PergolySkladba a pokládka střešních tašek: Komplexní průvodce
Pokládka střešní krytiny je klíčovým krokem při realizaci nebo rekonstrukci střechy, který ovlivňuje její funkčnost, estetiku a životnost. Správná skladba střešního pláště a precizní pokládka tašek jsou nezbytné pro ochranu před povětrnostními vlivy, zajištění tepelné izolace a efektivního odvětrávání. Tato problematika zahrnuje mnoho aspektů, od výběru vhodného typu tašek a dodržení minimálních sklonů, přes správné laťování a kotvení, až po řešení odvětrávání a instalaci hřebenů.
Typy střešních tašek a minimální sklony
Pokládat pálené střešní krytiny je možné od určitého minimálního sklonu střechy. Každý typ má výrobcem určený minimální bezpečný sklon, což je úhel, od kterého není zapotřebí žádných doplňkových opatření pro správnou funkčnost střešního pláště. Většina pálených tašek s přerušovanou vodní drážkou má minimální bezpečný sklon 30°. Tašky se spojitou vodní drážkou mají minimální bezpečný sklon 22°. Bobrovky mají minimální bezpečný sklon 30°, prejzy dokonce 40°.
Při realizaci některého doplňkového opatření (těsné, vodotěsné podstřeší) můžeme tyto krytiny pokládat na sklon až o 10° menší, než je jejich předepsaný minimální bezpečný sklon. Nejmenší sklon, kam je možné použít pálené střešní tašky s vodotěsným podstřeším, je 12° (platí jen pro tašky s minimálním bezpečným sklonem 22°). Někteří zahraniční výrobci uvádějí možnost pokládky pálených tašek (za předpokladu zhotovení vodotěsného podstřeší) dokonce od 10°. Pokládka na svislé plochy je možná do sklonu 90°.
Taškové krytiny jsou ideální pro střechy se sklonem minimálně 12° až 15°, přičemž bezpečný sklon se pohybuje kolem 22° a více, v závislosti na typu tašky. Díky vyšší hmotnosti poskytují vynikající stabilitu proti větru, akumulují teplo a zajišťují dobré zvukové izolační vlastnosti.
Příprava střechy před pokládkou tašek
Samotné pokládce tašek předchází rozměření střechy a zhotovení vhodného podstřeší. Pro funkčnost střechy je však důležité správné provedení parozábrany, tepelné izolace, pojistné hydroizolace, provětrávané mezery i bednění pod krytinou. Na připravenou hydroizolační fólii přichytíme kontralatě a následně střešní latě. Rozteč latí závisí na vzdálenosti krokví, sklonu a zatížení střešního pláště.
Čtěte také: Detailní pohled na střechu s keramickou taškou a PUR pěnou
Montáž kontralatí a latí
Následně se osazují kontralatě. Kontralatě se umisťují nad krokve, tj. kolmo na okapní hranu. Kontralatě se připevňují ke krokvím nejčastěji dostatečně dlouhými hřebíky. V těch případech, kdy existuje zvýšené riziko průniku vody pod krytinu z důvodu větrem hnaného deště nebo zafoukání prachového sněhu, utěsňují se perforace střešní fólie v oblasti kontralatí vhodnými střešními doplňky. Aby bylo větrání dostatečně účinné, musí být zvolena dostatečná výška kontralatě. U běžných střech s délkou krokví do 10 m je výška kontralatě 40 mm dostačující. U střech s délkou krokví přes 10 m nebo u střech objektů, kde lze očekávat vyšší zatížení střešního pláště vzdušnou vlhkostí, se doporučuje vyšší kontralať.
Dále následuje montáž střešních latí, které se osazují na kontralatě rovnoběžně s okapní hranou směrem od okapu k hřebeni. Maximální přípustná vzdálenost střešních latí je určena sklonem střechy a příslušným modelem betonové tašky. Čím menší je střešní sklon, tím jsou střešní latě víc u sebe. Od celkové délky krokve se odečte vzdálenost střešních latí první řady tašek v okapní hraně VLO (u většiny modelů betonových tašek je VLO 330 mm, což zaručuje běžný přesah tašek do střešního žlabu cca 70 mm - změnou VLO lze přesah upravit podle místních podmínek). Dále se od celkové délky krokve odečte „konstanta“ v hřebeni VLH, která je u většiny modelů betonových tašek 40 mm. U delších krokví je možné vypočítat optimální vzdálenost střešních latí bez větších problémů. U krátkých krokví může ale nastat taková situace, že aby bylo zajištěno minimální délkové překrytí tašek, bude nutné tašky v poslední řadě pod hřebenem (zkrátit) řezat. Jakmile je známá vzdálenost střešních latí, pomocí šňůrovače se na kontralatích umístí značky, na které se osazují střešní latě (tzv. vodorovné šňůrování).
Minimální průřez střešních latí, na které se tašky pokládají, je 50/30 mm. Ve většině případů se dnes používají latě o průřezu 60/40 mm. Silnější latě mají samozřejmě větší pevnost, snesou větší zatížení nejen vlastní tíhou krytiny, vrstvy sněhu, ale i pokrývačů, kteří se po latích pohybují při realizaci střechy. Latě 60/40 mm se mohou bez obav používat při osové rozteči krokví až do 1,2 m (platí pro běžné typy krytin, nikoli pro bobrovku či prejzy), při větších vzdálenostech je nutno dimenzi nechat staticky navrhnout.
Stanovení krycí šířky tašek a vytyčení linií
Pro potřebu přesného rozměření střechy je třeba dle zásad pokrývačského řemesla (Pravidla pro navrhování a provádění střech vydané CKPT Čech a Moravy) zjistit skutečnou průměrnou krycí šířku tašek.
Nejprve se stanoví optimální krycí šířka tašek. Ta se zjistí tak, že se na střešní lať položí řada jedenácti základních tašek a zjistí se rozměr přes deset základních tašek, v tzv. sraženém položení a pak v tzv. roztaženém položení. Pro zjištění hodnoty roztaženého položení Cwd a hodnoty sraženého položení Cwc je vhodné použít svinovací metr. Ten se jednoduše zachytí ve vodní drážce 1. tašky a výsledná hodnota se odečte dle polohy vodní drážky 11. Hodnota Cwd a hodnota Cwc se sečtou a výsledek se vydělí 20.
Čtěte také: Trámová střecha
U keramických střešních tašek se mohou u jednotlivých modelů lišit krycí rozměry (krycí délka a krycí šířka) od hodnot deklarovaných výrobcem. Proto je nutné stanovení krycích rozměrů před nalaťováním střechy. Určení střední krycí délky a krycí šířky u keramických tašek se provádí ve čtyřech krocích - dvě měření při roztaženém a dvě měření při sraženém stavu. Pro měření je zapotřebí 24 ks základních tašek pro stanovení krycí délky, resp. 18 ks základních tašek a 6 ks odvětrávacích tašek pro stanovení krycí šířky (šířka základních a odvětrávacích tašek se může lišit).
Nejprve se na střešní latě vytyčí kontrolní linie pravého úhlu, tj. přímka, která je kolmá na okapní hranu. Linii pravého úhlu na střeše provedeme jednoduše pomocí střešní latě se dvěma hřebíky, která nám nahradí kružítko používané při rýsování. Na spodní okapové střešní lati zvolíme výchozí bod, od kterého vlevo a vpravo vyznačíme optimální krycí šířku pro tři sloupce základních tašek: bod 1 a bod 2. V našem případě se jedná o 3 x 30 cm = 90 cm. Pomocí střešní latě s hřebíky kolem bodu 1 a bodu 2 opíšeme kružnicí. Průsečíkem obou kružnic vznikne bod, který po spojení s výchozím bodem tvoří linii pravého úhlu k okapní hraně. Rovnoběžně s linií pravého úhlu pomocí šňůrovače vyznačíme na střešních latích značky pro pokládku tří sloupců základních tašek.
Samotná pokládka střešních tašek
Montáž pálených střešních tašek se provádí vždy pokládkou na latě. Vzdálenost latí je u každého typu krytiny odlišná (stejně jako spotřeba na m2) a vždy je nutné se řídit údaji výrobce. Většina typů běžně dostupných pálených tašek se pokládá na laťování v rozmezí 300-380 mm.
Pokládka betonových tašek je poměrně jednoduchá. Tašky se pokládají na střešní latě. Tašky se kladou po „sloupcích“ směrem od okapní hrany k hřebeni - pokládají se na střešní latě zprava doleva. Levý okraj každé 3. tašky se rovná na značky na střešních latích. Tašky se kladou přes sebe s dostatečným délkovým překrytím ve směru stékající vody a s bočním překrytím ve směru rovnoběžně s okapní hranou. Délkové překrytí určuje vzdálenost střešních latí. Požadované minimální délkové překrytí závisí na sklonu střechy a příslušném modelu betonové tašky. U betonových tašek se nejčastěji pohybuje mezi 80 mm až 140 mm. Pro jistotu se pak během pokládky kontroluje dodržení optimální krycí šířky přes 10 základních tašek.
Při volbě typu pálené krytiny je poměrně zásadní posuvnost či neposuvnost v hlavovém zámku. Posuvné tašky mají v laťování vůli větší než 3 cm, rozměření střešní roviny je pro tento typ tašek tedy jednodušší než pro tašky neposuvné s vůlí v hlavovém zámku jen několik mm. Na střechy hodně členité nebo s krátkými krokvemi je lepší navrhovat tašky posuvné. Samozřejmě je možné prakticky každou střechu pokrýt i taškami neposuvnými (pokud to dovoluje sklon střechy), ovšem někdy za cenu velmi vysoké pracnosti.
Čtěte také: Realizace podlahového topení na OSB
Pokud není možné střechu rozměřit na celé řady základních tašek, doporučujeme střešní tašky zkrátit (uřezáním pomocí vysokorychlostní úhlové brusky a adekvátního řezacího kotouče). Tašky se vždy zkracují tak, že se odřezává jejich horní část (spodní pohledová zůstává) a tyto tašky se umísťují do poslední řady k hřebeni. Řezaná hrana je tak schována pod hřebenáčem.
Pokládka tašek na latě se provádí buď na vazbu nebo na střih. Obecně platí pravidlo, že tašky s vlnou se pokládají na střih (na vazbu by ani do sebe nezapadly), zatímco tašky v pohledové části osově symetrické se pokládají na vazbu. Některé typy tašek je možné pokládat obojím způsobem. Správný způsob pokládky se vždy řídí pokyny výrobce.
Spotřeba tašek
Spotřeba střešních tašek je závislá od použité střešní krytiny.
| Typ tašky | Spotřeba |
|---|---|
| Beta | 10 ks/m² |
| Hodonka | 10 ks/m² |
| Rota | 8 ks/m² |
Pro zjištění spotřeby tašek právě na tu vaši střechu můžete využít naší webovou službu Kalkulaček materiálu.
Kotvení střešních tašek
Tašky se na latě zavěšují za dva výstupky umístěné na zadní straně tašky v horní části (lidově zvané pupky). Pokud je sklon střechy do 45°, není nutné tašky již dále kotvit. Pokládáme-li tašky na střechy se sklonem 45-60°, je nutné kotvit každou třetí tašku v ploše pomocí stranové příchytky (nebo vrutu), při sklonu 60-70° musíme kotvit každou tašku v ploše pomocí stranové příchytky (nebo vrutu), nad 70° se musí kotvit každá taška pouze pomocí vrutu v hlavové části a zároveň pomocí stranové příchytky. Každá taška je tak přikotvena příčně na dvou místech.
Jako ochrana před větrem se musí kotvit i všechny tašky po obvodu střechy, tedy tašky okrajové, poslední řada u hřebene i první řada u okapu. Totéž platí pro všechny tašky řezané, tj. tašky v úžlabí, nároží, kolem prostupů, střešních oken apod. Kotvení tašek po obvodu střechy a tašek řezaných se musí tedy provádět vždy, při jakémkoli sklonu střechy. Tašky se kotví nejlépe originálními příchytkami dodávanými výrobci krytiny nebo též pomocí vrutů, někdy je nutné některé řezané tašky přivázat drátem (jinak je jednoduše není k čemu přikotvit). Kotvení pomocí hřebíků je též možné, ale tento způsob vykazuje nejmenší pevnost v tahu.
Doplňkové prvky a ukončení střechy
Pro napojení komínů, střešních oken, úžlabí střech se nabízí půlená střešní taška, okrajové střešní tašky poskytují elegantní řešení na zakrytí štítových hran. Okrajové tašky jsou opatřeny dvěma otvory. Každá taška musí být přichycena k latění pozinkovanými vruty. Při použití okrajových tašek je bezpodmínečně nutné, aby okapové a štítové hrany střechy svíraly pravý úhel. Důležité je také pravidelné umístění protisněhových tašek s hákem v celé ploše střechy.
Pro založení okapové hrany je nejosvědčenějším řešením napojení krytiny na okapní plech, který se umisťuje s přesahem do 1/3 šířky žlabu. Ten se osazuje ještě před pokládkou pojistné hydroizolace, která musí vždy plech překrýt z horní strany, aby byl dodržen spoj tzv. „po vodě“.
Štítové lemování neboli závětrnou lištu je nutné osadit z důvodu ochrany před povětrnostními vlivy a také kvůli vytvoření pohledového detailu. Jednotlivé lišty se vzájemně překrývají o 100 mm. Před osazením je však nutné připravit také okrajové hliníkové šablony, a to tak, že se ustřihne krajní zámek krytiny a následně se krajních 40 mm ohne vzhůru.
Odvětrávání střechy
Jedním z klíčových bodů dobře fungujícího střešního pláště je jeho odvětrání. Odvětrávací otvor je vymezen výškou kontra latí. V okapní části musí být velikost otvoru pro přívod vzduchu min. 200 cm2/bm a zároveň musí otvor tvořit min. 1/500 přilehlé plochy střechy. Ve střední části plochy střechy musí být větrací průřez min. 200 cm2/bm a musí mít výšku min. 20 mm. V části hřebene nebo nároží musí tvořit větrací průřez min. 1/2000 přilehlé plochy střechy. Kontralatě tak musí být vždy vysoké min. 20 mm, nicméně většinou se dělají ze střešních latí na výšku 30-60 mm. Čím delší jsou krokve, tím více vzduchu musí větraná mezera obsahovat a tím větší větrací průřez musí jednotlivé části střechy mít.
Půdní prostory se již častokrát používají pro bydlení nebo kanceláře, které musí být dobře větrané. Proto se musí vytvořit funkční větrání mezi hydroizolační folií a střešními taškami. S větráním střechy pomohou střešní tašky větrací, větrací mřížky a pásy hřebene. Další možností, jak odvětrat střešní plášť, je u keramické krytiny možnost využití speciální podhřebenové větrací tašky, která se používá s výhodou u sedlových střech bez dalších těsnících prvků pod hřebenem. Tento systém je dnes považován jako celokeramický, bezúdržbový a designově nejvhodnější.
Instalace hřebene
Pokud je již dokončena pokládka střešních tašek, začneme s instalací hřebene. Hřebenová část se řeší různě. V dnešní době se hřeben pokládá na sucho. Přes krokevní pole se upevní hřebenová lať, na kterou se umístí plastový větrací pás hřebene (též nazývaný kartáčová lišta). Na nároží se musí vždy použít kovový větrací pás, který je dodáván v rolích. Tento kovový větrací pás se může použít též na montáž hřebene. Za pomoci kovových příchytek upevníme k hřebenové lati (přes plastový nebo kovový větrací pás) jednotlivé hřebenáče. Hřebenáče vždy pokládáme po směru převládajících větrů. Průřez odvětrání hřebenové části střechy je závislý na větracím průřezu hřebenového větracího prvku a mezery mezi hřebenáči a poslední řadou tašek.
Většinou je ale nedostatečný a do střechy je nutné osadit ještě větrací tašky. Ty se umísťují do druhé řady od hřebene, resp. nároží. Jejich počet závisí na odvětrávacím průřezu každé tašky a u každého typu krytiny je odlišný. Tato hodnota se většinou pohybuje v rozmezí 10-50 cm2. Po dokončení pokládky v ploše se na již hotovou krytinu osadí speciální větrací hřebenová lišta ve tvaru Z s boční perforací, která zajišťuje odvod vzduchu z provětrávané mezery.
Nad ucpávku připevníme hřebenovou příchytku pro první hřebenáč. Hřebenáč nasuneme do příchytky a připevníme přes další příchytku vrutem do hřebenové latě. Počet kusů na běžný metr délky hřebene určujeme v závislosti od délky krokve a sklonu střechy. Kotvení hřebenáčů maltou bylo (s výjimkou památkových objektů) nahrazeno příchytkami, držáky a těsnícími prvky pod hřebenáč.
Doporučení pro pokládku
Pokládka střešní krytiny svépomocí může na první pohled vypadat jako úsporná varianta, ale je lepší tento úkol svěřit zkušeným pokrývačům. Pokládka taškové střechy je náročná a časově náročná, takže je doporučeno svěřit ji odborné firmě. Při výběru taškové krytiny je kladeno důraz na únosnost krovu a správnou skladbu vrstev střešního pláště, aby bylo zajištěno efektivní odvodnění, tepelná izolace a odvětrávání. Podrobné informace najdete v Pravidlech pro navrhování a provádění střech, které vydal Cech klempířů, pokrývačů a techniků.
Ať už zvolíte keramickou nebo betonovou tašku, získáte kvalitní a trvanlivou střechu s životností až sto let. Naše betonová střešní krytina poskytuje maximální komfort užitný, ale i estetický. Poskytuje ochranu před povětrnostními vlivy, za silného deště nevibruje a tlumí vnější hluk. Pokud se samozřejmě pokládka provede správně, podle pravidel.
tags: #skladba #strechy #taska #informace
