Srovnání litého teraca a dlažby: Ideální podlaha pro vaši terasu

Při plánování nebo renovaci terasy je volba správné podlahy jedním z nejdůležitějších rozhodnutí. Mnoho faktorů ovlivňuje konečný vzhled, funkčnost a životnost terasy. Podíváme se na různé druhy podlah pro terasy, popíšeme faktory, které je třeba zvážit při výběru, a důležité informace o instalaci a údržbě.

Faktory ovlivňující výběr podlahy na terasu

Existuje několik materiálů, které můžete na terasovou podlahu použít, a každý z nich má své specifické vlastnosti. Při výběru je důležité zohlednit následující faktory:

• Různé druhy materiálů: Dřevo, kompozitní materiály, keramické dlaždice a betonové povrchy jsou pro terasové podlahy častou volbou.
• Počasí a klimatické podmínky: Zjistěte si, jaké klimatické podmínky bývají ve vašem regionu, jestli bude terasa často na dešti, vystavená slunečnímu záření a horku nebo naopak mrazu.
• Bezpečnost a protiskluzové vlastnosti: Pro terasy je důležité zvolit podlahu s protiskluzovými vlastnostmi pro minimalizaci rizika úrazů způsobených uklouznutím.
• Nároky na údržbu: Pro různé materiály je třeba zajistit určitou úroveň údržby.

Přehled oblíbených materiálů pro terasy

Existuje několik oblíbených materiálů, které zákazníci na terasu často vybírají:

Dřevěné podlahy

Dřevěné podlahy pomáhají na terase navodit příjemnou, přírodní atmosféru. Jsou tradiční a elegantní volbou. Existuje mnoho druhů dřeva, které se mohou lišit v odolnosti a vzhledu. Obzvlášť hezky vypadá dřevěná podlaha na terasu z exotických dřevin, jako je sibiřský modřín, Garapa, Merbau, známé také jako Molucké železné dřevo nebo třeba Ipe - brazilský teak či železné dřevo, které pochází ze střední a Jižní Ameriky. Dřevěné podlahy je potřeba pravidelně udržovat, ale tomu by mělo ještě předcházet ošetření proti škůdcům a hnilobě. Po určité době používání bývá nutné zajistit obnovu dřevěných podlah, jako je broušení, olejování či lakování, aby se udržely v dobrém stavu.

Kamenné podlahy

Kámen je odolný, trvanlivý a má jedinečný vzhled. Každý přírodní kámen je originální, takže žádné dvě kamenné terasy nebudou stejné. Kamenné podlahy na terase jsou oblíbené díky své odolnosti a pěkné podobě. Jako přírodní materiál dodává kámen terase jedinečný, elegantní vzhled a přitom je schopný vydržet extrémní povětrnostní podmínky i těžké zatížení. Existuje mnoho druhů kamene, které můžete vybrat pro svou terasu, například břidlice, vápenec, žula, pískovec. Kamenné podlahy mají však rovněž své nevýhody. Mohou být kluzké, když jsou mokré. Kámen je také tvrdý a nepohodlný na chůzi nebo stání po delší dobu. Instalace kamenné podlahy bývá nákladná a časově náročnější.

Čtěte také: Průvodce výběrem Primalex barev

Keramické dlaždice

Venkovní mrazuvzdorné keramické dlaždice jsou trvanlivé a odolné vůči povětrnostním podmínkám. Mají širokou škálu vzorů a barev, které mohou vzhled terasy zpestřit. Keramické dlaždice jsou populární volbou pro terasy díky svému vzhledu, odolnosti a snadné údržbě. Můžete snadno najít dlaždice, které se hodí k designu vaší terasy a domu. Nicméně i keramické dlaždice mají své nevýhody. Bývají kluzké, když jsou mokré a některé typy dlaždic jsou náchylné poškození v důsledku nárazu nebo extrémních teplot. V případě chybné pokládky se mohou časem uvolnit či popraskat. Keramické dlaždice také nemusí být příliš příjemným materiálem na dotek, na což je třeba myslet, pokud plánujete na terase pobývat naboso.

Betonové povrchy

Podlahový beton se míchá většinou přímo na místě a nalévá rovnou na plochu terasy na připravený podklad, kde jej necháte vytvrdnout. Díky tomu lze vytvářet různé tvary, textury a designy, což umožňuje individuální přizpůsobení podle vašich specifických požadavků a vkusu. Betonová litá podlaha je odolná vlivům počasí, snadno se udržuje a je dlouhodobě trvanlivá. Ale pokud je nesprávně realizovaná, může praskat nebo se deformovat. Všechny tvrdé podlahy z betonu, kamene, dlažby zpravidla působí chladivě, což nemusí být žádoucí v chladnějších jarních a podzimních dnech.

Kompozitní materiály (WPC)

Kompozitní materiály, jako je dřevo-plastový kompozit, mohou mít vzhled dřeva s nižšími nároky na údržbu. WPC znamená Wood-Plastic Composite, což je směs dřeva a plastu neboli zjednodušeně dřevoplast. Výsledkem je produkt, který je extrémně odolný vůči povětrnostním vlivům a škůdcům. To jej činí ideálním pro použití v exteriéru na terasy, ale i pro použití na ploty nebo výrobu venkovního nábytku.

Teraco: Umělý kámen s historií a moderními možnostmi

Když se řekne podlaha, napadne většinu lidí dlažba, dřevo, případně PVC. Pojem teraco není až tak známý a přesto podlahu z tohoto materiálu potkáte denně hlavně v prostorách veřejných budov jako jsou školy či úřady. Teraco je přitom vhodné také do prostor pro bydlení a hodí se i do moderního interiéru. Možná při návštěvě muzea, úřadu nebo činžovního domu ve staré zástavbě obdivujete složité ornamenty a rozmanité barvy podlah, které bývají u těchto budov vytvořené z teraca.

Co je teraco?

Teraco, někdy také označované jako umělý kámen, je v podstatě směs imitující kámen, tvořená z pojiva (cementu), ušlechtilých kamenných drtí (mramor, křemen, žula) a barviv, která se lije přímo na místě pokládky. Následně se povrch brousí pro vytvoření lesklých ploch a upravuje tak, aby vynikla struktura použité kamenné drtě a barevnost materiálu. Dříve se používalo především teraco lité na místě pokládky a následně broušené, či jinak povrchově upravené tak, aby vynikla jeho kresba.

Čtěte také: Dokonalá bělost s Primalex Polar

Pozor, teracová podlaha je zcela odlišná od terakotové, tvořené z pálené hlíny. Obecně se můžete setkat i s názvem terasová nebo terrazzová dlažba. Nejběžnější je ale označení teracová. Není mezi tím rozdíl. Nepleťte ale teracovou s terakotovou - ta je z pálené hlíny, červená a s hrubým povrchem.

Historie teraca

Teraco patří mezi vůbec nejstarší konstrukce podlah. Setkáváme se s ní již u staveb postavených před 4000 lety. Tehdy se používalo často ve spojení s mozaikou. Její původ musíme hledat v Malé Asii, v Turecku v Ceyönü Tepesi byla nalezena jemně broušená teracová podlaha barvená hematitem do hnědočervena pocházející z doby 7000 let před Kristem. Známé jsou také teracové podlahy z Říma, z Pompejí. Ve starém Římě se označovala jako teracová mozaika nebo také „pavimentum testaceum“ (z latinského testa = cihla a lavore = dusati, tlouci). Plinius ji nazývá lithostroton, což v řečtině znamená kamenná drť. Toto označení se pak spíše používalo pro podlahy z hrubšího materiálu, plněné většími kaménky nebo oblázky či valounky, popř. úlomky plochých kamenů - na rozdíl od teraca, které bylo drobného zrna. Vitruvius uvádí také postup přípravy - směs dusaného vápna, písku, drcených cihel a drobné kamenné drti se nakládala na pískový podklad ve dvou vrstvách - jako spodní podlaha z chudší maltové směsi a jako pochozí vrstva bohatší na pojivo. Římané pro ni s oblibou užívali přírodní hydraulická pojiva - pucolánové nebo tufové cementy - proto se u těchto podlah jeví pojivo jako nejtmavší složka, kdežto kamenná drť, zvláště pokud bylo použito úlomků mramoru, je světlá. Svrchní, pochozí vrstva se rovnala válcováním a po důkladném vytvrdnutí se brousila brusnými kameny a leštila pemzovým práškem.

Již ve starém Římě se začaly dělat teracové podlahy zdobené jednoduchými, většinou geometrickými vzory, vytvářenými užitím drcených pestrobarevných mramorů - k vytváření ornamentů se používaly šablony a jednotlivé úseky se oddělovaly pomocí olověných pásků. Aby se usnadnilo nevyhnutelné broušení, vybíraly se z kamenné drti spíše ploché než kulaté kamínky. Technika teracových podlah se v Itálii udržela celá staletí, jsou doloženy v gotických palácích a samozřejmě se plně rozvinula opět za renesance v 15. a 16. století. Přední stavitelé a architekti renesance je s oblibou užívali pro podlahy velkých prostorů a veřejných místností, ale i pro podlahy vil předních renesančních velmožů. Např. Andrea Palladio vyzdobil teracovou podlahou známou vilu Rotonda ve Vicenze (1590), Vicenzo Scamozzo ji vytvořil v Padově ve vile Molin (1597). V 18. století, zejména v Benátkách, se ujal zvyk přidávat do dusané směsi pestré barevné příměsi. Severně od Alp se technika teracových podlah obnovovala velmi pomalu, ač na počátku 18. století na ni poukázal ve svém spise o stavebním umění a architektuře německý teoretik Leonhard Christoph Sturm, avšak bez podstatné odezvy. Teprve období historismu v polovině 19. století přineslo opět oblibu a s ní spojené širší použití teracových podlah, které ovšem zpočátku museli provádět italští mistři. Novodobé teraco se ovšem na konci 19. století připravovalo z cementové mazaniny, a to ve dvou vrstvách, spodního základu a horní, asi 1,5 cm silné pochozí vrstvy, složené z 1 dílu cementu a 1,5 dílu kameniva. Po naložení se rovnala válcem, a pak se uhlazovala kovovými hladítky. Po třech až čtyřech dnech se začala brousit nahrubo, špachtlovala se a znovu jemně za mokra brousila.

Teraco má dlouhou historii, s podlahami z teraca se setkáváme i u staveb starých několik tisíc let. To, že se dochovaly až do dnešní doby, svědčí o odolnosti a trvanlivosti tohoto materiálu. Velmi hojně se teraco využívalo při stavebních pracích ještě v první třetině dvacátého století, kde nacházelo uplatnění hlavně jako podlahová krytina v halách, chodbách, vstupních prostorách či podestách veřejných i soukromých budov, tvořily se z něj schodiště, omítky, ale také náhrobní kameny. Většina lidí ho bude znát z doby školní docházky, protože z něj byly tvořeny podlahy na školních chodbách. Jedním z nejznámějších příkladů teracové dlažby je hollywoodský chodník slávy.

Kdyžbyste se mohli vrátit o dvě tři generace zpátky, viděli byste teracové dlažby snad všude. Proto se nám lidově řečeno přejedly. Jenže dnes se designéři a architekti k teracu zase vrací. Asi vědí proč. Nemusíte ho dlouho hledat, stačí si projít některé prvorepublikové domy a budete žasnout, v mnoha se totiž dochovalo ještě původní teraco. Jenže po 2. světové válce se u nás nadužívalo, a čeho je moc, toho si člověk neváží. Uplatňovalo se ve veřejných částech objektů, kde se pohybovalo hodně lidí, stejně v exteriérech. A hlavně v poněkud fádním šedém provedení. Po chuti mnoha lidem není ani to, že teraco se často používalo a dodnes používá na hroby. Ale právě z nich si můžeme, minimálně z pohledu trvanlivosti, vzít příklad. Když teraco vidíte v místech, kde opravdu dostává zabrat, v interiéru nemůže jít o špatnou volbu. Bavíme se o jedné z nejodolnějších podlahovin, která si rozumí s podlahovým topením.

Čtěte také: Jak vybrat nejlepší materiál pro tepelnou izolaci zdiva?

Výroba a vlastnosti teraca

Teraco se vyrábí z převažujícího podílu kamenné drti (například z mramoru, žuly, křemene či jiných), pojiv a barviv, následně se povrchově upravuje a ošetřuje. Asi od konce 19. století se do směsi začal dávat cement, což platí dodnes. Nebo se používá modernější epoxidové pojivo, což je výhodné i z pohledu tloušťky podlahy (s epoxidem může být podlaha nižší, což je podstatné u rekonstrukcí bytů a domů). Kresbu teracových dlažeb tvoří mramorová, teracová nebo vápencová drť různých barev a frakcí. Pevnost dlažeb je dána cementovým jádrem, pro jehož výrobu se používá portlandských šedých i bílých cementů. Teracová dlažba je vyráběna jako jednovrstvá nebo dvouvrstvá. Nášlapnou vrstvu tvoří teracová drť a různě barvený cementový tmel, podkladní vrstva je z říčního písku a portlandského cementu. Teraco je převážně přírodní materiál, kdy cca 70% hmotnosti každého prvku je teracová či mramorová drť, různých barev, frakcí a tvarů. Pojivem je portlandský cement, bílý nebo šedý.

Základními vlastnostmi teraca a teracové dlažby jsou pevnost a tvrdost, ale také krása a barevnost, které jsou dány použitým materiálem, teracovými či kamennými drtěmi s využitím moderních technologií. Teracová podlaha má mnoho výhodných vlastností, i když se jedná pouze o napodobeninu přírodního kamene. Kamenná drť, která tvoří podstatnou součást, mu propůjčuje vysokou odolnost při zatížení i proti mechanickému poškození. Tento trvanlivý materiál je odolný vůči zatížení, odření či vlhkosti (vodě), což se v koupelně hodí. Stejně jako jeho protiskluzové vlastnosti. Vysoká únosnost a odolnost proti bodovému zatížení. Vysoká provozní houževnatost a povrchová odolnost, kterou dlaždice přebírá ze svého základního materiálu, kterým je kámen.

Při použití litého teraca nevznikají spáry, podlaha je celistvá, což zjednodušuje údržbu a úklid. Odolnost povrchu se ještě zvýší impregnací a voskováním, které se musí pravidelně obnovovat. Co naopak materiálu nesvědčí jsou čistící přípravky s přídavkem kyselin, které by znehodnotily obsažené složky na bázi vápence. Teracová dlažba je především díky vlastnostem vstupních surovin na bázi vápence málo odolná vůči kyselinám, které její povrch narušují.

Variabilita a design teraca

Teraco umožňuje tvorbu libovolných vzorů. V současnosti se v novostavbách s teracem setkáváme jen zřídka, bývá nahrazován nejčastěji dlažbou nebo PVC, což je škoda, protože teraco je materiál nadčasový a odolný. Je vhodné zejména do chodeb, na balkóny i terasy, vynikne však i v kuchyních a koupelnách. Velkou výhodou teraca je rozmanitost, kterou materiál poskytuje. Výsledný vzhled hmoty závisí na složení výchozí směsi, rozhoduje tedy druh použité drtě, velikost zrn, jejich počet i barevné odstíny, taktéž použité barvivo apod. Díky velké variabilitě se dá dosáhnout nejrůznějších odstínů a vzhledů konečného povrchu, vytvářet rozmanité geometrické obrazce a tvary, ale i květiny či mozaiky, je možné vkládat jiné materiály jako např. sklo a kov. Moderní stavební metody navíc umožňují použití teracových dlažeb, které zkracují dobu pokládky podlahy a přitom zachovávají vysokou kvalitu a pevnost povrchu.

Soudobý design teraca překvapí jak barevností, tak velikostí kamenné drti, a právě tím se stává originální. Odstíny kamenné drti i samotných barviv se dají libovolně kombinovat. Kdepak stále šedé, nabízí se i s černým základem, nebo třeba zeleným, béžovým, červeným a ani za růžovou variaci se nikdo nebude stydět. Proto podlahu nebo i obklady v koupelně, stejně jako desky pod umyvadlo, z teraca můžete mít i vy. V porovnání s kamenem jako třeba mramor slibuje v interiéru další výhodu, není totiž pocitově tak chladné.

Využití teraca

Kromě podlah je možné materiál teraco využít také na další interiérové doplňky, jako jsou teracové obklady schodů, parapetní desky, teracové ukončovací prvky v interiérech. Slouží i ke konstrukci dalších prvků v interiéru, jako jsou teracové obklady, parapetní desky a jiné interiérové doplňky. Kromě technických parametrů je výhodou teracové dlažby a dalších teracových výrobků i velká variabilita ve vzorech a barvách. Zajímavá, i když někdy opomíjená je i další výhodná vlastnost teracové dlažby - jde o možnost výroby různých doplňků stejné kresby, barvy a vzoru, jako je dlažba, ve stejném rozměru a potřebném tvaru. Jde zejména o výrobu schodišťových obkladů, parapetních desek a různých krajových prvků.

Teracových výrobků z šedého betonu se využívá převážně v průmyslových prostorách, garážích a v exteriéru. Teracové výrobky z bílého cementu s možností přibarvení do hmoty se nejčastěji používají v interiéru. Pro vnější plochy, terasy, okolí bazénů lze využít teracovou dlažbu s reliéfem. Teraco se používá hlavně na podlahy, komfort zvyšuje v kombinaci s podlahovým vytápěním.

Teracové schodišťové stupně mají v České republice bohatou historii. K rozšíření jejich výroby došlo zejména po 1. světové válce; do konce roku 1989 existovalo na území ČR pouze několik provozů, kde se schodišťové stupně vyráběly. V současnosti nabízejí schodišťové teracové stupně i další tuzemští výrobci, kteří postupně svůj sortiment rozšiřují a přizpůsobují se soudobým požadavkům zákazníků.

Litá teracová podlaha vs. teracová dlažba

Teracová podlaha je monolitická podlahovina, která vznikne vybroušením zhutněné (od 10 mm) vrstvy betonu složeného ze směsi hydraulického pojiva (cementu), vhodných druhů a frakcí kameniva, příměsí, přísad a záměsové vody. Betonová směs pro zhotovení teracové podlahy se většinou připravuje bezprostředně v místě její aplikace v talířových míchačkách s nuceným mícháním, a to z předem připravených směsí nebo smícháním komponentů přímo na staveništi. To samozřejmě zvyšuje požadavky na přesné dávkování komponentů, odbornou znalost problematiky technologie provádění teracových podlah a technologie samotného betonu. Jen u velmi malé skupiny prováděcích firem je možné vidět odborný proškolený personál, kvalitně připravené technické listy a zpracované technologické postupy.

Teracové podlahy s hydraulickým pojivem se ukládají na kvalitně vyprojektovanou a zhotovenou podkladní betonovou vrstvu. Před pokládkou teracové vrstvy se podkladní vrstva důkladně očistí a doporučuje se vytvoření adhezního můstku pro dosažení vyšší adheze obou vrstev. Broušení teracových podlah se provádí po jejich zatvrdnutí a podle míry zhutnění následuje zatmelení. Po zatvrdnutí tmele se provede konečné přebroušení. Teracové podlahy se samozřejmě po dobu jejich zrání ošetřují, tak aby nedocházelo k nadměrnému a nerovnoměrnému odpařování záměsové vody. Podlahovina je schopná vyrovnat i případné větší lokální nerovnosti podkladu. Pro dosažení požadovaného vzhledu realizovaného záměru se minimálně po 24 hodinách vytvrzení podlahy provádí plošné broušení povrchu speciálními diamantovými nástroji. Povrch je ve standardním provedení polomatný s dekorativní strukturou typu teraca podle volby a zrnitosti barevných plniv a pigmentace polymerbetonové matrice. Podlahovina se klade zpravidla na betonový podklad vyhovujících vlastností, upravený bezrozpouštědlovým penetračním a spojovacím nátěrem. Epoxidové teracové podlahy jsou odbornými firmami projektovány k dosažení vysoké funkční bezpečnosti z hlediska napětí, která vznikají v podlahovinách v důsledku rozdílných objemových změn podkladu a nanášené vrstvy. Barevnost pojivé složky podlahoviny není prakticky nijak omezena. Podmínkou úspěšné realizace teracové podlahoviny je kvalitní, celistvý betonový podklad.

Teracová dlažba - přiměřeně hutný prvek stejného tvaru a tloušťky vyráběný z betonových směsí. Jedná se o jednovrstvou nebo dvouvrstvou nevyztuženou dlaždici vyráběnou zejména vysokotlakým vibrolisováním. Lícová plocha určená jako viditelná je broušená s dekorativními vzory, kterých se dosahuje různými skladbami cementů, kameniva a barevných pigmentů. Teracová dlažba patří v současnosti stále mezi jednu z nejrozšířenějších podlahových krytin. I tento výrobek má v naší zemi velkou tradici. Svým uživatelům dává možnost kromě pořízení pevného, odolného a cenově dostupného stavebního materiálu také celou řadu barevných řešení pro realizaci každého záměru. Technologie používané pro jejich průmyslovou výrobu jsou i v České republice neustále modernizovány a dovolují výrobcům nová zlepšování, která se projevují zejména ve zvyšování kvality, ale i například ve snižování tloušťky teracových dlažeb. Teracové dlaždice pro venkovní použití se liší od betonových dlažebních desek - ČSN EN 1339 Betonové dlažební desky. Hlavní rozdíly jsou, že EN 13748-2 upřednostňuje vzhled a zakládá na rozdílných vlastnostech.

Dříve bylo běžné, že se teraco vylilo přímo v místnosti na dobře připravený podklad a vznikla jednolitá podlaha bez spár. Což je samozřejmě možné i dnes. Jde o náročné provedení, ale výsledek bude napohled i na dotek unikátní. A údržba je jednoduše geniální, stačí voda a mýdlový čistič. Finančně dostupnější je však podlaha z teracové dlažby, také pokládka bude mnohem jednodušší.

Příprava podkladu pro podlahu na terasu

Příprava podkladu pro podlahu na terasu je klíčovým krokem. Zajistí stabilitu a dlouhou životnost konstrukce terasy. Pro základní orientaci uvádíme postup v jednoduchých krocích, když chcete terasu realizovat na „zelené louce“:

1. Vyrovnání povrchu: Pokud je povrch nerovný, vyrovnejte jej. To můžete udělat ručně pomocí krumpáče a lopaty nebo mechanicky pomocí malého buldozeru. Je důležité zajistit, aby byl povrch co nejrovnější.
2. Zhutnění povrchu: Jakmile je povrch vyrovnaný, je důležité jej zhutnit. Díky tomu bude podklad pevný a stabilní.
3. Instalace drenáže: Pro zabránění hromadění vody pod podlahou instalujte drenáž. Ta se může skládat z drenážních trubek nebo hrubého kameniva. Někdy stačí vytvořit mírný sklon pro odtok vody.
4. Podkladová vrstva: Podkladová vrstva, jako je štěrk nebo jemné kamenivo či písek, rozprostřete na povrchu a také zhutněte. Tato vrstva ještě vylepší stabilitu a pomůže s odvodněním. Zde už však záleží, jakou přesně terasu realizujete.
5. Hydroizolace: V některých případech, jako je plánovaná pokládka betonové podlahy nebo dlažby, bývá zapotřebí řešit i vrstvu hydroizolace.

Pamatujte na to, že příprava podkladu může být časově náročná, ale je důležitá. Je dobré mít potřebné znalosti a výbavu.

tags: #srovnani #lite #teraco #a #dlazba #informace

Oblíbené příspěvky:

• Materiály pro hydroizolaci střech
• Zjistěte vše o typech drážek a použití plochých vrutů
• Montáž solárních panelů na plechovou krytinu: kompletní návod
• Přečtěte si o životnosti PVC v kanalizaci
• Typy přechodových lišt pro dveřní prahy