Rozšíření jelena siky v České republice: Invazní druh a jeho dopady

Jelen sika (Cervus nippon), sudokopytník původem z dálného východu, byl do Evropy i na území dnešní České republiky dovezen v 19. století jako zajímavost pro chov v oborách. Po druhé světové válce se rozšířil do volné přírody. Dnes se v České republice nachází jedna z největších evropských populací jelenů siky, hlavně v západních Čechách. Jeho rychlé rozšiřování přináší křížení a s ním spojené zničení populace původního jelena evropského. Přemnožení sikové navíc způsobují lesníkům i zemědělcům rozsáhlé škody a devastují ekosystémy.

Jelen sika jako invazní druh v EU

Evropská unie zařadila jelena siky mezi invazní druhy. Seznam invazních nepůvodních druhů EU se v srpnu 2025 rozšířil o 26 druhů, mezi nimi i o jelena siky. Tento druh ohrožuje populaci původního jelena evropského křížením a zvyšuje tlak na lesní ekosystémy.

V únoru letošního roku předložily orgány Evropské komise k diskusi novou iniciativu evidovanou pod kódem Ares (2025) 1470705. Jedná se o návrh prováděcího nařízení, jímž se mění prováděcí nařízení Komise (EU) č. 2016/1141, kterým se přijímá seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů (dále také jako Návrh změny). Jedním z živočišných druhů, který má být nově zařazen na Seznam, je jelen sika, v samotném Návrhu změny specifikovaný jako „Cervus nippon, Temmnick 1838“. Vzhledem k takto uvedené specifikaci druhu je zřejmé, že se návrh týká také všech jeho poddruhů, včetně siky japonského (Cervus nippon nippon) a siky Dybowského (Cervus nippon dybowskii).

Důvodem návrhu na zahrnutí siky do Seznamu je závěr, že tento druh po posouzení důkazů a rizik, provedeného podle čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. Vlastní a relativně obsáhlé posouzení stavu a rizik je obsaženo v dokumentu s názvem „Study on invasive alien species, Development of risk assessements to tackle priority species and enhance prevention, Final Report and annexes“ (Studie o invazních nepůvodních druzích, Vypracování posouzení rizik pro řešení prioritních druhů a zvýšení prevence, Závěrečná zpráva a přílohy), publikovaném Úřadem pro publikace Evropské unie v roce 2022. Z hlediska hlavních negativních dopadů je ve zpracovaném dokumentu zmiňována především hybridizace s původním jelenem evropským. Zároveň je poukazováno na škody, způsobované okusem, ohryzem a loupáním a ekonomické dopady, způsobované poškozováním zemědělských plodin.

Legislativní dopady a reakce v České republice

Zástupci Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství projednávali úpravu české legislativy v návaznosti na nové unijní požadavky. Česká republika zařazení jelena siky na seznam invazních druhů nepodpořila, právě kvůli obavě, aby tím nedošlo ke snížení motivace uživatelů honiteb k regulaci jelena siky. Výsledkem je zachování jelena siky mezi druhy zvěře podle zákona o myslivosti. Tím bude umožněna jeho regulace myslivci, přičemž bude nutná novelizace příslušných právních předpisů.

Čtěte také: Více o GraviTrax Rozšíření Stavebnice

Česko kvůli zařazení jelena siky na evropský seznam invazních nepůvodních druhů změní zákon a upraví jeho regulaci i monitoring. Jelen sika podle úřadů zůstane mezi lovnou zvěří, ale jeho lov i chov se upraví tak, aby odpovídal evropským pravidlům. Chovatelé si například budou moct ponechat stávající zvířata, nesmějí je ale dál rozmnožovat. Cílem změn je omezit šíření jelena siky, který je schopný křížit se s jelenem evropským. Ministr zemědělství Marek Výborný uvedl: „Kvůli praktickým možnostem regulace a také možnosti využívat nadále zvěřinu z tohoto druhu rovněž s ohledem na další praktické i právní aspekty bude nejvhodnější ponechat jelena siku mezi druhy (lovné) zvěře. K zajištění souladu s evropským nařízením bude však nutná změna některých ustanovení zákona o myslivosti a jeho prováděcích předpisů o ochraně a chovu zvěře.“

Po zařazení na unijní seznam platí také přechodně možnost pro nekomerční a zájmové chovatele. Výskyt invazních nepůvodních druhů zařazených na unijní seznam jsou členské státy povinny sledovat a v případě nově zjištěného výskytu včas zasáhnout a vznikající populaci odstranit. Pokračování chovu je možné na základě výjimky, například pokud se jedná o výzkum. „Možnost povolení výjimky pro jiné případy bude nutné projednat s Evropskou komisí.“

V případě přijetí tohoto návrhu by se oba poddruhy jelena siky ocitly v obdobném postavení, jako například ondatra pižmová, která byla na našem území považována za zvěř v letech 1962 až 2021, avšak v současné době je zařazena mezi druhy živočichů vyžadujících regulaci.

