Skeleton a bobování: Adrenalin na ledovém korytě

Skeleton, boby a sáně patří mezi tradiční olympijské disciplíny. Cílem závodníků je projet co nejrychleji úzkým ledovým korytem plným zatáček. Počítá se vždy součet časů ze všech absolvovaných jízd. Ve všech třech sportovních odvětvích dosahují závodníci rychlosti až 130 km/h, jedná se tak o velmi adrenalinové a atraktivní disciplíny.

Co je skeleton a jak se liší od bobů?

V základní charakteristice je skeleton sportem podobným bobům nebo saním. Cílem je tedy projet speciální ledové koryto v co nejkratším čase, přičemž během jízdy překonává jezdec přetížení až 5G. Na rozdíl od saní však závodník neleží při jízdě na zádech, ale naopak na břiše, hlavou po směru jízdy. Saně pro skeleton vypadají jako tenké prkno, na polstrované desce s držadly jsou pak zespodu připevněny ocelové nože, které kloužou po ledové dráze.

Skeleton se smí jezdit dříve než boby. Ideální je tedy začít na skeletonu, dělat všeobecnou atletickou průpravu, naučit se profil drah. Poté případně nabrat kila a přesedlat na boby. Boby se smí jezdit od 16 let.

Historie skeletonu a jeho cesta na olympijské hry

Historie skeletonu je neodmyslitelně spjata se známým švýcarským zimním střediskem Svatý Mořic. Na místní proslulé dráze Cresta se první závody konaly už v roce 1884 a původní 1200 metrů dlouhá dráha ze Sv. Mořice do Celeriny existuje dodnes. V Evropě ale zůstával dlouho ve stínu populárnějších saní a do itineráře olympijských her se dostal v průběhu 20. století pouze dvakrát - v obou případech (1928 a 1948) se olympiáda konala právě v "rodišti" skeletonu, ve Sv. Mořici.

Další olympijská šance se naskytla až v roce 2002, kdy Hry hostilo americké Salt Lake City. Výrazně tomu napomohla nesrovnatelně větší popularita skeletonu v zámoří. Skeleton je od té doby pevnou součástí olympijského programu a o cenné kovy mohou bojovat také ženy. Prvním novodobým olympijským vítězem se stal domácí favorit Jimmy Shea, který při oficiálním zahájení Her přednášel slib sportovců. Jeho následovník Duff Gibson je pak nejstarším individuálním olympijským vítězem v historii zimních her, při triumfu v Turíně 2006 mu bylo už 39 let.

Čtěte také: Dřevěná vláčkodráha pro batolata

České úspěchy v bobování a skeletonu

Za největší úspěchy lze považovat jak účasti našich sportovců na ZOH v raných dobách bobování v Čechách (1936, 1948), tak i v době komunismu, kdy byly boby státním zřízením zatracovány (1976). V novodobé historii je největším úspěchem 4. místo Anny Fernstädtové se skeletonem na MS 2019 ve Whistleru a její prvenství na MSJ 2019 v Königssee.

Mezi naše nejlepší skeletonistky patří Anna Fernstädtová. Původně se věnovala gymnastice, ale zhruba před deseti lety objevila skeleton. Anna Fernstädtová třikrát vyhrála juniorské mistrovství světa. V roce 2018 startovala na olympijských hrách a skončila šestá. „Kvalifikovala jsem se jen těsně, takže to umístění bylo opravdu dobré. Na bronz byl potřeba jen o 14 setin rychlejší čas,“ komentuje.

V bobech na MS dosáhl nejvýše na 6. příčku Ivo Danilevič s Janem Stokláskou (Altenberg, 2008), resp. Danilevič s Gomolou byli o rok dříve mistři Evropy (zároveň 3. v závodě SP, Cortina d´Ampezzo, 2007). Na olympijských hrách českému bobovému sportu patří nejlépe 7. místo Džmury a Polomského (Lilehammer, 1994) a 8. místo Puškára a Kobiána (Nagano, 1998).

Prozatím nejlepším umístěním se 4bobem v rámci SP je 5. místo Jana Vrby a jeho mužstva (Altenberg, 2013), resp. taktéž 5. místo posádky Dominika Dvořáka (Igls, 2019). Na MS bobistů juniorů bylo dosaženo nejvýše na 3. místa se 4bobem (Winterberg, 2016) i s 2 bobem (Winterberg, 2017) pilotovaným rovněž Dvořákem. V juniorkách dosáhla nejvýše na 8. místo posádka Vorlová-Humpolíková (St. Moritz, 2008).

V seriálech dosáhl nejvýše Dominik Dvořák, a to ve SP 2018/19 na 4. příčku s 2bobem a 7. příčku se 4bobem. Anna Fernstädtová zvítězila v Interkontinentálním poháru v sezoně 2018/19. V rámci Severoamerického poháru zaznamenal Jan Vrba pět vítězství jednotlivých závodů (Calgary, 2012) a Dominik Dvořák jednoho vítězství (Park City, 2018). Češi jsou také velmi silní na MS v letních startech, ze kterého přivezli již pěknou řadu medailí.

Čtěte také: Rozvoj dětí s autodráhou

Výsledky československých bobistů zahrnují 5. místo v SP 1986 v Sarajevu, 17. místo na ZOH 1976 v Innsbrucku, 2x 14. místo na ZOH 1948 v St. Moritz, 12. místo na ZOH 1936 v Garmisch-Partenkirchen a 2. místo na MS 1935 v Igls.

Tabulka vybraných výsledků českých a československých bobistů a skeletonistů

Jak vypadá dráha a jaké rychlosti se dosahuje?

V průměru je koryto cca 1400 metrů dlouhé a má kolem 15 zatáček. Jeho sjetí zabere kolem 50 vteřin. Občas se na dráze objevují prvky jako „krajzl“ (tj. zatáčka o 360°), omega (dle tvaru písmena řecké abecedy), protisvah apod. Poslední jmenovaný prvek je obligatorní součástí každé dráhy za cílem, kde usnadňuje brzdařovi zastavit bob.

Na začátku dráhy má posádka zhruba 50 metrů na roztlačení bobu. Na konci startovního úseku má bob rychlost k 50 km/h (nejvyšší oficiálně naměřená rychlost člověka na rovině je přitom 44,72 km/h - U. Bolt, 2009). Dobrý start je 1/3 výkonu (další 1/3 je technické vybavení-bob a nože, 1/3 um pilota). Průměrná nejvyšší rychlost bobů na drahách je okolo 135 km/h. Absolutně nejvyšší rychlost bobu byla ustavena na MS 2019 v kanadském Whistleru, a to 157,06 km/h, které dosáhl se svou posádkou vítěz závodu Němec Francesco Friedrich.

Anna Fernstädtová se řítí ledovým korytem hlavou napřed. „Nejvíc jsem měla 143 kilometrů v hodině, průměrně se jede tak 120 až 130. Člověk se musí na závod soustředit, protože když se něco stane, jde skoro o život.“

Vybavení a jeho cena

Boby mají vcelku dlouhou životnost. Je tedy vcelku běžný i odkup kvalitnějších kusů tzv. z druhé ruky. Takové boby pak stojí cca 25 000 Euro (2bob), resp. 30 000 Euro (4bob). Zcela nové boby od renomovaných výrobců pak přijdou i na 120 a více tisíc Eur. Cena skeletonu se pohybuje mezi 1 500 - 10 000 Eury.

Čtěte také: Zabezpečení elektroinstalace pomocí kabelových žlabů

Závodní nože („kudly“) jsou ze slitiny oceli, částečně se obrábí u jediného výrobce ve Švýcarsku. Finální podobu dělají specializovaní výrobci nebo my sami na počítačově řízených frézách. Tvar nože na průřezu má kulatý poloměr. Do držáků na bobu („pér“ s „domečky“) se nože přidělávají klasickými šrouby. Nože mají asi metr délky (jejich velikost se liší podle toho, zda jde o nože vpředu či vzadu, a také jestli se jedná o nože pro 2 či 4bob), sada váží kolem 20 kg. Před každým závodem a někdy i tréninkem se nože ručně brousí 10-15ti smirky od hrubosti 80 zrn/cm2 až po mikrony. Cena částečně obrobené slitiny na nože je 2 500 Euro; jedná se polotovar bez křivky a radiusu. Cena závodních obrobených nožů na bob je pak v rozpětí 5 000 - 12 000 Euro, šíny na skeleton stojí okolo 1 000 Euro.

Maximální váha bobu s posádkou je 390 kg (340 kg u žen), resp. 630 kg. Maximální délka 2bobu je pravidly FIBT stanovena na 2,70 metrů a u 4bobu na 3,80 metrů. Maximální šířka bobů je v obou verzích 0,67 metru.

Povinnou součástí výbavy je helma. Dalšími specifickými prvky je speciální obuv („drápky“), které mají na přední části podrážky 500-700 tenkých hřebíčků. Proto mimo koryto je na ně třeba používat návleky. Cena takové obuvní sady se pohybuje kolem 10 000 Kč. Závody se jezdí kvůli minimalizaci odporu vzduchu v elastických kombinézách.

Pozice členů posádky a řízení bobu

U 2bobu jde o pilota a brzdaře. U 4bobu k nim pak přibude levé a pravé křídlo. Ti tlačí po stranách bobu pomocí mechanicky ovládaných tzv. „roztlačováků“, které po startu zaklápí podél kapoty brzdař. První do bobu skáče pilot, poté křídla v dojednaném pořadí a poslední je brzdař.

Pilot drží v ruce táhla („rajčáky“ či „špagáty“), skrze která mechanicky ovládá přední pár nožů. Naučit se obstojně pilotovat trvá dva a více let. Spadnout v korytu však může i mistr světa či olympijský vítěz.

Brzdu obsluhuje brzdař sedící jako poslední. Jedná se o mechanicky ovládanou ocelovou ozubenou část, za kterou se přes páku zabere za cílovou čárou. Brzdění v průběhu dráhy je zakázáno, jelikož by se zničil povrch koryta pro další posádky, a platí se za něj pokuty v řádu stovek eur.

Je bobování (jízda na skeletonu) nebezpečné?

Boby a skeleton se dají označit za sport adrenalinový, spojený s jistým rizikem. Je však třeba uvést, že se zvyšujícími se bezpečnostními standardy drah i vybavení sportovců dochází k vážnějším zraněním velmi zřídka kdy. Skeleton se pravidelně objevuje na předních příčkách žebříčků nejnebezpečnějších sportů. A není divu, vydat se na cestu ledovým korytem pouze na tenké desce a navíc hlavou napřed vyžaduje jistou odvahu.

Kde si vyzkoušet bobování a skeleton v Česku?

V Brně i Ostravě vyroste T-Mobile Sliding Centrum, kde si mohou příznivci těchto olympijských disciplín vyzkoušet správná zalehnutí na saně a skeleton, prohlédnout si čtyřbob nebo se do něj přímo pokusit naskládat. Nácviky startů se uskuteční jak na kolejnicovém trenažeru, tak přímo na ledu a zájemci se mohou zúčastnit dlouhodobé soutěže o nejlepší start. Součástí programu budou také exhibice v jednotlivých disciplínách.

tags: #skeleton #draha #strecha #informace

Oblíbené příspěvky:

• jak vybrat šrouby pro hmoždinky 8 mm
• moderní řešení pro efektivní zateplení střech
• Jak navrhovat betonové vozovky
• systémová řešení pro profesionální obkladače
• tajemství zlatých rezerv ve Fort Knox