PergolySokolská 38 a význam soklu na fasádě
Pojem sokl se setkáváme u sochařských uměleckých děl, nábytku a samozřejmě u staveb domů samotných. Ve stavebnictví je sokl částí domu mezi povrchem terénu a přízemím, nejčastěji pak tvoří přechod mezi suterénem a přízemím domu. Sokl je přirovnáván k botám domu a stejně jako lidská obuv dokáže dům odspodu nejen ochránit, ale zároveň může podtrhnout celou fasádu.
Význam a funkce soklu
Pro řádné plnění funkce soklu je nezbytná hydroizolace, tepelná izolace a drenáž. Dešťová voda stékající po povrchu fasády musí být někam svedena. Do oblasti soklu nesmí zatékat, jinak by došlo ke vzlínání vlhkosti do fasády a zdiva. Fasáda v patě domu by se pak po krátké době poškodila. Nežádoucím únikům tepla zase brání kvalitní tepelná izolace v oblasti soklu, jinak by se mohl vytvořit rozsáhlý tepelný most.
Často se setkáme s řešením, kdy sokl domu není vidět, na druhou stranu jsou však běžné obklady kamenem, umělým kamenem, mramorem, keramikou, dřevem, plastem a dalšími materiály. Vzhledem ke konstrukcím budov by sokl měl z fasády opticky vystupovat, často je tomu však přesně opačně. Záleží na konkrétním projektu, volbě materiálů a řešení.
Chyby v zateplení soklu
Změříme-li si stavbu termokamerou, často odhalíme nedostatečně zateplené stěny domů právě až na jejich sokl. Nejčastější je tento nedostatek u starších budov, kdy je sokl pouze obložen rozličnými materiály (kámen, keramika, ale i kvádry rozličných vzorů a reliéfů), není však zateplen. Zateplení nosného obvodového zdiva jen k úrovni soklu a nikoli soklu samotného je chybou a to platí i u novostaveb.
Mezi soklem a zdivem tak vznikne rozsáhlý tepelný most a jeho důsledky jsou nasnadě. Prostupování chladu tímto tepelným mostem v zimě a následné vzlínání vlhkosti až do fasády a zdiva, opadávání fasády a vznik plísní. Přitom největším a prvotním nebezpečím je ochlazování spodní partie vnitřní strany obvodové zdi. Je-li pak budova dostatečně zateplena (až na sokl), dům přestane přirozeně dýchat a postupně se zvýší koncentrace vlhkosti v konkrétních místnostech objektu. A vlhkost samozřejmě nahrává právě vzniku plísní. Mnozí stavitelé si neuvědomují riziko, které s sebou špatné zateplení soklu domu nese.
Čtěte také: Význam dřevěného kříže s hlavou Krista
Řešení je přitom jednoduché, musíme posunout gradient prostupu chladu níž, čili mimo oblast vnitřních stěn. Právě proto je nezbytné posunout tepelnou izolaci vnějších stěn až na sokl. Vždy pak záleží na tom, v jaké výšce je umístěna podlaha přízemních místností domu. K podstatnému snížení tepelných ztrát u základů pomůže polystyren Isover EPS Sokl 3000. Navíc zamezí kondenzaci vlhkosti a jejímu transportu do vyšších částí domu. Pro obvodové stěny je ideální zvolit zateplovací systém. Pro správnou funkčnost a dlouhou životnost zateplení jsou ale důležité i navazující části domu, jako například soklová oblast.
Řešení soklových částí staveb
Soklová část fasády patří k velmi exponovaným částem stavby. Řešení soklových částí staveb může být provedeno pomocí:
- kontaktního zateplovacího systému
- provětrávaného zateplovacího systému
Sokl stavby přiléhá těsně k okolnímu terénu, okapnímu chodníku, nebo jiné zpevněné ploše. Pro zateplení soklové části stavby se zvýšenou vlhkostí je vhodné použít provětrávaný zateplovací systém, který je schopen působením proudění vzduchu v mezeře mezi izolantem a fasádním obkladem odvádět vlhkost z konstrukce.
Provětrávaný zateplovací systém se skládá z:
- fasádního obkladu
- nosného roštu
- kotevních prvků
- tepelné izolace
Důležitá je vzduchová mezera mezi tepelnou izolací a fasádními deskami, která zajišťuje provětrávání fasády. Stejně jako kontaktní zateplovací systém (ETICS), tak i provětrávaný zateplovací systém, je třeba navrhnout projektantem v projektové dokumentaci.
Materiály pro obklad soklu
Lícové cihly a pásy dělíme podle způsobu výroby na ražené a tažené. Ražené lícové cihly se vyrábějí ve speciálních formách. Před vložením do formy se cihlářská hlína promísí s pískem, který zajistí, aby se hlína nepřilepila na stěnu formy. Písek se rovněž umisťuje do formy. Právě díky jeho barevnosti cihla později získá různorodé zabarvení. Hlína je do formy vtlačována a následně se cihly vypalují při teplotě okolo 1 000 °C. Pokud je hlína pro maximální naplnění do formy vtlačována raznicí, zůstává po ní specifická vanička. Takto vyrobené cihly disponují vysokou odolností vůči mrazu. Jsou vždy plné a mají 4 pohledové strany.
Čtěte také: Podrobný článek o aranžérských hlavách
Pásky, které se lepí nebo zavěšují pomocí kotev, vytvářejí dojem vyzdívaného lícového zdiva. Tento způsob se používá i u rekonstrukcí stávajících staveb, kde není možné provést klasickou přizdívku z lícových cihel. Samozřejmě je běžná i aplikace u novostaveb. Obložení pásky se řeší buď lepením nebo zavěšením pomocí speciálních příponek a roštů. Rychlejší a levnější způsob je lepení, které však má v porovnání se zavěšením kratší trvanlivost. Dalším handicapem může být paropropustnost, která je u lepení nižší.
Ideální je lícové zdivo upevňovat kotvami nebo rošty na předsazenou nosnou konstrukci. V tomto případě vzniká vzduchová mezera, která zajišťuje provětrání obvodového zdiva a má pozitivní vliv na vlhkost stěn. Zlepšuje tepelně izolační vlastnosti obvodových stěn a brání kondenzaci vodních par.
V případě, že je navržena obezdívka cihlami, provádí se přizdívka většinou v kombinaci s vkládáním tepelné izolace, čímž se zvyšují tepelně technické vlastnosti obvodového zdiva. I u tohoto způsobu je možné vytvořit vzduchovou odvětrávací mezeru, která zajistí provětrávání. Při vyzdívání obezdívky z lícových cihel se toto zdivo musí kotvit k nosné zdi, aby byla zajištěna stabilita. Kotvy se buď zazdívají při současném zdění obvodového a lícového zdiva, nebo se pro dodatečné uchycení používají speciální zarážecí hmoždinky.
Přírodní kámen
Přírodní kámen je ideálním stavebním materiálem, především pro svou odolnost vůči povětrnostním podmínkám a trvanlivost. Nabízí nekonečnou škálu barev, tvarů a textur, vzniklých působením minerálů při vytváření hornin. Dekorativnost přírodního kamene umožňuje jeho využití v exteriéru i v interiéru. Kombinace přírodního kamene s jinými materiály a výrobky působí vždy přirozeně a příjemně.
Vybrat si můžeme mezi andezitem, pískovcem, břidlicí, žulou, travertinem či čedičem. Přitom základním a nejhojněji užívaným druhem horniny vhodné pro obklady je právě andezit. Vznikal v třetihorách jako sopeční vyvřelina a je vhodný pro použití nejen v běžných, ale i v extrémních klimatických podmínkách, má totiž vynikající fyzikální i mechanické vlastnosti - odolnost proti mrazu, pevnost v tlaku bez ohledu na vlhkost a téměř nulovou nasákavost. Lepší vlastnosti má už jen žula. Andezit se upravuje ručním štípáním, štípe se na plotny nepravidelných tvarů a průměrů a třídí se podle tloušťky a druhu použití.
Čtěte také: jak vybrat mosazné vruty pro dekorativní spoje
Pískovec je velmi tvrdá vápenatá usazenina žlutavé barvy a je vhodný ke všem účelům, stejně jako andezit. Jelikož není porézní, prachové částice nechytá a nevyžaduje žádnou povrchovou úpravu ani při použití právě v exteriéru.
Historie Michnova paláce a Tyršova domu
Historie Tyršova domu je velmi dlouhá. Ve středověku zde stával hospodářský dvůr Luben, v jehož držení se vystřídalo několik ženských církevních řádů, zejména klášter sv. Anny, založený r. 1330 Eliškou Přemyslovnou, kam byly uvedeny dominikánky. Za husitů bylo vše vypáleno a zbořeno a oblast měla zcela venkovský ráz. Později se zmiňuje mlýn Huť a v domku v těchto místech bydlel po r. 1500 právník Viktorín Kornel ze Všehrd, jehož připomíná nedaleká Všehrdova ulice. Na konci 16. stol. si zde vybudoval dům či spíše letohrádek (Lusthaus), zahradní domek a vodárnu Jan Vchynský (Kinský) z Vchynic, karlštejnský purkrabí. Hlavní průčelí budovy bylo podle tehdejšího zvyku orientováno směrem k řece, zády ke komunikaci. Jihozápadní část objektu přistavěl pro další majitele stavitel Oldřich Avostalis.
V r. 1623 byl letohrádek prodán Pavlu Michnovi z Vacínova. On i jeho syn se snažil napodobit nedaleký Valdštejnský palác, a tak architekti Francesco Caratti a Pietro Colombo pro ně vybudovali stavbu ve slohu římských paláců 16. stol. s pěti trakty, velkým ozdobným rizalitem, předdvořím a vnitřním dvorem obklopeným lodžiemi. Tato stavba, zejména v části obrácené do zahrady, je jednou z nejlepších staveb raného baroka v českých zemích. Stejně ušlechtilé jsou i její sálové prostory, zdobené bohatými štukaturami, provedenými Domenicem Gallou.
Majitelé se měnili až r. 1767 zakoupil objekt rakouský erár pro vojenské účely a proměnil jej ve zbrojnici. Před zahájením záchrany Michnova paláce byl proveden důkladný architektonický průzkum, za vedení dr. Vojtěcha Birnbauma byly prostudovány historické prameny a starší veduty a podle nich byla provedena celková generální rekonstrukce, která zachránila vzácný objekt před zkázou.
Palác do dnešní podoby ze starších obytných domů vystavěli Michnové z Vacínova. Poté, co objekt prodali, střídal několik let majitele. Palác koupila ve zdevastovaném stavu v roce 1921 Československá obec sokolská, ta vypsala soutěž na projekt stavby Tyršova domu. Z 23 návrhů první cenu získal architekt František Krásný. Úplně nově se postavila budova tělocvičny, bazénu a hostelu. Severní a východní křídlo paláce se protáhlo, čímž došlo k uzavření severního nádvoří ze všech stran a tělocvična se propojila s Michnovým palácem. Před komplexem vzniklo letní cvičiště. Slavnostní otevření Tyršova domu proběhlo v roce 1925. Na oslavách byl přítomen i prezident T. G. Masaryk.
V zahradě byla přistavěna nová budova, v níž byly zřízeny dva sály pro cvičence, zimní plovárna a noclehárny. V bývalých Michnových konírnách vznikl Sokolský domov a restaurace Ve Staré zbrojnici. Kromě zřízeného Sokolského muzea byla v prvním patře starého traktu po nějakou dobu umístěna soukromá obrazárna Jiřího Karáska ze Lvovic, který ji v r. 1925 věnoval Československé obci sokolské. Později se stala součástí Památníku národního písemnictví. Sokolstvo přikoupilo v 30. letech i jednopatrovou budovu letohrádku nad Čertovkou, kde bývala v 19. stol. pobočná scéna tehdejšího Nosticova, dnes Stavovského, divadla.
Brzy po válce byla Československá obec sokolská komunisty zrušena a od r. 1953 objekt převzal stát, který zde otevřel Muzeum tělesné výchovy a sportu a většinu prostoru dal do užívání Československého svazu tělesné výchovy. Expozice muzea byla zrušena k 1. 4. 2003. Po r. 1989 získala celý areál v restituci Česká obec sokolská. Na 1. nádvoří byla osazena socha zakladatele sokolského hnutí dr. Miroslava Tyrše. Areál byl značně poškozen při katastrofální povodni.
V Tyršově domě dnes sídlí ústředí České obce sokolské, pražské župy a T. J. Sokol Kampa.
Perzekuce Sokola v Československu
Pomníku sokolům, jehož autorem je sochař Josef Nálepa, dominuje socha raněného sokola symbolizující účast členů České obce sokolské ve třech odbojích a násilné zákazy této organizace. Perzekuce Sokola, jehož činnost byla pro své demokratické principy zakázána již během první i druhé světové války (1915 a 1941), nastala krátce po převzetí moci komunisty. Spolková organizace s širokou členskou základnou (v době tříleté obnovy po nacistickém rozpuštění měla přes milion členů) a pěstovanou tradicí odkazující na zapojení sokolů do prvního a druhého odboje představovala pro komunistický režim značnou potenciální hrozbu.
Významným impulzem k eliminaci Sokola v jeho tradiční podobě a k perzekuci jeho představitelů byly zejména XI. všesokolský slet (19.-27. června) a vystoupení sokolské obce při pohřbu prezidenta Beneše (8. září), jedny z posledních masových demonstrací nekomunisticky smýšlející veřejnosti v roce 1948.
Československá obec sokolská byla jako všechny další masové organizace po únoru 1948 podrobena „očistě“ od „politické reakce“ a 1. ledna 1949 byly zrušeny sokolské župy, jež představovaly základní články struktury ČOS a také ohniska rezistence vůči „vyakčňování“ svých členů a funkcionářů a ingerenci státu do sokolských záležitostí. Prostřednictvím Sokola, jehož ústředí bylo ovládnuto komunisty již v březnu 1948, byl zahájen proces sjednocování a zánik jiných dosud samostatných tělovýchovných spolků.
V červenci 1949 byla sokolská organizace podřízena státu (zákonem o státní péči o tělesnou výchovu a sport) a na základě další zákonné úpravy upravující organizaci tělovýchovy v roce 1952 formálně zanikla. Sokolské hnutí se ve své původní podobě podařilo zachovat díky Ústředí československého sokolstva v zahraničí, na jehož činnosti se podílely osobnosti, které po únoru 1948 odešly do emigrace, jako náčelnice ČOS 1936-1938 a 1946-1948 Marie Provazníková či starosta ČOS z let 1945-1948 JUDr. Antonín Hřebík.
O obnovu Sokola se pokusili činovníci z bývalých jednot a žup během pražského jara, když 5. května 1968 na zasedání v Praze na Žofíně založili přípravný výbor pro obnovu sokolské organizace. Jejich snahu zastavil vpád vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následná normalizace.
tags: #sokolska #38 #hlava #na #fasade