Mezinárodní srovnání šíření jelena siky

Pokud bychom se podívali do míst původního areálu rozšíření, je zřejmé, že nezbývá než poukázat na značnou schopnost šíření tohoto druhu do nových území. Zároveň je jelen sika schopný se vyskytovat ve vysokých populačních hustotách. Jako vhodný příklad změn v populační dynamice mohou sloužit japonské ostrovy. V 19. století došlo k dramatickému poklesu v početnosti jelena siky z důvodu velmi vysoké sněhové pokrývky v roce 1879 a zčásti také z důvodu komerčního lovu (Kaji et al., 2010). Populace jelena siky na příznivé podmínky reagovala značným nárůstem, podpořeným nejprve úplným a poté částečným zákazem komerčního lovu. Po roce 1970 se geografický areál sičí zvěře během následujících 25 let rozšířil přibližně o 170 % (Ohashi et al., 2016) a jelen sika v expanzi pokračoval. Po roce 2000 již byla japonská samospráva nucena přistoupit k regulaci jelena siky z důvodu extrémních škod na zemědělských plodinách a lesních porostech.

Jelen sika byl na Britské ostrovy dovezen již v roce 1860 tehdejší Zoologickou společností v Londýně. Ve stejném roce došlo k introdukci i v Irsku, kde se sikovi velmi dařilo, což se projevilo populačním nárůstem. Jelen sika v Irsku expanduje i v současné době. V uplynulých třiceti letech areál výskytu narostl o 353 %, což odpovídá nárůstu 5 % ročně (Smith et al., 2014). Obdobná situace je dokumentována pro Britské ostrovy. I zde postupně dochází k nárůstu populace sičí zvěře (Pérez-Espona et al., 2009).

Čtěte také: Chov daňka obecného a jeho specifika v českém prostředí

Na území dnešní Spolkové republiky Německo byl jelen sika introdukován již v roce 1836 a v současné době se zde nachází celkem pět geograficky oddělených subpopulací. I zde je však patrný jednoznačný nárůst populace. V roce 2013 bylo v celém Německu uloveno 1360 jedinců, zatímco v roce 2018 již 2429, což představuje nárůst o asi 79 % během pěti let.

Odlišný příběh přístupu k „hospodaření“ s jelenem sikou, zejména z pohledu jeho invazního potenciálu, je pak možné demonstrovat na porovnání vývoje populace v České republice a v Polsku. Jelen sika byl do obou těchto zemí introdukován na konci 19. století v počtech 7 jedinců v Polsku a 4 jedinců v České republice. Obě země mají obdobné podmínky prostředí, a proto by bylo možné očekávat porovnatelnou situaci dalšího vývoje. Zatímco v České republice se v posledních letech loví více než 20 000 jedinců jelena siky (v mysliveckém roce 2023 se jednalo o dosavadní rekordní hodnotu 22 837 ks), v Polsku výše lovu kolísá kolem hodnoty 200 jedinců (Czajkowska, Janiszewski 2021).

Na základě těchto informací je zřejmé, že Česká republika má co do počtu ulovených jedinců siky výrazně vyšší čísla než Polsko. To naznačuje, že i přes podobné podmínky se přístup k regulaci a managementu jelena siky v těchto zemích značně liší. V Polsku je regulace zjevně účinnější v udržení populace na nižší úrovni.

Stav jelena siky v České republice a jeho dopady

Exotických býložravců jako jelen sika u nás žije nejméně 8krát víc, než umožňuje zákon o myslivosti. V České republice evidujeme druhou největší evropskou populaci tohoto východoasijského druhu jelena. Na prvním místě je Skotsko, kde jelena siky již musejí lovit profesionálové. Rychlé rozšiřování jeho výskytu v ČR přináší křížení a s ním spojené zničení populace našeho původního jelena evropského. Přemnožení sikové navíc způsobují lesníkům i zemědělcům rozsáhlé škody a devastují ekosystémy.

První jelen sika (Cervus nippon nippon) byl ve Slavkovském lese zastřelen v roce 1963. V 90. letech 20. století se populace rychle rozrostla, ale zvětšuje se i nadále. Jelen sika unikl z původně oborních mysliveckých chovů do naší přírody v první polovině 20. století a již v padesátých letech způsoboval lokální problémy. Další prudké rozšiřování areálu jeho výskytu a eskalace problémů s nežádoucí hybridizací a škodami v lesích i na polích byla způsobena tím, že jelena siky myslivci vítají s otevřenou náručí jako zpestření loveckých příležitostí, trofejí i zvěřiny.

Čtěte také: Bezpečné používání diisokyanátů

„Současně s nárůstem početnosti populace jelena siky dochází také k navýšení potravního tlaku na lesní ekosystémy, a tedy k nárůstu škod, omezení možnosti přirozené obnovy lesních dřevin a podobně,“ uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík. Tristní stav mohou nyní napravit poslanci a poslankyně. Vládní návrh novely zákona o myslivosti, který na konci března prošel 1. čtením v poslanecké sněmovně, však neodpovídá potřebám dnešní krajiny.

Koalice organizací požaduje ve veřejném zájmu především nastavení rovnováhy mezi početností spárkaté zvěře a krajinou transparentním plánováním lovu spárkaté zvěře v závislosti na způsobených škodách a jeho vykonavatelnost: vysoké škody = vysoký odlov, přiměřené škody = udržování stabilní populace, nízké škody = možné zvýšení početnosti spárkaté zvěře.

Hybridizace s jelenem evropským

Z pohledu České republiky je zásadní zařazení již u nás značně rozšířených druhů. V případě jelena siky, sudokopytníka původem z dálného východu, je jeho zařazení mezi invazní nepůvodní druhy relevantní s ohledem na jeho křížení s jelenem evropským, které vede k narušení genofondu tohoto původního druhu. Jelen sika může se křížit s původním jelenem evropským, díky čemuž vzniknou geneticky bezcenní jedinci s redukovaným parožím, což není pro myslivce nic atraktivního. Ti totiž chtějí co největší paroží s co největším počtem výsad. Pokud se sika kříží s laní jelena (opačně je to výjimečné), tak potom může mít to jelení paroží některé znaky paroží siky. Určitě nebude nějaké "menší". Z hlediska hodnoty trofeje je paroží křížence bezcenné.

Zemský myslivecký svaz Šlesvicko-Holštýnsko z. s. uvádí, že jelen sika se v zemi vyskytuje v oblasti severně od Kielského kanálu a východně od dálnice č. 7. Tato oblast má být prostá výskytu zvěře jelena evropského. V případě ojedinělého průniku jelena evropského do této oblasti je okamžitě uloven. Obdobně intenzivně je loven sika, který tuto oblast naopak opustí. Cílem je tedy zamezení hybridizace obou druhů, a to oddělením areálů výskytu. Vlastní riziko hybridizace považuje svaz sice za nesporné, ale současně za nízké právě z důvodu oddělení populací obou druhů.

Škody na lesních ekosystémech a zemědělských plodinách

Informace o vykazovaných početních stavech populace jelenů sika v ČR přináší každoročně myslivecká statistika. Prezentované stavy jsou ale založené na podhodnocených údajích myslivců. Přesto přiznané počty jelenů sika dlouhodobě rostou. Dle aktuálních mysliveckých dat jejich stav téměř osmkrát převyšuje maximální možný počet daný zákonem o myslivosti. Tedy takový počet, kdy zvěř nezasahuje škodlivě do ekosystému a nezpůsobuje výrazné škody v lesích a na polích. Lesníci, ekologové i vlastníci lesů a zemědělských pozemků dlouhodobě upozorňují, že dochází k porušování zákona o myslivosti, který v praxi nefunguje.

Ing. Ing. Na evropském seznamu invazních nepůvodních druhů je 18 nových živočichů. Na nové nařízení Evropské komise, platné od 7. srpna, reagovalo Ministerstvo zemědělství. „Invazní nepůvodní druhy představují závažnou hrozbu pro přírodu, ekonomiku i lidské zdraví. Z pohledu České republiky je zásadní zařazení již u nás značně rozšířených druhů.“

Nenáročný a přizpůsobivý sika toho dokázal velmi efektivně využít. V některých oblastech našeho státu dosáhla invaze jelena siky takových rozměrů, že zde téměř nenajdeme přírodní stanoviště, jež by jím nebyla významně poškozována. Například v honitbě Prameny (18,5 km2) ve Slavkovském lese, kde by se celková přirozená populační hustota všech druhů jelení zvěře měla pohybovat kolem 60 kusů (tedy 3,24 kusu na 1 km2), bylo pomocí termovize zjištěno jen u jelena siky 478 kusů, tedy téměř 26 kusů na 1 km2 (Macháček et al. 2020). K tomu se přidává dalších 301 kusů jelena evropského, tedy přes 16 kusů na 1 km2. Alternativní metodou sběru trusu bylo sice zjištěno o něco méně jedinců (648 kusů jelena siky a jelena evropského dohromady), ale stále mnohonásobně více než by odpovídalo vyhláškou předepsanému stavu.

Případové studie poškození ekosystémů

Národní přírodní památka Křížky

NPP Křížky je nejznámější přírodní lokalitou Slavkovského lesa. Tvoří ji 400 metrů dlouhý skalnatý hadcový hřbet, na němž se v uplynulých staletích díky pastvě ovcí stabilizovalo druhově bohaté vřesoviště se vzácnými druhy rostlin a lišejníků. Někdy po roce 2000 se ale červenorůžová záplava květů začala z Křížků postupně vytrácet a po roce 2014 bylo možné poslední kvetoucí trsy najít už jen na obtížně přístupných skalních hranách. Ukázalo se, že rozhodující vliv na destrukci populace vřesovce i celého vřesoviště má zimní pastva extrémně přemnožené lesní zvěře, zejména nepůvodního jelena siky. V reakci na tyto výsledky sáhla Správa CHKO v roce 2017 k drastickému zásahu v podobě oplocení celé NPP Křížky (4,5 ha). Hned následujícího roku se vřesoviště opět začervenalo kobercem rozkvetlých vřesovců a velmi jasně ukázalo, jak významným faktorem při ochraně rostlinných společenstev může pastva lesní zvěře být (Tájek 2024).

V oplocené ploše bohatě kvete vřesovec pleťový, který v navazující části vřesoviště trpěl nadměrnou zimní pastvou jelena siky.

Národní přírodní památka Upolínová louka pod Křížky

Na mokřadních loukách v národní přírodní památce Upolínová louka pod Křížky rozkvétá více než tisícihlavá populace upolínu nejvyššího (Trollius altissimus). V roce 2014 proto Správa CHKO založila na 20 plochách o velikosti 7 × 7 m pokus s cílem zjistit, jaký způsob hospodaření na louce by byl optimální. V uplynulých deseti letech upolíny bohužel pomalu ubývaly na všech plochách. V některých letech bylo až 90 % všech květů upolínu spaseno. Pastevní tlak (měřený proporcí spasených lodyh) navíc v průběhu let sílil. Zákonitým důsledkem se stal dlouhodobý nápadný nedostatek semenáčků upolínů v celé populaci navzdory dobré klíčivosti semen a vliv pastvy tak zcela zastínil možné dopady kosení (Janovský 2023, Tájek et Janovský 2024).

Hadcové bory ve Slavkovském lese

Jedním z nejvýznamnějších přírodních fenoménů Slavkovského lesa jsou reliktní bory na hadcích. V posledních desetiletích se ke změnám v lesnickém hospodaření přidaly ještě atmosférický spad dusíku a pastevní tlak přemnožené lesní zvěře. Ten se zpočátku výrazně projevoval jen absencí borového zmlazení. Postupně však přemnožená zvěř začala významně snižovat pokryvnost bylinného patra v lesích. Vliv pastvy lesní zvěře na bylinné patro hadcových borů byl v oblasti Mnichovských hadců sledován v letech 2007, 2009, 2011 a 2014 v rámci drobných pilotních pokusů s dvojicemi oplocených a neoplocených vegetačních ploch. V oplocených plochách se zřetelně zvýšila pokryvnost všech keříčků, hlavně vřesu obecného a vřesovce pleťového (Tájek, nepubl. data).

