Omítání vnitřních rohů s hliníkovými profily: Problémy a řešení

Při omítání vnitřních rohů v interiéru se často setkáváme s použitím rohových hliníkových profilů. Tyto profily, zejména ty se zakulaceným rohem, by měly zajistit pevnost a estetický vzhled rohů. Jak ale zajistit, aby omítka na nich držela a nepraskala?

Problémy s omítáním rohových profilů

Firma, která prováděla vnitřní omítky, instalovala rohové hliníkové profily se zakulaceným rohem do oken a všude, kde je vnější roh. Nicméně, celý tento profil překryli jemnou omítkou. Tím pádem i na kulatém rohu je vrstva jemné omítky. U okna se už kousek rohu odloupnul, cca 5 mm až na samotný hliníkový roh. Tato situace vyvolává otázku, zda je takový postup omítání rohů standardní, nebo by samotný roh měl zůstat bez omítky.

Doporučený postup omítání

Podle odborníků by samotný roh měl zůstat bez omítky. Omítka by měla být přitažena k rohu tak, aby při případném oděru rozku nemělo co odpadnout. Následně by stačilo roh překrýt bílým nátěrem společně s okolní omítkou. Tento přístup by zajistil větší trvanlivost a odolnost rohů proti poškození.

Příklady řešení a materiálová doporučení

V moderní architektuře se často klade důraz na minimalismus a jednoduchost. Architektura může být velice prostá až minimální, pracuje se s volně stojícími zdmi, které vymezují předprostor i vlastní objekt, levitující horizontální deskou, zastřešující prostor a přecházející do střechy, a v neposlední řadě se zelení.

Co se týče materiálů, zdi mohou být obloženy režným cihelným páskem, světle pískové barvy, která plynule přechází i do interiéru. Protější stěna může být obložena MDF deskami se světlou březovou dýhou. Dveře v dřevěné stěně mohou být se skrytým falcem, bezobložkové. Režná cihla se uplatňuje i jako dlažba v prostoru vstupní haly a vlastní síně.

Čtěte také: Kompletní průvodce podomítkovými moduly Geberit

Pro interiéru mohou dominovat otočné bronzové dveře mezi vstupní halou a vlastní síní. Dveře ukončující obřad mohou být posuvné, šestidílné, z bílého kovu, elektronicky řízené. Prostor kolem rakve může mít povrchy podlahy, stěn i stropu nataženy světle šedou stěrkou. Lavice vykonzolované ze zdi ve venkovním prostoru a ve vstupní hale mohou být také z bílého kovu, lavice ve smuteční síni mohou být tvarově a materiálově vycházet z typových venkovních laviček, pouze rozměrově upravených.

Místnost pro pozůstalé může mít dřevěnou, parketovou podlahu (parkety skládány „na stromeček“), stěny a strop mohou být provedeny v šedobílé stěrce. Zázemí síně může být zděné, omítané světlou, strukturovanou omítkou a pokryté popínavou zelení (kombinace přísavníku, břečťanu a vistárie). Střecha může být krytá „kačírkem s extenzivní zelení (rozchodníky, netřesk) a vysokými travinami.

Markýza nad vstupem může být od střechy nad objektem vynesena přes Schock isokorby. Překonzolovaná atika střechy může být z pemrlovaného betonu s vertikální strukturou, alternativně mohou být použity matrice na pohledové betony. Dlažba venkovního předprostoru je navržena ve dvou materiálech - pod střechou markýzy pokračuje plynule z interiéru cihelná dlažba, okolní pochozí plochy jsou vydlážděny kamennou žulovou kostkou (boky řezané, povrch štípaný), obrubníky jsou kamenné, žulové.

Stromy před vstupem budou vysokokmeny, sázené jako vzrostlé.

Funkční design prostoru

Vlastní prostor síně může vzniknout transformací hřbitovní zdi, jejím pootočením jižním směrem. Nově transponovaná zeď jednak vytváří prostor pro rozlučkovou síň, jednak chrání předprostor síně před ruchem komunikace. Za pomoci těchto zdí a zeleně je vytvořen venkovní předprostor, částečně krytý, a jeho atmosféra. Síň je vlastně klínem vloženým mezi město a hřbitov, klínem, který zprostředkuje přechod mezi těmito světy.

Čtěte také: Jak vybrat bílý nátěr na omítku?

Prosklená stěna za katafalkem plně využívá zjevenou krásu vzrostlé zeleně pro odlehčení atmosféry během vlastního smutečního obřadu. Osa síně pohledově končí vrcholem věže kostela svatého Václava, původního historického farního kostela. V pozimních a zimních měsících, při opadaných stromech, bude tato vazba pohledově zřejmá. Je tak zprostředkován dialog, někdy viditelný, jindy jen tušený, mezi síní a duchovním rozměrem rituálu, zároveň mezi obřadem rozloučení a místem domova jako takovým.

Provozní schéma a kapacita

Smuteční hosté vstupují z venkovního, částečně krytého, předprostoru přes vstupní halu do vlastní smuteční síně. Jednoduchý prostor se rozšiřuje jak půdorysně, tak i vertikálně a také podlaha se mírně svažuje. Katafalk s rakví se tak ocitá na mírném podiu (výška 300 mm). Výhled za rakví se velikým oknem přes celou přední stěnu otevírá do parkově upraveného atria se vzrostlými stromy.

Jednoduchý, střízlivě pojednaný prostor rakve s výhledem do zeleně výrazově rámují stěny, za kterými jsou složené posuvné bronzové dveře a stěna světlíku ve středu stropu síně. Světlík je doplněn malbou - výtvarným dílem. Tato malba se díky mírně odrazivému sklu zrcadlí ve stěně světlíku. Zároveň lze plochu okna světlíku využít pro promítání fotografií či videí spojených s osobou zesnulého. Proto stěnu navrhujeme jako stmívatelné sklo s funkcí digitálních žaluzií. K sezení smutečních hostů jsou určeny jednoduché lavice. Jsou kovové, bílé, stejně jako pultík pro řečníka.

Kapacita síně je 63 míst k sezení a cca 30 stojících hostů, to je přibližně 90 míst celkem. V případě většího pohřbu lze kapacitu navýšit plným otevřením stěny mezi vstupní halou a síní o dalších cca 40 - 50 smutečních hostů až na 140 míst. Tímto způsobem propojování dvou samostatných prostor přirozeně reagujeme na počet smutečních hostů. Ve vlastní síni může proběhnout pohřeb i s menším počtem smutečních hostů, aniž by měli pocit, že se ve velkém prostoru „ztrácejí“. Větší počet smutečních hostů umožní spojení síně s halou. U rozloučení s velkým počtem smutečních hostů (140 a více), které sice nejsou časté, ale přesto se někdy vyskytnou, je možné využít krytý předprostor síně, čímž se zvýší kapacita smutečního obřadu o dalších cca 100 hostů. V tomto případě počítáme s využitím plátna s promítáním obřadu v síni.

Nejbližší rodina může kromě hlavního vstupu s ostatními smutečními hosty využít i samostatný vstup přes hřbitov a odchozí halu. Z ní je přístupná místnost pro rodinu a výstav nebožtíka. Vlastní výstav je vizuálně oddělen, tak aby bylo umožněno rozloučit se pohledem pouze těm členům rodiny, kteří o to mají zájem. Oba tyto prostory jsou přirozeně osvětleny díky malému atriu. Scénografickým způsobem pracujeme se samotným závěrem smutečního obřadu. Rakev neodjíždí ani horizontálně, natož vertikálně. Před katafalkem s rakví se pomalu zavírá kovová „opona“. Výhled ven se postupně mění na zužující se vertikálu - světlo mizí.

Čtěte také: moderní koupelnová řešení

Doplňující umělecká díla

Architektura typu smutečních síní byla v historii přirozeně spojena s existencí výtvarných děl. Zde jsou navržena tři díla:

  • a/ NENÍ NAHOŘE, NENÍ DOLE - autor MgA. Markýza před vstupem je, v jedné variantě řešení, podpírána trojicí hrubě opracovaných kamenných menhirů. Zároveň předkládáme možnost nahrazení menhirů výtvarným dílem. Na střeše vstupní markýzy jsou vysazeny tři stromy - borovice, platan, javor. Ty pod markýzou navazují na kmeny odlité do patinovaného hliníku. Ve druhé variantě díla stromy postupně „odlétají“.
  • b/ PTÁCI - autor MgA. Jde o autorskou malbu v interiéru smuteční síně, konkrétně na stěnách a na stropu světlíku. V čelní stěně světlíku, kterou tvoří mírně odrazivé sklo, se bude zrcadlit.
  • c/ VITRÁŽ - autor Ing. arch. Jedná se o transfer vitráže, která je součástí stávající smuteční síně. Toto umělecké dílo bude repasováno a nově umístěno v místnosti pro pozůstalé nové smuteční síně, jako součást osvětlovacího atria. Pozadí mu bude tvořit nedělená skleněná stěna.

tags: #roh #pod #omitku #rosice #informace

Oblíbené příspěvky: