Sádrokartonová izolace šachtových stěn: Komplexní řešení pro tepelnou a akustickou pohodu

Sádrokartonové konstrukce se nejčastěji používají pro rychlé dodatečné zateplování konstrukcí, jako nenosné příčky nebo stěny, které dokáží účinně zamaskovat instalace sítí.

Šachtové stěny jsou vertikální sádrokartonové konstrukce, které jsou opláštěny deskami jen z jedné strany, tudíž i jejich montáž vyžaduje přístup jen z jedné strany. Společná je jim skutečnost, že jsou opláštěny vždy jen z jedné strany konstrukce, což do jisté míry determinuje jejich maximální dovolenou výšku. Šachtová stěna přiléhá ze strany šachty k volnému prostoru, což znemožňuje její případné spřažení a v případě vkládání minerální izolace do vrstvy profilů je nutné profily uspořádat do dvojic, které tvoří tzv. krabicové profily. Požární odolnost šachtové stěny je klasifikována z obou stran, přičemž parametry z jedné strany mohou být odlišné od parametrů z druhé strany. Doporučený druh opláštění šachtových stěn s požární odolností je protipožárními sádrokartonovými deskami RF(DF) případně GKFI(RFI).

Výhody sádrokartonových desek

Sádrokartonové desky přináší mnoho výhod. Kromě nízké hmotnosti a úspory času nám díky principu suché výstavby sádrokarton umožní estetickou realizaci interiéru s perfektní rovinností stěn. Vzniklé prostory lze využívat okamžitě, aniž bychom museli čekat několik dní nebo týdnů na vyzrání zdiva. Stávající konstrukci domu nezatěžujeme dalšími vlhkými procesy a rekonstrukce prostřednictvím sádrokartonových desek je tak šetrným řešením pro samotnou konstrukci domu. Díky rozmanitým druhům se sádrokartonové desky staly univerzálním řešením pro všechny typy interiérů.

Sádrokartonové desky se vyrábějí z chemicky upraveného sádrového jádra, které je opláštěné speciálním kartonem. Zjednodušeně řečeno - lisovaná sádrová hmota se rovnoměrně ukládá na nekonečný pás kartonu a kartonem se zároveň zakrývá. Desky se vyrábějí v různých formátech, tloušťkách i barevných rozlišeních. Všechny typy jsou zdravotně nezávadné a zvyšují tepelnou akumulační schopnost domu, nelze je však použít jako nosné. Opláštění deskami přitom může být jednoduché, dvojité či trojité. Kostrou pro montáž sádrokartonové stavby je konstrukce z dřevěných hranolů nebo tenkostěnných profilů z pozinkovaného ocelového plechu. Konstrukční profily vytvářejí rastry pro uchycení desek, a jsou tudíž součástí sádrokartonových systémů všech výrobních značek. Jejich předností je rychlá montáž, pevnost a nízká hmotnost. Běžné nevyztužené profily mají sílu 0,6 mm a na příslušnou délku je můžete zkrátit například nůžkami na plech. Desky také lze lepit přímo na stěnu (tzv. suchá omítka).

Sádrokartonové desky můžeme použít také pro interiéry dřevostaveb. Poradí si s regulací poměru vlhkosti vzduchu a pomáhají tak udržet příjemné vnitřní klima. V neposlední řadě bychom měli zmínit snadnou opravitelnost desek.

Čtěte také: Srovnání sádrokartonu a OSB desek

Sádrokartonové konstrukce splňují i bezpečnostní vlastnosti, chrání proti vloupání i násilnému vniknutí. Proto se využívají i v komerční sféře, například pro kanceláře, ale v kombinaci s bezpečnostními příčkami i v bankách.

Druhy sádrokartonových desek

• Pro koupelny a prostory se zvýšenou vzdušnou vlhkostí i pro prostory s náročnými požadavky na požární bezpečnost.
• Nové druhy umožňují použití desek kromě klasických aplikací v podobě příček a podhledů také jako obložení stěn.
• Kombinované desky spojují vlastnosti impregnované i protipožární varianty.
• Speciální varianta se zvýšenými tepelně izolačními vlastnostmi reaguje na nejčastější použití - kombinaci s izolantem.
• Pro tvořivé architekty otevírá řadu možností varianta desek, které se dají ohýbat.

Na povrch sádrokartonových desek můžeme aplikovat klasické nátěry nebo tapety. Variabilita se rozšiřuje ještě díky možnosti kombinace desek několika typů (například s deskami sádrovláknitými).

Barevné značení desek:

• Základní bílé sádrokartonové desky (u různých výrobců značené zkratkami GKB nebo RB) s modrým popisem se instalují v suchém prostředí bez požadavků na protipožární odolnost. K dostání jsou obvykle v tloušťkách 12,5 mm, 15 mm a 9 mm.
• Zelené impregnované desky s modrým popisem (GKBI, RBI) se používají v prostředí se zvýšenou vlhkostí, jako jsou koupelny, kuchyně nebo toalety. Do prostoru s trvale vysokou vlhkostí vzduchu, například k bazénu, jsou určeny speciální desky.
• Sádrokartonové desky se zvýšenou odolností proti prohoření (GKF, RF) jsou šedobílé, na pohledové straně růžové a mají červený popis. Uplatní se v místech s větším množstvím elektrospotřebičů nebo třeba u kamen.
• Desky kombinující impregnaci a protipožární odolnost (GKFI, RFI) jsou zelené s červeným popisem.
• Modré desky se montují do akustických příček nebo podhledů a i při malé tloušťce mají výborné parametry zvukové izolace (vzduchová neprůzvučnost až 78 dB). Vyšší požadavky je možné řešit dvojitou konstrukcí příčky.

Akustické vlastnosti

Klíčovou otázku nebo důvod k pochybám najdeme v oblasti akustických vlastností desek. Pro zvýšení neprůzvučnosti přichází společnost Rigips s akustickými systémy v podobě modrých desek. Ty splňují i vysoké nároky na neprůzvučnost. Desky lze využít pro vnitřní příčky, ale jsou efektivní variantou i pro oddělení bytů mezibytovými příčkami a pro komerční sféru.

Sádrokartonovou konstrukcí můžeme zvýšit akustickou pohodu v interiéru, takže nás už nebudou rušit zvuky z vedlejšího pokoje nebo hluk z ulice. Pro ovlivňování vnitřní akustiky místnosti existuje řešení v podobě desek, které jsou z jedné strany opatřené speciální akusticky účinnou textilií.

Na neprůzvučnost lehké dělící stěny - příčky přitom má vliv více faktorů, například tuhost a hmotnost opláštění stěny. Zásadní vliv má však také kvalita izolace, která se vkládá do konstrukce jako vnitřní zvukově pohltivá výplň. Na účinnost pohltivé výplně má vliv celá řada faktorů, například pružnost výplně a optimální otevřenost její struktury. Ideálních tepelně-izolačních a akustických vlastností ovšem příčky dosahují ve spojení s minerální vlnou - ta je známá pro vysokou schopnost pohlcovat hluk. Je také přirozeně nehořlavá a zvyšuje požární odolnost každé konstrukce, ve které se nachází.

Čtěte také: Jak usnadnit stavbu se zvedákem?

Tepelně izolační vlastnosti a materiály

Pokud investujeme do běžných sádrokartonových desek a chceme zvýšit jejich tepelně izolační i akustické vlastnosti, budeme je kombinovat s vhodným izolantem. K nejvhodnějším řadíme izolaci z minerálních vláken - například Orsil a Isover. Hlavním argumentem pro použití těchto izolantů jsou zvýšení tepelné pohody v místnosti a výrazné úspory nákladů na vytápění. Výborné požární vlastnosti doplňuje možnost eliminace tepelných mostů a minimalizace problémů s vlhkostí díky vodoodpudivé povaze stálých materiálů. Jednorázová investice do těchto materiálů se nám v budoucnosti několikanásobně vrátí a přinese víc, než jen zvýšení izolačních vlastností.

Chytrá pěna se hodí pro všechny typy stavebních konstrukcí, včetně sádrokartonových stěn. Pro zateplení stěn ze sádrokartonu využíváme měkkou pěnu EKO S 500. Nespornou výhodou Chytré pěny je, že se nanáší ve výrazně tenčích vrstvách než jiné izolační materiály. Nástřikem Chytré pěny® vytvoříme rovnoměrnou vrstvu bez spár a tepelných mostů. Investice do zateplení Chytrou pěnou se vám vrátí do několika málo let na úsporách. Bez ohledu na tvar, velikost nebo složitost prostoru dokáže stříkaná izolace proniknout do všech štěrbin, trhlin a dutin.