V roce 2024 byl založen na hlavním hřebeni Mnichovských hadců velký pokus se 6 dvojicemi výzkumných ploch o ploše 200 m2, kdy vždy jedna plocha z dvojice byla oplocena. Průměrná pokryvnost bylinného patra vzrostla v oplocených plochách z 29 % na 46 %. Nejvíce se v nich zvýšila pokryvnost keříčků (borůvka - Vaccinium myrtillus - relativní nárůst o 155 %; zimostrázek alpský - Polygala chamaebuxus - relativní nárůst o 104 %) a některých druhů trav (metlička křivolaká - Avenella flexuosa - relativní nárůst o 106 %; třtina rákosovitá - Calamagrostis arundinacea - relativní nárůst o 82 %). Obdobná situace jako v hadcových borech u Mnichova je i v přirozených borových lesích v okolí Bečova nad Teplou či na Kozích hřbetech mezi Horním Slavkovem a Doubím u Karlových Varů.

Poškození vzácných rostlinných druhů

I malé stádo se pak může stát hotovou pohromou pro vzácné druhy rostlin, jako jsou např. orchideje vstavač osmahlý (Orchis ustulata), pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora) a vstavač mužský (Orchis mascula). Dlouhodobé sledování populace vstavače mužského v honitbě Prameny ukázalo, že naprostá většina vstavačů není kvůli okusu kvetoucích lodyh schopna vytvářet semena. Část populace je proto od roku 2024 před pastvou chráněna speciálními přenosnými klecemi.

Dalším vzácným druhem bezprostředně ohroženým přemnoženým sikou je zvonek hadincovitý (Campanula cervicaria) - statná, chlupatá a vzhledově atraktivní dvouletka. Pravděpodobně poslední lokalitou tohoto kriticky ohroženého druhu v západních Čechách je přírodní rezervace Údolí Teplé. Více než polovina kvetoucích zvonků bývá každoročně ukousnutých. Poškozené rostliny pak buď nevytváří žádná semena, nebo jen menší počet z náhradních květenství.

Ekonomické dopady na lesní hospodářství

Jelen sika je výrazně menší než jelen evropský. Na jeho působení v lesích se ve svém výzkumu zaměřili vědečtí pracovníci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Jejich cílem bylo v západní části Západočeské pahorkatiny posoudit vliv loupání a ohryzu kůry jelenem sikou na produkci a strukturu mladých lesních porostů smrku ztepilého ve vztahu k dopadům klimatických změn na lesy.

Škody ohryzem a loupáním se následně projeví na ekonomickém zhodnocení poškozeného dřeva. Ekonomická ztráta však není jediným problémem. V případě rozvoje houbových patogenů dále dochází k ovlivnění stability a celkovému oslabení porostů. Intenzita škod se zvyšuje s vyšší hustotou populace jelena, a to zejména v smrkových porostech. Důsledkem vlivu přemnoženého jelena siky je snížení prodejní ceny dřeva. Srovná-li se kvalita a tím i cena zdravého dřeva a napadeného hnilobou, pak napadené dřevo vykazuje až o 95 % nižší hodnotu oproti hodnotě zdravých kmenů. Kmenová hniloba byla potvrzena u 62 % poškozených stromů. Silně poškozené porosty dosahovaly v průměru pouze 67 % zásoby dřeva porostů nepoškozených. Nejčastěji jsou napadené porosty ve věku 15 až 30 let. Tento věk je „kritický“ z důvodu tloušťky kůry, kterou mohou jeleni konzumovat. Na více než třech čtvrtinách sledovaných stromů vědci nalezli stopy opakovaného ohryzu jelenem sikou. Pokud je tímto způsobem odstraněno alespoň 90 % kůry po obvodu kmene, pak celý strom obvykle uhyne.

„Kombinace hrozby klimatických změn a masivního poškození mladých smrkových porostů jelenem sikou a nutnost zachování ekologicky a ekonomicky efektivních nástrojů lesnického hospodaření vyžaduje na lokální úrovni výrazné snížení početnosti populace sičí zvěře. Je nutné věnovat se managementu lovu a chovu jelena siky tak, aby byl nastolen ekosystémově vyvážený vztah mezi zvěří a prostředím.“

Tabulka: Počet ulovených jelenů siky v ČR

Následující tabulka ukazuje vývoj počtu ulovených jedinců jelena siky v České republice v průběhu let, což ilustruje narůstající populaci a intenzitu lovu.

Rok Počet ulovených jedinců
1995 3 835
2018 17 106
2023 22 837

Za posledních 20 let se počet ulovených jedinců jelenů siky zvýšil z 3835 kusů v roce 1995 na 17106 kusů v roce 2018. V mysliveckém roce 2023 se jednalo o dosavadní rekordní hodnotu 22837 kusů.

Názory a diskuse o regulaci jelena siky

Informace o všech iniciativách EU, včetně těch, které míří do oblasti legislativy, jsou veřejné. Součástí informací je také tzv. zpětná vazba, která představuje platformu, v níž mohou jak fyzické osoby (včetně občanů zemí EU), tak právnické osoby (včetně mysliveckých spolků) vyjadřovat své názory, stanoviska a připomínky k předkládaným iniciativám a dokumentům, které s nimi souvisí. V případě iniciativy Návrhu změny bylo možné zpětnou vazbu zasílat v době od 24. února do 25. března 2025.

  • Erik Zwikirsch - občan EU, Německo, vítá úsilí EU o regulaci invazních nepůvodních druhů.
  • Zemský myslivecký svaz Šlesvicko-Holštýnsko z. s. - uvádí, že cílem je zamezení hybridizace obou druhů, a to oddělením areálů výskytu. Vlastní riziko hybridizace považuje svaz sice za nesporné, ale současně za nízké právě z důvodu oddělení populací obou druhů.
  • Německý myslivecký svaz z. s. - rovněž zmiňuje opatření, která by měla omezit riziko hybridizace (usmrcování hybridů a migrujících jedinců jelena siky, plánování lovu s cílem zlepšení poměru pohlaví, omezení vnitrodruhového stresu a potravní konkurence v populacích siky, zamezení vzniku nových lokalit výskytu siky i vypouštění tohoto druhu, v případě potřeby provést eradikaci populace siky v místě výskytu jelena evropského).
  • Německý svaz obor z. s. - popisuje situaci některých poddruhů jelena siky, z nichž mnohé byly již vyhubeny, jiné přežívají již jen v umělých chovech a další jsou přímo ohroženy na existenci (uvádí konkrétně siku Dybowského).
  • Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) - nepodporuje zařazení jelena siky na Seznam. Stejně jako Německý svaz obor z. s. EAZA také nesouhlasí s výsledkem hodnocení rizik a navrhuje spíše diferencovaný management (včetně případné eradikace), a to na úrovni jednotlivých členských států EU. EAZA také zmiňuje hybridizaci s jelenem evropským s tím, že podle některých autorů je lokálně významná. S ohledem na domněnku málo pravděpodobného šíření zastává EAZA názor, že zařazení do Seznamu nebude představovat smysluplné opatření proti hybridizaci.
  • Národní asociace regionálních rad pro zvěř Irsko (NARGC) - jako největší irská lovecká organizace, zastává názor, že jelen sika se v Irsku již naturalizoval, přičemž je považován za cenný přírodní zdroj potravy s tím, že má být vnímán také jako přínos pro biodiverzitu. Asociace zastává názor, že pro jelena siku by měl existovat spíše plán managementu populace, který bude reflektovat populační dynamiku, hustotu populací, ochranu stanovišť.
  • DOF BirdLife - Dansk Ornitologisk Forening (Dánská ornitologická společnost BirdLife) - jako významná ornitologická organizace důrazně podporuje zařazení jelena siky na Seznam, jelikož se na území Dánska šíří, ohrožuje jelena evropského, s nímž se může křížit.

Všechna sledování vlivu pastvy přemnoženého jelena siky na rostlinná společenstva mají stejný a jednoznačný závěr: je nezbytné radikálním způsobem snížit jeho stavy. Při současných stavech jelení zvěře je nesporné, že negativa výrazně převažují a situace se rychle zhoršuje. Navíc úpadek hospodaření v krajině (zejména pastvy hospodářských zvířat) problém s jelení zvěří násobí. Jelenům totiž zůstávají potravní zdroje, které by jinak využila hospodářská zvířata a tlumila tak dramatický nárůst populací jelenů.

Především přemnožení divočáci fungují jako dokonalý vysavač. Poškozování lesa spárkatou zvěří představuje jeden z hlavních problémů našeho lesního hospodářství a myslivosti. Velké nevratné škody vznikají loupáním mladých smrkových porostů spárkatou zvěří. Tento typ poškození má zásadní vliv na produkci dřeva a tloušťkový přírůst poškozených stromů a stabilitu porostů. "Zvěře může být v krajině tolik, aby se lesy dokázaly zmlazovat a vyvíjet převážně přirozeně a jejich ochrana nemusela být celoplošná, ale soustředěná na druhy dřevin zvěří nejvíce poškozované."

tags: #rozsireni #jelen #sika #v #Ceske #republice

Oblíbené příspěvky: