Tvorba a úpravy šraf a čar pro stavební výkresy v AutoCADu

Pro tvorbu stavebních výkresů je potřeba AutoCAD doplnit o stavební čáry a šrafy. Studijní opora je určena pro kreslení výkresů stavební části, zejména výkresů architektonicko-stavebního řešení.

Definice čar a šraf

Definice čáry je uložena v souboru s příponou LIN a načítá se do souboru DWG. Definice šrafy je v souboru s příponou PAT a je potřeba ji nahrát do vyhledávacích cest k podpůrným souborům. Definice čáry může odkazovat na soubory tvarů (SHX), které je pro správné zobrazení mít umístěny v některé z vyhledávacích cest k podpůrným souborům.

V sekci ke stažení najdete soubory s definicemi značek a čar v souladu s ČSN 01 3411 Mapy velkých měřítek. Metrické a komplexní typy čar dle ČSN 01 3411, které upravil Ivo Klepárník.

Tvorba vlastního šrafovacího vzoru

Tento příspěvek popisuje tvorbu vlastního šrafovacího vzoru, který si spolu s dalšími šrafovacími vzory si můžete stáhnout ze stránky Download sekce šrafy. Náhled vzorů najdete na konci článku. Definice šrafovacích vzorů jsou uloženy v samostatných souborech s příponou *.pat, které lze otevřít a editovat pomocí poznámkového bloku. Chceme-li si vytvořit vlastní šrafu, je nejvhodnější přidat ji do adresáře pats, případně do jakéhokoliv jiného adresáře, který najdeme v dialogu Options na kartě Files v položce Suport File Search Path. Pro editaci šrafy nebo napsání vlastní šrafy musíme používat takový textový editor, který nám do souboru nebude vkládat žádné formátovací znaky.

V příkladu si vytvoříme šrafovací vzor střešních tašek bobrovek se šupinovým krytím. Přitom je nutné upozornit, že AutoCAD neumožňuje definovat ve šrafách kružnici ani žádné jiné tvary kromě rovných úseček a teček. Oblouk bobrovky tedy nahradíme polovinou dvanáctiúhelníku. Abychom mohli šrafu správně nadefinovat, je nejlepší si ji nakreslit pomocí čar v AutoCADu. Dále budeme definovat první úsečku šrafy, která je na následujícím obrázku označena tučně. Kružnicí je označen počátek souřadného systému, který jsem pro definici šrafy zvolil a od kterého budeme měřit souřadnice jednotlivých entit šrafy.

Čtěte také: Moderní technologie v přepravě stavebnin

Příklad definice úseček šrafy

Na dalších řádkách jsou definovány jednotlivé entity šrafy. Jejich hodnoty jsou oddělené čárkami.

  • První čárka, kterou budeme definovat se tedy kreslí pod úhlem 0°, má souřadnice v bodě 0.241481 a 0, ve směru kreslení se opakuje po 0.241481 a ve směru kolmém po 0.418258.
  • Dále budeme definovat úsečku pod úhlem 30°, která má počátek v bodě 0.306187 a 0, ve směru kreslení se opakuje po 0.418258 a ve směr kolmém k úsečce po 0.241481. Délka kreslené části je 0.12941 a délka nekreslené části 0.288849.
  • Následuje úsečka pod úhlem 60° s počátkem v bodu 0.418258 a 0.064705, s opakováním ve směru kreslení 0.241481 a kolmém 0.418258. Délka kreslené části je 0.12941 a části nekreslené 0.353553.
  • Druhou polovinu začneme svislou čárkou pod úhlem 90° s počátkem v bodu 0 a 0.176777, která se ve směru kreslení opakuje po 0.418258 a ve směru kolmém po 0.241481. Délka kreslené části je 0.241481 a délka nekreslené je 0.595035.
  • Předposlední bude čárka pod úhlem 150° s počátkem v bodu 0.176777 a 0, která se ve směru kreslení opakuje po 0.418258 a ve směru kolmém po 0.241481. Délka kreslené části je 0.12941 a délka nekreslené části 0.707107.
  • Poslední úsečka je pod úhlem 300°. Abychom měli v souřadnicích alespoň jednu nulu, můžeme ale místo 300 napsat -60 a jako počátek vzít horní bod úsečky se souřadnicemi 0 a 0.176777. Úsečka se ve směru kreslení opakuje po 0.241481 a kolmo ke směru kreslení po 0.418258.

Aby bylo možné šrafu používat musí soubor na konci obsahovat ještě alespoň jeden prázdný řádek, takže poslední napsaný řádek nezapomeňte odentrovat. Jak je vidět z předchozího příkladu bývá při definice vlastních šraf největší problém najít takový vzor, v němž se budou jednotlivé úsečky co nejčastěji opakovat a pak správně najít opakující se dvojici. Při vytváření vlastních šraf je výhodné po každém napsaném řádku si takto nedokončenou šrafou zkusit něco vyšrafovat. Tím snadněji odhalíme případné chyby.

Všeobecné požadavky na stavební výkresy

Tato kapitola tvoří úvod do problematiky vytváření výkresů pozemních staveb - kreslení výkresů stavební části, tak jak je tato problematika prezentována českou státní normou ČSN 01 3420 z července 2004.

Výkresy stavebních objektů musí být jednoznačné, úplné, zřetelné a přehledné. Výkresy musí splňovat nároky nejen na obsahovou stránku, ale i na formální jakost výkresů, mezi něž patří vhodná volba formátu výkresu, měřítka zobrazovaných objektů, rozmístění prvků výkresu apod. Dále je třeba uvést další skutečnosti, které provázejí výkresovou dokumentaci. Rozvržení zobrazení, popisů, údajů na výkrese musí umožňovat snadnou a rychlou orientaci. Při návrhu rozmístění jednotlivých prvků vycházíme z ČSN EN ISO 9431. Obrazy včetně kót a popisů musí být umístěny tak, aby je bylo možno číst ve směru od dolního nebo pravého okraje výkresu.

Pokud některé grafické nebo písemné značky mají předepsanou polohu na výkrese (např. severem nahoře (tj. Situační výkresy stavebních objektů se mají orientovat severem nahoru. Na všech výkresech, kde je uveden výškopis (např. vrstevnice, výškové body, výškové kóty), vyjadřující nadmořské výšky, musí se nad popisovým polem označit použitý výškový systém. Nejmenší velikost obrazových prvků definujeme kvůli snadné čitelnosti a rozlišitelnosti údajů na výkrese. Nejmenší velikost písma dle tabulky +, platí pro celý výkres (včetně popisu v popisovém poli apod).

Čtěte také: normy pro výkresy betonových konstrukcí

Rozložení výkresu

  • 1 - obrazová plocha na výkresu (lze využít i plochu 3, 4 a 6)
  • 2 - popisové pole výkresu
  • 3 - nástavba popisového pole pro doplňující údaje (např. specifikace výrobků a prací, legendy, údaje o zkouškách, údaje o schválení výkresu, odkazy na souvisící výkresy, záznam o změnách na výkrese)
  • 4 - pokud plocha 3 nepostačuje pro zapsání údajů, využije se i tato plocha
  • 5 - razítko kontrol a technologických prověrek, údaje pro snímkování, umístění schématu kladu sekcí apod, u výkresů formátu A4 nastojato se tyto údaje umísťují nad popisové pole
  • 6 - vysvětlivky k výkresu, legendy apod.

Formáty výkresů

Základem je mezinárodní norma ISO 216 a ČSN EN ISO 5457, která mimo jiné definuje základní formáty výkresů. Všechny základní formáty téže řady jsou si geometricky podobná. Prodloužené formáty se tvoří zvětšením kratších stran základních formátů na hodnoty rovné násobkům jejich rozměrů. V případě potřeby (například u liniových staveb) lze vytvořit i výkresové listy pro formáty, které nemají obdélníkový tvar. Musí však vycházet z rozměrů základních nebo prodloužených formátů. Výkresy se skládají podle pravidel popsaných v ČSN 01 3111. Výkresy se skládají nejprve podél přehybů kolmých ke spodnímu okraji výkresu a potom podél přehybů rovnoběžných se spodním okrajem výkresu.

Měřítka výkresů

Měřítko základní se zapisuje do popisového pole. Měřítka obrazů odlišná od základního obrazu se píší nad příslušnými obrazy do okrouhlých závorkách za označení obrazu (pohledu, řezu, detailu).

Čáry ve výkresech

  • Plné čáry
  • Přerušované čáry
  • Střídavé čáry

Délka čárek, velikost teček, popř. čerchované čáry začínají a končí čárkou čáry se křižují čárkami, tečkované čáry tečkami čáry vzájemně navazují čárkami, tečkované čáry tečkami zlomy a ohyby tvoří vždy čárky, u tečkovaných čar tečky u rovnoběžných přerušovaných a střídavých čar umístěných blízko vedle sebe se mají čárky a mezery, popř. vložené obrazové prvky, vzájemně střídat. Kryjí-li se na obraze dvě nebo více čar různého druhu, je třeba zachovat hierarchii zobrazení.

Popisové pole

Pro vypracování popisového pole na technických výkresech a obdobných dokumentech platí ČSN ISO 7200. Šířka popisového pole nemá překročit 170mm, aby po složení výkresu zůstalo pole viditelné v celé své délce. Popisové pole se umísťuje do pravého dolního rohu kreslící plochy, nebo nad původní popisové pole v případě opravy. Popisové pole má obsahovat především tyto identifikační a administrativní údaje: označení zákonného vlastníka dokumentu (název a adresa, značka, logo. jména, popř. podpisy zpracovatelů, datumy, údaje o měřítku atd.

Značení materiálů

Grafické označení materiálu, které se uvádí pouze v plochách zobrazených v řezu, určuje jeho základní charakteristiku. Podrobnější údaje o druhu materiálu, jeho jakosti apod. se uvádějí v popisech (na výkresech, na odkazové čáře, ve specifikacích apod.) Převládající materiál se na výkresu nemusí graficky značit, popř. lze plochu v řezu označit všeobecným označením šikmými rovnoběžnými čarami (šrafováním) bez ohledu na druh materiálu. Konstrukce určené k vybourání se graficky označují tečkováním. V případě potřeby se konstrukce určené k vybourání označí sloučením označení pro materiál z tabulky 4 a označení pro vybourání. Vybarvují-li se výkresy, užívá se barevného značení uvedeného v tabulce 4. Konstrukce určené k vybourání se vybarvují žlutě. Zařizovací předměty se zobrazují jejich zjednodušeným obrysem v měřítku výkresu bez tvarových podrobností. Předměty, popř. části předmětů, které se nacházejí před rovinou řezu, se kreslí čárkovanou čarou. Grafické značky se užívají pro čísla položek, popř. pro označení zařizovacích předmětů.

Čtěte také: Role hloubkové penetrace

Barevné značení materiálů (příklad z Tabulky 4)

Materiál/Konstrukce Barevné označení
Konstrukce určené k vybourání Žlutá

Kótování

Zásady pro kótování na výkresech stavebních objektů (například délkové rozměry, výškové úrovně, velikosti sklonu) stanoví ČSN 01 3130, ČSN 01 3405, ČSN ISO 406. Pro určení rozměrů a polohy předmětů jsou rozhodující pouze kóty, tj. čísla určující požadovanou nebo skutečnou velikost rozměrů. Na výkrese se musí kótovat všechny rozměry, jichž je třeba k jednoznačnému geometrickému určení zobrazených předmětů, tj. kótuje se vždy od hran, stěn, rozhraní a pevných bodů, které bude možno na stavbě zjistit. Rovinné úhly ve stupních (úhlových), měřící jednotky se ke kótám vždy připisují (například 1°15´23“). Kótováním se rozumí souhrn pravidel a způsobů označování velikostí rozměrů a polohy jednotlivých prvků zobrazeného předmětu nezávisle na měřítku, v němž je předmět zobrazen.

Kótovací a pomocné čáry se kreslí tenkými plnými čarami (přímkami, nebo oblouky). Pomocné čáry se prodlouží za kótovací čáry o 2-4 mm. Kótovací čáry se mají ukončit na pomocné čáře, pokud je není třeba prodloužit pro zapsání kót, popř. pro nakreslení vnějších hraničních šipek. Při hraničení kótovacích čar úsečkami v průsečících s obrysovými čarami předmětu (konstrukce) musí se kótovací čára prodloužit za hraniční úsečku asi o 1-2mm. Při kótování se může mezi obrysovou čarou a pomocnou čarou vynechat mezera. Při kótovaní přímého délkového rozměru se čáry kreslí rovnoběžně s kótovaným rozměrem. Hraniční úsečky se kreslí tenkou plnou čarou skloněnou doprava (ve směru čtení) pod úhlem 45°. Hraniční šipky se kreslí tenkou plnou čarou a mohou být otevřené, uzavřené, nebo vyplněné.

Odkazové čáry

  • Jednoduchá: dokazuje na jeden popis, nebo jeden obraz.
  • Sdružená: dokazuje současně na více různých popisů.

Odkazová čára se má vést šikmo k hranám zobrazené konstrukce, popř. šikmo k čarám, od nichž vychází. Praporek, tj. vodorovná část odkazové čáry určená pro vepsání popisu, má být rovnoběžný s dolním okrajem výkresu. Jako odkazovou čáru lze použít i osu, která se na jednom konci ukončí kroužkem s vepsaným odkazem. Odkazová čára u několikavrstvých konstrukcí zobrazených v řezu má začínat výraznou tečkou v nejzazší vrstvě, na kterou se odkazuje. Sdruženou odkazovou čáru lze nahradit jednoduchou odkazovou čárou tehdy, je-li skladba konstrukce podrobně zakreslena nebo popsána na jiném místě zobrazeného objektu, nebo na jiném výkrese.

Velikost písma a psaní kót

Velikost písma (číslic, písmen) pro kótování stanoví tabulka 1 a druh číslic a písmen je zmíněn v kapitole 1.5 Písmo a popis. Při psaní kót se mnohaciferná čísla rozdělují na skupiny po třech číslicích, mezi nimiž je mezera. Při rozdělování se postupuje od desetinné čárky na obě strany (například: 2 353 876, nebo 23,678 32).

Kóty se zapisují:

  1. nad nepřerušenou kótovací čáru rovnoběžně s ní a poblíž středu kótovací čáry, nebo na odkazovou čáru.
  2. do mezery v přerušené kótovací čáře, přednostně uprostřed její délky, popř. do mezery v přerušené svislé a šikmé kótovací čáře a u vodorovné kótovací čáry nad tuto čáru.

Kóty musí být čitelné, proto se nesmí psát přes jakoukoliv čáru v obraze ani tak, aby čára (např. osa) kótu rozdělovala. Není-li možno psát kótu mimo obraz, musí se pro její napsání příslušné čáry obrazu přerušit. Pro napsání kóty ve šrafované ploše se šrafování přeruší.

Druhy kótování

  • Řetězové kótování.
  • Kótování do (jedné) společné základny.
  • Smíšené kótování.

Výškové kóty

V relativních hodnotách vyjádřených v metrech, relativní výška se vztahuje ke zvolené základní rovině označené ±0,000.

  • V půdorysech, popř. vodorovných ploch: se vepisují od obdélníku, nakreslených tenkou plnou čarou v kótované ploše, nebo na odkazové čáře.
  • Vodorovných hran: uvádějí se na odkazové čáře vycházející od hrany.
  • Bodů: uvádějí se na odkazové čáře vycházející od značky X, určující umístění bodu, v případě průsečíku obrysových hran se místo značky X, kreslí kroužek.
  • Ve svislých řezech, popř. v podélných profilech, na pohledech: se výškové kóty píší na odkazovou čáru vedenou od kótovací značky.

Další způsoby kótování: úhlů, oblouků, poloměrů, průměrů, sklonů, zkosení hran, potrubí, desek, tyčí, děr aj. jsou uvedeny v těchto normách ČSN 01 3130, ČSN 01 3405, ČSN ISO 406, nebo v publikaci: Technické kreslení podle ČSN a mezinárodních norem - Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství, J. Toman, Montanex a.s, 1995, ISBN 80-85780-27-5, strany 164-186.

Výkresy betonových konstrukcí

Norma platí pro kreslení betonových konstrukcí monolitických i montovaných a jejich části z betonu prostého, železového, předepjatého, lehkého, těžkého a pro kreslení zpřažených betonových konstrukcí. Rozsáhlá stavebně technická norma (70 stran) specifikuje všeobecné požadavky, výkresy tvarů, monolitických konstrukcí, tvarů stavebních dílců, výstuže, sestav dílců, montážní, podrobností aj. ČSN 01 3481 byla schválena 14.9.1987 a nabyla účinnosti od 1.9.1988. Objednat kompletní normu znamená objednat základní normu a všechny její dodatky (změny a opravy).

tags: #srafy #stavebnich #materialu #beton #prosty #technické

Oblíbené příspěvky: