Rozdíl mezi hašeným vápnem a vápennou barvou

V dávných dobách bylo malování úzce spojeno s vůní vyhašeného kusového vápna, které mistři umně nanášeli na stěny. Dnes už sice nelze hasit vápno ve vápenném dole na zahradě, přesto se vápenné nátěry prodávají a jejich použití je stále aktuálnější, zejména u starších a historických objektů. Vápno je minerální stavební materiál, který je přirozeně porézní, voděodolný, antistatický a paropropustný, a neuvolňuje škodlivé látky.

Co je vápno?

Pod pojmem vápno se obvykle chápe jak vápenec (CaCO₃), tak i z vápence vypalováním získané „pálené vápno“ (CaO). Pálené vápno, neboli oxid vápenatý, je bílá krystalická látka vyráběná pálením vápence v peci při vysokých teplotách přes 825°C. Hašené vápno (Ca(OH)₂) vzniká reakcí páleného vápna s vodou. Při této exotermické reakci se uvolňuje velké množství tepla. V minulosti si lidé vápno hasili sami v tzv. plochých karbech, přičemž museli dbát na správný poměr vody a chránit se před žíravými účinky hydroxidu vápenatého.

Vlastnosti hašeného vápna

Hašené vápno má formu pevné, bílé (nebo bílo-béžové) krystalické látky. Je mírně rozpustné ve vodě a hygroskopické, což znamená, že absorbuje vodu z prostředí. Je to silná báze, která dráždí lidské tělo, způsobuje dýchací potíže a poškozuje kůži a oči. Přesto má široké využití díky svým antibakteriálním, dezinfekčním a odkyselujícím vlastnostem.

Hašené vápno je bezpochyby jednou z nejstarších a nejzajímavějších chemických sloučenin, které lidstvo zná. Hašené vápno se používá jako pojivo do omítek a malt a vápenec zase jako plnivo. Pálené vápno, hašené vodou, vytvoří tzv. vápennou kaši, která reakcí s oxidem uhličitým vytvoří pevnou porézní strukturu. Protože vápenný hydrát vytvrzuje reakcí s oxidem uhličitým ze vzduchu, nazývá se vzdušné vápno.

Použití hašeného vápna

Hašené vápno se používalo po stovky let pro bělení stěn a stropů v domech, sklepech a hospodářských budovách. Způsobovalo, že dřevěné konstrukční prvky déle odolávaly hmyzu a plísním, a jeho jasná barva rozzářila interiéry. Zahradníci ho používají k ochraně stromů a odkyselení záhonů. V průmyslu je hydroxid vápenatý přísadou do zdicích a nátěrových malt, v energetice se používá v zařízeních na odsíření spalin a v čistírnách vod a odpadních vod k neutralizaci sedimentů. Uplatnění nachází i při výrobě cukru a v zubním lékařství, kde snižuje riziko zánětů.

Čtěte také: Jaký je rozdíl mezi barvami?

Vápenná barva a vápenné omítky

Vápenná barva je vhodná zejména tam, kde bojujeme s plísní, kde je vlhko, nebo na místech, kde je malba namáhána otěrem, neboť vápno přirozeně vysušuje a dezinfikuje. Lze ji použít i jako penetraci před dalšími nátěry na nových omítkách v bytech. Vápenné omítky jsou zásadité a mají antiseptické účinky, zabraňují tvorbě plísní a jsou vhodné pro alergiky. Lze je použít v interiéru i exteriéru na všechny typy podkladů, jako je zdivo, beton, kámen či hlína.

Aplikace vápenných nátěrů

Aplikace vápenného nátěru má svá omezení. Lze ho nanášet pouze na novou omítku nebo na omítku, kde už bylo předtím malováno vápnem. Pokud se vápno nanese na starý nátěr, popraská a sloupne se. V takovém případě je nutné starý nátěr pečlivě odstranit až na omítku. Vápenné nátěry je nutné nanášet štětkou, váleček není vhodný. Pro snadnější nanášení se doporučuje doplnit nátěr křídou rozpuštěnou ve vodě (cca 1:10) a lněnou fermeží (cca 1:100). Je nutné počítat s více aplikacemi a chránit podlahy a zařízení, neboť zaschlé vápno se obtížně odstraňuje. Nátěr se zásadně provádí na vlhký podklad, jinak by vápno „spráškovalo“ a ze stěny opadalo. Nátěr je přitom často třeba provádět až 6 krát, vždy po zaschnutí toho předchozího. Hašené vápno, tento tradiční materiál se používal k nátěrům a v maltových a omítkových směsích.

Tradiční a moderní vápenné nátěry

Tradiční vápenné nátěry nebyly dostatečně pevné a odolné vůči klimatickým vlivům, s omezenou životností. Venkovní nátěry se proto musely obnovovat téměř každý rok, protože vápenný povrch silně křídoval a šupinatěl. Tento problém se řešil přidáváním fermeže (lněného oleje) nebo kaseinu pro zvýšení pojivosti a snížení nasákavosti. Dnes se používá dispergovaný vápenný nátěr, který vzniká rozmělněním částeček vápna v suspenzi vápenného hydrátu. To zvětšuje vnitřní povrch vápna a zvyšuje rychlost jeho karbonizace. Vápno se dispergováním aktivuje. V současnosti se vápenné nátěry modifikují akrylátovou disperzí (organickými pojivy) v poměru menším než 2%, což zajišťuje stálost barev. Hydroxid vápenatý reaguje při zasychání vápenného nátěru se vzdušným oxidem uhličitým, načež se tvoří uhličitan vápenatý, který se stává pojivem.

Dříve se používaly snadno dostupné pigmenty, jako hlinka, dřevěné uhlí nebo drcená červená cihla. Problémem byla omezená pojivá síla vápna, kvůli které pigment „krvácel“ a znečišťoval níže položené plochy. Moderní modifikace s akrylátovou disperzí omezují praskání nátěru a zvyšují stálost barevné složky.

Vápenné omítky ve starých chalupách

U starých chalup, zejména těch bez hydroizolací, je vápno často nezbytné, a to nejen ve formě nátěrů, ale i omítek a štuků. Staré domy, kde bylo vápno používáno tradičně i sto let a více, snesou tuto "medicínu" i dnes. Naši předci byli zvyklí omítky ze zdiva vlhnoucího od země v přízemí vždy po čase oklepat a nanést nové. Nová směs písku, hašeného vápna a vody zmírnila potíže s vlhkostí, zasolením a plísněmi. Dodnes se jedná o nejjednodušší postup. Pro starší objekty vápno dosud dosahuje zvláštní estetiky a výborně se snáší s historickými stavebními substancemi.

Čtěte také: Volba správného kotle: uhlí vs. dřevo

Hydraulické vápno a pucolány

Latentně hydraulické přísady, jako je pucolán, přidávají vápnu hydraulické vlastnosti. Pucolánová aktivita spočívá ve schopnosti reagovat s Ca(OH)₂ a vytvářet ve vodě nerozpustný křemičitan vápenatý. To vede ke zvýšené pevnosti omítky a malty a lepší odolnosti proti povětrnostním vlivům. Mezi nejznámější latentně hydraulické komponenty patří trass a tufové horniny, ale i cihlová moučka. Trass je vysoce porézní hornina sopečného původu, která se drcením stává jemnou přísadou pro latentně hydraulické složky.

Hydraulické vápno (HL dle EN 459-1) je vyrobeno ze směsi vápence a slínku vypalované při teplotách kolem 1000 °C. Výsledné křemičitanové fáze tvoří s volným vápnem ve vodě nerozpustné křemičitany vápenaté, které dodávají maltám odolnost vůči vodě. Na rozdíl od cementu si zachovává vysokou přirozenou pórovitost, což je výhodné ve vlhkém prostředí. Přírodní hydraulické vápno (NHL dle EN 459-1) se získává z ideálně složeného surového kamene bez umělého míšení a vypaluje se při nižších teplotách, čímž se zabraňuje tvorbě typických fází cementu.

Hydraulické vápenné omítky, historicky označované jako římská omítka, se těší stále větší oblibě, zejména v památkové ochraně a ekologické nové výstavbě. Omítky na bázi přírodního hydraulického vápna mají mnoho výhod: jsou hladké, lehce zpracovatelné, světlé, s nízkým smrštěním a rovnoměrným tvrdnutím, vysokou pevností a dobrou odolností proti mrazu a povětrnostním vlivům. Díky speciálním procesům ve výrobě může být vývoj pevnosti řízen a tím se nezvyšuje později. Pro nátěry hydraulických vápenných omítek je vhodné použít vápennou barvu, která se chemicky spojuje s omítkou a poskytuje další trvanlivou vrstvu odolnou proti povětrnostním vlivům.

Čtěte také: WPC vs. WPC kaštan: Klíčové rozdíly

tags: #rozdil #haseny #vapno #a #vapenna #barva

Oblíbené příspěvky:

• Kompletní návod na zateplení stropu minerální vlnou
• Efektivní solární řešení pro domov
• Všestranné závaží na trénink
• Vše o strojně hlazených betonových podlahách
• Rozměry a využití ocelových patek