Montáž sádrokartonu v podkroví ve tvaru T: Kompletní průvodce

Sádrokarton patří mezi nejoblíbenější materiály pro rychlé úpravy interiéru. Umožňuje vytvářet hladké stropy, podhledy i příčky bez mokrých procesů a s minimální hmotností. Sádrokarton v podkroví je oblíbeným řešením pro opláštění šikmých i vodorovných ploch, které nejen vylepšuje vzhled interiéru, ale také zlepšuje izolační vlastnosti prostoru. Opláštění pomocí sádrokartonu umožňuje vytvořit hladké povrchy a snadno zakrýt různé instalační vedení či nepravidelnosti střešní konstrukce. Pro výstavbu obytného podkroví je sádrokarton stále tou nejlepší volbou. Příliš nezatěžuje nosnou konstrukci, má dobré tepelné a akustické vlastnosti, vyznačuje se dlouhou životností, je ekologický a zdravotně nezávadný a práce s ním je poměrně snadná a rychlá.

Výběr sádrokartonových desek a materiálu

Volba správného sádrokartonu má velkou důležitost. Sádrokartonové desky se vyrábí standardně ve 4 provedeních - bílá, zelená, modrá a červená. Barevné provedení má svůj význam, není to jen otázka vzhledu.

  • Bílá, resp. šedá sádrokartonová deska je určená pro klasické aplikace do obytných místností, pokojů a chodeb.
  • Zelená sádrokartonová deska má zvýšenou odolnost vůči vodě a je tedy vhodná do míst, kde lze zvýšenou vlhkost předpokládat, tedy například do koupelny, sklepních prostor apod.
  • Modrá deska má lepší akustické parametry a je vhodná na konstrukce oddělující prostředí s velkým rozdílem hladiny hluku. Hodí se tedy například pro oddělení místností od sousedního bytu, od chodeb, výtahových šachet atd. Pokud se stavba nachází v oblasti se zvýšenou hlukovou zátěží, dobře poslouží modré akustické sádrokartonové desky.
  • Červená sádrokartonová deska je protipožární. Pro požárně odolné konstrukce (kotelny, komínové obezdívky) jsou určeny protipožární (červené) desky.

Sádrokarton je vyráběn ve formě panelů z lisované sádrové hmoty, která se vkládá mezi dva silné papírové kartony. Panely se poté suší. Některé typy sádrokartonu se vyplňují silikonem.

K montáži sádrokartonu budeme potřebovat nejen samotný materiál, ale také vhodné nástroje a pomůcky.

Příprava a vyměření

Nejprve zkontrolujte stav střešní konstrukce a podkroví. Ujistěte se, že jsou trámy suché a bez poškození. Podkroví dobře proměřte a připravte si rozvržení pro upevnění sádrokartonu. V místnosti si vyměříme a značkovací šňůrou vytyčíme pozici podhledu.

Čtěte také: Srovnání sádrokartonu a OSB desek

Vyměření rastru podhledu a šikminy

Prvním krokem je vyměření pozice vodorovných UD profilů, a tím pádem sádrokartonového podhledu. Při měření současně zohledněte, abyste měli podhled rovně i v místě střešního okna a mohli jste nad něj umístit rozvody rekuperace. Minimální výška stropu v obytné místnosti rodinného domu je 250 cm.

Pomocí laseru odměřte potřebnou hodnotu pro umístění UD profilu. Poté brnkačkou vyznačte čáry na stěnách místnosti. Na stěny budete umisťovat obvodové UD profily. Na jejich zadní stranu nalepte napojovací těsnění neboli akustickou pásku. UD profily podlepíme napojovacím pěnovým těsněním a připevníme k navazujícím konstrukcím. Do zdiva je kotvíme pomocí plastových natloukacích hmoždinek v rozteči max. 80 cm.

Sádrokarton v podkroví se nejčastěji instaluje tak, že se rastrem osadí nejprve šikmina, a potom se připraví předstěna po obvodu místnosti či prostoru. Abychom "trefili" správný úhel a docílili stejného odskočení od stěn i šikminy, je potřeba vše nejprve vyměřit. Začneme u krajní krokve a posledního trámu v nadezdívce. Od trámu si vodorovně odměříme požadovanou délku a kolmo na tuto délku přiložíme úhelník ke krokvi. Na trám zakreslíme značku. V tomto místě nainstalujeme krokvový závěs. Tuto operaci provedeme na poslední krokvi na opačné straně. Opět připevníme krokvový závěs. Mezi oba závěsy pak natáhneme provázek, tím pádem máme zcela jasně a přesně vyznačeny potřebné rozměry. Můžeme začít upevňovat další závěsy.

Instalace profilů a nosného roštu

Instalace profilů v podkroví a šikminách

Na stropní a šikmou trámovou konstrukci připevníme podkonstrukci. Rozteč montážních profilů je maximálně 500 mm. Podkonstrukci z profilů CD připevníme ke krokvím pomocí stavěcích třmenů, přímých nebo krokvových závěsů.

Krokvový závěs slouží k uchycení CD profilů na krokve a je vyroben z pozinkovaného plechu. Ukotvuje se pomocí vrutů. Střed závěsu je opatřen výstupkem (zobáčkem), který slouží jako vodítko k určení přesného středu závěsu. Tyto závěsy se jednoduše "nacvaknou" do CD profilů. Uchycení rastru do krokvových závěsů je jednoduché. V případě stavby rastru v šikmině nainstalujeme závěsy ve dvou rovinách a na ně usadíme CD profily. Jakmile jsou závěsy pevně zafixovány v trámech, nelze již s profily hnout a můžeme vytvářet rastr.

Čtěte také: Jak usnadnit stavbu se zvedákem?

Rastr na stěny nebo strop

Rastr na sádrokartonové konstrukce se nejčastěji vytváří z ocelových tenkostěnných profilů, ale je možné jej postavit i ze dřeva (takový rastr můžeme použít pouze do prostor, kde je nulový předpoklad požáru). Tyto profily se na stěny, podlahy i stropy ukotvují na plastové natloukací hmoždinky a vruty. UD profily na stěnu připevníme pomocí natloukacích hmoždinek, nebo si můžeme půjčit profi hřebíkovač. Při použití hmoždinek umístíme první hmoždinku maximálně 20 cm od kraje profilu.

Na stropy se rastry také instalují tak, že vzniká podhled montovaný přímo na strop, zavěšený podhled, samonosný podhled nebo kazetový podhled. Rozteč ve směru profilů musí být maximálně 1 200 mm a rozteč v kolmém směru na montážní profily bude max. 500 mm. Pro závěsy používáme ocelovou hmoždinku DN6, určenou do betonového stropu. V případě rastrů na stěny i strop je ideální opatřit konstrukci profilů zvukotěsnou páskou, která se označuje jako samolepicí napojovací těsnění. Stavěcí třmen připevníme do nadezdívky vhodným kotvícím prvkem (např. natloukacími hmoždinkami). Stavěcí třmeny rozmístíme ve vodorovné rozteči max. 625 mm (polovina šířky desky). Svislá vzdálenost stavěcích třmenů od podlahy může být max. 100 cm.

Pod UD profily si tužkou na stěnu vyznačte budoucí pozice montážních CD profilů. Střed prvního CD profilu bude vzdálen 10 cm od stěny. A všechny ostatní CD profily budou rozmístěny s roztečí 50 cm od stěny. To znamená, že vzdálenost mezi prvním a druhým CD profilem bude 40 cm. Nosné CD profily, které budou umístěny rovnoběžně s kleštinami, ke kterým je budeme kotvit pomocí pružinových neboli pérových závěsů, rozmístíme maximálně po 90 cm ve směru profilu a 100 cm ve směru kolmo na nosný CD profil. Vzdálenost kolmo na nosný profil je v případě podkroví dána pozicemi kleštin.

Podle vzdálenosti nosného CD profilu od kleštin objednejte odpovídající délku drátů s okem pro pružinový závěs. Oko drátu ohněte pod úhlem 90° a už nyní na dráty nasadíme pružinové závěsy. K upevnění pružinových závěsů ke kleštinám používáme vruty s plochou hlavou typu FN. Správně bychom měli na folii v místě závěsu nalepit butylkaučukovou pásku DEKTAPE SP1, abychom zabránili pronikání vzduchu nad parotěsnou folii. My jsme ale na pásku bohužel zapomněli. A proto jsme později každý vrut přelepili páskou DEKTAPE REFLEX.

Umístění nosných CD profilů

Nosné CD profily jsou v křížovém roštu umístěny nahoře. U obvodové stěny je pokládáme na UD profily, nikoliv do profilů. Do nosných CD profilů je nutné zaklesnout pérové závěsy, což nejde vždy úplně snadno. Konkrétní vzdáleností nosných CD profilů od podlahy, resp. krovu se nyní není nutné zabývat. Vyrovnání konstrukce provedeme za malý okamžik.

Čtěte také: Stěny a podhledy ze sádrokartonu: Kompletní postup

Na nosné CD profily nyní připevníme CD profily montážní. Montážní CD profily vsuneme u stěny do obvodového UD profilu a pomocí křížových spojek upevníme k profilu nosnému. Pozice montážních CD profilů jsme si předem vyznačili na zdi pod UD profilem. V případě, že vzhledem k délce místnosti budeme muset CD profily napojovat spojkami CD profilů, střídáme napojení vždy tak,abychom nikdy neměli dva spoje montážních CD profilů vedle sebe.

Vytvoření rastru okolo střešního okna

V šikmině se velmi často setkáme s vikýřem či střešními okny. Zde je potřeba rastr upravit. CD profil, který nám podélně prochází přes okno, je potřeba odříznout. Nejprve zajistíme boční strany u okna. CD profil bude potřeba odříznout. Abychom nemuseli složitě vyměřovat, nařízneme jej třeba uprostřed. Potom si připravíme z každé strany UD profily, které budou kopírovat hranu oken. UD profily jsou měkčí než profily CD, lépe se s nimi bude pracovat. Na jedné straně UD profilu si uděláme nástřih a vytvoříme jakousi hokejku, tedy profil zalomíme do pravého úhlu. Takto upravený profil nasadíme na vodorovně jdoucí CD profily okolo okna. Odříznutý CD profil potom nasadíme do UD profilu a upevníme spojem. Další CD profily pak již lehce nasuneme do UD profilu. Aby nám šly CD profily zasouvat lehce, postačí jejich ostré okraje lehce zastřihnout a "srazit" ostré rohy.

Tepelná izolace a parozábrana

Velmi důležitá je správná skladba zateplení. Základem by měla být vždy tepelná izolace, která slouží v zimních měsících k zabránění únikům tepla a v letním období naopak k eliminaci nadměrného přehřívání podkrovních prostor. Mezi R-CD profily vložíme tepelnou izolaci z minerálních vláken. Mezi krokve vložíme tepelně izolační vrstvu z minerální izolace v šířce cca o 10 - 20 mm větší, než je světlá vzdálenost krokví. Maximální tloušťka tepelné izolace je dána tepelně-technickým výpočtem. Vrstva tepelné izolace probíhá buď ve střešní rovině až k pozednici (boční předstěna má pouze estetickou funkci), nebo ze střešní roviny na boční předstěnu a zakrytou část podlahy. V obou případech nesmí dojít ke vzniku tepelných mostů.

Jako vnitřní izolaci do rastrů používáme nejčastěji minerální vatu. Ta má velmi dobré izolační vlastnosti tepelné, zvukové i protipožární. Další variantou, zejména v domech, které "žijí" ekologicky a vsází na udržitelnost, je možné používat také přírodní izolanty, jako jsou například ovčí rouno, rákosí nebo sláma. Pro dosažení potřebné tloušťky izolace můžete vložit další vrstvu izolace i pod krokve, čímž dosáhnete ideální tepelné kvality podkrovního prostoru. Podkrokevní zateplení střechy + rastr z CD a UD profilů pro montáž sádrokartonu.

Parozábrana

Na izolaci osadíte parozábranu, kterou je nezbytné dokonale utěsnit. Přelepte veškeré spoje a zároveň přilepte parozábranu ke všem konstrukcím střechy tak, aby nemohla žádná vlhkost z interiéru pronikat do vrstvy tepelné izolace. Fólie standardně jsou vyrobeny z polyetylenu a vyztuženy armovací mřížkou. Dále také nalezneme fólie s hliníkovou vrstvou, která slouží k odrazu tepla zpět do místnosti. Snižuje tak tepelné ztráty a tvorbu tepelných mostů. Parotěs tedy upevníme na rastr, který je již vyplněný izolací. Výhodou je, že tyto fólie mají na sobě samolepicí pásku, takže je nemusíme složitě přichytávat do rastru lepidlem nebo izolační páskou. Jednoduše sejmeme ochrannou pásku a fólii nalepíme tam, kam potřebujeme. Pokud fólii instalujeme, musíme dbát na její dokonalé vypnutí. Jakákoliv vzduchová mezera snižuje účinnost parotěsu a dovolí vlhkosti kondenzovat v izolaci. Samolepicí stranu nalepujeme výhradně na kovový rastr. Pokud instalujeme parotěs mezi krokvemi, lze jej lehce naříznout. Spoje mezi parotěsnou fólií utěsníme pomocí hliníkové pásky. Čím pevněji pásku nalepíme, tím menší budou tepelné ztráty.

Parozábranu připevňujeme pomocí terčů z oboustranně lepicí pásky na profily. Parozábrana se použije v případech, kdy je konstrukce součástí obvodového pláště budovy a ve skladbě konstrukce je vrstva tepelné izolace (podkroví, předsazené stěny - konstrukce na rozhraní interiér-exteriér). Aplikací parozábrany se předchází vnikání interiérové vzdušné vlhkosti do konstrukce a její případné kondenzaci. Parozábrana zároveň plní funkci vzduchotěsnící, tj. zamezuje výměně vzduchu mezi interiérem a exteriérem. Při aplikaci tepelných izolací a parozábran v obvodových konstrukcích je vhodné řídit se projektovou dokumentací. Návrh tloušťky tepelné izolace vychází z tepelně-technického výpočtu.

Rozvody a instalace

Není potřeba složitého vysekávání do betonu nebo cihlových zdí, kabeláž se jednoduše protáhne za rastrem a rozvede všude tam, kde je potřeba. V místech, kde se budou do sádrokartonu později instalovat zásuvky a vypínače, vyvedeme konce kabelů ven. Pokud protahujeme větší množství kabelů jedním směrem, můžeme je soustředit do tzv. husího krku, tedy do plastového ohebného potrubí, kde zůstanou všechny pohromadě. V případě problému s elektřinou pak nebudeme muset v minerální izolaci za rastrem hledat, kam jsme kabel vlastně položili a který konkrétně vede k jakému spotřebiči nebo do zásuvky. Po dokončení křížového roštu jsme připravili potrubí pro rekuperaci.

Opláštění sádrokartonovými deskami

Před opláštěním roštů sádrokartonovými deskami je nutné zkontrolovat jeho rovinnost. K tomu je vhodné využít držák laseru na UD profil a konstrukci vyrovnat posunutím pérových závěsů. Montáž sádrokartonových desek na strop vyžaduje minimálně 2 pracovníky, z nichž jeden desku bude přidržovat a druhý ji bude kotvit do nosného roštu.

Při kotvení desek v podhledu a v šikminách je důležité umisťovat šrouby maximálně po 17 cm. Od hrany desky musí být šroub minimálně 10 mm, resp. 15 mm, pokud se jedná o řezanou hranu. Při styku dvou desek můžeme šrouby umisťovat vedle sebe nebo s drobným přesahem. U sádrokartonové desky, která bude umístěna u stěny, odstraníme sníženou hranu PRO. K odříznutí hrany si můžeme s výhodou pomoci CD profilem. Sádrokartonové desky připevníme na R-CD profily samořeznými šrouby typu TN délky 25 mm. Sádrokartonové desky k podkonstrukci připevňujeme samořeznými šrouby TN délky 25-55 mm (podle nosné konstrukce a tloušťky opláštění) s maximální roztečí 17 cm. Při opláštění je nutno zachovávat zásadu převazování spár alespoň o jednu vzdálenost mezi profily - spáry nesmí tvořit kříž. Desky se montují zásadně délkou kolmo na směr montáže profilů.

Při ukládání desek dbáme na to, aby u podlahy zůstala cca 1 cm vysoká spára a aby vertikální spára mezi deskami vycházela na osu stojiny. Spodní okraj desek u podlahy nechávejte cca 1 cm nad úrovní podlahy (zamezí vzlínání vlhkosti a přenášení kročejového zvuku; mezera se zakryje lištou nebo vyplní pružným tmelem). Desky zdvihněte ke stropní konstrukci (práce ve dvou lidech nebo s pomocí zvedáku výrazně usnadní manipulaci). Desky přiložte dlouhou hranou kolmo na CD profily. Připevňujte je pomocí vrutů TN 25 mm do každého profilu - po obvodu desky ve vzdálenosti cca 15 cm od sebe, uprostřed desky max. po 20-25 cm. Hlavy vrutů musí být zapuštěny těsně pod povrch (neprotrhnout však papír). Jednotlivé desky montujte s posunutými (tzv. vázanými) spárami - nesmí vznikat křížové spáry. Mezi okrajem desky a stěnou ponechte mezeru ~5 mm.

Opláštění svislých předstěn provádíme až po opláštění šikmých částí podkroví. Sádrokarton připevníme nejprve v prostoru u střešních oken. Podle sklonu střechy a následně nainstalovaného rastru přiřízneme panel na oba boky předstěny okna a sádrokarton upevníme na vruty použitelné právě do sádrokartonu. Nyní bude potřeba upevnit sádrokarton pod okno tak, aby zde nevznikl tepelný most a aby teplo, které bude stoupat z budoucího radiátoru pod oknem, cirkulovalo zpět do místnosti a neutíkalo špatně nainstalovaným sádrokartonem do střechy. Pod okno se nasadí CD profil a upevní do původní stěny. Na bočních sádrokartonových stěnách narýsujeme kolmici k podlaze pomocí vodováhy.

Tmelení a dokončení

Nakonec přišlo na řadu tmelení. Sádrokartonový podhled patří k nejrozšířenějším podhledům, alespoň co se výstavby rodinných a bytových domů týče. Jeho přednosti, jako je jednoduchá montáž, moderní vzhled a nízká cena, nahrávají jeho využitelnosti při realizaci podhledů nejen při rekonstrukci podkroví.

Každá sádrokartonová deska má na každém konci ze všech stran mírné zkosení nebo prohlubeň. Tato prohlubeň je speciálně tvarovaná proto, abychom mohli ve spoji desek položit perlinkovou mřížku a natáhnout tmel. Mřížka je opět samolepicí, čímž si znatelně ušetříme práci s podlepováním. Mřížku instalujeme na každý sádrokartonový spoj. Tam, kde jsme desky ukotvovali vruty, se mřížka dávat nemusí, ale otvory po vrutech se musí vytmelit. Používáme základní pevnostní tmel, který zabrání popraskání v místech spojů. Tmel namícháme podle pokynů výrobce. Použijeme zednické rovné hladítko, na které naneseme trochu tmelu. Jednoduchými tahy natahujeme tmel do spojů mezi deskami. Při zasychání základního tmelu nezbytně dojde k menšímu propadu tmelu, ale to není žádná závada.

Hlavy šroubů a spáry mezi sádrokartonovými deskami následně zatmelíme. Sádrokartonářským tmelem zahladíme spáry a malé otvory se šrouby. Počkáme, až tmel zavadne a pak na spáry dáme výztužnou skelnou pásku. Po zaschnutí přistoupíme k úpravě koutů například pomocí systémové pásky, kterou zatmelíme. Po dalším zaschnutí přistoupíme ke konečnému zatmelení spár, aplikovaném ve větším rozsahu. Po úplném zaschnutí a lehkém přebroušení finální vrstvy tmelu pak již můžeme podnikat další povrchové úpravy - sádrokarton lze natírat, tapetovat i obkládat.

Spáry mezi deskami vyplňte sádrokartonářským tmelem (např. Uniflot, Rokoplast apod.) a vložte do nich výztužnou pásku (skelnou samolepicí nebo papírovou). Přetmelte také hlavičky všech vrutů. Po zaschnutí tmelu přebrušte dohladka spojovací místa (případně naneste finální jemný tmel). Napojení podhledu na stěny je vhodné přetmelit akrylovým tmelem. Po celkovém vyzrání tmelených míst povrch napenetrujte a následně můžete strop vymalovat.

Jakost tmelení se dělí do 4 skupin Q1 - Q4. V mnoha případech postačí tmelení sádrokartonu jakosti Q2 (na zatmelenou spáru se aplikuje finální tmel na šířku hladítka) nebo jakosti Q3 (tmel na šířku hladítka se jemně přebrousí a poté se celoplošně nanese pastový tmel). Povrch se opět jemně přebrousí brusnou mřížkou a povrch je připravený na malování.

Nářadí pro montáž sádrokartonu

Níže je uveden přehled základního nářadí, které využijete při stavbě sádrokartonových konstrukcí:

  • Měřicí nástroje: Svinovací metr pro naměření vzdáleností, tužka na vyznačení linií a vodováha nebo laser pro kontrolu vodorovné a svislé roviny.
  • Značkovací šňůra: Takzvaná brnkačka (lajnovací šňůra) s barvou k rychlému vyznačení přímých čar (např. půdorysu příčky) na větší vzdálenosti.
  • Řezací nástroje na sádrokarton: Ostrý odlamovací nůž pro naříznutí kartonu a oříznutí desek, případně ruční pila na sádrokarton (větší otvory a výřezy). Pro kruhové otvory (např. pro bodová světla) lze použít speciální vykružovák.
  • Nástroje na kovové profily: Ruční nůžky na plech k nastříhání ocelových profilů na potřebnou délku. Dále se mohou hodit kleště na profily (tzv. dírkové kleště) k rychlému spojování CD profilů s UD bez šroubů.
  • Šroubovací nástroje: Aku vrtačka/šroubovák s nástavcem (bitem) pro sádrokartonové vruty. Ideální je využít nástavec s dorazem, který zajistí správné zapuštění vrutu do desky. Dále kladivo (pro zatlučení natloukacích hmoždinek) a případně gumová palice pro usazení profilů.
  • Nářadí pro tmelení: Míchací nádoba a míchadlo (může být nástavec do vrtačky) pro přípravu sádrového tmelu. Špachtle různých šířek - úzká cca 8 cm pro nanášení tmelu do spár a širší 20-30 cm pro roztažení a zarovnání tmelu do ztracena. Brusný bloček nebo držák a brusná mřížka (zrno cca 120) pro přebroušení zaschlého tmelu nebo si půjčte u nás elektrickou žirafu.
  • Ochranné pomůcky: Při řezání a broušení sádrokartonu vzniká prach - používejte respirátor a ochranné brýle. Při manipulaci s profily a deskami jsou vhodné pracovní rukavice (ostré hrany plechů).
  • Drobné pomůcky: Prodlužovací kabel k nářadí, smetáček a lopatka na úklid prachu a odřezků, případně štafle nebo pracovní plošina pro práce ve výšce.

Užitečné tipy a doporučení

  • Aklimatizace materiálu: Sádrokartonové desky skladujte před montáží v místnosti, kde budou instalovány, ideálně alespoň 24 hodin. Zamezíte tak jejich deformaci vlivem rozdílu vlhkosti a teplot.
  • Správná délka vrutů: Pro opláštění jednou vrstvou desek 12,5 mm použijte vruty délky 25 mm. V případě dvojitého opláštění (dvě vrstvy desek) zvolte delší vruty (min. 45 mm), aby měl vrut dostatečné zakotvení v profilu.
  • Rozmístění vrutů: Dodržujte doporučené rozteče vrutů - u okrajů desek cca 15 cm, v ploše desky kolem 20-25 cm. Příliš řídké kotvení může způsobit odstávání desky, naopak příliš husté může desku zbytečně oslabit.
  • Vazba spár: Sádrokartonové desky vždy montujte tak, aby spáry byly v jednotlivých řadách posunuté. Nikdy by se neměly křížit čtyři rohy desek v jednom bodě - takové místo je náchylné k prasklině. Posun spár alespoň o jeden profil (40 cm) zajistí pevnější vazbu.
  • Napojení na okolní konstrukce: Obvodové profily (UD, UW) oddělte od stěn a stropu pomocí pěnové pásky - zamezíte přenosu vibrací a zvuku. Napojení hotového podhledu či příčky na stěny a strop vyplňte pružným akrylovým tmelem, který dilatuje a nepraská.
  • Nejčastější chyba - šroubování do UW profilů: U příček se vyvarujte kotvení sádrokartonových desek do vodorovných UW profilů (u podlahy a stropu). Tyto profily slouží jako vedení pro stojiny a mohou se nepatrně pohybovat - vrut v nich by způsobil prasklinu v desce. Desky se kotví jen do svislých CW profilů.
  • Broušení a prach: Při broušení spár vzniká jemný prach, který se snadno šíří. Uzavřete proto dveře do okolních místností a zakryjte nábytek. Po dokončení broušení vysajte nebo opatrně zameťte prach (nikoli vlhkým hadrem, ten by vytvořil šmouhy na povrchu).
  • Finální úpravy: Před malováním sádrokarton vždy penetrujte vhodným penetračním nátěrem - sjednotí savost povrchu a zlepší přilnavost barvy. K upevňování předmětů na hotové konstrukce používejte speciální hmoždinky do sádrokartonu (tzv. hmoždinky MOLLY nebo drážkové hmoždinky, plast nebo kov), případně při montáži předem vložte výztuhy (např. dřevěné hranolky).

tags: #montáž #sadrokartonu #v #podkroví #ve #tvaru

Oblíbené příspěvky: