PergolyRůže na noze: Komplexní průvodce léčbou a prevencí
Růže, latinsky erysipel (erysipelas), je akutní infekční onemocnění kůže, jehož původcem je ve většině případů bakterie, nejčastěji Streptococcus pyogenes, méně často skupiny C, G a B (Streptococcus agalactiae), kultivačně mohou být někdy prokázány zlaté stafylokoky či G- bakterie. Erysipel, lidově růže, je vysoce infekční onemocnění, které vyvolávají bakterie ze skupiny streptokoků. Ty v napadeném místě, v tomto případě v kůži, působí zánět, který se projevuje velice typickým zarudnutím připomínajícím celulitidu s ostře ohraničeným okrajem. Erysipel neboli růže je kožní infekce, která je svým vzhledem velice podobná celulitidě. Na rozdíl od ní však nepostihuje hlubší vrstvy podkoží, ale zasahuje pouze vrstvy povrchové. Příznaky obou chorob se ale poměrně překrývají, a tak někdy bývá složité je od sebe odlišit. Jasným důkazem, že se skutečně jedná o růži, je přítomnost streptokoka.
K průniku této infekce do organismu dochází přes nejrůznější kožní poranění. Vstupní bránou infekce je porušená kožní bariéra (macerace, bércové vředy, ragády, eroze). Často vzniká u jedinců se sníženou obranyschopností organismu, s cukrovkou, bércovými vředy či prasklinami v kůži. Tato místa bývají vstupní branou infekce. Dříve se odborníci domnívali, že tato kožní infekce postihuje pouze obličej, dnes je ale poměrně jasné, že se může objevit kdekoli na těle s tím, že až v 80 % případů trápí pacienty růže na noze. Nejčastěji se erysipel vyskytuje na nohou a v obličeji.
Příznaky růže
Růže je infekční onemocnění, které se nejprve projevuje celkovými příznaky. Ty se obvykle dostavují náhle a rozvíjí se během několika hodin či dní. Těmi je především horečka, bolesti hlavy, tělesná únava a zhoršení celkového stavu. Nemocný může mít i zažívací potíže, trpět nevolností a zvracet. Na kůži se poté v místě vstupu infekce objevuje otok a bolestivé zarudnutí, které se jazykovitě šíří do okolí. Kůže bývá zpočátku zarudlá a až poté se na ní tvoří bolestivý otok s jasně ohraničeným okrajem vystupujícím na povrch. Ložisko infekce se rozšiřuje jazykovitými výběžky, což je dáno tím, že se bakterie šíří podél podkožních lymfatických cév. Zpravidla také dochází ke zduření mízních uzlin. Postižená kůže má velmi dobře definovaný a zvednutý okraj, je zarudlá, červená, může být i dolíčkovaná jako při klasické celulitidě (má vzhled pomerančové kůry). Kůže je výrazně zteplalá a oblast je zvětšená otokem.
V obzvláště závažných případech se vytvářejí drobné nebo i veliké puchýře a dochází k rozsáhlejší destrukci kůže. V závažnějších případech se na kůži mohou objevit také puchýře a pokožka se stává temně fialovou až černou. Může docházet i k tvorbě puchýřů a při jejich prasknutí i k tvorbě erozí (tzv. erysipelas vesiculosum). Pokud dojde v podkoží k zanícení a vyplnění abscesem, nazýváme ho erysipelas abscendens. Dalšími projevy může být takzvaná purpura, neboli purpurové pláty, které vznikají v důsledku krvácení do kůže.
Diagnostika růže
Diagnostika růže vychází z klinických projevů, kde je důležité spojení náhle vzniklé horečky a typického kožního projevu. Zkušený lékař by měl růži poznat pouhým okem, v případě pochybností lze na pomoc zavolat specialistu z infekčního oddělení. Pro stanovení diagnózy většinou lékaři postačí pouhý pohled na kůži a klasické fyzikální vyšetření. Často je na kůži stále patrno místo vstupu infekce. K prokázání tohoto onemocnění je nutné provést důkladná mikrobiologická vyšetření. K tomu je potřeba odebrání vzorku z místa vstupu infekce. Poté se pomocí nejrůznějších metod prokazuje původce, tedy bakterie, která onemocnění vyvolala. Dále provádíme stěry na kultivaci z oblasti erysipelu. Vzorek lze rovněž získat aspirací, či biopsií (nižší záchyt původce). Kromě klasického lékařského fyzického vyšetření je možné provést také kontrolu krevního obrazu, kde by mohl lékaři napovědět také zvýšený počet bílých krvinek. Může být zvýšen titr protilátky proti deoxyribonukleáze B. Jen ve výjimečně nejasných případech je třeba odebrat biopsii kůže a odeslat k histologickému rozboru. Na preparátech je patrný otok, rozšíření cév a přítomnost streptokoků v lymfatické tkáni. V kůži je zánětlivý infiltrát obsahující neutrofily a mononukleáry, často je poškozena i epidermis.
Čtěte také: Jak začlenit růžovou do provensálského interiéru
Léčba růže
Růže je bakteriálním onemocnění, které je nezbytné začít co nejdříve léčit. Léčba růže probíhá zprvu v nemocnici, proto je nutné pacienta hospitalizovat. Specifickou léčbu je třeba zahájit co nejdřív, a to nasazením antibiotik nejčastěji, pokud pacient není alergik, penicilinového typu.
Antibiotická léčba
Prvním lékem volby, které se u pacientů s růží nasazuje, je antibiotikum penicilin. Na ten jsou streptokoky citlivé, což znamená, že na ně antibiotikum účinně působí a streptokoky začínají postupně hynout. V léčbě růže se nejčastěji používá penicilin nebo tzv. širokospektrá antibiotika, která mívají obvykle vysokou účinnost. Většinou se podávají v podobě prášků perorálně, tedy ústně, v těžších vážnějších případech, kdy je pacientovi extrémně špatně, se penicilin může podávat i intravenózně, tedu injekcí přímo do žíly. V takovém případě je člověk hospitalizován.
Problém nastává u pacientů, kteří jsou alergičtí na penicilin. U nich je nutné zvolit některou z alternativních možností, např. makrolidová antibiotika. U pacientů s alergií na penicilin se přistoupí k užití makrolidového antibiotika erytromycinu, použít se mohou i cefalosporiny. Pokud nejsou léčebné pokusy v léčbě růže úspěšné, pravděpodobně nebude antibiotikum dostatečně účinné proti bakteriím. Pak lékaři obvykle nasazují tzv. širokospektrá antibiotika, která fungují proti více typům a podtypům bakterií a mají na ně větší smrtící účinek. Léčba antibiotiky se většinou nasadí na deset až čtrnáct dní a celkové příznaky jako nevolnost, teplota a podobně odezní již po jednom nebo maximálně dvou dnech.
Doplňková léčba a obklady
Kromě podávání léčivých přípravků, jejichž úkolem je zahubit škodlivé bakterie, je doporučována také doplňková léčba. Tato doplňková léčba růže urychluje hojení a ulevuje od doprovodných příznaků onemocnění, jako je svědění postiženého místa nebo vysoká horečka. Doporučuje se podávat studené obklady a protizánětlivé masti ke zklidnění kůže. Změny na kůži si většinou vyžádají delší dobu, až několik týdnů k úplnému vyhojení a zklidnění. Tomu můžeme pomoci hojivými chladivými obklady, posléze i masti s ichtamolem. Pokud jsou přítomny vysoké horečky, může být nasazeno i antipyretikum, teda látka teplotu snižující. Vysoké horečky lze snižovat tzv. antipyretiky.
Rizikové faktory a prevence
Mezi nejzávažnější rizikové faktory patří především nejrůznější druhy poranění kůže, oděrky, škrábance, řezné rány, ty všechny jsou rizikové především pro oslabené jedince, jako jsou lidé s nedostatečně funkčním imunitním systémem, děti s ještě nevyvinutým imunitním systémem či oslabení starší lidé. Častý způsob vniknutí je v meziprstí při napadení kůže plísňovými onemocněními, poraněním od hmyzího kousnutí či štípnutí, u zánětlivých obtíží i skrz místa chirurgických zákroků. Dále vznik růže výrazně usnadňují současně probíhající choroby způsobující problémy s cévním zásobením hlavně dolních končetin, onemocnění žil, hlavně bércové vředy (velice často je erysipel doprovází). Dále jsou riziková onemocnění lymfatického systému. Problémem jsou také různé ulcerace na kůži z důvodu jiných současně probíhajících kožních onemocnění nebo poškození, jako je třeba impetigo, pemphigus vulgaris, popáleniny a další.
Čtěte také: Praktická magnetická lišta na nože
V rámci prevence je třeba především vyhýbat se rozvoji rizikových faktorů. V první řadě dobře přeléčit faryngitidy, záněty nosohltanu, způsobené streptokoky. Dále je nezbytné hlavně u starších lidí pracovat na léčení problémů s cévním zásobením dolních končetin, především tedy zpomalení krevního toku v dolních končetinách.
Komplikace a recidivy
Ačkoli ke komplikacím v souvislosti s růží dochází spíše ojediněle, takové případy přesto existují. Komplikace v léčbě růže vytváří fakt, že onemocnění se často navrací s ještě horším průběhem, může dojít k ucpání mízního řečiště a způsobit tzv. Nepříjemný rysem erysipelu neboli růže je tzv. recidivování, tedy schopnost nemoci se po zdánlivém vyléčení znovu objevit, často dokonce s větší intenzitou projevů než byly dříve. Problémem ale je, kdy po erysipelu během období latence, jak se nazývá období, kdy je nemoc takzvaně skryta, dojde za jeden až čtyři týdny k zánětu ledvin.
Pokud se růže vyskytne u pacienta opakovaně, hrozí také riziko poškození mízních cév. Bakterie totiž používají mízní systém kůže a podkoží jako cestu šíření a napadají okolní zdravou tkáň. Míza pak nemůže odtékat z končetin, hromadí se v nich a může vzniknout rozsáhlý mízní edém na končetinách, tzv. elefantiáza. Kvůli vzhledu ztluštělé kůže znamená pojem elefantiáza sloní nohu. S rizikem elefantiázy je třeba počítat a upozornit pacienta na možné důsledky poškození mízního systému. Opakované postižení lymfatických cév totiž narušuje jejich funkci a zhoršuje odtok mízy z postiženého místa (typicky končetiny). Mnohdy dochází k extrémnímu otoku nohou. Může se přistoupit i k aplikaci hyaluronidázy v podobě obstřiků, čímž se umožňuje lepší odtok lymfy, léčí se poškozená tkáň a ztěžuje se přežívání jistých forem streptokoků v nemocné tkáni.
Další možnou komplikací je vznik kožního abscesu, tedy ohraničeného ložiska v kůži, které je vyplněno hnisem. Tento stav se obvykle řeší drobným chirurgickým zákrokem, kdy se absces vyřízne a rána se vyčistí. Neléčená růže může přejít například v neohraničené flegmóny kůže a podkoží, což je označení pro agresivně se šířící infekci měkkých tkání. Podobně jako u jiných streptokokových infekcí dále hrozí také streptokoková horečka. U dětí hrozí rovněž nebezpečná poststreptokokální glomerulonefritida, která může vést až k úplnému selhání ledvin. Při přemnožení bakterií hrozí rovněž celková sepse organismu. Nebezpečnou komplikací plynoucí ze schopnosti bakterií dostat se až do krevního oběhu je vznik bakteriémie.
Asi u jedné třetiny všech pacientů dochází k opakovaným recidivám erysipelu, a to proto, že stále přetrvávají rizikové faktory jako je onemocnění žil dolních končetin. Jiným důvodem je to, že samotná růže může způsobit poškození lymfatických cév v oblasti poškozené kůže, a to je základním předpokladem dalších ataků. U takovýchto rizikových pacientů se musí zvážit dlouhodobé preventivní podávání penicilinu. Jako prevence recidiv se při léčbě růže opakovaně a dlouhodobě podává zvláštní typ penicilinu a stav pacienta je pravidelně kontrolován ošetřujícím lékařem.
Čtěte také: Stylový doplněk do kuchyně
Při použití správně zvolené a důsledně dodržované léčby růže dochází k vyhojení kožních projevů obvykle do dvou týdnů. Bakterie jsou při léčbě růže obvykle dobře citlivé na podávaná antibiotika a pokud není pacientův stav komplikován jiným onemocněním, je velká pravděpodobnost, že se pacient uzdraví bez jakýchkoliv zdravotních důsledků. Prognóza pacientů je většinou výborná, většina růží se po aplikaci antibiotik brzy vyléčí.
tags: #růže #na #noze #obklad #léčba
