Přehled různých druhů dlažeb: Jak vybrat tu pravou?

Pokud se v obkladech a dlažbách neorientujete, přečtěte si článek, a budete v obraze. Existuje spousta obkladů a dlažeb. Obklady a dlažby dělíme podle více kritérií. Je třeba říci, že tak široká škála vlastností není vůbec zbytečná.

Typy dlažeb dle materiálu a zpracování

Existují různé druhy dlažeb, které se liší svým materiálem, tvarem, velikostí a povrchovou úpravou. Mezi nejčastější druhy dlažeb patří slinutá, glazovaná a probarvená dlažba. Většina zákazníků se ale dnes už podle tohoto kritéria nerozhoduje. Co ale zajímá, je praktická stránka věci. Dále se dlaždice dělí do různých tříd otěru za účelem určení použití a zatížení:

Keramické dlažby

Jedná se o rodinu keramických dlažeb a obkladů, které patří mezi největší klasiku mezi obkladovými materiály. Obklady z ní jsou vhodné do všech prostor. Jsou pevné a odolné proti vlhkosti, ale také proti poškrábání. Jsou odolnější proti vlhkosti i mechanickému poškození. Navíc jsou mrazuvzdorné. Výhodou (a zároveň i nevýhodou) keramických i gresových obkladů a dlažeb je jejich rozmanitost. Na rozdíl od přírodního kamene nejsou keramické dlaždice vhodné pro venkovní použití, protože jsou porézní a nejsou mrazuvzdorné. Skládají se z jemnozrnných a krystalických střepů, které byly za vysokého tlaku slisovány do formy. Aby nebyly keramické dlaždice příliš náchylné k poškození, glazují se. Díky glazování se keramické dlaždice snadno čistí a jsou ideální jako obkládačky. K pokládce keramického obkladu potřebujete flexibilní lepidlo. Upozorňujeme, že podklad nesmí být příliš nasákavý, aby lepidlo nevyschlo. Měli byste proto pracovat s penetrací. Chcete-li v koupelně položit keramický obklad, utěsněte ho speciální fólií.

Slinutá dlažba (gresová dlažba, jemná kamenina)

Slinutá dlažba je sázka na jistotu. Ze střetu nože s podlahou v kuchyni se slinutá dlažba velmi pravděpodobně oklepe bez škrábance. Touto cestou se vydává většina světových výrobců dlažeb a odpovídá tomu i současná nabídka keramických dlaždic. Výrobní linky jsou automatizované a výstupní kontroly provádí neúnavný robot. Slinutá dlažba je vyrobena ze směsi jílu a vody, která se vypaluje při vysokých teplotách, což způsobuje, že vytváří pevnou a odolnou dlažbu. Tato dlažba je vhodná pro venkovní i vnitřní použití a často se používá v kuchyních, koupelnách a terasách. Většina dlažeb na trhu je dnes slinutá. Výhodou slinuté dlažby je, že ji můžeme pokládat do všech namáhaných prostor. Navíc nabízí největší výběr z nejrůznějších dekorů i formátů. Oblíbené jsou imitace dřeva, kamenů a kovu. Kameninové dlaždice lze položit do interiéru, ale i exteriéru. Kameninová dlažba se sice také skládá z krystalických střepů, ty se však taví při vyšší teplotě vypalování, až dokonale slinou. Protože se póry při 1 200 °C uzavřou, jsou dlaždice z kameniny vodoodpudivé, odolné, mrazuvzdorné a necitlivé vůči chemickým vlivům. Dlažba z jemné kameniny je - jak už název napovídá - ještě jemnější než dlaždice z kameniny. Díky jemnějším složkám je odolnější než kameninové dlaždice. Díky nízké pórovitosti neabsorbují dlaždice z jemné kameniny téměř žádnou vodu, a proto jsou jako stvořené do mokrých prostor, tedy především do koupelny. Stejně jako kameninové dlaždice existují i dlaždice z jemné kameniny neglazované a glazované. Jsou vhodné pro použití ve venkovním prostředí, protože dlažba z jemné kameniny je mrazuvzdorná.

Glazovaná dlažba

Glazovaná dlažba je keramická dlažba s vrstvou většinou lesklé glazury, což je speciální ochranná vrstva, která se aplikuje na dlažbu během výrobního procesu. Je naproti tomu vhodná především pro méně namáhaná místa, jako jsou domácnosti. Má dlouhou tradici a je u zákazníků velice oblíbená. Glazovaná dlažba vzniká nanesením tenké vrstvy glazury na již připravený piškot (základ keramické dlažby). Glazované dlaždice jsou díky krycí glazuře chráněny proti chemickým vlivům a UV záření a odpuzují nečistoty. Navíc jsou vodoodpudivé, a hodí se proto do mokrých prostor.

Čtěte také: Využití červeného dřeva

Probarvená dlažba

Probarvené dlažby jsou vyráběny buď z betonu nebo keramiky a jsou zbarveny pomocí různých pigmentů, jejichž barva proniká do celé tloušťky dlažby. Tento proces vytváří dlažby s trvalou a rovnoměrnou barvou, která se neodírá ani neztrácí s časem.

Přírodní kamenné dlažby

Přírodní kameny se těží a zpracovávají velmi podobně. Mají relativně vyšší hmotnost než jiné obklady, mohou být křehké a lámavé. To ztěžuje jejich položení a manipulaci s nimi. Dlaždice z přírodního kamene jsou většinou z žuly - tvrdé horniny, která vznikla přirozeným procesem. Jako podlahová krytina však přichází v úvahu také mramor nebo břidlice. Díky přírodnímu kameni je každá dlaždice individuální a má různou strukturu a povrch. Dlaždice z přírodního kamene jsou obzvlášť trvanlivé a otěruvzdorné. Jsou proto vhodné jak do exteriéru, tak do interiéru. Abyste mohli pokládat dlaždice z přírodního kamene, musíte dlaždice nanést na podklad pomocí lepidla na přírodní kámen. Výhodou kamenné dlažby je její poměrně slušná pevnost a odolnost. Nejčastěji používanými kameny jsou žula, křemen, mramor či opuka. Žulové dlažby snesou díky tvrdosti žuly velké zatížení, mramorové dlažby jsou pak velmi elegantní. Většina zákazníků tento typ dlažby volí pro vydláždění teras, příjezdových cest a chodníků, ale svoje využití mnohdy nalézají například v okolí bazénů či zahradních jezírek.

Žula

Je to hornina, která vzniká hluboko v zemi. Díky procesu ohřevu a následného pomalého ochlazování získává žula svoji mimořádnou tvrdost.

Travertin

Vzniká přeměnou z jiného druhu kamene, konkrétně z vápence. Je měkký, porézní a nasákavý. Je to univerzální kámen, vydrží změny vysokých a nízkých teplot a je mrazuvzdorný. O vysoké kvalitě a odolnosti travertinu svědčí i stavby, které byly vyrobeny z tohoto materiálu. Jedná se například o Koloseum, Baziliku du Sacré-Coeur a Mohylu M. R.

Mramor

Mají elegantní a čistý vzhled, rozjasňují místnosti a vytvářejí iluzi většího a širšího prostoru. Ovšem když jsou vlhké, tak jsou kluzké. Působí uklidňujícím, harmonickým a decentním způsobem.

Čtěte také: Použití lamino desek dub

Opuka

Má nejblíže vápenci a vzniká vysrážením ze sladkovodních minerálních pramenů.

Speciální dlažby

Zámková dlažba

Zámková dlažba je velmi oblíbená zejména pro vydláždění přístupových cest, ale je velmi vhodná také pro dláždění chodníků či rozlehlých nádvoří. Zámková dlažba je tvořena desítkami dlažebních kamenů, které jsou vytvarovány tak, aby do sebe vzájemně zapadaly. Výrobci dnes nabízejí dlažební kameny velmi rozmanitých tvarů i barev, mnohdy se dá celková dlažba udělat i z několika barevných kombinací jednotlivých dlažebních kamenů. Dlažba mívá zpravidla tloušťku od čtyř do deseti centimetrů, přičemž pro cesty, kde se počítá s vyšším zatížením, tedy zejména pro příjezdové cesty ke garáži apod., je vhodné zvolit co možná největší tloušťku, u chodníků či nádvoří pak postačí menší tloušťka. Celkový vzhled zámkové dlažby je tím hlavním důvodem, proč je v současnosti tolik oblíbená. Její elegantní design velmi zpříjemňuje celkový dojem z exteriéru. Samotné položení zámkové dlažby probíhá v několika fázích. V první fázi dochází k výkopu terénu, kde by měla být dlažba umístěna, poté se naváží zvolený typ podloží. Je-li podloží navezeno, začíná se dlažba osazovat nejprve obrubníky, následně pak dochází k utvrzení podloží tak, aby se postupem času nepropadalo. Na závěr jsou pak pokládány jednotlivé dlažební kameny. Po položení celé zámkové dlažby je ještě nutné přistoupit k vyplnění spár mezi jednotlivými kameny, které se provádí pomocí jemného křemičitého písku. Je nutné upozornit, že tento zásyp by měl být prováděn za sucha.

Cihlová dlažba

Cihlové dlažby se nejčastěji používají při stavbách teras, zahradních cest, ale i jako příjezdová cesta do garáží. Vhodné jsou rovněž do prostoru pro posezení či například jako okraje záhonů. Cihlová dlažba by měla být vyráběna z kvalitní hlíny, to znamená, že by měla být probarvená v celé hmotě. Pokládka se provádí buď do pískového nebo štěrkového podloží. Je potřeba podobně jako u pokládky zámkové dlažby, aby byly příhodné podmínky. Cihlová dlažba by měla být každopádně pokládána pouze v suchém prostředí, je tedy vhodné počkat na suché, teplé počasí, nejlépe bezvětrného. Cihlová dlažba bude lemována obrubníky, které jsou zality do betonu. Činí se tak proto, aby se dlažba postupně nerozjížděla a nedocházelo tak k jejímu rozpadu. Jedná se asi o nejpřirozenější typ dlažby vzhledem k přírodnímu typu materiálu.

Cementové dlaždice

Cementové dlaždice se v posledních letech staly skutečným trendem v oblasti obkladů. Dlaždice jsou vyrobeny z mramoru a cementu. Při výrobě se oba materiály slisují do formy a musí dlouho schnout. Protože obklady neprochází tepelnou úpravou, zůstávají póry otevřené, a cementové dlaždice jsou proto nasákavé. Z toho důvodu se nehodí jako podlahová krytina do mokrých prostor. Pokládka cementových dlaždic je o něco náročnější než u jiných druhů dlaždic. Protože mají otevřené póry, musí být podklad suchý a dlaždice je nutné pravidelně impregnovat, aby byly chráněny před vlhkostí. Pro pokládku potřebujete speciální lepidlo na dlaždice. Kdo nemá čas na intenzivní péči, může použít i dlaždice v cementovém vzhledu.

Skleněné dlaždice

Skleněné dlaždice poskytují nesčetné možnosti variací a designů. V závislosti na třídě tvrdosti je lze použít jako dlažbu nebo obkládačky. Obzvlášť v koupelně jsou oblíbené v různých modrých odstínech na stěně ve vzoru mozaiky. Jsou voděodolné a lze je pokládat i mezi dlaždice z jemné kameniny. Pokud chcete pokládat skleněné dlaždice jako mozaiku, zamyslete se nejdříve nad vzorem a ujistěte se, že k tomu máte dostatek dlaždic v odpovídajících barvách. Pro pokládku budete potřebovat speciální lepidlo. Protože skleněné dlaždice nejsou odolné proti prasknutí, uplatňují se spíše jako obklad.

Čtěte také: Široké využití modřínového dřeva

Dlaždice imitující jiné materiály

Dlažby napodobující přírodní materiály, jako je dřevo, kámen či mramor podtrhnou krásu staré chalupy a okoření i moderní interiér. Digitální technologie umožňují velmi realistické zpracování. Dřevo trpí vlhkostí i malou odolností vůči chemikáliím, stejně jako některé druhy přírodního kamene. Nižší je také odolnost proti mrazu.

Dlaždice v imitaci dřeva

Zejména v koupelnách jsou keramické dlaždice kvůli vlhkosti často jedinou podlahovou krytinou nebo obkladem, který přichází v úvahu. Pravé dřevo většinou neodolá vlhkosti a začne plesnivět. Kdo se přesto nechce vzdát atmosféry dřeva v koupelně, pro toho jsou tím pravým řešením dlaždice v imitaci dřeva. Perfektně imitují barvu a kresbu dřeva. Dlaždice ve vzhledu dřeva lze pokládat s různými vzory, jako například se vzorem rybí kosti. Rovnoběžná pokládka s přesazením naopak působí nepřirozeně. Stejně jako ostatní keramické dlaždice se dlaždice v imitaci dřeva snadno řežou.

Důležité vlastnosti dlažeb

Výška dlažby (tloušťka)

Nepodceňujte správný výběr výšky, čili tloušťky dlaždice. Ta bezprostředně ovlivňuje její pevnost a nosnost, přičemž platí, čím vyšší dlaždice, tím větší zatížení zvládne. Pečlivě si proto promyslete, zda po dlažbě bude přejíždět auto, případně jak často. Při každodenním přejížděním osobním autem volte silné dlaždice alespoň 8 cm. Pokud po dlažbě přejede auto jednou za čas a spíše se bude cesta využívat pro pěší, bude vám stačit 6cm dlažba. Pro chodníčky a terasy můžete volit dlaždice vysoké 4 cm, nesmí však po nich přejet auto, v takovém případě by hrozilo jejich popraskání. Níže naleznete orientační tabulku zpracování.

Rozměry a tvary

Dlažba na terasu i před dům běžně dosahuje čtvercového rozměru 50 × 50, 60 × 60 a 75 × 75 nebo obdélníkového tvaru o 45 × 90 nebo 60 × 90 cm. Často se setkáte i s drobnějším vyhotovením zámkové dlažby např. 30 × 30 cm. Betonová dlažba může být tvořena i různorodými tvary jako vlnky, íčka a terčíky. Oblíbená je také dřevěná imitace, která o rozměrech 30 × 120 a 40 × 120 cm navozuje dojem dřevěných parket. Za velkoformátové se označují dlaždice obvykle větší než 100 cm. Tyto rozměrné varianty se snadněji udržují v důsledku méně spár a rychleji se položí. Je ovšem nutné přihlédnout k váze a komplikovanější manipulaci. Velkoformátové dlaždice jsou totiž kvůli větší ploše náchylnější na poškození. Z toho důvodu je nutné vybírat větší tloušťkou, tudíž i váhu. Při lepení věnujte pozornost rovnoměrnému rozložení lepidla, v opačném případě by mohly vznikat dutiny a následně i praskliny. Pokud proto s pokládkami zkušenosti nemáte, přenechte velké formáty profesionálům. Stále oblíbenější jsou velkoformátové dlaždice. Vytvářejí jednotný a elegantní vzhled prostoru. Velký formát znamená málo spár, které jsou navíc minimální. Spáry na podlaze se zanášejí nečistotami a toto řešení je tedy hygienické a podlaha se dobře udržuje.

Nasákavost

Nejen u venkovních dlažeb, ale i koupelnových či kuchyňských obkladů byste měli řešit nasákavost, tedy schopnost vstřebat vodu z okolí. Čím nižší hodnota, tím budou dlaždice vhodnější pro venkovní využití. Nasákavost totiž přímo podmiňuje mrazuvzdornost. Udává se v procentech a označuje přírůstek hmotnosti po nasycení vodou. Za nízké hodnoty, tedy nejodolnější dlaždice, se považují 0,04-0,5 %. Většinou se jedná o slinuté dlaždice, které jsou dokonale spojené s minimem spár. Standardní nasákavost pro venkovní dlažbu by poté neměla překročit 3 %. Neglazované dlaždice vodu neodpuzují, a proto nejsou vhodné pro mokré prostory. Jsou náchylnější ke znečištění olejem a tuky.

Protiskluznost

Nejen u bazénů, ale kdekoliv na terase a zahradních cestách byste měli dbát na protiskluzné úpravy dlaždic, které mohou zabránit uklouznutí při deštivém počasí. Hrubé povrchy jsou z tohoto pohledu vhodnější, hůře se ale oproti hladkému zpracování čistí. Míru protiskluznosti určují hodnoty R9-R13, kdy nejvyšší protiskluznost vykazují povrchy označené R13. Vyšší stabilitě mohou dále dopomoci například hrubší povrchy s vystupujícími kamínky, ty ovšem nemusí vyhovovat pro pohyb naboso, tedy například k bazénu. Reliéfní povrchy jsou vhodnější spíše pro vnější využití, zejména tam, kde je důležitá protiskluzová ochrana.

Otěruvzdornost

Odolnost proti mechanickému poškození vyjadřuje hodnota otěruvzdornosti. Ta se rozděluje do pěti stupňů označovaných mezinárodní zkratkou PEI. Čím vyšší stupeň PEI, tím bude dlažba odolnější a trvanlivější. Pro nejnamáhanější oblasti proto vybírejte odolné dlaždice PEI5. Na terasy a všechny pochozí cesty postačí odolnost PEI4. Nižší stupně jsou určené do interiérů.

Mrazuvzdornost

Předpoklad kvalitních a trvanlivých venkovních dlaždic je mrazuvzdorný materiál, který odolá dlouhodobému působení mrazu a jiným náročným podmínkám. Méně kvalitní dlažba, která by nápor mrazu neunesla, by vytvořila nevzhledné praskliny a úlomky. Mrazuvzdornost podmiňuje nasákavost (max. 3 %), tedy zpracování materiálu.

Dlažba versus obklady: Rozdíly a použití

Keramická dlažba je oblíbeným povrchovým materiálem. Je velice odolná, praktická a snadno se udržuje. Dlaždice jsou někdy chybně označovány jako obkladačky, ty se však nevyužívají na podlahu, ale na obklad stěn. Podlahové dlaždice jsou namáhány silněji a musí vydržet vyšší hmotnosti, jsou silnější a těžší než obklady na stěny a jsou vyrobeny ze značně tvrdšího materiálu. Podlahová dlažba vykazuje také vyšší otěruvzdornost než obklady. Další rozdíl mezi obkladem a dlažbou vyvstává při pokládání. Podlahové dlaždice musíte při pokládání k podkladu mírně přitlačit, zatímco kachle se doslova přisají ke stěně a není nutný větší tlak. Na řezání dlažby navíc potřebujete jiné prostředky, protože se dlažba vzhledem ke své tloušťce obtížněji řeže než obkládací dlaždice. Pokud nechcete mít stěny pouze bílé, ale chcete vytvořit barevné akcenty, jsou listely ideální. Existují bordury, které jsou šité na míru konkrétním obkladům, ale také takové, které můžete kombinovat s čistě bílými kachlemi. Bordury na stěně se pokládají stejně jako keramické dlaždice. Před pokládkou si rozmyslete, kam na stěně chcete borduru umístit.

Kalibrované a rektifikované dlaždice

Při rektifikaci nebo kalibraci se jedná o opracování hran dlaždic. Dlaždice zformované ze směsi jsou nejdříve vypáleny. V peci však přirozeně dochází k určitým rozměrovým změnám materiálu. Následně se proto hrany zabrušují a podle přesnosti zabroušení se rozlišují kalibrované, nebo rektifikované dlaždice s hranami obroušenými přesně do úhlu 90°. Nerektifikované dlaždice nemají rovnou hranu a vypadají přirozeněji. Proto se tento druh dlažby často používá na podlahy se starožitným vzhledem.

Dlažba v různých prostorách

Dlažba v interiéru

V interiérech se dlažba uplatňuje zejména v kuchyních, koupelnách nebo chodbách, kde je klíčová snadná údržba. Oblíbené jsou keramické a porcelánové dlaždice, které nabízejí širokou škálu designů a barev. Doba oranžových či červených koupelen je pryč. Stejně tak už z výsluní ustupují tmavé barvy i sladké pastelové. Trendem jsou zemité tóny, jako je béžová, hnědá, šedá či zelená. Přinášejí do interiéru klid a harmonii. Snadno se kombinují s ostatními prvky. Dlaždice s texturovanými povrchy nebo 3D efekty přidávají interiéru hloubku a vizuální zajímavost. Tyto prvky mohou sloužit jako dominantní designový prvek v místnosti. Práce s takovými designy je ale náročnější a občas „ulítne“ i zkušený bytový architekt. Výrazné plastické efekty a vzory je nutné pečlivě pokládat a velmi dobře naplánovat řezání. I podlaha může být pestřejší. Míchání různých typů dlažeb, vzorů a materiálů dodává prostoru osobitost a originalitu.

Koupelny

V koupelně se cáká, často jí halí pára a je i místem různých chemických procesů, někdy i agresivních, pokud potřebujeme něco chemicky vyčistit. Proto by dlažba měla mít protiskluzovou úpravu (označení např. R9, R10), aby se minimalizovalo riziko pádu na mokré podlaze. Používají se čisticí prostředky, které by mohly dlažbu poškodit, proto by povrchová úprava měla být chemicky rezistentní, a to dlouhodobě. Neglazované dlaždice vodu neodpuzují, a proto nejsou vhodné pro mokré prostory.

Kuchyně

Kuchyň je prostor s častým provozem a podlaha zažívá občas těžké chvíle. Leccos mastného nebo horkého se rozleje, některé věci snadno barví a často na podlahu něco dopadne. A občas to nebývají žádné lehké váhy. Dlažba musí být praktická a snadno udržovatelná. Ideální jsou střední až větší formáty. Keramická dlažba s hladkým a snadno čistitelným povrchem je vhodná pro ochranu před oleji, omáčkami nebo jinými potravinovými skvrnami. Kuchyň je malá chemická laboratoř. Dlažba musí odolat kyselinám (např. octa), zásadám nebo dalším chemikáliím.

Obývací místnosti

Obývací místnosti kladou důraz na estetiku a pohodlí, často s ohledem na kompatibilitu s podlahovým vytápěním. V obýváku nebo v ložnici často dlažbu nenajdeme, ale není to vyloučené. Zejména v případě imitace dřeva a kamene. Třeba velkoformátové dlaždice (např. 120×60 cm) opticky zvětší prostor a minimalizují spáry, a toho se dá využít i v obývací části. A dlažbě bude určitě slušet i výrazný kusový koberec. Lze zvolit dlažbu imitující dřevo, kámen nebo beton, která dodá prostoru eleganci. Nedoporučujeme mozaiky a výrazné vzory do obývacího pokoje a ložnice. Kompatibilita s podlahovým vytápěním je pro obývací prostory u keramiky opravdu předností. Matné dlaždice jsou praktičtější z hlediska údržby, protože neukazují tolik šmouhy, kdykoliv na ně dopadne světlo. Lesklý povrch může být atraktivní, nicméně může brzy omrzet.

Dlažba v exteriéru

Pro venkovní použití je nezbytné, aby dlažba byla mrazuvzdorná, odolná proti povětrnostním vlivům a měla protiskluzový povrch. Dlažba pro venkovní prostory musí být pevná, odolná vůči mrazu a bezpečná při dešti nebo námraze. Proto jsou vhodné silnější dlaždice (20 mm) na terasy a zahrady, často i ve formátu 60×60 cm nebo 45×90 cm. Exteriérová dlažba musí mít nízkou nasákavost (max. 3 %). Protiskluzová úprava (např. R11 a více) zajistí bezpečnost na terasách, kolem bazénů nebo na schodech. I taková dlažba může venku zarůst mechem či řasami a za mokra pak klouzat. Dlažba by neměla blednout vlivem slunečního záření. K dispozici je dnes majitelům objektů, kteří se rozhodli vybudovat u domu venkovní dlažbu, a to z jakéhokoliv důvodu, několik druhů venkovních dlažeb.

Pokládka a údržba dlažby

Dlaždice budou vždy součástí každého obydlí. Jejich položení je velký stavební úkon, který většinou nechceme opakovat několikrát za život. Obracíme se tedy na kvalifikované řemeslníky. Opravdu jen málokdo to zvládne svépomocí, na rozdíl třeba od pokládky plovoucí podlahy nebo vinylu. Vybírejte tedy dobře dlažbu i realizační firmu. Samotné položení zámkové dlažby probíhá v několika fázích. V první fázi dochází k výkopu terénu, kde by měla být dlažba umístěna, poté se naváží zvolený typ podloží. Je-li podloží navezeno, začíná se dlažba osazovat nejprve obrubníky, následně pak dochází k utvrzení podloží tak, aby se postupem času nepropadalo. Na závěr jsou pak pokládány jednotlivé dlažební kameny. Po položení celé zámkové dlažby je ještě nutné přistoupit k vyplnění spár mezi jednotlivými kameny, které se provádí pomocí jemného křemičitého písku. Je nutné upozornit, že tento zásyp by měl být prováděn za sucha. Cihlová dlažba by měla být každopádně pokládána pouze v suchém prostředí, je tedy vhodné počkat na suché, teplé počasí, nejlépe bezvětrného. Cihlová dlažba bude lemována obrubníky, které jsou zality do betonu. Venkovní kamenné dlažby určené dělané například jako příjezdová cesta, kdy se počítá s jejich větším zatížením, by měly být každopádně vyrobeny z kamenů o větší tloušťce, tedy až okolo 20 cm. Kamenná dlažba je také velmi oblíbená díky své snadné údržbě, kdy ji stačí pouze omýt vodou bez jakýchkoliv chemických prostředků.

Ekologické aspekty

Výrobci se zaměřují na recyklované materiály a energeticky úsporné technologie, aby splnili poptávku zákazníků. Stále více z nás si uvědomuje, že i naše malá každodenní rozhodnutí mají vliv na životní prostředí. Dlažba může ovlivnit zdraví, zejména pokud obsahuje nevhodné materiály nebo chemikálie, nebo pokud není správně nainstalována.

tags: #ruzne #druhy #dlazby #prehled

Oblíbené příspěvky:

• bezpečná likvidace eternitu
• Průvodce nátěrem dřevěných prken na bílo
• Jak na podlahu v koupelně s OSB deskami
• Výběr dřeva pro plot
• Využití jasanu v Moravskoslezsku