PVC v dětských výrobcích: Co byste měli vědět o ftalátech a bezpečných alternativách

Každý rodič si přeje vybavit pokoj pro své potomky tak, aby byl co nejbezpečnější. Zatímco na okna a zásuvky instalujeme dětské pojistky, často zapomínáme na další rizika, která se s interiérem pojí. Patří mezi ně například toxické látky, na které upozornila v podcastu Domácnost bez jedů odbornice spolku Arnika Karolína Brabcová.

Tradiční materiály byly postupně nahrazeny plasty, které jsou levnější a jejichž základem jsou syntetické látky. Výrobci začali diktovat, co má plast umět. Chtěli plasty nehořlavé, tak se začaly přidávat zpomalovače hoření. Chtěli je mít zlehčené, tak se přidalo něco jiného a plasty se stávaly čím dál tím složitějšími. Jsou to často kombinace různých látek, které ale nejsou pevně vázány a mohou se uvolňovat. Úroveň vědění jde dopředu a máme dnes více informací. Problém je, že látky v plastech nejsou akutně jedovaté, ale mají dlouhodobé negativní účinky a působí už v malých koncentracích. A momenty, kdy zasáhnou organismus nejvíce, jsou před narozením a u novorozenců. Často se mluví o endokrinních disruptorech, což jsou látky narušující hormonální systém.

PVC: Všudypřítomný plast s riziky

Polyvinylchlorid (PVC) patří k nejrozšířenějším plastům a našel své uplatnění ve všech oborech lidské činnosti. Používá se ve stavebnictví, při výrobě nábytku a bytových doplňků, v oděvním a obuvnickém průmyslu. Vyrábí se z něj hračky, kancelářské potřeby, zdravotnické pomůcky, obaly včetně potravinových a mnoho dalších předmětů. Celý životní cyklus PVC - výrobu, používání i likvidaci - doprovází úniky toxických látek. Mnohé z nich jsou rakovinotvorné, způsobují poruchy reprodukce, vrozené vady a poškozují imunitní systém. Záleží samozřejmě také na jejich koncentracích a době, po jakou jsme působení těchto látek vystaveni.

Výroba PVC a související rizika

Výrobu PVC lze zjednodušeně popsat následovně: Sloučením etylenu a chlóru vzniká etylendichlorid (EDC), z něj se dále vyrábí vinylchlorid monomer (VCM) - základní stavební jednotka PVC. Při výrobě PVC dochází k častým únikům chlóru do životního prostředí. Výrobě PVC předchází výroba chlóru, jejíž velká část evropské produkce je založena na amalgánové elektrolýze. Tato metoda je považována za nejhorší technologický postup při výrobě chlóru a alkalických hydroxidů, protože v důsledku provozování amalgámové technologie dochází k emisím velmi toxických látek jako rtuti a dioxinů do životního prostředí. Rtuť je například známá tím, že poškozuje nervovou soustavu a trávicí trakt. Dioxiny patří mezi jedny z nejnebezpečnějších látek vůbec. Způsobují poruchy imunitního, hormonálního a reprodukčního systému a některé jsou karcinogenní.

Rovněž meziprodukty samotné výroby PVC - ethylendichlorid (EDC) a vinylchlorid monomer (VCM) - jsou velice nebezpečné a toxické chemikálie. Tyto dvě látky mohou zapříčinit vznik rakoviny, způsobují poškození jater, plic, kardiovaskulárního, nervového, imunitního a reprodukčního systému. Některé z nich jsou vysoce toxické, karcinogenní, poškozují hormonální, imunitní, centrální nervový systém a mají negativní vliv na reprodukci. Část z nich se díky své chemické stálosti hromadí v životním prostředí a vstupují do potravních řetězců, kde se pak kumulují hlavně v živočišných tucích - patří k tzv. perzistentním organickým látkám (POPs). Mezi chlororganické sloučeniny spadají mimo jiné nechvalně známé dioxiny a furany, polychlorované bifenyly (PCB), hexachlorbenzen, hexachloretan a hexachlorbutadien. K problematickým látkám provázejícím výrobu PVC patří i chloroform, 1,1,2-trichloreten, tetrachloretan anebo tetrachlormetan.

Čtěte také: Průvodce světem plátna

Aditiva v PVC: Stabilizátory a změkčovadla

Polyvinylchlorid je ve svém surovém stavu velmi křehká a nepružná hmota. Kvůli dosažení požadovaných mechanických vlastností, které se odvíjejí od způsobu jeho použití, se do něj musí přidávat mnoho přísad. Bohužel i ty jsou často ze zdravotního i ekologického hlediska značně problematické. Mezi nejdůležitější aditiva patří především stabilizátory a plastifikátory (změkčovadla).

• Stabilizátory: Ačkoliv čisté PVC je mechanicky pevný materiál, dobře odolný počasí, vodě a chemikáliím, je relativně nestálý vůči teplu a světlu. Teplo a ultrafialové záření vede ke ztrátě chlóru ve formě chlorovodíku. Tomu je možné zabránit pomocí přídavku stabilizátoru, který se liší dle účelu použití PVC. V minulosti se jako stabilizátory používaly i těžké kovy jako je olovo a kadmium nebo barium, vápník a další organické látky. I když se v EU přestaly přidávat, těžké kovy se stále vyskytují v odpadech z PVC. Jako náhrada začaly být používány organické stabilizátory, nicméně i v tomto případě přetrvávají obavy týkající se jejich nepříznivého vlivu na lidské zdraví.
• Plastifikátory (změkčovadla): Pro zvýšení pružnosti PVC se přidávají složky s nízkou molekulární vahou, které se smíchají se základní polymerovou hmotou. Přidání takzvaných plastifikátorů (změkčovadel) v různých množstvích vytváří materiály s důležitými mnohostrannými vlastnostmi. Ftaláty představují skupinu asi 40 látek, přičemž nejčastěji se používal DEHP (di-2-ethyl-hexylftalát). Ten je v současné době nahrazován ftaláty s nižší molekulární hmotností.

Problematické změkčovadlo DEHP

Zdaleka nejvíce používaná látka pro změkčování PVC pro zdravotnické prostředky je ftalát DEHP neboli také di-ethylhexyl-ftalát. Vědecký výbor pro vznikající a nově zjištěná zdravotní rizika Evropské unie v roce 2007 došel k závěrům, že „Dostupná data o expozici DEHP ukazují, že dávka DEHP, které jsou vystaveni novorozenci během některých léčebných procedur, dosahuje stejné nebo dokonce vyšší úrovně než dávky působící reprotoxicky dle studií prováděných na zvířatech. Tyto studie rovněž vedly ke znepokojujícím zjištěním, že mnohem citlivěji reagují na toxicitu DEHP testikulární buňky mladých jedinců, než je tomu u těch vyspělých.“

Švédská inspekce pro chemické látky (KEMI) zpracovala rizikovou analýzu, ze které vyplývá, že zátěž touto látkou se u člověka projevuje negativními zdravotními dopady na ledviny, plodnost, pohlavní ústrojí a vývoj organismu. Pro své negativní dopady na zdraví byl DEHP zařazen také mezi látky vzbuzující zvlášť velké obavy v rámci REACH - nové chemické politiky Evropské unie. S ohledem na škodlivé účinky DEHP na plodnost a vývoj jedince (zejména, ale nikoliv pouze v děloze) byl DEHP zařazen mezi „látky ohrožující reprodukci“. Rizika vyvolaná DEHP jsou znepokojivá zejména chronickou toxicitou a dopady na reprodukční systém. Patří k nim poruchy vývoje mužských pohlavních orgánů (zmenšení varlat), snížená plodnost a vývojové vady novorozenců způsobené expozicí DEHP v děloze. Inhalace DEHP zvyšuje riziko respiračních onemocnění (astmatu).

Irena Buřívalová upozornila, že i když PVC paradoxně někdy doporučují podlaháři kvůli podlahovému topení, přitom když se PVC zahřívá, tak se ještě více uvolňují organické těkavé látky. Výrobci také často tvrdí, že do PVC nedávají ftaláty, ale bohužel je nahrazují jinými změkčovadly, o kterých toho tolik nevíme. Vinylové podlahy zase mohou mít nad PVC ještě jinou plastovou vrstvu.

Rizika DEHP pro pacienty

Používání DEHP se nevyhýbá ani zdravotnictví. Můžeme jej najít v nepřeberném množství pomůcek a výrobků z PVC, od katetrů přes různé druhy implantátů až po injekční stříkačky a různá zařízení pro oční a zubní lékařství. Zvláštní rizika představují lékařské zákroky, jako jsou opakované transfuze krve, zejména u dětí. Při transfuzích nebo umělé výživě novorozenců může u velmi citlivého organismu dojít k expozici DEHP. Kriticky nemocní nedonošení novorozenci přitom představují vysoce rizikovou skupinu. U pacientů s dlouhodobě zvýšenou expozicí DEHP, například v důsledku hemodialýzy a opakovaných krevních transfuzí, by se měly podle doporučení Vědeckého výboru pro zdravotnické výrobky a pomůcky při Evropské komisi důkladně zvážit výhody a rizika spojená s použitím DEHP ve zdravotnických výrobcích.

Čtěte také: Průvodce světem textilu

Likvidace PVC a ekologické dopady

Při náhodných požárech budov či skládek, kde je přítomno PVC, se do ovzduší uvolňuje chlorovodík - plyn s vysokou toxicitou způsobující popáleniny kůže nebo poškození zraku. Při vdechnutí ve vlhkém prostředí lidského těla se mění na kyselinu chlorovodíkovou, která může způsobit vážné a trvalé poškození plic. Požár od PVC izolace kabelů, ke kterému došlo v telefonní ústředně v Düsseldorfu v roce 1988 byl snadno uhašen za pomoci 10 litrů vody. Horší však byla kontaminace celé budovy dioxiny.

Poté, co výrobek z PVC doslouží, nastává problém, jak ho bezpečně zlikvidovat. Většina PVC končí na skládkách, kde degraduje a uvolňují se z něj ftaláty a těžké kovy. Ty kontaminují skládkové vody. Při jejich likvidování v čistírnách odpadních vod se dostanou nebezpečné látky do řeky nebo skončí v čistírenských kalech. Spalování je vůbec nejhorším způsobem likvidace PVC, protože se při něm uvolňují do životního prostředí nebezpečné látky jako chlorovodík, dioxiny, hexachlorbenzen, polyaromatické uhlovodíky. Do škváry a popílku ze spaloven se z PVC dostávají těžké kovy. K velkým nešvarům patří spalování PVC v domácích topeništích anebo na otevřených ohništích.

Recyklace PVC s sebou nese značná omezení. Příčinou nevhodnosti PVC k recyklaci je, že každý výrobce přidává do PVC odlišná aditiva, aby docílil požadovaných vlastností. Recyklovaný PVC plast navíc často obsahuje již zakázané stabilizátory a změkčovadla, která jsou zdraví nebezpečná a pro spotřebitele tak představuje rizikový materiál. PVC se nehodí do směsného plastu určeného k recyklaci, protože negativně ovlivňuje jeho vlastnosti. Například jedna láhev z PVC může znehodnotit recyklaci 30 - 50 tisíc láhví z PETu.

Ftaláty v dětských hračkách a výrobcích

Arnika usiluje o nahrazování rizikového PVC bezpečnými alternativami ve výrobcích pro děti, v domácnostech a ve zdravotnictví. PVC je totiž plast, při jehož výrobě, používání i likvidaci se uvolňují nebezpečné chemické látky. Nejdůrazněji a nejsoustavněji jsme se zaměřili na hračky, školní pomůcky a vůbec výrobky určené dětem nebo k péči o ně. Práce Arniky vedla v řadě případů ke stažení nebezpečných výrobků z PVC z trhu. To bylo a stále je možné u hraček a předmětů definovaných zákonem jako výrobky pro péči o děti, kde jsou nejrizikovější ftaláty ve výrobcích zakázány přímo nařízením vlády. U školních pomůcek, oblečení či obuvi není obsah ftalátů regulován přísnou vyhláškou. Výrobce a prodejce tak nic nenutí tyto výrobky z trhu odstraňovat.

Arnika aktuálně odhalila hned několik dětských panenek, které obsahují nebezpečné látky. Řádově stonásobná překročení limitu jsou v panenkách Lady like princess, u kterých se nebezpečný ftalát DEHP objevuje opakovaně, dále SWEET Pretty Girl Happy Angel, Style Lovely Girl, Happy every day set nebo Delicate PERSON fish Princess. Sdružení Arnika spravuje databázi Nebezpečné výrobky, kde lze dohledat další nebezpečné výrobky. Problematickou látkou v hračkách z PVC jsou tzv. ftaláty. „Jsou to látky, které se do plastů přidávají proto, aby byly měkké a ohebné. V panenkách, které aktuálně uvízly v naší databázi, jsou vysoká množství ftalátu DEHP.“

Čtěte také: Dřevěná sekera pro děti: Tipy a triky pro výrobu

Panenka „SWEET Pretty Girl Happy Angel“, více než 170 krát vyšší obsah ftalátů, než kolik připouští evropská norma. Estery kyseliny ftalové se při kontaktu s ústy dostávají do těla dítěte a v dospělosti mohou způsobit například reprodukční problémy nebo později vrozené vady u novorozenců. V současné době je v celé Evropské unii, včetně České republiky, zakázáno používání konkrétně šesti toxických ftalátů v hračkách a předmětech určených dětem do tří let. Ftalátová změkčovadla jsou těkavé látky slabě rozpustné ve vodě, které se zejména při vyšších teplotách dobře rozpouštějí v tucích a uvolňují do vzduchu. Předměty, jako jsou nejrůznější kousátka, chrastítka, omyvatelné knihy či pískací figurky, podléhají nejpřísnějším normativním předpisům, protože se předpokládá, že budou dlouhodobě vystaveny působení dětských slin.

Ftaláty se mohou uvolňovat do lidského těla například žvýkáním nebo cucáním daného předmětu, takže zdravotní nebezpečnost se týká především menších dětí a PVC hraček nebo výrobků pro děti.

Jak se vyhnout rizikům PVC a ftalátů?

Jelikož spotřebitel sám nepozná, zda ta či ona hračka obsahuje nebezpečné látky, je lépe se dětským předmětům z PVC zcela vyhnout. Existuje široká nabídka výrobků, které neobsahují PVC nebo DEHP. Většímu rozšíření alternativ zatím bohužel brání zpravidla o něco vyšší cena, ale také nedostatečné povědomí o rizicích DEHP. Právě na problémy spojené s používáním pomůcek s obsahem DEHP se dlouhodobě snaží upozorňovat ekologické sdružení Arnika.

Doporučení pro výběr bezpečných výrobků:

1. Při pořizování nové podlahy: je dobré volit dřevo, dlažbu nebo přírodní kámen. Volila bych raději cenově dostupnou smrkovou podlahu.
2. Na stěny: doporučujeme sádrovou, vápennou omítku, s tapetami opatrně.
3. Nábytek a matrace: volte spíše dřevěný nábytek. I matrace jsou citlivé téma. Je dobré se výrobců ptát, napsat jim.
4. Hračky:
   • Nekupujte hračky, které příliš silně voní, nebo dokonce zapáchají po chemikáliích.
   • Nepořizujte hračky, které nejsou příjemné již na dotek.
   • Značka CE negarantuje bezpečnost výrobků.
   • Vyhněte se koupi příliš malých panenek! Často jsou totiž klasifikovány jako dekorace, takže se na ně nevztahují povolené limity pro chemikálie v hračkách.
   • Velmi malým dětem nekupujte elektronické hračky a věci na baterky.
   • Nekupujte parfémované hračky.
   • Upřednostňujte hračky z obnovitelných materiálů. Mezi nejvhodnější přírodní materiály patří dřevo, vlna, bavlna, len, papír, kůže apod.
   • Kupujte pevné dřevěné hračky s co nejméně lepenými částmi. Dávejte přednost pokud možno nelakovaným a nebarveným hračkám.
   • Kupujte hračky s označením „Neobsahuje PVC“ (PVC-free) nebo „Neobsahuje ftaláty“ (Phthalate-free).
   • Dávejte přednost hračkám z přírodní gumy.
   • Kupujte hračky s certifikátem Bezpečné hračky nebo Bezpečná a kvalitní hračka.
   • Každou novou hračku nejprve rozbalte a nechte ji nějakou dobu venku, než ji dáte dítěti, aby se část nebezpečných látek mohla případně odpařit.
   • Vycpané panenky předtím, než je dáte dětem, raději vyperte.
   • Kupujte látkové hračky s certifikátem ověřené textilie (např. Eko-Tex) nebo organic a BIO.
   • Z opatrnosti bychom se měli vyhnout červeným, oranžovým a žlutým plastům, protože mohou obsahovat kadmium.
   • Hračky z papíru a lepenky mohou obsahovat ohnivzdorné prostředky, optické zjasňovače, jedovatá barviva a těžké kovy. Nepatří proto malým dětem do úst.
   • Porcelán a keramika mohou mít glazury obsahující olovo a kadmium.
5. Obaly: papír, biopolymery.
6. Obecně: Pokud se chcete PVC vyhnout úplně, hledejte výrobky označené značkou EŠV, Ekologicky šetrný výrobek.

Dovozci nebo výrobci hraček si musí vyžádat také závazný posudek Hlavního hygienika ČR. Hygienik hodnotí hračky z hlediska zdravotní nezávadnosti. Pro různé věkové skupiny (do jednoho roku, do tří let, starší) jsou stanovena různá kritéria. I když se zpřísnily normy pro používání ftalátů v PVC, přesto i nadále existují pochybnosti o zdravotní nezávadnosti tohoto tolik rozšířeného materiálu. Potvrdily se totiž původní předpoklady, že některé ftaláty, tedy změkčovadla přidávaná do PVC, jsou rakovinotvorné, ovlivňují schopnosti reprodukce a poškozují imunitní systém.

Tabulka rizikových látek a jejich dopadů

Pro rychlejší tempo náhrad je velmi důležitá společensky zřetelná poptávka. V tomto ohledu mohou hrát nepochybně důležitou roli také pacienti a pacientské organizace, které prosazují požadavky kvalitní péče. Jednou z cest je žádat o řešení této problematiky přímo v konkrétních nemocnicích nebo se obrátit na výše postavené instituce, jako je Ministerstvo zdravotnictví ČR. Další možností je podpořit některé aktivity, které v tomto směru podniká sdružení Arnika.

tags: #pvc #latka #detska #informace

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce zateplením fasád
• Chytrá izolace pro moderní domy
• Prostupnost Wi-Fi signálu: Sádrokarton vs. jiné materiály
• Elegance a trvanlivost hoblovaných prken
• Hřebíky na palcové desky: správná délka