Izolace ze skleněných vláken je tradičním materiálem na zateplování budov, v průběhu let však prochází vylepšeními. Znamená to, že při montáži drží pruhy izolace samy od sebe tvar podobně, jako jsme na to zvyklí u tabulí. Proto odpadá potřeba kotvení, vázání a upevňování, takže osazování izolace je jednodušší a řemeslně méně náročné. To nejenže urychluje samotnou montáž, ale garantuje, že ani po letech se izolace nebude sesouvat dolů. Úspora času a kvalita zhotoveného zateplení je hodna vyšší ceny. Snížila se i prašnost při práci. Na dělení pruhů není třeba speciálních nožů ani nástrojů. Postačí obyčejný odlamovací nůž s čepelkou širokou 25 mm. Nám se osvědčily nože s karbidovým ostřím, které si zachovají ostrou hranu dlouhou dobu. Jedinou podmínkou je mít pod místem řezu hladkou podložku (například sololit) a vést řez vedle opory. Barva izolace ze skleněného vlákna je závislá na použitém pojivu. Při dělení pruhů ze skleněné vlny nevzniká nepoužitelný odpad.

Realizace sádrokartonové izolace šachtové stěny

Sádrokartonové systémy jsou rychlým a efektivním pomocníkem, který v interiéru umožní změnit prostorové dispozice. Suchá výstavba se v prvé řadě vyznačuje minimem mokrých procesů. K jejím dalším výhodám patří rychlost a komplexnost montáže a především snadná realizace i bez hlubších znalostí klasických zednických postupů. K suché výstavbě se používají převážně sádrokartonové a sádrovláknité desky, které se šroubují na stojanovou konstrukci z kovových profilů nebo ze dřeva. Pro oba typy desek je charakteristická nízká hmotnost, snadná opracovatelnost, tvarová stálost a velice dobré akustické a protipožární vlastnosti. Sádra je ekologicky i biologicky dokonalý stavební materiál, přispívá k tepelné pohodě člověka, zlepšuje zvukovou izolaci a v daném prostoru reguluje i vlhkost vzduchu. Není proto divu, že našla uplatnění při realizacích interiéru.

Příprava před montáží

Všechny úpravy infrastruktury budete muset vyřešit dříve, než se pustíte do práce. Protože předsazená stěna bude od té původní vzdálena minimálně 15 cm, je třeba vyhotovit všechna prodloužení nebo náhrady.

Čtěte také: Stěny a podhledy ze sádrokartonu: Kompletní postup

S montáží sádrokartonového systému můžete začít až po dokončení všech mokrých stavebních procesů a dostatečném vyschnutí stavby. Sádrokartonové desky skladujte vždy ve vodorovné poloze, opřené o stěnu se prohýbají. Vyhnete se tak budoucím problémům, protože přišroubovaná prohnutá deska má snahu se do prohnutého stavu vracet. Dělení materiálu bude vyžadovat velký manipulační prostor. Kotouče izolačního materiálu budete muset před řezáním na zemi rozvinout a odměřit z nich 260centimetrové segmenty; praktické je, máte-li stejně velký prostor i na řezání sádrokartonu.

Nejprve v předem vyznačeném prostoru postavte rámovou konstrukci z pozinkovaných profilů. Lehké montované příčky se zpravidla realizují s použitím ocelového (CW, UW profilu) nebo dřevěného nosného roštu. Než přikročíme k instalaci sádrokartonových desek, musíme zkontrolovat správné provedení a uchycení roštové konstrukce.

Na podlahu si vyznačíme rysky ve vzdálenosti 15 cm od obvodové stěny. Rysky spojíme malířskou šňůrou do linie. Aby bylo značení trvanlivé a čitelné i přes fólii, přidáme čtverce fasádní malířské pásky. Rysky přeneseme laserovou vodováhou na strop. Stejným způsobem si naznačíme linie i na stropě. Změříme si délku stěny na stropních liniích.

UW-profil si podle potřeby prodloužíme odřezkem. Na profil nalepíme v celé délce pěnovou pásku. Na obou koncích předvrtáme montážní otvor tak, aby nám profil ladil se značkami na stropě. Příčkové CW- a UW-profily Rigips jsou zesílené strukturováním povrchu. Mají bodové vlysy, díky kterým ve spojích neprokluzují a drží i bez fixace. To je praktické zvlášť proto, že příčková konstrukce je specifická. Všechny sloupky se jen zasunou do drážek profilů, sádrokartonová předstěna je přišroubovaná jen k sloupkům. Vzniká tak systém, který může pracovat spolu s místností, díky čemuž žádné spoje sádrokartonu nepopraskají. Ani tehdy ne, vznikne-li průhyb ve stropě nebo některý z koutů tzv. Vodorovné UW-profily mají čtyřmetrovou délku, v případě větších místností je budete muset napojovat. Převážně svislé CW-profily svojí délkou kopírují standardizované výšky místností. Na zkracování jsou nejvhodnější nůžky na plech. Při kotvení do stropu s největší pravděpodobností využijete natloukací rozpěrky se zapuštěným šroubem. Jsou sádrokartonářským standardem a budete je muset umístit do každé předvrtané díry v UW-profilu. U podlahy bude záležet na tom, z jakého je materiálu. Během kotvení profilů na křivou podlahu nebo strop a po prohnutí se jejich boční strany trochu zdeformují. To napravíte tak, že je ohnete zpět. Sloupkové CW-profily mají na obou koncích předpřípravu na tahání vedení. Stačí ohnout dvě křídla z vyřezaného otvoru a vznikne tam průchod, na kterém se kabely ani elektrikářské chráničky nepřeřežou. Při zkracování byste proto měli dávat pozor, jakým způsobem sloupky uložíte.

Nachýlené stěny, křivé kouty a nerovnosti nejsou při budování nové rovné předstěny bariérou. Sami si budete muset při vyměřování určit míru kompromisu. Protože za konstrukcí je na stěně nalepených 10 cm izolačního materiálu, v úvahu připadá stlačení materiálu (to však zhorší izolační vlastnosti), ale i tvorba vyrovnávací vzduchové mezery (která zase zvýší izolační odpor).

Instalace izolace

Izolační pruhy rozvineme a necháme chvíli nafouknout na nominální tloušťku. Pruhy zkrátíme na délku, která zodpovídá výšce místnosti. Na rubovou stranu naneseme v bodech a úzkých liniích polyuretanové lepidlo. Izolační pás přitlačíme ke stěně, po 10 sekundách k ní dobře přilne. Tam, kde se objeví překážky, izolaci nařežeme. Plynule pokračujeme s osazováním spodních částí pruhů sousedících se zemí. Vynechané části zaměříme a vyplníme izolací, kterou si připravíme stejným způsobem jako dosud. V rohu budeme muset izolační pruh zužovat. Pomocí odřezku napojíme sousedící stěnu. U stavebních otvorů pokračujeme spodní cestou. Ostění olemujeme ze všech stran.

Po překrytí stěn se okamžitě mění klima v místnosti. Na dřevěné okenici si uděláme rysky ve vzdálenosti 13 mm od ostění. Připravíme si latě, které nám poslouží při tvorbě nových lemů ostění. Z latí vytvoříme kompletní obvodový lem. Izolaci doplníme až po lem. Tam, kde se nám při okrajích ukázaly spáry, doplníme úzké pruhy izolace.

Nad akustickou bariéru nalepíme oboustrannou montážní pásku. Z membrány nařežeme pruhy, které budou o 20 cm delší než výška místnosti. Pruhy membrány lepíme s přesahem, lesklou stranou k pásce, vždy tak, aby směřovaly za profil ke stěně. Stejně postupujeme i u podlahy, zde však oboustrannou pásku můžeme vynechat. Spoje membrán přelepíme páskou. Ostrým nožem vyprostíme okenní otvor skrytý za membránou. Na lemech membránu přilepíme těsnicím tmelem a spoje zakotvíme těsnicí páskou. Membránu lepíme i na sousedící příčky v interiéru.

Z CW-profilu si odřežeme první stojku, na kterou nalepíme tlumicí pásku. Stojku zasuneme do drážek vodicích profilů, přitlačíme ji ke stěně a srovnáme do kolmice. Další příčky stavíme se středovým rozměrem 62,5 cm. Při okenním otvoru budeme muset udělat tzv. výměnu.

Rozvineme si izolační materiál určený na druhou vrstvu zateplení. Každý pruh dělíme na dvě poloviny se šířkou 60 cm. Izolační pruhy vkládáme do konstrukce. Izolaci osadíme všude tam, kde je ze čtyř stran obklopená profily. Začneme s formováním ostění. Takto dokončíme lem okna. Profily našroubujeme přímo na sádrokarton, aniž bychom je museli kotvit na horní a dolní lem. Nově ohraničený prostor vyplníme odřezky z izolačních pruhů. Membránu, která nám po obvodu vyčuhuje z profilů, ořežeme.

Před aplikací izolace - v tomto případě minerální vaty - nejprve odměříme velikosti jednotlivých stanovených částí. Montáž minerální izolace doporučujeme provádět po ukončení mokrých stavebních procesů. Pokud příčka odděluje prostory s různými režimy vytápění nebo vytápěný a nevytápěný prostor, přijmeme opatření vedoucí k omezení toku vlhkosti a zamezíme kondenzaci vody (např. pomocí parozábrany). Připravenou, nařezanou izolaci aplikujeme do roštu. Vždy si pomůžeme lehkým stlačením - to by mělo stačit, abychom všechny kusy dostali na správné místo.

Montáž sádrokartonových desek

Na přichystanou a zkontrolovanou konstrukci můžeme začít instalovat jednotlivé sádrokartonové desky. Na sádrokartonové desce nařežeme příčné hrany. Osadíme první desku. Je výhodné nadzvednout ji kousek nad podlahu. Další desky zřežeme tak, aby nám postupně vznikal hřebenový řez. U okenního otvoru můžeme desku osadit vcelku. První linii, obvykle tu kratší, řežeme pilou na dřevo. Druhou linii nařežeme na rubu nožem, tabuli zlomíme a přeřežeme papír na lícní straně. Dokončíme sádrokartonový obklad.

Musíme pohlídat, aby řezná linie zůstala kolmá na boční hrany, aby se spáry zbytečně nerozbíhaly. Od obyčejných samořezných šroubů do dřeva se neliší jen svojí pevností, ale i geometrií zápustné hlavy. Ta zajišťuje pevnost spojů i hladké zanoření bez přílišného roztřepení papíru. V případě dřevěných ostění a lemování okna však budete muset sáhnout i po těch, které mají řidší stoupání závitu. Na šroubování je nejlepší nástavec s hloubkovým dorazem. Kupujete-li nejlevnější, nejdřív si srazte jeho hrany, aby nepoškozovaly krycí papír. U sádrokartonu patří šrouby na každých 20 cm podél svislých okrajů a ve středu desky. Osu středového profilu najdete obvykle vyznačenou na papíře. Při práci budete cítit, jak postupně celá konstrukce nabírá na pevnosti. Nejvíc práce vám dá dořezávání okrajových desek tak, aby sedly. Je téměř nemožné uříznout tenký vyčnívající pás standardní technikou s ulamováním. Není tajemství, že sádrokartonové desky můžete hladce řezat i kotoučovou pilou určenou na stavební materiály.

Opláštění příčky: V případě, že chceme dosáhnout větší neprůzvučnosti a požární odolnosti, můžeme stěnu opláštit dvojitě či vícenásobně. Maximální rozestupy šroubů se stanovují podle druhu použitých desek, jejich uspořádání a počtem obložení. U spodní desky je možný větší rozestup šroubů. Všechny desky umísťujte na nosnou konstrukci tak, aby mezi nimi nevznikly křížové spáry. Ohlídejte, aby jejich okraje nenavazovaly na hrany okenních či dveřních otvorů. Jednotlivé desky k profilům připevněte rychlomontážními šrouby, které odpovídají použití. Šrouby trochu zapusťte - ulehčí to zahlazení tmelem.

Tmelení a finální úpravy

Zkrátíme si rohové profily. Vnitřní stranu rohových profilů navlhčíme. Profil přitlačíme k sádrokartonu a v průběhu desítky sekund vznikne pevný spoj. Lišty by se v rozích neměly vzájemně dotýkat. Namícháme si pevný tmel na spárování hran. Ručně řezané hrany plníme tmelem v příčném směru. Výztužnou pásku vkládáme do tenké vrstvičky tmelu. Po přetmelení spár se pouštíme do šroubů. Velkou pozornost věnujeme tmelení rohů. Na dokončovací práce si připravíme hmotu na stěrku. Na celou vytmelenou plochu sádrokartonu naneseme stěrku.

Sádrokartonové desky mají z výroby sražené hrany, díky nimž vzniká mezi deskami po instalaci spára pro stěrkovou hmotu. Zkosené hrany spár po celé délce zpevněte výztužnou samolepicí páskou. Při použití skelné pásky nejprve do spár vpravte sádrokartonový tmel. Ručně upravované spáry vyplňte tmelem, nechte zavadnout, přetmelte a teprve pak vložte skelnou pásku. Do spár k navazujícím stavebním dílům tmel pořádně vtlačte a až potom použijte skelnou pásku. U vícevrstvého opláštění je třeba tmelit každou vrstvu sádrokartonového systému. Spodní vrstvy se ale tmelí jen jednou a bez výztužných pásek. Po zaschnutí spár se provádí jejich přetmelení, případně přetmelení celé stěny, a její přebroušení. Konečné úpravy stěny se odvíjejí od nároků na výsledný vzhled.

Pokud zvládnete techniku míchání tmelů, vyplňování spár, ani celoplošné tmelení by nemělo být pro vás problémem. Postup je jednoduchý, musíte jen získat důvěru v to, co děláte. Do nádoby dáte vodu (přibližně dvě třetiny z množství tmelu, který potřebujete) a potom pomalu dávkujete tmel, jako byste sypali práškový cukr. Každé zrníčko přijde při sypání do kontaktu s vodou a usadí se na dně. Ruce jsou šikovnější než stěrka, můžete ale použít i síto s rukojetí. Když v průběhu 3 až 4 minut v tmelu rehydrují disperze, hravě ho už stěrkou rozmícháte na hladkou hmotu bez jediné hrudky. Právě pomalé rozmíchávání je cestou k úspěchu. Tmel bude použitelný 30 až 40 minut. To však platí jen tehdy, máte-li čisté vědro a pracovní nářadí. Každý zbytek z předcházející várky je jako krystalizační jádro, okolo něhož začne hmota tuhnout předčasně. V první vrstvě dávejte méně tmelu, protože ve finálním stěrkování se povrch ještě uhladí. Z našich zkušeností vyplývá, že tmel Rifino Top má výjimečně jemnou konzistenci, díky které i pod vašima rukama vznikne i bez zkušeností hladký jednolitý povrch. Není to ztráta času a je to mnohem méně namáhavé než zdlouhavé broušení při nešikovném tmelení.

Výsledek izolace sádrokartonem

V místnosti se vytvoří nejen příjemné pohodové klima, ale dodá jí i nový vzhled jako po rekonstrukci. Dokonale rovné stěny skryjí nepřesnosti, které vznikly při výstavbě, a vytvářejí prostor pro umístění nových infrastruktur. Plocha zateplená takovýmto způsobem je o poznání menší než při zateplení z exteriérové strany, přičemž se výrazně mění i klima obytného prostoru. Ze stěn už nikdy nesálá chlad, teplo při vytápění zahřívá už pouze vnitřní vzduch, vybavení místností a vnitřní příčky. Na teplém povrchu stěn se nesrážejí páry, a tak plíseň nevzniká ani v jinak rizikových částech místnosti. Zdivo zůstává otevřené směrem k exteriéru, nic se v něm nezamyká neprodyšnou vrstvou, celá stavba žije nezměněným životem. Aby byl i samotný izolační systém chráněn proti prostupu par, obsahuje klimatickou membránu. Jde o jediný ústupek při tomto způsobu zateplení. Ačkoliv tloušťka izolace může ve finále dosáhnout i 20 cm, většina místností má pouze jednu či dvě obvodové stěny. Změna velikosti prostoru je nepatrná, při opětovném zařízení místnosti si žádné změny nevšimnete.

Pro nejběžnější konstrukce výtahů do rozměru výtahové šachty 1800 mm se Rigipsu podařilo navrhnout a následně zkušebně SZÚ zkouškami dle ČSN EN 81-20 ověřit použití subtilní konstrukce z R-CD profilů (výška profilu 27 mm) opláštěných deskami Habito H nebo Rigistabil. Podařilo se tak naplnit požadavky stavební praxe minimalizovat celkovou tloušťku konstrukce šachty při dodržení požadavků nové přísnější normy.

Přehled materiálu pro sádrokartonové systémy a izolace

Osvědčené značky jako např. Rigips, přináší nejen širokou nabídku sádrokartonových desek, ale také zpracovávají ucelenou řadu příslušenství v podobě tmelících materiálů.

tags: #sadrokarton #izolace #uvnitr #sachty

Oblíbené příspěvky:

• Zjistěte více o TOPWET Střešním odvětrávacím komínku TWO 110 PVC
• Dřevěný kulatý stůl
• Odolné epoxidové podlahy pro průmysl
• jak zlepšit tepelnou pohodu ve střešním podkroví
• široké spektrum použití laminátu