Rak říční (Astacus astacus)

Rak říční (Astacus astacus, také Astacus fluviatilis, Potamobius astacus) je sladkovodní korýš z řádu desetinožců. Patří mezi dva naše původní druhy raků. Žije v tekoucí vodě a je velmi citlivý na její znečištění, a je proto indikátorem čistoty vodních toků. Dospělí jedinec dorůstá délky až 25 cm, samičky bývají zpravidla menší (okolo 12 cm). Maximální délka těla může dosahovat až 18 cm.

Popis a anatomie

Tělo raka se skládá ze srostlé hlavohrudě a zadečku. Na hlavohrudi se nachází ústní otvor, smyslové orgány a článkované končetiny, kterých má rak 5 párů.

• Hlavohrudní krunýř: Karapax (krunýř) je téměř hladký, jen s drobnými hrbolky a bez trnů. Má dvě postorbitální lišty a dlouhé rostrum s kýlem v přední části. Krunýř je pevný, víceméně hladký, nazelenalé nebo nahnědlé barvy. Na hlavohrudi jsou dva páry hrbolů.
• Klepeta: Klepeta jsou poměrně mohutná, zvláště u samců, a výrazně hrbolatá. Spodní strana klepet je sytě červená. U kloubů pohyblivých prstů klepet se nachází červeno-oranžová skvrna. Hlavním taxonomickým znakem je typické utváření klepete, které má širokou základnu a na pohyblivé i nepohyblivé části jsou výrazné zářezy.
• Tykadla: Dlouhá tykadla slouží jako hmatový orgán a je v nich uložen orgán rovnováhy (statocysta) neboli polohorovnovážný orgán, v němž jsou drobné částice hornin. Když se rak převrátí, kamínky mění polohu a informace o poloze jsou přenášeny nervy do mozku. Na kratších tykadlech jsou umístěny čichové buňky.
• Oči: Složené oči jsou neseny na pohyblivých stopkách.
• Dýchání: Rak dýchá pomocí žaber.
• Cévní soustava: Jeho cévní soustava je otevřená. Důležitým prvkem cévní soustavy je trubicovité srdce. Srdce nasává tekutinu ze všech částí těla a vypuzuje ji krátkou cévou dopředu. Z cévy se tělní tekutina vylévá a dostává se ke všem buňkám. Na jiných místech se tekutina nasává do jiných cév a vrací se zpátky do srdce.
• Nervová soustava: Rak má žebříčkovitou nervovou soustavu, která už je částečně centralizovaná. V mozku se nachází zauzlina, tzv. ganglion, z které vystupují celým tělem podélně probíhající nervové pruhy. Tyto nervové pruhy jsou, stejně jako žebřík, příčně spojeny tzv. komisurami.
• Pohyb: Pohybuje se díky svalům přichyceným na vnitřní straně krunýře.
• Zadeček: Článkovaný zadeček je zakončen pětidílnou ploutvičkou.

Rak říční má vysokou schopnost regenerace. Dožívá se relativně vysokého věku, až 15 či 20 let.

Rozšíření

Vyskytuje se v celé Evropě mimo Španělsko, severní Anglii a Irsko. V ČR roztroušeně po celém území, vyskytuje se zejména v údolních nádržích a tocích. Raci byli vždy součástí našich vod (ale také běžného jídelníčku). Zlé časy pro populace raků nastávají s prudkým rozvojem průmyslové a zemědělské výroby, které neustále zvyšují znečištění povrchových vod. Radikální úbytek raků nastává v rozmezí let 1960-1985. Koncem tohoto období zůstávají prakticky jen na horních úsecích několika málo toků a jen výjimečně jsou k zastižení ve vodách stojatých.

V období po doznění račího moru - řekněme po první světové válce - se stavy raků mohou jen zvolna obnovovat z vlastních zdrojů a bylo nutné doplnit populace raků z nezasažených lokalit v zahraničí. Hlavní dovoz byl prováděn ze dvou oblastí (resp. povodí), a to z okolí Labe a Dunaje. Reintrodukce i introdukce byla prováděna nahodile a bez jakékoliv evidence. Z uvedeného vyplývá, že na našem území nejsou původní populace raků říčních a nemohou být také vytvořeny např. geografické variety těchto živočichů. Na většině lokalit jsou tedy raci neznámého původu, i když se po dlouhém období jistě lokalitám přizpůsobili. Mezi válkami se raci rozšířili na celé území ČR a stali se běžnou součástí prakticky všech čistších vod, i když byli hojně loveni pro konzumaci. Podobný stav byl i po druhé světové válce.

Čtěte také: Jak správně aplikovat Říční kamínek Jáva od TopStone

Biologie a ekologie

Rak říční se vyskytuje v různých menších vodních tocích - potoky, říčky, ale i v jezerech, přehradách a vysazován bývá i do zatopených lomů či pískoven. Vyhovuje mu kamenité dno s dostatkem úkrytů a čistá voda. Je poměrně citlivý na znečištění a obsah kyslíku ve vodě stejně jako ostatní druhy raků u nás, ale v porovnání s nimi snáší i vyšší teploty vody (kolem 30°C).

Rak říční je samotář a noční živočich, který je přes den schován pod kameny, kořeny a jinými úkryty. Z úkrytu vychází až v noci, kdy se živí drobnými živočichy nebo vyhledává různé mršiny, často se na jeho jídelníčku objeví také rostlinná strava. V případě nouze sežere i mrtvá těla rostlin či živočichů.

K rozmnožování dochází na podzim (konec října), stejně jako u našich původních druhů raků. Poté samice nosí 100-400 vajíček zavěšených na pleopodech (nožky naspodu zadečkových článků). Mladí raci se z vajíček líhnou na jaře (od konce března), až následující jaro. Při umělém odchovu se samice s vajíčky přemísťují na odchovné aparáty v měsíci květnu. Zde se po měsíci karantény kulí malí raci. Těmto malým rakům je nutné zajistit dostatek kvalitní živé potravy. V první fázi převažuje plankton, ale později je potravní základna mnohem pestřejší. K dalším limitujícím faktorům odchovu raků patří teplota a především kvalita vodního prostředí. Oba tyto faktory se upravují pomocí speciálního zařízení. Hynutí ráčků je minimální. Daří se odchovat až 80 % vylíhnutých ráčků do podzimního období, kdy jsou vysazováni na vhodné lokality. V přírodním prostředí je tento poměr opačný. Malí ráčci musí mít na odchovných aparátech zajištěny úkryty. Při nedostatku úkrytů a potravy dochází často ke kanibalismu. Raci se napadají, zraňují, ale i požírají navzájem. Nepoškozený rak se vyskytuje spíše vzácně. Raci z umělých odchovů se vysazují v měsíci říjnu jen na lokality, které jsou dlouhodobě pozorovány a vyhodnoceny jako vhodné.

Ohrožení a ochrana

Rak říční je zařazen mezi zvláště chráněné živočichy ČR jako kriticky ohrožený, v červeném seznamu ČR je veden jako ohrožený (EN) a vztahuje se na něj také evropská Úmluva o ochraně evropské fauny, kde je veden jako celoevropsky chráněný druh (Bern III). Spadá pod ochranu vyhlášky 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb.

Jeho stavy značně klesly v důsledku znečištění vod a také kvůli tzv. račímu moru. Rak říční je jedním z nejznámějších indikátorů znečištění vodních toků. Přestože je v ČR zatím stále poměrně běžný, je stejně jako všichni raci velmi citlivý na kvalitu a chemické složení vody. I jednorázová změna chemického složení vody je pro populace raků velmi nebezpečná. Také raky ohrožují regulace vodních toků. Důvodem snížení počtu jedinců mohou být i parazité, např. potočnice račí.

Čtěte také: BETON Písek: sortiment a služby

S nepůvodními druhy raků byl také dovezen ze Severní Ameriky račí mor Aphanomyces astaci, který způsobuje masové úhyny populací našich původních druhů raků. Je to doslova devastující pro raky. V nenakažených populacích tohoto druhu je známá koexistence na stejných lokalitách s rakem říčním. Nicméně, nepůvodní druhy raků, které se na našem území skutečně šíří a mají svou domovinu v Severní Americe, jsou silnější a agresivnější. Rychle se šíří a vytlačují z lokalit především našeho raka říčního. Také se vícekrát za rok rozmnožují. Konkurenčně jsou zdatnější než naše druhy raků, a tak je mohou vytlačovat z původních stanovišť.

Na počátku osmdesátých let se v řadách ochránců přírody začaly objevovat snahy o řešení problematiky znečištěných vod. Postupně byl hledán vhodný živočich, který by oslovil širokou veřejnost a přitáhl ji k aktivní ochraně znečištěných vodních toků. Vybrán byl rak a brzy se ukázalo, že to byla volba velmi vhodná. Od roku 1985 se datuje vznik „Akce rak“, kdy se aktivizují zájemci o tuto problematiku. Postupně se zapojuje i další veřejnost. První zprávy o rozšíření raků potvrzují fakt, že se jedná o období, kdy jsou raci nejvíce decimovaní a jejich stavy jsou mizivé. Teprve v roce 1990 je vyhledávání a registrace lokalit ukončena a ke konci roku je možné konstatovat, že skutečné rozšíření a stav populací raků se podařilo objektivně zmapovat.

Záchraně raků také prospívají aktivity propagačního a mediálního charakteru. V období let 1992-2002 došlo k výraznému zlepšení ve sledovaných zdrojích znečištění. Nepodařilo se však výrazněji snížit obsah koncentrace dusičnanů ve vodách. Rozhodně je nutné zabránit dalšímu rozšiřování raků nepůvodních! Správně provedený transfer populace raků z ohrožené lokality zachrání až 80 % postižených raků.

Možná záměna s jinými druhy raků

Determinaci raků je vždy lepší provádět na základě kombinace různých znaků, protože zejména zbarvení, včetně skvrny na klepetech u raka signálního, může být proměnlivé. Situaci s určením druhu raka může ztěžovat fakt, že rak říční by se mohl křížit s rakem bahenním. Rozlišovací znaky se stírají a rozlišení druhu raka je nesnadné.

Přehled druhů raků v ČR:

Čtěte také: Pestrý říční štěrk pro zahradu

V ČR jednoznačně převažuje rak říční (přes 50 % nálezů), rak bahenní se vyskytuje na druhém místě (do 20 % hlášení), neurčený druh byl potom v celých 26 % případů. Zbývající množství patří raku kamenáči, event. rakům nepůvodním.

tags: #rak #ricni #postorbitalni #listy

Oblíbené příspěvky:

• Vše o betonových plotech
• Zásuvky a vypínače SIKO
• Vše o Knauf CD 60/27
• Stavba krbů s CETRIS® deskami
• Náhradní díly žhavicí lišty pro Volkswagen Golf TDI 85kW