Půdorysná plocha střechy a komplexní informace o plochých střechách

Nedílnou součástí každé stavby je střecha. Tento nezbytný stavební prvek má mnoho nezastupitelných funkcí pro zbytek stavebního díla, ale i sám o sobě může být velmi zajímavým architektonickým prvkem. Již od 20. let 20. století si designéři budov dobře uvědomují vizuální a celostně-konstrukční výhody zastřešení s malým sklonem, tzv. ploché střechy, ale až moderní doba pomáhá k tomu, aby plochá střecha byla nejen krásná, ale i správně izolující a nepromokavá.

V naší republice se, zvláště u rodinných domů, ploché střechy mírně „zprofanovaly“, pravděpodobně díky 70. a 80. letům 20. století, kdy bylo moderní bydlet v „kostce“ s plochou střechou. Ale materiálová kvalita v daných konstrukcích nebývala dobrá a ploché střechy způsobovaly více problémů, než užitku. Používaly se tepelné izolace z novin, spádové vrstvy ze škvárobetonu, které se, kromě přirozeného rozpadu radionuklidů, rozpadaly i mechanicky, případně velmi na pojivo „hubené“ a tenké potěrové vrstvy, které se míchaly přímo na střeše. Tato řešení jsou již naštěstí minulostí. Současné stavění se bez plochých střech neobejde.

Oblíbené jsou i u bytových a rodinných domů, kde otevírají možnosti hmotového a tvarového uspořádání a v neposlední řadě možnosti využití střech pro terasy a zahrady.

Výhody a využití plochých střech

Využití ploché střechy oproti šikmé má mnohá opodstatnění. Plochá střecha zejména umožňuje plné využití plochy posledního podlaží oproti obytnému podkroví pod šikmou střechou. Z architektonického hlediska do určité míry symbolizuje moderní stavění oproti šikmé střeše, která v historii neměla alternativu z důvodu neexistence plošně vodotěsných materiálů, které by se daly pro hydroizolaci využít.

Ploché střechy jsou oblíbené především díky tomu, že poskytují plnohodnotné využití prostoru, aniž vytvářely různé (často omezující) šikminy. Plochá střecha je praktická i jako dodatečná užitná plocha, například ve formě extenzivní nebo intenzivní zelené terasy. Je menší, a tak nevyžaduje velké množství tepelné izolace.

Čtěte také: VELUX okna pro moderní bydlení

Plochá střecha je skvělou volbou pro každého, kdo chce využít svoji střechu jako obytný prostor, uvažuje nad nástavbou v budoucnosti, instalací solárních panelů nebo jej to táhne k ekologické zelené střeše. Tento typ střechy je symbolem sofistikovaného a moderního designu. Ploché střechy mají také městské bytové domy, které ji pak umí využít různým způsobem.

Sklon a odvodnění plochých střech

Ploché střechy nejsou ve skutečnosti ploché. Mají extrémně nízký sklon, který umožňuje odtok vody. Střešní konstrukce vyžaduje minimální doporučený spád 2 %, optimální je však 3,5 % a více. Každá střecha totiž musí spolehlivě odvádět dešťovou vodu a být vodotěsná. Ploché střechy se obecně uvažují do sklonu 5°, tj. 8,75%. Ze stavebního hlediska se optimální sklon u plochých střech pohybuje mezi 3-4%, jelikož v tomto spádu snadno odtéká dešťová voda a zároveň se lze snadno na střeše pohybovat, je-li plánována jako užívaná, pochozí.

Odvodnění je další důležitou součástí plochých střech. Bez správného odvodnění by se na střeše hromadila voda, což by mohlo vést k zatékání a poškození střechy.

Na stavebních výkresech se sklon uvádí ve stupních [°], tzn. za číslem najdete vždy znak °. Někdy se sklon uvádí v procentech [%], a to hlavně u plochých střech. Pokud to jde, vždy doporučujeme Váš sklon střechy ověřit skutečným měřením. Stává se, že sklon je ve skutečnosti jiný, než uvádí výkres. Proto, abyste našli sklon střechy na výkrese, samozřejmě musíte mít buď půdorys střechy, nebo řez střechy. Sklon střechy také můžete odměřit z pohledů domu, ale na to budete potřebovat úhloměr. Pokud budete hledat sklon střechy v řezu budovy, nebo v řezu krovu.

Typy plochých střech

Základní rozdělení střech je na jednoplášťové a víceplášťové. Dále existují inverzní a provozní střechy, včetně zelených střech.

Čtěte také: Jak správně vybrat střechu pro chatu

Jednoplášťové střechy

Jednoplášťové střechy jsou dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. Ačkoliv střecha neslouží trvale pro pohyb osob (terasa apod.), je třeba volit takové materiály, které nebudou poškozeny ani při občasném pohybu osob provádějících např. údržbu. Neobsahuje větranou mezeru, musí mít dobře vyřešenou parozábranu! Spádová vrstva může být vytvořena také klíny tvarované tepelné izolace. Jako tepelná izolace plochých jednoplášťových střech se obvykle používají tuhé desky z pěnového polystyrenu (EPS) nebo tuhé desky z minerálních vláken, obvykle čedičových.

• Jednoplášťová střecha nevětraná je střecha bez systému větracích kanálků napojených na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev.
• Jednoplášťová střecha větraná je jednoplášťová střecha, v jejíž skladbě je systém větracích kanálků napojený na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou.

Příkladem je jednoplášťová plochá střecha, která je použita k zastřešení obytného domu obdélníkového půdorysu. Výšková úroveň nejvýše položené vrstvy je +7,400 m. Atika je po celém obvodě vyzděna do výšky +7,550 m a oplechována. Střecha je rozdělena na dvě plochy, které jsou vyspádovány a odvodněny od atiky do litinových vpustí.

Víceplášťové střechy

Víceplášťové střechy mají mezi jednotlivými plášti s izolačními vrstvami vzduchovou mezeru (označuje se také jako vzduchová vrstva), obvykle větranou, jejímž účelem je odvést ze střechy vlhkost pronikající difuzí z interiéru do skladby střechy. Dvouplášťové nebo víceplášťové střechy mají ve skladbě vzduchovou vrstvu, obvykle větranou, která odvádí vodní páru pronikající difuzí z interiéru do vnějšího prostředí. Pro bezvadné fungování střechy by horní plášť měl mít alespoň minimální tepelný odpor, který odpovídá např. dřevěnému bednění nebo silikátové konstrukci. Vzduchová mezera musí umožnit odvětrání vlhkosti. Podmínkou je mimo jiné dokonale vzduchotěsný spodní plášť, nenulový tepelný odpor horního pláště a dostatečná míra větrání střechy. Oproti jednoplášťovým střechám jsou náročnější na provádění.

• Dvouplášťová střecha větraná má vzduchovou vrstvu napojenu na vnější prostředí a je vhodná pro použití nad prostory s vysokou relativní vlhkostí (i nad 80 %).

Inverzní střechy

Je střecha, kde je hydroizolační vrstva umístěna pod vrstvou nenasákavé tepelné izolace přímo na vhodně upraveném horním povrchu nosné nebo spádové vrstvy. Funguje na tom principu, že tepelně izolační vrstva z původního střešního souvrství bude fungovat už jen jako doplňková. Původní krytina bude vyspravena a bude v nově realizovaném souvrství fungovat jako parotěsnící vrstva, na kterou bude aplikována nově navržená vrstva tepelné izolace. Pro tuto skladbu se cementové pěny obecně nehodí, jelikož jsou i přes svou hutnost mírně nasákavé.

Provozní střechy

Provozní střechy jsou střešní konstrukce, které umožňují využití střech jako pochůzných nebo pojížděných teras nebo střešních zahrad, sportovních hřišť, bazénů, odpočinkových ploch atd.

Čtěte také: Ploché střechy: Konstrukční detaily, které musíte znát

• Pochůzná střecha je určena pro trvalé využívání osobami. Jedná se o terasy, balkony, či lodžie na střechách nadzemních i podzemních objektů.
• Pojížděná střecha je určena pro trvalé využívání, např. pro pojíždění vozidel a jejich parkování. Provoz na pojížděné střeše působí na skladbu souvrství koncentrovaným svislým zatížením prostřednictvím kol vozidel (tlakové síly) a dále účinky akceleračních a brzdných sil (vodorovné smykové síly).

Zelené střechy

Střešní zahrady (event. též vegetační či zelené střechy) esteticky dotváří objekty a slouží jejich aktivnějšímu využívání. Zahrady lze různě kombinovat s pochůznými nebo pojížděnými střechami a i jinak využívanými plochami. Pro tyto střechy je povětšinou typická ve skladbě přítomnost vrstvy hydroakumulační (většinou v kombinaci s vrstvou drenážní), která má za úkol zadržet alespoň minimální množství vody na období sucha. Zelená střecha je ve většině případů řešena jako jednoplášťová střecha. U zelených střech jejich skladbu určuje využití. Může jít o pohledovou zeleň, střešní park. Realizaci vegetační střechy jednoznačně svěřte do rukou zkušené firmy. Kdysi byla zelená střecha považována za drahou z hlediska realizace i údržby. Inovace však tento nedostatek odstranila.

• Extenzivní střešní zeleň: odolné, nenáročné a do plochy se rozrůstající rostliny, např. mechy, trávy, divoké byliny, kobercové trvalky, skalničky a event. kontejnerovou zeleň (přemístitelná, mobilní): umístěná v kontejnerech, přemístitelných nádobách nebo ve velkoobjemových květináčích.

Materiály a technologie pro ploché střechy

Hydroizolace plochých střech

Již v úvodu jsme si řekli, že hydroizolace je naprosto zásadním prvkem každé ploché střechy. Její úlohou je, aby voda nepronikla do konstrukce střechy a nepoškodila tepelnou izolaci či nosné prvky budovy. Pro ploché střechy se používá široká škála materiálů, z nichž každý má své specifické vlastnosti a využití:

• Asfaltové pásy: Tyto pásy se vyrábějí z různých druhů asfaltu (modifikovaný, oxidovaný) a mají různé typy nosných vložek (polyesterová rohož, skelná tkanina). Mají výbornou odolnost proti vodě a mechanickému poškození. Asfaltové pásy s hřebenovým profilem mají oproti pásům s hladkým povrchem lepší vodotěsnost a trvanlivost hydroizolační vrstvy. Spojení asfaltového pásu s podkladem po celé šířce pásu je pevné a rovnoměrné. Mikroventilační asfaltové pásy se používají na rekonstrukci plochých střech bez dodatečného zateplení.
• Hydroizolační fólie: Fólie z materiálů, jako je PVC nebo FPO (flexibilní polyolefín), se na plochých střechách používají pro jejich flexibilitu a odolnost vůči UV záření. Lze je jednoduše svařovat, jsou ohebné a tvárné v relativně širokém teplotním rozmezí a mají bezkonkurenční pevnost v tahu. Termoplastické polyolefinové fólie jsou nejlepší volbou pro oblasti s nestabilním počasím. Jejich životnost je mnohem vyšší než v případě mPVC fólií. Oceníte také jejich elasticitu, pevnost a průtažnost. Větší tloušťka zaručuje fólii menší citlivost na poškození. Při pochozí střeše můžete sáhnout i po termoplastické hydroizolační fólii na bázi polyolefinu s nízkým obsahem asfaltu.

Spádové vrstvy a tepelná izolace

Díky vývoji stavební a výrobní techniky a technologie už není nutné šplhat do výšky po žebřících s pytli cementu a vědry plniva na střechu. V současnosti je možné nechat jeřábem dopravit na střechu směs lehčeného betonu, kterou doveze přímo jeho výrobce, případně nechat na míru „nařezat“ prvky polystyrenových spádových klínů, nebo třeba pohodlně dopravit pomocí mobilní čerpací techniky cementové lité pěny, určené pro uložení do spádu.

• Lehčené (keramzitové, polystyrenové apod.) cementové směsi (betony, potěry) mají relativně vysoké pevnosti, ale i relativně vysokou objemovou hmotnost. Je do nich obvykle potřeba použít výztuž a je nutné je dilatovat. Jejich doprava se provádí většinou pomocí jeřábu a bádií a jejich výroba není vždy pomocí betonáren možná realizovat. Zpracovávat se musí obvykle ručně. Pomáhají, ale jen někdy při statických úlohách. Pro pojížděné střechy jsou velmi vhodné.
• Polystyrenové klíny (EPS) s přípravou pro natavování izolace jsou naopak velmi lehké, dají se předem připravit podle tvaru střechy a jsou tedy i ve finále tvarovatelné. Jejich transport a pokládka je náročnější na organizaci a bez významné roznášecí desky je nelze použít na pojížděné konstrukce, dále jsou relativně deformabilní a mají nižší pevnost. Co se týká jejich izolační funkce, tak je velmi dobrá. Mírný problém je při řešení detailů, průchodů a styků, kdy je nutné spáry a nedolehy vyplňovat.
• Cementové lité pěny mohou obsahovat i polystyrenové perly ze samozhášivého polystyrenu. Tyto pěny mají relativně vysoké pevnosti a nízkou objemovou hmotnost. Jsou schopné řešit rozličné podkladní materiály a spády do 4% či 8%. Skupina Českomoravský beton produkuje cementové lité pěny a pěny do spádu pod obchodní značkou PORIMENT.

Pro střechy se složitými spády (psaníčka, hřebeny, zalomení) a změnami spádů s hodnotami do 8% je vhodné použít cementovou litou pěnu s polystyrénem PORIMENT PS 500. Tato pěna má po vytvrdnutí objemovou hmotnost 500 kg/m3 a pevnost v tlaku 0,5 MPa. V jednom kroku při spádu okolo 5 % lze aplikovat vrstvu až 20 cm, při větších vrstvách se doporučuje technologická přestávka a navrstvení. Na tuto pěnu lze aplikovat bez problémů natavované pásy, za použití přípravného, asfaltového, penetračního prostředku. Slouží i jako vhodná tepelná izolace, její součinitel tepelné vodivosti je l = 0,11 W.m-1. Na střechách, které mají naplánované nízké spády a malé stavební výšky (rekonstrukce) a kde není přílišná složitost půdorysu, je vhodné použita pěna PORIMENT WS 700. Tato pěna je bez polystyrenových perel, a při své objemové hmotnosti 700 kg/m3 má pevnost v tlaku 2 MPa. Součinitel tepelné vodivosti má tato pěna l = 0,13 W.m-1.K-1. Do tohoto materiálu je možné i použít určité typy kotev vrchní hydroizolace.

Charakteristika cementových litých pěn PORIMENT:

Objemová hmotnost pěn PORIMENT je od 500-700 kg/m3 a pevnost v tlaku 0,5-2 MPa. Příprava podkladu pro tyto pěny je snadná, podklad by měl být čistý, může být mírně nasákavý a může jej tvořit i plech nebo dřevo. Místo použití je samozřejmě vhodné konzultovat s výrobcem. Jelikož jsou pěny i mírně zatékavé, je dobré případné otvory či spáry vyplnit v dostatečném předstihu. Použitelné vrstvy jsou dle zvoleného typu od 2 cm do cca 25 cm v jednom aplikačním kroku. U okrajů střechy je samozřejmě nutné použít bednění pro zabránění úniku pěny. Výroba pěny se provádí přímo na stavbě, pomocí mobilního míchacího a čerpacího zařízení. Stejně tak polystyrenová drť je přimíchávána přímo do stroje na stavbě. To znamená, že z jednoho autodomíchávače, který přiveze speciální cementovou suspenzi, je možné vyrobit kupř. až 18 m3 koncového výrobku. Tento fakt ulehčuje od zatížení staveb vícenásobnými nájezdy. Ukládka pěny probíhá pomocí systému gumových hadic o průměru 50 mm, je tedy pohodlná a fyzicky není náročná. Samozřejmě musíme předem připravit směry a spády budoucí vrstvy, což je možné provést kupř. svařenci z betonářské výztuže, nebo vodícími cemento-pískovými násypy, nebo jednoduše napnutím provázku - to vše v závislosti na složitosti půdorysu střechy a použitém typu pěny. Povrch se pak po nalití do požadované výšky částečně sám slévá a částečně je potřeba použít k jeho urovnání. Pěna je pak do dvou dnů pochozí a do týdne zatížitelná. Na otevřeném prostranství je samozřejmě problém se srážkami, čerstvý materiál by neměl propršet intenzivní srážkou, případně by měl být chráněný před sluncem při extrémních teplotách (mlžení vodou).

Konstrukční metody a měření

Při vytváření střechy si vyberte konstrukční metodu - samostatná nebo složená. Složená střecha vytváří jediný prvek, ačkoli se skládá z více střešních rovin. Pokud upravíte tvar jedné střešní roviny, ostatní se novému tvaru automaticky přizpůsobí. Sklon a povrchový materiál každé střešní roviny můžete podle potřeby měnit samostatně. Výšková úroveň střechy se měří od referenční čáry nebo od referenčního polygonu, vodorovné netisknutelné čáry nakreslené při tvorbě střechy. Ve 3D okně jsou referenční čáry zobrazeny vlastní barvou, aby byly úpravy snazší. V ARCHICADu 15 a novějších jsou všechny střechy zobrazeny v půdorysu jako jejich skutečný průmět. Pokud chcete samostatné střešní roviny zobrazit stejně, jako byly zobrazeny v ARCHICADu 14 a starších - tj. jako symbolické zobrazení pouze jejich horní plochy - můžete zobrazení přepnout v předvolbách projektu: menu Volby > Předvolby projektu > Funkce starších verzí a zde aktivujte volbu symbolického zobrazení v půdorysu.

Před zahájením montáže ploché střechy se musí převzít všechny konstrukce vystupující nad střešní rovinu. Kontrolují se hlavní rozměry zdiva a stropní konstrukce, jejich pevnost a rovinnost. Před oplechováním atik musí být provedeno natavení bitumenového pásu na atiku, který se po dokončení všech vrstev střechy napojí na vodorovnou hydroizolaci. Návrhová hodnota únosnosti stanovená na základě zkušebního protokolu představuje jeden ze základů pro statické ověření.

Související stavební a občanskoprávní aspekty

Předchozí díly našeho Rádce pro ploché střechy se už věnovaly základům navrhování plochých střech, rozdílu mezi plochou a šikmou střechou, skladbě ploché střechy, způsobům zajištění pozice, a také tématu předběžného návrhu včetně Winduplift testu. Po úspěšně dokončeném Winduplift testu poskytne EJOT zákazníkovi zkušební protokol s podrobným popisem nastavení systému, včetně všech jednotlivých komponent, korekčních součinitelů a dílčích součinitelů bezpečnosti. Při návrzích střech lze obecně vycházet z normy ČSN 731901. Tento předpis podrobně popisuje požadavky a doporučení i pro ploché střechy. Důležité je i pochopení pojmu zastavěné plochy stavby.

Zastavěná plocha stavby

Na otázku „zastavěná plocha stavby“ dává odpověď § 2/7 stavebního zákona, dle něhož platí, že:

• zastavěnou plochou stavby se rozumí plocha ohraničená pravoúhlými průměty vnějšího líce obvodových konstrukcí všech nadzemních i podzemních podlaží do vodorovné roviny;
• plochy lodžií a arkýřů se započítávají;
• u objektů poloodkrytých (bez některých obvodových stěn) je zastavěná plocha vymezena obalovými čarami vedenými vnějšími líci svislých konstrukcí do vodorovné roviny;
• u zastřešených staveb nebo jejich částí bez obvodových svislých konstrukcí je zastavěná plocha vymezena pravoúhlým průmětem střešní konstrukce do vodorovné roviny.

Budou-li tedy mít Vámi budované kůlny obvodové stěny (jak bývá zvykem), bude se zastavěná plocha těchto staveb počítat dle půdorysu svislých konstrukcí (tedy stěn), půdorys přesahující střechy nebude rozhodný.

Umístění staveb a souhlas sousedů

Rozhodnete-li se vybudovat kůlny 1 metr od hranice pozemků, bude zapotřebí, abyste od stavebního úřadu nejdříve získal územní souhlas (jak to vyplývá z § 96/2 písm. a) ve spojení s § 103/1 písm. e) bodem 1 stavebního zákona). Jednou z povinných příloh žádosti o vydání územního souhlasu je i doložení souhlasu osob, které mají vlastnická práva k pozemkům nebo stavbám na nich a tyto pozemky mají společnou hranici s pozemkem, na kterém má být záměr uskutečněn; souhlas s navrhovaným záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu (§ 96/3 písm. d) stavebního zákona). Jak přistoupit ke splnění této povinnosti v případě, kdy je sousední pozemek v podílovém spoluvlastnictví, stavební zákon neupravuje. Je pravdou, že stavební úřady zaujímají k řešení tohoto problému odlišná stanoviska; doporučuji Vám proto kontaktovat místně příslušný stavební úřad (a to toho úředníka, který by Vaší žádost o vydání územního souhlasu vyřizoval) a dotázat se na jeho názor (kterým je následně vhodné se řídit (pro eliminaci budoucích sporů). Dle mého názoru by v těchto případech měla být aplikována ta ustanovení občanského zákoníku, která se zabývají vystupováním spoluvlastníků navenek a rozhodováním spoluvlastníků o spoluvlastněné věci. Dle § 1116 občanského zákoníku platí, že vzhledem k věci jako celku, se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba. O běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů (§ 1128/1 občanského zákoníku). K rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků (§ 1129/1 občanského zákoníku). Domnívám se, že udělení souhlasu se stavbou dvou 5 metrů vysokých kůlen v blízkosti sousedního pozemku není významnou záležitostí, která by se týkala sousedního pozemku, tzn. že by Vám měl stačit písemný souhlas většinového spoluvlastníka sousedního pozemku. Rozhodný pro Vás bude právní názor místně příslušného stavebního úřadu (resp. nic samozřejmě nezkazíte získáním písemného souhlasu od obou spoluvlastníků sousedního pozemku).

Stavba kůlen 2 metry od hranice pozemků

Dle § 79/2 písm. o) stavebního zákona platí, že územní rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžaduje stavba:

• do 25 m2 zastavěné plochy a do 5 m výšky,
• s jedním nadzemním podlažím,
• podsklepená nejvýše do hloubky 3 m,
• na pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci, která souvisí nebo podmiňuje bydlení nebo rodinnou rekreaci,
• která neslouží k výrobě nebo skladování hořlavých látek nebo výbušnin,
• nejedná se o jaderné zařízení,
• nejedná se o stavbu pro podnikatelskou činnost,
• je v souladu s územně plánovací dokumentací,
• plocha části pozemku schopného vsakovat dešťové vody po jejím umístění bude nejméně 50 % z celkové plochy pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci,
• je umisťována v odstupové vzdálenosti od společných hranic pozemků nejméně 2 m.

Jsou-li současně splněny všechny shora uvedené podmínky, bude se stavba nacházet "ve volném režimu", tzn. že pro její realizaci nebude zapotřebí žádné přivolení stavebního úřadu, jak vyplývá z § 79/2 písm. o) ve spojení s § 103/1 písm. a) stavebního zákona, přičemž nebude ani nutné cokoli ohlašovat sousedům). Vzhledem k tomu, že stavební zákon hovoří v této souvislosti o "odstupové vzdálenosti od společných hranic pozemků nejméně 2 m", bude postačovat, pokud kůlny umístíte přesně 2 metry od hranice pozemků (vzdálenost 199 cm a menší už by znamenala nutnost získat územní souhlas).

Odstranění přesahujících větví

Vyrůstají-li předmětné stromy z pozemku Vašich sousedů, jsou jejich vlastnictvím (§ 1067 občanského zákoníku). Odpověď na tento dotaz dává § 1016/2 občanského zákoníku, dle něhož platí, že neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá. Brání-li Vám přesahující větve v realizaci Vašeho stavebního záměru, je důvod pro jejich odstranění bezpochyby dán. V tomto ohledu Vám doporučuji postupovat následovně:

1. požádat (ideálně písemně) Vašeho souseda (postačí většinového spoluvlastníka), aby přesahující větve (které v žádosti specifikujete) odstranil, a to v přiměřené lhůtě, kterou k tomu sousedovi stanovíte;
2. nevyhoví-li soused Vaší žádosti, bude možné, abyste přesahující větve odstranil sám (ať už svépomocí či prostřednictvím odborné firmy, v takovém případě byste náklady profesionálního odstranění větví hradil sám).

Přesahující větve je vždy nutné odstraňovat šetrným způsobem a ve vhodné roční době. Vhodnou roční dobou je období tzv. vegetačního klidu, vymezované zpravidla od 1. listopadu do 31. března. Odstraňování přesahujících větví v době vegetačního klidu však není nepřekročitelným dogmatem. V tomto ohledu je rovněž podstatné, jak velké větve a kolik větví (z celkového počtu větví daného stromu) má být odstraněno (menší větve či malý počet větví lze zajisté odstranit i mimo období vegetačního klidu).

Zmiňované právní předpisy: zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

tags: #pudorysná #plocha #střechy #informace

Oblíbené příspěvky:

• Praktické řešení pro zakončení podlah
• Vše, co potřebujete vědět o šlehaném tmelu
• jak na estetické zakončení fasády kolem oken
• Roztažnost dřeva teplem
• Průvodce zvětšením ikon na hlavním panelu