Románský sloh: Monumentálnost a spiritualita raného středověku

Románský sloh, nazývaný také románské umění, je umělecký a architektonický styl, který se rozšířil v západní, jižní a střední Evropě přibližně mezi lety 1000 a 1250. Východ Evropy byl tou dobou ovlivněn stylem byzantským. Termín "románský" byl zaveden v 19. století a odkazuje na návaznost na umění starověkého Říma, zejména v použití půlkruhového oblouku, masivního zdiva a klenebních technik. Románský sloh je považován za první univerzální stavební sloh ve středověku, který se uplatnil ve všech evropských katolických křesťanských zemích.

Vznik románského slohu byl podmíněn relativní stabilizací Evropy po období stěhování národů a nájezdů Vikingů, Maďarů a Saracénů. Klíčovou roli v šíření slohu hrály mnišské řády, zejména benediktini a jejich reformní hnutí vycházející z kláštera v Cluny. Dalšími šiřiteli byli cisterciáci a premonstráti. V období románského umění určovala společenské a kulturní dění církev, což mělo za následek i to, že se stavěly především církevní stavby. Rozšíření slohu a vzájemnou podobnost románského umění v Evropě zajišťovala výrazná mobilita středověkého lidu.

Charakteristické rysy románského slohu

Románský sloh charakterizuje mohutnost, horizontalita, silné zdi a pocit stability a bezpečí, což odpovídalo neklidné době raného středověku. Typické je zoskupování hranolových a válcových objemů do výsledné kompozice. Geometrie byla založena na čtverci a kruhu.

Fáze románského slohu:

• Raný románský sloh (cca 1000-1080): Navazuje na otonské umění a karolinskou renesanci. Stavby jsou jednodušší, často ještě s plochými dřevěnými stropy.
• Vrcholný románský sloh (cca 1080-1150): Plné rozvinutí všech charakteristických prvků. Dochází k masivnímu zaklenování prostor pomocí valených a křížových kleneb. Architektura je monumentální a sochařská výzdoba portálů a hlavic dosahuje svého vrcholu.
• Pozdní románský sloh (cca 1150-1250): Sloh se dostává do okrajových oblastí Evropy a zároveň se v centrech (především ve Francii) začíná prolínat s nastupující gotikou. Objevují se první lomené oblouky a žebrové klenby, ale stavby si stále zachovávají románskou masivnost. Už v první polovině 13. století se v románských stavbách začaly objevovat prvky gotiky, proto se pak u pozdních románských staveb někdy mluví o slohu románsko-gotickém.

Románská architektura

Románská architektura je především funkční a symbolická. Úzce souvisí s pokřesťanštěním obyvatel Evropy, pro které se musely vytvářet prostory, kde by se mohli setkávat. Stavitelství se tak soustředilo na kostely, které se stavěly ve dvou typech - vznikaly baziliky a rotundy.

Prvky románské architektury:

• Zdivo: Masivní, kamenné zdi, často z pečlivě opracovaných kvádrů (kvádříkové zdivo), u nás z pískovce či opuky. Stavby mají masivní stěny s malými okenními otvory se šikmými osteními.
• Klenba: Místo dřevěných stropů se začaly masivně používat kamenné klenby, například valená klenba.
• Okna: Okna byla malá, úzká a vysoko umístěná, aby neoslabovala nosnou zeď. Typickým znakem bylo také sdružování dvou až čtyř oken vedle sebe.
• Portál: Vstupní portál byl jedním z nejzdobnějších prvků.
• Stĺp: Stĺp zachovává antické členění na pätku, driek a hlavicu, hlavice jsou však neklasické (kocková, košová, palmetová, bochníková), pätka bývá prichytená k soklu pazúrikmi.

Typy sakrálních staveb:

• Bazilika: Hlavním typem církevní stavby je bazilika.
• Rotunda: Pro menší kostely, zejména ve střední Evropě, byl typický centrální půdorys rotundy - válcové stavby s jednou či více apsidami. Rotunda má kruhový půdorys a často je u ní i půlkruhový výklenek, který se nazývá apsida.
• Westwerk: Zejména v německé oblasti se uplatňoval tzv. westwerk, mohutný, věžovitý vstupní masiv na západní straně kostela, který sloužil i světským účelům.

Románská architektura v Evropě:

• Francie: Je kolébkou románského slohu. V Burgundsku vznikly monumentální klášterní kostely (Cluny, Vézelay) s propracovanou architekturou a sochařstvím.
• Německo: Německá románská architektura (často navazující na otonskou) je typická svou monumentalitou a geometrickou přísností.
• Itálie: V Itálii přetrvával silný vliv antiky. Stavby byly často obkládány mramorem a měly bohatou barevnou výzdobu. Typické jsou samostatně stojící zvonice (kampanila).
• Anglie: Po dobytí Anglie Normany v roce 1066 se zde rozšířila varianta románského slohu zvaná normanský sloh. Je charakteristický extrémní masivností a délkou staveb.

Románská architektura v českých zemích:

Na území českých zemí se románský sloh objevuje od 11. století. Románská architektura se u nás projevovala až do 13. století. V českých zemích byla románská architektura vůbec první fází vývoje architektury, ze které se dodnes dochovaly stavby - z předchozích fází zůstaly totiž pouze archeologické nálezy. Tak jako jinde v Evropě i u nás vznikaly především kostely a kláštery, až ke konci románského období se začaly stavět i hrady a městské stavby. První stavby se začaly objevovat už na přelomu 9. a 10. století, mezi prvními byly bazilika sv. Jiří a rotunda sv. Víta.

Čtěte také: Vše o třívrstvých podlahách

Nejstarší dochovanou stavbou na českém území je rotunda sv. Petra a Pavla v hradišti Budeč, u které se nachází odkryté základy kostela Panny Marie, postaveného ve stejném období. Nejstaršími dochovanými stavbami jsou rotundy (např. na Řípu, ve Znojmě s unikátními přemyslovskými freskami, ve Starém Plzenci, rotunda sv. Martina na Vyšehradě, rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě). Významnými bazilikami jsou bazilika sv. Jiří na Pražském hradě nebo bazilika v Třebíči. Dochovaly se i románské paláce. Vrcholem románské architektury v českých zemích bylo 12. století, kdy vznikal například klášter premonstrátů na Strahově, klášter premonstrátek v Doksanech, cisterciácký klášter v Sedlci u Kutné Hory, cisterciácký klášter v Plasech a mnoho vesnických kostelů. Do stejného století spadají i stavby prvních hradů. Nejstarším z nich je hrad Přimda, z něhož se dochovala velká hranolová věž. Dále vznikaly i první kamenné městské domy.

Přehled významných románských staveb v českých zemích:

Románské výtvarné umění

Románský sloh se projevil nejvýrazněji v architektuře, především v sakrálních stavbách jako jsou katedrály, kostely, kláštery a rotundy, ale také v hradní architektuře.

Románské sochařství:

Románské sochařství bylo neoddělitelně spjato s architekturou (tzv. zákon rámce). Charakteristika: Postavy jsou stylizované, plošné a expresivní. Důraz není kladen na realistické zobrazení, ale na duchovní obsah a srozumitelnost příběhu. V sochařství románského stylu se objevovaly motivy rostlinných ornamentů, fantastických zvířat a později lidských postav, u kterých se sochaři snažili o zachycení výrazu tváře a pohybu těla tak, aby se výsledek co nejvíce podobal skutečnosti. V českých zemích nebylo románské sochařství nijak bohaté a bylo vázáno na církevní architekturu. Významným dochovaným dílem je například 11 plastik na kostele sv. Jakuba v Jakubské obci.

Románské malířství:

Románské malířství vznikalo zároveň na několika různých místech v bývalém římském impériu. Stejně jako veškeré umění v tomto období se odvíjelo od církevního života, nejčastěji byly zobrazovány náboženské motivy. Rozvíjely se oblasti nástěnné malby a malby fresek. V románských kostelech byla všechna volná místa využita pro malbu.

Čtěte také: Jak vybrat sokl z umělého kamene

• Nástěnné malby (fresky): Pokrývaly stěny a stropy kostelů a sloužily jako "bible chudých". Jednalo se o barevné malby do vlhké omítky. Za nejznámější dochované kostelní malby jsou považovány ty, které zdobí zdi francouzského kláštera Saint-Savin sur Gartempe. V českých zemích je nejznámější výzdoba stěn rotundy sv. Kateřiny ve Znojmě, která znázorňuje přemyslovská knížata. Dalšími významnými malbami je vyobrazení pekla a ráje v kostele sv. Petra a Pavla v Albrechticích nad Vltavou či vyobrazení jezdce v kostele sv. Jakuba v Jakubské obci.
• Knižní malba (iluminace): Klášterní skriptoria produkovala bohatě zdobené rukopisy.

Románská kultura a společnost

Románská literatura:

Literatura v románském období byla psaná převážně latinsky. Hlavním jazykem této doby byla latina. Knihy se šířily tak, že byly nejdříve ručně opisovány v klášterech. Pořídit si knihu bylo tenkrát velmi nákladnou záležitostí, každá kniha totiž měla podobnou cenu jako jeden kus hovězího dobytka. Klášterní skriptoria produkovala bohatě zdobené rukopisy. Typickým dílem této doby jsou kroniky a legendy. Autorem Kroniky české je Kosmas, kniha je napsána v latině. K románským literárním dílům se řadí i záznamy o přírodních pohromách, o úrodě a o válkách, které se vedly v klášterech. Nedílnou součástí románské literatury byly i kroniky, do nichž se chronologicky zaznamenávaly důležité události. V souvislosti s románským písemnictvím se zmiňují i hrdinské zpěvy. Takové zpěvy pochází především ze západní Evropy a obsahují vyprávění o hrdinských činech a o taženích rytířů. Nejstarší legendy z českých zemí byly psány staroslověnsky a zabývaly se životem Konstantina a Metoděje, kteří roku 863 přinesli křesťanství na Velkou Moravu.

Románská hudba:

Hudba se v románském období komponovala v klášterech. Písně měly náboženské texty a vyjadřovaly většinou touhu lidí po bohaté úrodě, míru a spravedlnosti. Za nejstarší českou píseň je považována píseň Hospodine, pomiluj ny, která je poprvé doložena z roku 1055.

Románská móda:

Móda románského období je nazývána směsí antických tradic, byzantských detailů a barbarských novinek. Materiály, ze kterých se oděvy vyráběly, závisely na tom, pro koho byl oděv určený. Lidé z chudých vrstev nosili oděvy z hrubšího lnu, konopí a vlněných tkanin, pro vyšší vrstvy se vyráběly šaty z jemnějších vzorovaných tkanin a kožešin. Mužské oděvy se skládaly z v pase převázané tuniky s dlouhými rovnými rukávy, kalhot nebo punčoch a plátěné košile. Bohatí lidé nosili tuniky s ozdobnými lemy sahajícími až na zem, chudí měli obyčejné tuniky sahající ke kolenům. Ženy oblékaly oděvy výrazných barev, které zakrývaly celé postavy. Vznešené ženy nosily šaty ze vzácných látek, které byly ukončeny ozdobnými lemy, na nichž se občas objevovaly i zlaté destičky nebo drahokamy. Oděv měl několik vrstev, které se oblékaly přes sebe. Vdané ženy nosily přes vlasy závoj nebo šátek, a zakrývaly tak i krk.

Čtěte také: Vše o prevenci a sanaci vlhkého soklu

tags: #sokl #romansky #sloh

Oblíbené příspěvky:

• Vše o vrutech 5x60 mm
• Dezinfekce podhledů v provozech a zdravotnictví
• spolehlivý dodavatel stavebního materiálu
• Přečtěte si, jak se zachraňuje kulturní dědictví na Českokrumlovsku
• Detailní informace o systému zateplení ISOVER TRAM MW