Ftaláty v měkčeném PVC: DEHP a jeho dopady na zdraví a životní prostředí

V poslední době se stále častěji diskutuje o tom, jak zdravé jsou vnitřní prostory budov. Jedním z používaných hledisek je i přítomnost toxických látek, které se do nich uvolňují z použitých materiálů pro stavbu, pro vnitřní úpravu místností či z nábytku. K nejvíce diskutabilním materiálům patří některé plasty a mezi nimi pak především polyvinylchlorid (PVC), který se mimo jiné uvolňuje z podlahových krytin, podkladových vrstev koberců, tapet a dalších dekoračních materiálů či vybavení. Pro jeho vlastnosti je nutné do PVC přidávat řadu aditiv, včetně ftalátů používaných jako změkčovadla.

Co jsou ftaláty a proč jsou problematické?

Ftaláty neboli estery kyseliny ftalové představují skupinu cca 40 chemických látek. Mají různé vlastnosti, a zatímco některé z nich podle dosavadních zjištění nepoškozují zdraví ani životní prostředí, patří mezi ně i skupina ftalátů, které jsou pro zdraví lidí nebezpečné. O mnoha z nich toho zatím příliš nevíme, stejně jako o velkém množství dalších chemických látek, protože nebyly zatím podrobně zkoumány. Ftaláty se nejčastěji používají jako změkčovadla PVC, našly však své uplatnění i v kosmetice, jako insekticidy či adheziva.

Proč je právě PVC tolik problematickým plastem pro prostory školek, zdravotnická zařízení či obytné prostory? Je klasifikován jako toxická látka, proto chemické přípravky obsahující více jak 0,5 procent DEHP musí být označeny symbolem a varovným nápisem „jedovaté“. Rizikové a bezpečnostní věty „R“ a „S“ jsou normalizovaná vyjádření týkající se fyzikálně-chemických rizik a rizik pro zdraví a životní prostředí.

Pro DEHP platí dvě věty:

• R 60 - může poškodit reprodukční schopnost
• R 61 - může poškodit plod v těle matky

Charakteristika vybraných ftalátů

Ftaláty narušují reprodukční schopnosti a zdravý vývoj plodu, zasahují zejména do vývoje reprodukčních orgánů a reprodukčních schopností mužů. Jsou karcinogenní (způsobují karcinom jater), teratogenní a mají přímé toxické působení. Všechny tyto účinky jsou podmíněné retencí těchto molekul v organismu, mají schopnost bioakumulace.

Zde je přehled některých ftalátů a jejich charakteristik:

(2) Předběžný seznam látek hodnocených jako endokrinní disruptory (Evropská komise 2010), tedy narušujících hormonální systém. U látek uvedených v kategorii 1 byl škodlivý účinek zjištěn alespoň u jednoho pokusného zvířete.

Výzkum ftalátů v ČR a EU

Sdružení Arnika zadalo orientační analýzy 5 vzorků podlahových krytin a 3 vzorků tapet z měkčeného PVC. Ve všech byly zjištěny ftaláty, a to v rozmezí od 4,85 po 17,03 % hmotnosti výrobků. Ve dvou vzorcích byl jako změkčovadlo použit di-(2-ethylhexyl)ftalát (DEHP), který bude spolu s dalšími 3 ftaláty od roku 2015 v Evropské unii zakázán. Ostatní vzorky obsahovaly di-isononylftalát (DINP) a di-isodecylftalát (DIDP), které sice zakázané být nemají, ale i ty jsou z hlediska zdravotních vlivů problematické.

Arnika rovněž před 4 lety provedla odběry vzorků prachu z různých vnitřních prostor. Ve všech byly zjištěné ftaláty. Nejvyšší koncentrace byla naměřena v prachu ze školní jídelny, kde bylo jako podlahová krytina použito PVC. Celkem deset vzorků prachu bylo analyzováno v laboratoři Zdravotního ústavu v Ústí nad Labem na přítomnost patnácti ftalátů. Z výsledků je patrné, že ve čtyřech případech dosahovaly hodnoty ftalátů v prachu koncentrací přesahujících 1000 mg.kg−1. Hlavním kontaminantem byl DEHP a na druhém místě di-n-butylftalát (DnBP), ovšem v daleko nižších koncentracích.

Zjištěné koncentrace ftalátů v prachu

Pozn.: N.D. - pod detekčním limitem metody měření.

Legislativní omezení a zákaz DEHP

Již několik let platí v Evropské unii zákaz používat ftaláty jako změkčovadla v hračkách a předmětech pro péči o děti. Čtyři ftaláty - diisobutylftalát (DIBP), di(2-ethylhexyl)ftalát (DEHP), benzylbutylftalát (BBP) a dibutylftalát (DBP) - budou podle REACHe zakázány od 21. února 2015 používat. Výrobci mají podle evropského nařízení REACH povinnost o přítomnosti toxických ftalátů ve svých výrobcích spotřebitele informovat, a to včetně jejich možných dopadů na lidské zdraví.

Evropská komise by měla zakázat recyklaci plastů, které obsahují zakázaný změkčovač bis(2-ethylhexyl)-ftalát (DHEP), pro výrobu předmětů z měkkých plastů, jako je obuv či podlahové krytiny. Unijní nařízení REACH použití DEHP zakazuje. V návrhu rozhodnutí, které ještě musí schválit členské státy EU, ale Komise navrhla, aby recyklace starých plastů obsahujících DEHP na nové PVC výrobky byla povolena. Poslanci se obávají, že žadatelé neprokázali, že zdravotní rizika hrozící pracovníkům jsou náležitě kontrolována, a poukazují na vážné negativní účinky, které může DEHP mít. Zdůrazňují také, že žadatelé neprokázali, že by socioekonomické přínosy související s použitím této látky vyvážily rizika.

S rozpoznáním neblahých účinků ftalátů se začaly objevovat i legislativní restrikce v jejich používání:

• EU zakázala používat DEHP v kosmetice, ve výrobcích osobní péče a hračkách pro malé děti (1995).
• „Strategie minimalizace rizik DEHP“(1997) - doporučení, aby těhotné ženy a děti byly okamžitě chráněny před výrobky obsahujícími ftaláty.
• REACH (Registration - Evaluation - Authorization - Restriction of Chemicals). Zákon byl přijat Evropským parlamentem v listopadu 2005. Chemické látky, které působí rakovinu, poškozují genetický materiál nebo poškozují reprodukci, byly zařazeny mezi látky vyžadující zvláštní pozornost a byla stanovena povinnost nahradit je tam, kde to je možné.
• 28. října 2008 Evropská agentura pro chemické látky zveřejnila oficiální seznam prioritních nebezpečných chemikálií, které vzbuzují mimořádné obavy a budou podléhat autorizaci v rámci směrnice REACH. Spolu s dalšími dvěma ftaláty do něj byl zařazen i DEHP.

Dopady na lidské zdraví

Většina toxických účinků působení DEHP je popsána z pokusů na zvířatech. Výsledky pokusů nelze nekriticky přenášet do humánní medicíny, přesto je již zátěž patrná. V průběhu minulého století se průměrné množství spermií u mužů v civilizovaných zemích snížilo až na jednu čtvrtinu. Za nejdůležitější faktor se považuje výskyt tzv. endokrinních disruptorů, tedy látek napodobujících vlastnosti hormonů. Jejich zdrojem je právě řada molekul používaných při výrobě plastů. Příkladem toho jsou ftaláty. DEHP je rovněž nejčastěji dáván do souvislosti s rozvojem astmatického onemocnění u dětí.

Vzrůstající tendenci mají i chronické alergie u dětí a na ně velice často navazující rozvoj astmatu. Vědce tyto na první pohled nesouvisející růsty zaujaly a začali v devadesátých letech minulého století zkoumat možné souvislosti mezi přítomností některých ftalátů ve vnitřním prostředí budov, především bytů, a výskytem astmatu či alergií. Závěry některých studií hovoří jasně - ftaláty jako butylbenzyl ftalát (BBP), di(2-ethylhexyl) ftalát (DEHP) či di-iso-nonyl ftalát (DINP) mohou vyvolávat alergie. Švédská studie publikovaná v roce 2010 dává do souvislosti přímo PVC použité v dětském pokoji, ložnici rodičů či více místnostech a astmatem u dětí.

DEHP ve zdravotnických pomůckách

Zavedení DEHP-free inovovaných setů znamená splnění legislativního, medicínského i ekologického požadavku. FDA (Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) a podobně i evropská norma povolují méně než 0,6 mg/kg/den parenterálně u dospělých a méně než 0,04 mg/kg/den u dětí. Ze studie doc. MUDr. Kamila Ševely, CSc., z roku 1997 vyplývá, že při použití běžných dialyzačních setů měkčených PVC je tato dávka překročena více než desetinásobně.

Na základě našeho pozorování zveřejněného o pět let později se při nezměněných dialyzačních parametrech zlepšila po zavedení non-DEHP setů u dialyzovaných pacientů anemie a klesla spotřeba erytropoetinu. V organismu je během hemodialýzy deponováno 7-25 mg DEHP. Restrikce začaly tam, kde je riziko poškození největší, tedy u těhotných žen a malých dětí, zejména novorozenců mužského pohlaví. Protože je DEHP v životním prostředí perzistující látka a v lidském těle se ukládá nezměněna v tuku, může být vylučována do mateřského mléka. Riziko pro novorozence tedy vzniká i tehdy, pokud byla matka kdykoli ve svém předchozím životě exponována působení DEHP. Proto byl zákaz postupně rozšířen a zpřísněn. DEHP se ve zdravotnických pomůckách postupně nahrazuje.

„Top ten“ dle dávkových příkonů/den:

• novorozenci v nemocnici (zejména nezralí)
• hemodialyzovaní pacienti
• kojení i uměle živení kojenci
• těhotné a kojící ženy
• příjemci opakovaných krevních transfuzí, výměnné transfuze u kojenců
• parenterální výživa (lipidy)
• pacienti podstupující peritoneální dialýzu
• mimotělní oxygenace (ECMO) v předpubertálním věku
• masivní lokální terapie (masti), léčba ran
• pacienti léčení umělou plicní ventilací

Alternativy a budoucnost

V prvé řadě je z výše zmíněných důvodů nutné nahradit látky považované za toxiny. U DEHP-free (non-DEHP) produktů se jako změkčovadla používají citráty (BTHC = butyryltrihexyl citrát), adipáty, trimelitát aj. Dalším krokem patrně bude nahrazení PVC (PVC-free) jinými plasty, např. silikonem, polyethylenem, polypropylenem, polyuretanem nebo polyolefiny. A nikterak nová není ani myšlenka nahradit dialyzační sety zcela sanitovatelným okruhem uvnitř dialyzačního přístroje.

Z výše uvedených informací vyplývá, že i v České republice může ve vnitřních prostorách budov PVC představovat významný zdroj kontaminace prostředí toxickými ftaláty, i když se jejich skladba v měkčeném PVC mění. Zahraniční studie poukazují na souvislost mezi používáním PVC a vznikem alergií u dětí či rozvojem astmatu. Považujeme proto za důležité, aby tato problematika byla důsledněji sledována i v České republice, ale především doporučujeme vyhnout se použití PVC všude, kde k němu existují vhodné alternativy.

tags: #pvc #změkčené #dehp #informace

Oblíbené příspěvky:

• kompletní průvodce zelenými střechami
• Oleje Luxol pro venkovní dřevo
• Montáž zatloukacích hmoždinek do polystyrenu krok za krokem
• Jak na izolaci proti radonu u nízkorizikových staveb
• moderní zateplení dřevostaveb dřevovláknitou deskou