí desky. Mechanická odolnost: skladba je vhodná i do prostor s vyšším provozem, jako jsou školy, administrativní prostory, divadla. Možnost akumulovat teplo: pokud je ve skladbě podlahové topení, podlaha teplo akumuluje a hřeje i po vypnutí topení. Dlouhá doba vyzrávání: beton zraje 28 dní, anhydrit 60. Mokrá skladba podlahy - roznášecí vrstva je z litého materiálu (anhydrit, cementový potěr atd.). Díky vyšší teplotní vodivosti je vhodná pro akumulační podlahové vytápění, zvyšuje však vlhkost (nehodí se do nemovitostí s dřevěnou konstrukcí) a musí vytvrdnout, což prodlužuje čas realizace. Nejčastěji se používá ve zděných domech.

Anhydrit je vhodný do mokré skladby, vyniká vysokou teplotní vodivostí (vhodný pro podlahové topení). Stačí ho tenká vrstva, je levnější, není však vhodný do vysoce vlhkého prostředí. Cementový potěr pro mokré skladby je vhodný i do vysoce vlhkého prostředí, ale nedosahuje takové teplotní vodivosti jako anhydrit, navíc je třeba aplikovat vyšší vrstvu. Sádrovláknité desky pro suché skladby podlahy mají oproti předchozím materiálům lepší zvukovou a tepelnou izolaci, stačí tenčí vrstvy, jsou ale drahé a mají omezenou akumulaci pro podlahové vytápění.

Podlahové vytápění

Topení se pokládá hned nad kročejovou izolaci. Abyste předešli zatečení vlhkosti, doporučujeme oddělit systém topení od kročejové izolace pomocí PE fólie. Jako podlahové vytápění můžete použít: A. Systémové tvarovky z EPS: položí se na desky kročejové izolace a vyplní se vytápěcími hady. B. Lokální úchytky, do kterých se topné hady upevní. V takovém případě doplňte podlahu o izolační materiál Isover EPS 100 tl. min. 30 mm, který slouží k uchycení sponek.

Nášlapná vrstva

Nášlapná vrstva o tloušťce 0,2-2 cm slouží jako finální vrstva, tedy ta, po které chodíme. Pod nášlapnou vrstvu je vhodné aplikovat penetraci, která zabrání průsaku vlhkosti z nášlapné vrstvy do dalších vrstev. Kromě jednotlivých vrstev rozhoduje o životnosti a funkčnosti podlahy právě použitý materiál krycí vrstvy. Termín plovoucí podlaha si spousta lidí přímo spojuje s podlahovou krytinou z laminátu, která je cenově dostupná, ale hůře snáší vlhkost či teplotní rozdíly.

Čtěte také: Výhody dubových plovoucích podlah

PUR vrstva

Dílce plovoucí podlahy se skládají z několika vrstev. Jednou z vrstev je právě PUR vrstva. PUR vrstva je poslední ochranná vrstva na nášlapné vrstvě, případně na protiskluzové vrstvě u PVC podlahy. Povrch je hladší a méně porézní, drží se na něm méně nečistot. Díky ochranné PUR vrstvě stačí podlahu pravidelně zametat nebo vysávat. Teď už jednotlivým vrstvám a jejich funkcím lépe rozumíte. Díky tomu víte, co od podlahy můžete očekávat a jak se o ni správně starat.

Při výběru plovoucí podlahy bychom se měli zaměřit především na dostatečnou ochranu povrchu proti oděru. Zvýšená odolnost proti škrábancům je vhodná zejména pro místnosti s vyššími nároky na zatížení (haly, kuchyně). Je vhodná ale i tam, kde předpokládáme časté posouvání nábytku, nebo chůzi ve vysokých podpatcích. Někteří výrobci nabízejí také laminátové desky speciálně určené pro kuchyně. Ty mají tzv. vodovzdorný povrch. V každém případě by naše laminátová podlaha měla vydržet také popálení cigaretou, rozlití červeného vína nebo dětské pastelky.

Tloušťka nášlapné vrstvy určuje celkovou odolnost podlahy. Jde o jednu z nejvrchnějších vrstev podlahy. Pod touto vrstvou se nachází dekorační vrstva, která dodává podlahové krytině její vzhled. Vinylové podlahy dokážou velmi dobře touto dekorační vrstvou imitovat dřevo, kámen, beton nebo dlažbu. Nášlapná vrstva chrání dekor a celou podlahu proti mechanickému poškození od běžného provozu. Určuje také, jestli je podlaha vhodná pro pravidelné používání kolečkové židle (dle příslušného piktogramu). U vinylových podlah se tloušťka nášlapné vrstvy pohybuje v rozmezí od 0,30 mm (bytové prostory) do 0,55 mm (komerční prostory). Čím je vyšší tloušťka nášlapné vrstvy, tím je odolnější podlaha. Při výběru vinylové podlahy pro konkrétní prostory se řídíme dle třídy zátěže.

Typy plovoucích podlah a jejich charakteristika

Laminátové a dřevěné podlahy jsou však choulostivé na prudké změny teplot a vysokou vzdušnou vlhkost. Špatně snáší i přímý kontakt s vodou, proto se nehodí pro použití do kuchyní či koupelen. V případě rozlití vody je třeba místa co nejdříve vysušit, aby materiál nenabobtnal. Výhodou plovoucí podlahy je rychlá pokládka, příznivá cena, výběr z mnoha dekorů i snadná údržba. Je však chladnější a chůze po ní hlučnější. Vhodná je zejména do ložnice či obývacího pokoje.

Vinylové podlahy

Vinylové podlahy každý den odolávají běžnému provozu v domácnosti, kanceláři nebo komerčních prostorech. O to se právě starají jednotlivé vrstvy podlahy. Většina vinylových podlah se skládá z těchto vrstev: Podlahová podložka - umisťuje se pod samotnou plovoucí podlahu. Pouze některé typy plovoucích vinylových podlah typu „click“ mají integrovanou podložku. Jádro podlahy - tvoří nosnou vrstvu podlahy a určuje vlastnosti a tloušťku podlahy. Nášlapná vrstva - chrání podlahu před poškrábáním. Narazíte na dva typy plovoucí vinylové podlahy. Ty, které už mají podložku integrovanou přímo na lamele. Zvolíte-li variantu plovoucí vinylové podlahy bez podložky, vždy si k ní ještě sežeňte podložku pod vinylové podlahy, kterou doporučuje výrobce. Bez vhodné podložky zkrátka plovoucí vinylovou podlahu správně nepoložíte. Pod vinylové dílce nikdy nepoužíváme podložky měkčené (MIRELON, STARLON apod.), které způsobují rozměrovou nestálost podkladu pro „click“ systém vinylu. K čemu podlahová podložka slouží: chrání spoje plovoucí vinylové podlahy „click“ - jednotlivé lamely nejsou pevně spojené s podkladem a podložka slouží k tomu, aby spoje dobře držely, nepoškodily se, a byly tím zaručeny všechny vlastnosti vinylu. Garantuje vlastnosti vinylové podlahy - jedině správně položená podlaha vám nabídne všechny deklarované vlastnosti. Plovoucí vinylová podlaha přímo vyžaduje pokládku na podložku, abyste získali správnou stabilitu podlahy. Tlumí kročejový hluk - podložka dokáže absorbovat zvuk kroků, a tím snižuje celkovou hlučnost v místnosti. Zlepšuje tepelnou izolaci podlahy - díky podložce je chůze po podlaze ještě příjemnější. Nestudí vás od země nohy. Tyto podlahy jsou beze spár, takže brání pronikání vlhkosti do spodních vrstev podlahy. Navíc se rychle pokládají, mají dobré tepelné vlastnosti, snadno se udržují, jsou nabízeny v řadě dekorů a cenově dostupné. Jde však o umělý materiál, který je náchylný k proseknutí. Hodí se zejména do obývacího pokoje, ložnice, příp. kuchyně.

Jádro vinylových podlah

Jádro podlahy představuje nejsilnější vrstvu celé krytiny. U některých plovoucích vinylových podlah narazíte na WPC jádro, které se vyrábí z dřevoplastového kompozitu. Dalším materiálem, který tvoří jádro vinylových podlah, je například vápenec. Tyto rigidní vinylové podlahy mají pevné jádro tvořené ze směsi vápence a různých stabilizátorů. Zároveň taková podlaha dobře vede teplo a můžete ji bez obav položit i na teplovodní podlahové topení. U vinylu se setkáte také s jádrem ze skelného vlákna. Přidává se tam k zajištění větší stability a ke zlepšení odolnosti podlahy.

Další podlahové krytiny

  • PVC podlahy: Jsou totožné s vinylovými podlahami, avšak díky obohacení o skelná vlákna jsou odolnější vůči mechanickému poškození a vlhkosti, takže se skvěle hodí i do kuchyně, koupelny či na chodbu.
  • Přírodní linoleum: Přírodní materiál, který dobře tlumí hluk, je odolný vůči opotřebení, izoluje teplo a snadno se udržuje.
  • Koberec: Příjemný na došlap, útulný, pocitově zateplí místnost, skvěle izoluje teplo i hluk, je odolný proti opotřebení, ale drží prach, proto není vhodný pro alergiky. Navíc je náročnější na údržbu. Hodí se zejména do dětského či obývacího pokoje.
  • Dřevěná podlaha: Přírodní materiál s výbornými izolačními vlastnostmi (izoluje teplo i hluk) a dlouhou životností. Dřevo je vhodné i pro alergiky, avšak je drahé a náročnější na údržbu. Hodí se do místností s nízkou vlhkostí.
  • Dlažba: Dlažba je nejuniverzálnější podlahová krytina vhodná do jakékoli místnosti. Vyniká vysokou odolností a dlouhou životností, snadno se udržuje, je k dostání v řadě dekorů i povrchových úprav, včetně protiskluzové. Jedná se o nejvhodnější řešení do vlhkých místností.

Pokládka plovoucí podlahy

Pokládka plovoucí podlahy není velká věda. Důležité je práci neuspěchat a vše si pečlivě proměřit. Zaměřte se zejména na pečlivou přípravu podkladu, přesné přířezy desek a především pevné stahování po pokládce jednotlivých řad.

  1. První řada podlahy se pokládá od rohu podél stěny, a to drážkou do volného prostoru. Před položením prvního dílce proto odřízněte pero zámkového systému, aby u zdi nepřekáželo. Dilatační spáru si vymezte pomocí klínu. Jednotlivé díly spojujte podle návodu daného výrobce. Zpravidla je potřeba lamelu nadzvednout, přesně nasadit do zámku, položit a doklepnout kladívkem.
  2. Druhá řada a navazování: Spoje desek mezi řadami nesmí tvořit přímku. Proto je potřeba první dílec druhé řady zkrátit (nejčastěji na polovinu). Při pokládce lamelu nadzvedněte a vložte ji perem na podélné straně do drážky dílce z předchozí řady. Opět poklepejte kladívkem. K hraně poslední lamely se kladívkem nebo gumovou palicí nedostanete. Proto musíte do mezery vložit dotahovací hák.
  3. Pokládka po celé místnosti: Výše uvedeným způsobem položte plovoucí podlahu po celé místnosti. Přímočarou pilu budete potřebovat jen pro upravení délky prvních a posledních dílů v řadě. Má-li místnost nepravidelný tvar či překážky v cestě, počítejte s pracnějším řezáním šikmin. U poslední řady lamel pak budete pravděpodobně muset upravit šířku lamel. Vkládání těchto dílců je také nejpracnější.
  4. Dokončení: Nakonec je potřeba zakrýt dilatační spáry pomocí podlahových lišt. Zkraťte je na požadovanou délku a pro navázání rohů seřízněte konce pod úhlem 45°, případně použijte speciální rohové prvky. Podlahové lišty se nejčastěji montují lepením, případně přišroubováním.

Prořez podlahové krytiny

Prořez podlahové krytiny je odpad, který vzniká při pokládce podlahy. Jednotlivé podlahové dílce je totiž nutné u stěn a prahů odříznout a upravit na potřebný rozměr. Většina místností má prořez 5-10 %. Záleží na tom, jak moc je prostor členitý, na množství rohů, výklenků a tvaru místnosti. U místnosti s pravými úhly a se 4 rohy stačí prořez 5 %. Pro místnost s více rohy a výklenkem zvolte raději prořez 10 %.

Shrnutí a doporučení

Podlahářství je řemeslo, které vyžaduje zručnost a spoustu zkušeností. Přesto existují způsoby pokládek, které s trochou trpělivosti zvládnete i sami bez pomoci profesionála. Patří mezi ně i pokládka plovoucí podlahy, která je díky integrovaným zámkům na jednotlivých dílcích rychlá a vcelku snadná. Na rozdíl od lepené podlahy u ní nejsou tak přísné nároky na rovnost a pevnost podkladu. Laminátové podlahy mají stále větší oblibu pro svou cenu, vysokou kvalitu a srovnatelnost s podlahami dřevěnými, které v některých parametrech dokonce předčí. Tímto parametrem je bezesporu také velmi snadná údržba. Plovoucí podlahu stačí totiž pouze setřít vlhkým hadrem. Plovoucí podlaha se navrhuje nad stropy mezi obytnými podlažími. Jedná se o souvrství (roznášecí vrstva plus pochozí vrstva) položené na měkké zvukoizolační desce a po celém obvodě oddělené od stěn dilatační spárou vyplněnou pružnou izolací. Nelepený spoj funguje na principu mechanického zámku. Desky tohoto typu se snadno skládají, jejich sestavování do celků vyžaduje minimální úsilí i zkušenosti. Spoje bez lepení umožňují používání podlahy (nastěhování nábytku) ihned po instalaci. Takovouto plovoucí podlahu lze navíc kdykoli snadno demontovat a opětovně položit.

tags: #prurez #plovouci #podlahou #slozeni #vrstvy

Oblíbené příspěvky: