Porovnání suché, sádrové a Salith omítky a praktický průvodce aplikací SDK

Při realizaci vnitřních omítek na podklady jako je Ytong se nabízí několik řešení, z nichž každé má své specifické vlastnosti. Mezi nejčastěji zvažované patří sádrové omítky, suché omítky ze sádrokartonu (SDK) a omítky na bázi Salithu. Pro ty, kdo si omítky plánují dělat svépomocí, je klíčová především pracnost a výsledná kvalita.

Typy omítek a jejich základní charakteristiky

1. Salith omítky

• Výhody: Často používané a chválené pro svou odolnost. Salith P3 obsahuje armování, což přispívá k lepší stabilitě omítky.

2. Sádrové omítky

• Výhody: Sádrové omítky dobře dýchají a podporují tak zdravé vnitřní klima v místnosti. Na trhu je dostupná široká podpora od výrobců jako je Rigips. Tyto omítky a stěrky se hodí pro rekonstrukce i novostavby, jelikož se dají aplikovat na různé druhy podkladů. Díky sádře dokáží absorbovat přebytečnou vlhkost v místnosti a později ji opět uvolnit do ovzduší. Jejich hlavní předností je rychlá aplikace, skvělý výsledný vzhled a pozitivní vliv na vnitřní prostředí.
• Produkty:
  • Rimano Glet XL: Jemná tenkovrstvá sádrová stěrka určená pro povrchovou úpravu stěn a stropů. Skvěle se hodí na všechny druhy povrchů. Její výhodou je možnost ji aplikovat ve dvou vrstvách, tzv. z mokrého do mokrého. Využijete ji všude tam, kde požadujete dokonale hladký povrch.
  • Rimano UNI: Pro drobné opravy stěn a při renovaci a výměně oken je ideální sádrová omítka Rimano UNI. Jedná se o rychloopravnou maltu, která se snadno ručně aplikuje a lze ji i kletovat. Je vhodná pro různé druhy podkladů (beton, pórobeton, cihelné zdivo apod.) a také ji lze využít jako podklad pro keramický obklad.
• Aplikace sádrové omítky: Směs nanášíme nerezovým hladítkem. Po přiměřeném vyzrání plochu navlhčíme dlouhými tahy houbovým hladítkem namočeným ve vodě. Omítka po navlhčení uvolní jemnou sádru (sádrové mléko), kterou vyrovnáme všechny nerovnosti. Při omítání stěn pracujeme vždy na protilehlých stěnách, abychom v rohu měli jednu plochu již pevnou. Pokud by měla sádrová omítka přijít do kontaktu s ocelí, musí být kov ošetřen základovou barvou proti vzniku rzi.

3. Suché omítky ze sádrokartonu (SDK)

• Výhody: Sádrokartonové desky lepené k podkladu nebudou praskat ve spárách, jelikož je SDK na sourodém podkladu (Ytong). Dýchá stejně jako sádrová omítka a je méně pracná, jelikož nevyžaduje použití omítníků a rohových lišt.
• Možnosti lepení SDK:
  • W 611.cz Suchá omítka: Sádrokartonové desky jsou lepeny k podkladu sádrovým lepidlem, například Knauf Perlfix, pokud je zdivo křivé nebo má nerovnosti do 20 mm. Jinak se lepí tmelem Knauf Fugenfüller Leicht.
  • W 624.cz Suchá omítka s izolací: Sádrokartonové desky s nalepenou izolací se lepí k podkladu. Pokud je zdivo křivé nebo má nerovnosti do 20 mm, pak je možné sádrokartonové desky lepit sádrovým lepidlem Knauf Perlfix. Jinak se lepí tmelem Knauf Fugenfüller Leicht.
  • W 631.cz Suchá omítka s izolací: Sádrokartonové desky s polystyrenem jsou lepeny k podkladu sádrovým lepidlem. Sádrokartonové desky s nalepeným izolantem se lepí k podkladu tmelem Knauf Fugenfüller Leicht.

Detailní postup aplikace suché omítky ze sádrokartonu

Aplikace suché omítky ze sádrokartonu je oblíbenou volbou díky své relativní rychlosti a dosažení hladkého povrchu. Následující kroky popisují detailně proces montáže a tmelení.

Příprava podkladu a montáž desek

1. Příprava lepicí malty Rifix: K přípravě tmelu použijeme čistý kbelík bez zbytků ztvrdlého tmelu. Po vsypání jej necháme 1-2 minuty v klidu a následně rozmícháme, nejlépe pomocí elektrické metly.
2. Vytyčení úrovně: Vytyčení úrovně líce podkladu provedeme značkovací šňůrou, tzv. „brnkačkou“, na podlaze a na stropě.
3. Osazení desek: Pro opláštění používáme o 20 mm kratší desky, než je světlá výška místnosti. Vzdálenost jednotlivých terčů lepidla je cca 30 - 35 cm. Doporučená tloušťka terčů lepidla je v rozmezí 10 - 40 mm. Nalepení a vyrovnání první rohové desky provedeme pomocí vodováhy. Konečné vyrovnání desek provedeme pomocí srovnávací latě a poklepáním gumovou palicí. Rovinnost osazených desek kontrolujeme ve všech směrech.
4. Technologická přestávka: Doporučená technologická přestávka před zahájením tmelení (pro vyzrání lepicího tmelu) je dle konkrétních podmínek 2 až 3 dny.

Tmelení sádrokartonu

Po osazení a vyzrání desek následuje klíčová fáze - tmelení. Pro základní tmelení se osvědčil tmel Knauf Uniflott.

1. Tmelení podélných spár

Podélné spáry mají z výroby nižší hranu. Do této prohlubně lze pohodlně nalepit armovací tkaninu, takovou miniaturní alternativu perlinky se samolepící vrstvou. Armovací tkaninu se poté dlouhou špachtlí přetáhne tmelem, namíchaným podle návodu. Toto je nejsnazší část tmelení - díky prohlubni se tam tmel dobře nanáší.

2. Tmelení příčných spár

Příčné spáry jsou ty, kde jsou k sobě desky pouze sraženou hranou. Není zde prohlubeň pro tolik tmelu. Na tyto přechody se nejprve nanese tmel do spáry (vyplní spoj tmelem) a zároveň slabší vrstvu tmelu. Do ní se následně zamáčkne skelná páska a špachtlí vytlačí přebytečný tmel. Skelná páska je slabší, takže na desce sádrokartonu nevznikne velký výstupek. Je potřeba pracovat opatrně, protože skelná páska není tak odolná proti roztržení. Když pak vzniknou chuchvalce pásky, je lepší to seškrábnout a začít znovu.

Čtěte také: Využití truhlářského řeziva

3. Tmelení šroubů

Šrouby se přetmelí obyčejnou špachtlí ve dvou směrech, tak aby byly plně zaplněny tmelem a aby tmel nevystupoval nad úroveň desky. Pokud není šroub zatmelený celý, je dobré ho znovu přetáhnout tmelem, aby se k tomu člověk nemusel vracet po vytvrzení tmelu.

4. Tmelení rohů (navázání na zeď)

Na spoj SDK-zeď se používá papírová páska SDK Strait-flex. Páska by na rozdíl od akrylového tmelu měla zabránit praskání v rozích. Na desku i zeď se nanese slabá vrstva tmelu Uniflott a do ní zatlačí předem ohnutá papírová páska. Špachtlí se poté vytlačí přebytečný tmel ze spoje a hlídá se, aby byl spoj pravoúhlý. Páska se potom ještě jednou slabě přetmelí.

V případě šikmin a vnějších rohů lze použít pásku Habito Flex.

5. Broušení a druhé tmelení

Po dokončení dílčích tmelení se všechna místa přebrousí bruskou „žirafou“ a brusnou mřížkou na SDK (zrnitost 120). Následuje druhé tmelení stejným tmelem Uniflott, více „do ztracena“. Pokud je vrstva tmelu větší, je možné, že tmel lehce změní svůj objem, takže se jakoby propadne. Druhá vrstva doplní prohlubně a zároveň se tím ještě případné nerovnosti roztáhnou.

6. Finální tmelení a broušení

Po vytvrdnutí tmelu se přistoupí k dalšímu přebroušení. Následuje poslední tmelení finišovacím tmelem Rokofinal plus. Ten je v kýblu již namíchaný na správnou konzistenci. Stačí ho nanést na dlouhé hladítko (např. šíře 600 mm) a roztáhnout ve slabé vrstvě do plochy. Při tmelení je potřeba dávat pozor na drobné nečistoty, které se při tmelení případně dostanou do tmelu - pak to dělá „vrypy“. Je lepší znečištěný tmel z hladítka vyhodit a použít tmel nový. Finišovacím tmelem Rokofinal se zároveň natahuje sádrová omítka na stěnách. Tmel plochu stěny krásně vyhladí a skryje nerovnosti nebo vrypy.

Čtěte také: moderní stavební systémy pro rychlou výstavbu

Následuje další, poslední broušení jemnou brusnou mřížkou a „žirafou“ s brusným papírem zrnitosti 240. Finišovací tmel je velmi snadné brousit. Detaily jako jsou rohy se brousí ručně buď brusnou mřížkou, nebo brusnou houbičkou s velkou zrnitostí.

Samostatnou kapitolou jsou špalety okolo oken, které jsou samá hrana, samá malá plocha a špatně přístupná místa. „Vyladit“ jedno okno může trvat řádově hodiny.

Čtěte také: Průvodce zpevněním suché zdi cementem

tags: #sdk #suche #omitk #informace

Oblíbené příspěvky:

• Více o překližce Obby Zlin
• Nástroje pro aplikaci reklamy
• Více o PVC obkladech z Polska
• Porovnání malty, lepidla a pěny pro zdění cihel
• jak vybrat schodové lišty pro plovoucí podlahu