PergolySedlová střecha a kleštiny: Klíčové prvky střešní konstrukce
Střecha je bezesporu jednou z nejdůležitějších částí každého domu, která nejen dotváří celkový estetický dojem stavby, ale zároveň hraje i poměrně významnou praktickou roli.
Správně navržená a zhotovená střecha je jedna z nejdůležitějších podmínek pro ochranu vnitřního prostoru domu, obvodových zdí i fasády. Střecha stavbu ukončuje a dává jí charakteristický ráz.
O střeše se mluví také jako o páté fasádě, významnou měrou se podílí nejen na vzhledu stavby, ale především na její funkčnosti.
Zastřešení objektů je nejdůležitější součástí všech staveb. Střešní konstrukce chrání budovu před povětrnostními vlivy a zároveň slouží jako tepelný izolant a chrání tak před mrazem vnitřní prostory.
Typy střech
Krovy se dělí dle tvaru na klasické sedlové střechy, valbové, ale také polovalbové, a to s horní nebo spodní polovalbou, stanové, pultové, mansardové, pilové a věžové.
Čtěte také: Design mateřských škol
Sedlová střecha je nejjednodušší. Má dva štíty a voda teče na dvě strany. To znamená, že má na protilehlých stranách dva okapy. Když sedlovou střechu rozpůlíme, dostaneme střechu pultovou.
Valbová střecha má hřeben a střechu na všechny čtyři strany. U ní je okap po celém obvodu domu. Když jde střecha od hřebene na kratší straně jen do poloviny nebo i menší části stěny, je to polovalba nebo hřebenová valba.
Křížová střecha vznikne, když se protnou dvě střechy sedlové. Je velmi častá, protože řeší možnost osazení oken v podkroví v obytných místnostech a podchodnou výšku v podkroví. Tady stačí jen krátký okap, který přechází přes roh a je na okraji střechy sedlové. Zdivo špičky štítu je nejvíce namáháno deštěm, sněhem, mrazem. Vytvořením hřebenové valby je chráněno.
Mansardová střecha se skládá ze dvou rovin různého sklonu: ve spodní části je strmá, ve vyšší plošší. Toho se rovněž využívá pro zlepšení podchodné výšky podkroví s možností jeho většího využití. Střecha stanová má tvar pyramidy nebo kuželu. Věže jsou vysoké jehlancovité střechy různého tvaru.
Geometrické řešení střech nad komplikovanými půdorysy vyžaduje vyhledání optimálního umístění hřebenů a úžlabí tak, aby dešťová voda odtékala ze střech co nejrychleji. Pak je menší nebezpečí, že bude do objektu zatékat.
Čtěte také: Ocelové profily pro sedlové střechy
V našich podmínkách je velmi oblíbeným řešením šikmá střecha. Šikmou střechou označujeme všechny střešní konstrukce se sklonem větším než 5°.
Sedlová střecha je jednou z nejčastějších typů, která je díky svému vzhledu často označovaná jako „áčková střecha“. Jedná se o historicky nejběžnější typ střechy používaný na českém území. Střecha sedlová je konstrukčně řešená krovem s různou strmostí a je tvořená dvěma střešními rovinami, ohraničenými okapy a dvěma štíty. Průnik střešních rovin pak tvoří hřeben. Krov přenáší zatížení do obvodových zdí.
Krovy a jejich konstrukce
Krov je v podstatě dřevěná konstrukce, nesoucí krytinu v požadovaném tvaru. Střešní konstrukce se obvykle skládá ze zpravidla dřevěného krovu, případné tepelné izolace, hydroizolace, a nakonec ze střešní krytiny.
Celá konstrukce krovu se skládá z prvků vodorovných, svislých a šikmých, které vytváří tvar trojúhelníku pro zajištění dostatečné tuhosti a tvarové stálosti. Všechny tyto prvky jsou v rovnoběžných rovinách.
Krovová konstrukce je nejzákladnější stavební prvek šikmých střech. Určuje sklon střechy a přenáší zatížení střešní krytiny do obvodové nosné konstrukce.
Čtěte také: Detaily k obdélníkovému domu se sedlovou střechou
Dále krovy také rozdělujeme do soustav. Soustavy máme krokevní, stojatou stolici, ležatou stolici a kozovou stolici, což je typ ležaté stolice.
