Srovnání omítek a postup přípravy podkladu pod obklad

Koupelna je z hlediska vyšší vlhkosti specifickým prostorem v domě. Logicky pak nejeden stavebník stojí před otázkou, jakým způsobem se k omítání postavit, zejména pokud plánuje pokládku obkladů. Pod obklady by měl být pevný, rovný a suchý podklad. I v případě precizně vyzděných stěn je třeba povrch pod obklady a hydroizolační stěrky vyrovnat.

Typy omítek a jejich vlastnosti

Omítka je vrstva materiálu nanesená na stěnu, kterou poté zpevňuje a chrání. Dále také vyrovnává spáry, díry a veškeré nepravidelnosti. Omítky se liší pevností, složením, ale hlavně i paropropustností. Pro méně exponované rovné povrchy lze použít vápennou maltu, která však má nižší pevnost a přídržnost a je více nasákavá, proto ji nelze použít do prostorů se zvýšenou vlhkostí.

Z hlediska místností s trvale vyšší vlhkostí, jako jsou koupelny a sprchy, je ideálním řešením použití disperzních směsí, případně klasické a léty prověřené vápenocementové omítky. Tyto omítky mohou být hydrofobizovány (stávají se vodoodpudivé), některé druhy mohou být dokonce omyvatelné. Na vápenocementové omítky lze bez problémů lepit keramický obklad.

Stále častěji dnes ale stavebníci sahají po omítkách sádrových nebo vápenosádrových, které se používají jako jednovrstvé a mají několik výhod. Tou první je jejich sametově hladký povrch, druhou pak přirozená regulace vlhkosti, která zajistí lepší mikroklima v interiéru. Poslední zmíněné ale může být právě u koupelen na škodu, protože pokud do sebe sádrová omítka příliš často nasává velkou vzdušnou vlhkost a nestihne jí tzv. vydýchat, může dojít k její degradaci. Přesto není nutné se jí v této místnosti vyhýbat. Pokud se sádrové hmoty použijí v koupelnách a sprchách, musí být opatřeny keramickým obkladem, aby se zamezilo vniku vody do hmoty. Běžná vlhkost sádrovým hmotám nevadí, nesmí však přesáhnout rosný bod. Na tyto omítky se vztahuje norma EN 13279.

Sádrové pojivo je vysoce progresivní materiál, který zkracuje čas výstavby, neboť k tvrdnutí potřebuje velice krátkou dobu. Umožňuje provádění některých pracovních operací, které nejsou s hmotami na jiné bázi možné, jako je např. provádění vyrovnávací jádrové a štukové vrstvy v jednom pracovním kroku nezávisle na tloušťce vrstvy nebo zkrácení, popř. vynechání přestávek mezi jednotlivými pracovními operacemi.

Čtěte také: Průvodce výběrem Primalex barev

Speciální omítky

• Sanační omítky: Používají se pro omítání vlhkého nebo poškozeného zdiva a hodí se do sklepení a míst, které se potýkají s vlhkostí stěn. Dokáží zachycovat soli a zabraňovat tak vzniku silných výkvětů.
• Tepelněizolační omítky: Používají se pro zlepšení tepelné izolace vnitřních i venkovních ploch. Jsou velice prodyšné, mají minimální smrštění a nejsou náchylné k praskání.

Příprava podkladu pod obklady

Příprava podkladu je jedním z nejdůležitějších úkolů při omítání i před pokládkou obkladů. Zeď musí být suchá, čistá, bez prachu a trhlin. Staré nátěry a nečistoty je třeba odstranit, aby lepidlo dobře přilnulo. Pokud je zeď čerstvě vyzděna, je nutné ji nechat chvíli vyschnout.

Pro nově obloženou koupelnu, kde zůstalo staré lepidlo a místy upadla celá omítka až na cihlu, je třeba postupovat následovně:

1. Odstranění starých vrstev: Osekejte veškeré staré lepidlo a omítku, která nedrží. Pokud je zeď velmi nerovná, nebo jsou hluboké stopy po příčkách a rozvodech, je vhodné omlátit celou omítku až na cihlu do výšky plánovaného obkladu.
2. Vyrovnání povrchu: I v případě precizně vyzděných stěn je třeba povrch pod obklady a hydroizolační stěrky vyrovnat. To lze provést například stěrkou, nebo jádrovou omítkou.
3. Příprava na omítání: Pokud jsou spáry po zdění hlubší než 10 mm, je nutno použít cementovou postřikovou maltu o přídržnosti min. 0,3 MPa. Tato řídká malta plní spojovací funkci mezi omítkou a zdivem. Spotřeba této řídké malty je cca 4 kg·m^-2.
4. Nanášení jádrové omítky: Druhá vrstva plní vyrovnávací funkci a provádí se z jádrových vápenocementových omítkových směsí. Omítky se dodávají v úpravě pro strojní nebo ruční zpracování. Podle rovinnosti zdiva se vybere typ omítky. Pro správnou funkci omítky je nutné dosáhnout patřičné tloušťky okolo 1,5 cm. Stěnu vždy omítejte od spodu nahoru.
5. Zpevnění: Všechny styky dvou různých podkladních materiálů (beton-cihla, pórobeton-cihla, heraklit-cihla apod.) by měly být vyztuženy rabitzovým pletivem nebo alkalivzdornou sklotextilní síťovinou s velikostí ok cca 8 x 8 mm. Výztuž se klade do jádrové omítky pod její povrch (krytí min. 3 mm), maximálně však do 1/3 tloušťky pod její povrch.

Omítání vyžaduje zručnost a cvik. Nezapomeňte, že omítání nelze provádět za všech teplotních podmínek. Většinou se jedná o teploty od 5 do 35 °C. S nízkou teplotou může dojít k narušení struktury a následnému opadání omítky. Vnitřní omítky se provádějí nejdříve po dvou měsících od vyzdění stavby, když je zdicí malta dostatečně vyzrála a vlhkost zdiva nepřekračuje stanovenou mez.

Hydroizolace v koupelnách

Všude, kde hrozí riziko odstřikující vody, je nezbytně nutné aplikovat hydroizolační stěrku. Zejména u sádrových omítek je ale vhodné ji aplikovat v celé ploše stěn (i podlahy), protože by se kvůli vysoké vlhkosti vzduchu a kondenzaci par mohly plísně a vlhnutí zdiva objevit i tam, kde k přímému styku s vodou nedochází. Právě u sádrových omítek je vhodné toto pravidlo respektovat, aby hydroizolace stěnu opravdu dokonale uzavřela, ochránila stavební konstrukce před působením vody a prodloužila tak jejich životnost. Na zaschlou hydroizolaci je pak možné lepit obklady.

Nanášení omítek a stěrek

Jádrová omítka

Jádrové omítky nanášejte na navlhčený podklad. Zdivo proto nejprve pokropte vodou. Ve většině případů je potřeba nanést i „špric“ neboli podhoz - řídký nástřik ze směsi cementu a písku. Před samotným omítáním připevněte na stěnu latě, tzv. omítnice, které si pomocí provázku vyrovnáte. Tyto omítnice vám pomohou udržet stejnou tloušťku omítky a pomohou vám tak vytvořit rovný povrch. Naneste rovnoměrnou tloušťku omítky na stěnu. Ihned po nahození ji postupně strhávejte latí - díky omítníkům bude rovnoměrně nanesená po celé ploše. Po omítnutí celé plochy omítníky vyjměte a přidejte maltu do míst, kde se vytvořily rýhy.

Čtěte také: Dokonalá bělost s Primalex Polar

Štukatérské práce a finální úpravy

Pro konečnou vrstvu tvořící podklad pro malbu se používá štuková vápenná nebo vápenocementová omítka s velmi jemnou zrnitostí do cca 0,5 mm nebo jen jemnou zrnitostí do cca 1 mm, která se upravuje filcováním. Štukovou omítku nanášíme na navlhčenou jádrovou omítku. Natahuje se v tenké vrstvě pomocí ocelového hladítka. Poté nechte omítku zavadnout až na 40 minut. Další fází je uhlazení, které provedete pěnovým či molitanovým hladítkem mírně namočeným ve vodě.

Vedle štukových omítek je v sortimentu celá řada stěrek, které mohou představovat finální povrch. Jsou zde například omítky silikátové, akrylátové i dekorativní. Vnitřní omítky představují zcela samostatnou dimenzi možností, které do interiéru můžete přinést. Namátkou lze použít plastické stěrky pro vytvoření reliéfu, nebo tzv. benátský štuk, který připomíná mramor.

Časové aspekty a kvalita omítek

Aby omítky splňovaly přísné požadavky z hlediska funkčnosti i vzhledu, musí být vícevrstvé. Nejtlustší vrstvu, která si poradí i s velkými nerovnostmi, tvoří jádrová omítka. Kromě srovnání plochy zajistí také dostatečnou pevnost a odolnost povrchu. Platí, že čím silnější vrstvu omítky budete nanášet, tím větší zrno by měla mít. Na výběr máte ze 3 základních hrubostí (velikostí zrna) - 1 mm, 2 mm a 4 mm.

Každá vrstva omítky, která tvoří podklad pro další vrstvu, musí zrát určitou dobu. Postřik, podhoz, přednástřik či špric by měl zrát 2 až 3 dny, všechny druhy omítek pak jeden den na každý jeden milimetr tloušťky, nejméně však 14 dní, a to i při minimální tloušťce jedné vrstvy 10 mm. Doba zrání závisí na okolní teplotě i vzdušné vlhkosti. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů.

Důsledkem časově napjatých smluv o dodávkách stavebního díla jsou nutně i vady povrchových úprav zděných konstrukcí, jejichž příčinou je ve většině případů nedodržení technologických postupů při jejich provádění. Omítky jsou náchylné ke vzniku poruch, které mohou snižovat estetickou hodnotu (vzhled) díla, případně mohou ovlivnit kvalitu konstrukcí (např. zatékáním vody) a vznik následných poruch.

Čtěte také: Jak vybrat nejlepší materiál pro tepelnou izolaci zdiva?

Tabulka: Srovnání typů omítek

tags: #srovnani #omitky #pod #obklad #postup

Oblíbené příspěvky:

• Trapézové a vlnité PVC desky ONDEX
• Rozšíření úložného prostoru v autobusech
• Vše o obkladových panelech do kuchyně
• Terasová prkna WPC
• Kompletní průvodce dřevotřískovými deskami