Základní prvky krovu
- Vazný trám: Může se také objevit pod pojmem vazník a jedná se o hlavní nosný trám celého krovu. Je uložen příčně na směr střechy a většinou na něm spočívá tíha všech ostatních prvků krovu. Vazný trám přenáší tíhu celého krovu do nosných zdí, ve kterých je uložen do kapes. Musí se nacházet minimálně 80 mm nad stropní konstrukcí (podlahou).
- Pozednice: Jedná se o vodorovný podélně uložený trám, který je pevně spojen s nosnou obvodovou konstrukcí domu. Pozednice roznáší váhu krovu na obvodovou stěnu a je podepřena po celé své délce, proto se klade naplocho. Plocha pozednice, která leží na zdivu, musí být impregnována.
- Vaznice: Vodorovný podélně probíhající trám, který podpírá krokve. Podle umístění rozlišujeme vaznice hřebenové, středové, mezilehlé a již zmíněné pozednice. Vaznice je nosný trám vodorovně podporující krokve a je podepřen sloupkem. Je namáhán na ohyb.
- Krokev: Jedná se o šikmý nosný prvek, který nese latě, na které se poté pokládá střešní krytina. Krokve kopírují střešní rovinu a jsou od sebe vzdáleny 900 - 1100 mm. Nesmí zatěžovat římsu, proto je mezi těmito dvěma prvky mezera 20 mm. Maximální délka krokve od středové vaznice směrem ke hřebeni bez vrcholové vaznice je 2,5 m. Jinak může být mezi vaznicemi krokve dlouhé až 4,5 m.
- Kleština: Vodorovné prvky, vždy umístěné ve dvojici, které spojují protilehlé krokve a ztužují tak celou krovovou konstrukci. Dubové kleštiny jsou jedním z důležitých prvků vaznicové soustavy, která je v Čechách nejrozšířenějším typem. Dubové kleštiny ztužují jednotlivé vazby krovu. Kleštiny jsou párové prvky, které ztužují krov. Umisťují se pod středovou vaznici a na pozednici přes sloupek. Kleštiny se také někdy používají v nárožích valbových střech. Pak jsou mezi sloupkem nárožních krokví zhruba ve výšce 1 metr a zabraňují využití tohoto prostoru. Kleštiny lze posunout výš, zachovat jejich funkci a zvětšit tak využitelný prostor. Kleštiny nesmí být namáhané na ohyb.
- Sloupky: Slouží k podepření vaznic v plné vazbě. Jsou čtvercového průřezu namáhané tlakem.
- Pásek: Je kratší vzpěra o délce 1 - 1,5 m, která je zakotvená ve sloupu a horním trámu (vaznici). Pásek má hned několik funkcí.
Typy krovových soustav
Existuje několik různých typů krovových konstrukcí, které se vzájemně odlišují uspořádáním jednotlivých prvků. V historických budovách se na střešní konstrukce používalo výhradně dřevo. Na menší střechy se dnes používá krokvová soustava.
Vaznicová soustava
Vaznicová soustava je základní druh krovu vhodný i pro komplikovanější a větší půdorysy střech, neboť pomocí několika vaznic může vzniknout konstrukce s velkým rozpětím. Základním nosným prvkem je, jak název napovídá, vaznice, které jsou podepírány sloupky, díky kterým je přenášeno zatížení do vazného trámu.
Podle polohy sloupků a celkového rozložení zbylých prvků rozdělujeme vaznicové krovy na:
- Stojatá stolice: V tomto typu krovu jsou vaznice podporovány svislými sloupky, které přenášejí zatížení do vazných trámů. Díky plným vazbám s mnoha prvky, které se v této soustavě nacházejí, se tento typ krovu používá v místech, kde můžeme postrádat půdní prostor. Také by měl být vazný trám podepřen v polovině jeho rozponu středovou nosnou zdí, kvůli zatěžování trámu od sloupků a vzpěr. Speciálním případem stojaté stolice je krov stanové střechy. Vaznice probíhá po obvodu do čtverce a v rozích je uložena na sloupy. Plná vazba je doplněna o dvojici kleštin, umístěných nad pozednicí a pod vaznicí.
- Ležatá stolice: Tuhle konstrukci krovu používáme v objektech, kde vazný trám nemůžeme podepřít středovou nosnou zdí a kde je nutnost volného půdního prostoru pro případnou vestavbu. Středová vaznice je i v tomto případě podporována sloupky a vzpěrami, ovšem v šikmé rovině. Podepření vaznic šikmými sloupy umožňuje snížit namáhání vazného trámu na ohyb, protože při kotvení sloupu blíže k podpěře se vytváří menší ohybový moment.
Při konstrukci krovu rozlišujeme plnou vazbu a jalovou neboli prázdnou vazbu. Plná vazba střechy je taková, která nese ostatní části krovu, kdežto jalová vazba obsahuje pouze nesené části krovu, tj. krokve. Plné vazby se rozmisťují ve vzdálenosti cca 4-5 metrů od sebe; používají se obvykle na nároží a v úžlabí střechy. Plné vazby střídají tři až čtyři prázdné vazby. Kleštiny a vzpěry v plných vazbách ztužují krov v příčném směru.
Hambálková soustava
U hambálkové soustavy se nevyskytují žádné jalové vazby, tudíž každá jedna vazba je plná (s vazným trámem). Vyznačuje se přidáním speciálního střešního prvku neboli hambálku. Jedná se o prvek, který spojuje dvě protější krokve a při symetrickém zatížení (tíhou střešní krytiny nebo sněhem) funguje jako vodorovná střešní podpěra.
Vzdálenost vazeb je v rozmezí 0,9 - 1,2 m, dle rozpětí střechy. Často se využívá řešení, že vytvoříte hambálek z kleštin, čímž zabráníte omezení průřezu krokve. Důležité je zajistit zachycení horizontálních sil, které se s větším rozpětím střechy zvyšuje. V hambálkové soustavě je důležité zachytit horizontální síly v místě osedlání krokve na stěnu, a to buď prostřednictvím kovových kotev, nebo celé soustavy se stropnicí prostřednictvím spolehlivého tesařského spoje.
V plné vazbě hambalkové soustavy jsou začepovány krokve do vazného trámu. Ve vazbách prázdných, tzv. jalových, jsou nahrazeny vazné trámy tzv. krátčaty (v místě, kde se krokve čepují). Krátče je krátký trámek, který je podepřen na jednom konci pozednicí a na druhém konci výměnou, osazenou mezi dvěma vaznými trámy. Každý pár krokví je spojen vodorovným trámkem, tzv. hambalkem. Při větších rozpětích krovu se kromě toho ukládá ještě na vaznici. Hambalek bývá podepřen buď jednoduchou stojatou stolicí, nebo dvojitou stojatou, popř. ležatou stolicí.
Vlašská soustava
Vlašská soustava vděčí za své jméno Itálii, kde se tento typ krovu hojně používal. Soustava se uplatňovala zejména v konstrukcích střech s větším rozpětím. Základem jsou plné vazby, zpravidla věšadla vzdálená od sebe 4 až 5 m, na které se kladou rovnoběžně se žlabem hranoly asi 120 × 160 mm, tzv. vazničky. Rozestup mezi vazničkami je 0,9 až 1,2 m.
Pilová soustava
Konstrukce pilových střech zabezpečuje dobré osvětlení a odvětrání vnitřních prostorů; pilové střechy se proto v minulosti s oblibou používaly k zastřešení průmyslových budov. Soustava se skládá ze sedlových střech s nestejným sklonem, z nichž střecha nejstrmější je obvykle zasklená. Každá vazba je plná, podepřená sloupem v místě styku střešních rovin. Vzdálenost vazeb je 4 až 5 m.
Ardantova soustava
Soustava se jmenuje po autorovi, jemuž se v konstrukci krovu podařilo vyloučit vazné trámy. Ardantova soustava umožňuje zastřešení velkých rozponů do 20 a více metrů. V soustavě se využívá princip vzpěry a věšadla. Šikmé vzpěry se kotví do sloupů umístěných v obvodové stěně.
Věžové krovy
K zastřešení věží se používají krovy odvozené z vaznicové soustavy. Charakterizuje ji tvar střechy s velkým poměrem výšky k šířce, sestavený na poměrně malém půdorysu. Vzhledem k tomu, že vnitřní prostor má být průchodný, vyžaduje důkladné prostorové ztužení s ohledem na velké zatížení větrem. Zavětrovat se musejí všechny střešní roviny.
Vazníková soustava
Vazníkovou soustavu tvoří vazníky, které jsou uloženy příčně ve vzdálenostech 0,9 až 1,2 m. Pro zastřešení vazníky je důležité zabezpečit prostorovou pevnost v podélném směru a v rovině střechy.
Rámová soustava
Rámová soustava vzniká doplněním vazníků o stojky, které se kotví do základu a tvoří zároveň oporu pro obvodové stěny. Vzdálenost rámu jsou nejčastěji 4 m.
D’Ormeho soustava
Pocházejí z Francie, z dílny tesařského mistra de l’Orme. Skládají se ze dvou až sedmi vrstev nastojato postavených a do oblouku vypilovaných desek nebo fošen, které se spojují hřebíky, šrouby, svorníky nebo kolíky. Skružový oblouk může být půlkruhový, úsečkový (segmentový), eliptický, parabolický nebo vlnitě prohnutý. Průběžně se zabezpečují ocelovými objímkami. Skruž se pomocí sloupů, kleštin a vzpěrek doplňuje o horní pás ve tvaru střechy. Vzdálenost vazeb je 3 až 4 m.
Lamelová klenba
Nejstarší soustavou tohoto typu je lamelová klenba, v níž je jediným nosným a ztužujícím prvkem současně velká lamela přiřezaná do požadovaného tvaru. Takto se vytvoří jednoduchý spoj a kosočtvercová síť. V místě spoje jsou současně tři lamely.
Materiály pro krov
Základním stavebním materiálem krovu je bezkonkurenčně dřevo. Ačkoli s vývojem v materiálovém inženýrství vstupují na trh i krovové prvky z jiných materiálů, které se snaží zajistit si svou pozici na trhu. Na krovovou konstrukci nelze použít jen tak ledajaké dřevo. Dřevo pro výrobu krovu by nemělo obsahovat velké množství suků, mělo by být dostatečně proschlé a zároveň lehké.
Proto je vhodné dřevo z jehličnanů, zejména tedy ze smrku a borovice. Zatímco smrkové dřevo je lehčí a levnější, tak dražší borové dřevo zase díky většímu obsahu pryskyřic odolá i horším povětrnostním podmínkám.
Při budování krovu musí být zajištěno splnění vlhkostní podmínky dřeva. Abyste dosáhli spolehlivosti a co největší životnosti krovu, tak je třeba dřevo patřičně ochránit před působením dřevokazného hmyzu a hub. Impregnaci lze provádět namáčením, postřikem, nátěrem či tlakováním. V každém případě je třeba dodržet návod přiložený k chemickému přípravku, a hlavně množství látky, které na dřevo aplikujete, aby bylo dosaženo požadovaného efektu.
Na výrobu dubové kleštiny je použito kvalitní dubové dřevo z tuzemských či slovenských dřevin. Dubové dřevo je pevné, odolné a nenáročné, navíc perfektně odolává povětrnostním vlivům.
Zavětrování krovu
Velice důležité je také zavětrování krovu. Lze říci, že spojení dvou krokví v hřebeni reaguje podobně, jako když se o sebe opřou dvě karty nebo kostky domina. Když zafouká vítr, funguje i zde dominový efekt. Stejně tak má tendenci padnout krov, proto se mezi krokve v rovině střechy vkládají úhlopříčné trámy ve tvaru Ondřejského kříže, tj. X.
Montáž krovu a kleštin
V případě, že jsme natolik zruční a zvládneme montáž krovu sami, musíme si nejprve připravit na stavbě rovnou plochu (podium), na kterou můžeme narýsovat v měřítku 1:1 řez krovem. Na tomto řezu vidíme přesný tvar jednotlivých prvků (krokví a kleštin) a polohu pozednice a vaznice.
Tvar krokví si orýsujeme na hranoly, které jsme si koupili na pile. Vyřežeme jednu první krokvi a tu budeme používat jako šablonu na orýsování zbylých krokví. Stejný postup aplikujeme na kleštiny.
Nyní osadíme mezilehlé vaznice. Pozednice a vaznice je nutno osadit velice přesně. Rozměříme polohu jednotlivých párů krokví a vyznačíme si ji na pozednice a mezilehlé vaznice. Namontujeme jednotlivé páry krokví. K jejich spojování a připevňování použijeme kování, které je popsáno ve výkresové dokumentaci.
Když máme osazeny a připraveny všechny krokve, přistoupíme k montáži kleštin. Kleštiny přichytíme proti sobě a poté je provrtáme skrz krokev a spojíme závitovou tyčí. Pod matku závitové tyče používáme velkoplošné podložky určené k montáži krovu. Veškeré šroubovací spoje je nutno před zakrytím dalšími konstrukcemi (SDK / palubky) dotáhnout.
Řezivo, které jsme si přivezli z pily, má jistě vysoké procento vlhkosti a jednotlivé prvky sesychají. Na takto dokončený krov je již možno natáhnout paropropustnou fólii a zajistit ji kontralatěmi. Váš projekt domu může pokračovat montáží oplechování komínu, okapních svodů a žlabů. Dalším navazujícím krokem může být montáž střešních oken a položení krytiny.
Zateplení střechy
Zvýšení tepelného odporu a zlepšení tepelně izolačních vlastností střech vrstvou tepelné izolace je v nynější době již téměř samozřejmostí. Díky velkému zájmu o zateplení střešních konstrukcí vzrostlo také množství způsobů, jak zateplení střechy provést a jaký materiál na zateplení použít.
Podle umístění izolace rozlišujeme zateplení mezikrokevní (u dvouplášťových šikmých střech a nadkrokevní (ty se mohou použít u jednoplášťových i dvouplášťových střech).
Deskové izolace se požívají v nadkrokevní variantě a jsou obvykle vyráběny z expandovaného polystyrenu, PUR nebo PIR pěny. Izolační desky obvykle tvoří jádro sendvičové skladby vrstev střešní konstrukce. Jedná se o nejrozšířenější druh izolace využívané na zaizolování šikmých střech. Lze ji uložit jak v nadkrokevní, tak také v mezikrokevní variantě. Vyrábí se ve velké škále rozměrů, takže je její aplikace na stavbě poté poměrně snadná.
Bohužel zateplení střechy pouze mezi krokvemi není dostatečné z důvodu výskytu tepelných mostů (dřevo lépe vede teplo), a tak je potřeba přidat ještě jednu vrstvu tepelné izolace pod tyto krokve (zpravidla v tloušťce 40-60 mm).
Pokládka střešní krytiny
Naše betonová střešní krytina poskytuje maximální komfort užitný, ale i estetický. Poskytuje ochranu před povětrnostními vlivy, za silného deště nevibruje a tlumí vnější hluk. Pokud se samozřejmě pokládka provede správně, podle pravidel.
Běžně používaná je střecha sedlová, na které si ukážeme správnou pokládku. U ní se začíná kladením pravých tašek u okapní hrany a v dalších řadách v kombinací s půlenými taškami, aby byla dodržena převazba.
Důležitým bodem, který je nutné dodržet je stanovení průměrné krycí šířky. To umožní dilataci střešní krytiny v ploše. A to i při působení teplot. Pro napojení komínů, střešních oken, úžlabí střech se nabízí půlená střešní taška, okrajové střešní tašky poskytují elegantní řešení na zakrytí štítových hran. Půdní prostory se již častokrát používají pro bydlení nebo kanceláře, které musí být dobře větrané. Proto se musí vytvořit funkční větrání mezi hydroizolační folií a střešními taškami.
Na připravenou hydroizolační fólii přichytíme kontralatě a následně střešní latě. Rozteč latí závisí na vzdálenosti krokví, sklonu a zatížení střešního pláště. Pro potřebu přesného rozměření střechy je třeba dle zásad pokrývačského řemesla zjistit skutečnou průměrnou krycí šířku tašek. Okrajové tašky jsou opatřeny dvěma otvory. Každá taška musí být přichycena k latění pozinkovanými vruty. Při použití okrajových tašek je bezpodmínečně nutné, aby okapové a štítové hrany střechy svíraly pravý úhel.
Pokud není možné střechy rozměřit na celé řady základních tašek, doporučujeme střešní tašky zkrátit vysokorychlostní úhlovou bruskou s adekvátním řezacím kotoučem. Spotřeba střešních tašek je závislá od použité střešní krytiny.
Pokud je již dokončena pokládka střešních tašek, začneme s instalací hřebene. Nad ucpávku připevníme hřebenovou příchytku pro první hřebenáč. Hřebenáč nasuneme do příchytky a připevníme přes další příchytku vrutem do hřebenové latě. Pokládka střešní krytiny svépomocí může na první pohled vypadat jako úsporná varianta, ale je lepší tento úkol svěřit zkušeným pokrývačům.
tags: #sedlová #střecha #kleštiny
