Spádování potěru pouze horní vrstva: Komplexní průvodce podlahovými konstrukcemi

Podlahové konstrukce velmi často budí dojem, že jejich návrh a provedení jsou relativně jednoduché. Z praxe je zřejmé, že dodatečné zjišťování příčin a řešení oprav stojí velké úsilí a další investice. Na základě zkušeností z posuzování vad a poruch podlah lze doporučit opatrnost a důslednou kontrolu při přebírání podkladu.

Typy podlahových potěrů a jejich vlastnosti

Obecně jsou podlahové potěry neodmyslitelnou součástí většiny podlahových skladeb, v nichž tvoří nosnou plochu pod finální nášlapnou vrstvu. Tyto potěry musí splňovat poměrně náročná kritéria, jako jsou pevnost, stabilita, odolnost vůči klimatickým vlivům a v dnešní době i časové požadavky stavby či daného projektu. Na zvolení vhodného materiálu má vliv spousta faktorů, jako je požadavek na vrstvu potěru, konstrukce stavby, klimatické podmínky realizace, typ následně použité podlahové krytiny a požadavek na rychlost vysušování.

Cementový potěr

  • Tradičním materiálem je cementový potěr.
  • Obvykle se pokládala a pokládá zavlhlá směs, kterou je třeba na místě důkladně zhutnit.
  • V posledních letech jsou na trhu i lité cementové potěry.
  • Jeho předností je odolnost proti vlhkosti, mrazuvzdornost a relativně nízká cena materiálu.
  • Cementové potěry se člení na plovoucí, spřažené a oddělené.
  • Obecně cementový potěr tuhne pomaleji než potěr na bázi síranu vápenatého, a to až jeden měsíc, a je také méně pružný.
  • Během tuhnutí se musí udržovat vlhký, aby se zabránilo vzniku trhlin, například pomocí navlhčené geotextilie nebo PE fólie.
  • Lití potěru se doporučuje pouze v teplejším období.
  • V plochách nad 40 m² se doporučuje vytvořit dilatační spáry.
  • Cementový potěr by měl být schopen dobře akumulovat a vést teplo pro podlahové vytápění a materiál musí být tepelně odolný.

Anhydritový potěr

  • Dnes velmi často používanými materiály jsou anhydrit a další hmoty na bázi síranu vápenatého.
  • Tyto potěry vyžadují kratší a méně intenzivní ošetřování (pouze minimálně 2 dny ochrany před prudkým vysušením).
  • Jejich další výhodou je prakticky zanedbatelné smršťování, což umožňuje vytvoření velkých ploch bez smršťovacích spár, a relativně malá pracnost pokládky.
  • Při pečlivém provedení také obvykle není třeba povrch vyrovnávat pomocí stěrky.
  • Anhydritové potěry jsou tekutá hmota, která se na plochu rozlévá, což má své nesporné výhody, jako je méně prachu a menší namáhavost práce.
  • Po odvzdušnění anhydritového potěru vznikne dokonale rovná plocha, na kterou se již nemusí aplikovat žádná samonivelační stěrka, což šetří čas i finanční prostředky.
  • Anhydritová podlaha vzhledem ke svým vlastnostem umožňuje také snížit náklady na vytápění podlahovým topením.
  • Jelikož má rychlejší regulační odezvu, extrémně vysokou přilnavost k trubkám topení a materiálu, je všeobecně vnímána tepleji.
  • Vlivem menšího smrštění zůstává kontakt otopné trubky i po vytvrdnutí pevný a tudíž nedochází k oddělením potěru a vzniku vzduchových mezer s velkým přechodovým odporem.
  • Nevýhodami jsou výrazné snížení pevnosti při kontaktu s vlhkostí, teplotní stabilita pouze do +45 °C a nekompatibilita s běžnými lepidly na bázi cementu.
  • Anhydritový potěr má obvyklou tloušťku 4-5 cm.
  • Je však nasákavý a není odolný vůči vlhkosti, proto jej lze použít pouze v suchých místnostech.

Asfaltový potěr

  • V posledních letech se i v ČR začínají pokládat asfaltové potěry.
  • Jejich hlavní předností je možnost urychlení výstavby, kdy vyzrání potěru je otázkou jejich vychladnutí.
  • Nevýhodou jsou naopak zvýšené požadavky na okolní konstrukce, zejména izolační vrstvy, které musejí odolat teplotě až 250 °C, a malé tuzemské zkušenosti s nimi.
  • Litý asfaltový potěr se musí zpracovávat při vysokých teplotách.
  • Je obohacen bitumenem (asfaltem), proto je rychleschnoucí, vodotěsný a necitlivý na teplotu.
  • Má také dobré tepelně a zvukově izolační vlastnosti a je vysoce zatížitelný.
  • Jeho pružnost dobře kompenzuje statické namáhání.

Jiné typy potěrů

  • Výjimečně se lze setkat také s potěry hořečnatými (xylolit) nebo na bázi syntetických pryskyřic.
  • Magnezitový potěr je elektricky vodivý díky směsi oxidu hořečnatého (MgO) a roztoku chloridu hořečnatého a dalších organických a minerálních plniv. Tento potěr je vhodný do prostor, kde jsou vyžadovány antistatické vlastnosti a má mimořádně nízkou prašnost.
  • Potěr na bázi syntetické pryskyřice je vhodný pro speciální aplikace, jako je vyrovnávání svahů z balkonů nebo pro různé venkovní opravy.
  • Pro úplnost je třeba dodat, že funkci potěru může úspěšně plnit také tzv. montovaná (nebo prefabrikovaná), vrstva složená ze vzájemně spojených desek.

Typy potěrů podle jejich umístění v konstrukci

Typy potěrů podle jejich umístění v konstrukci jsou znázorněny na obr. 1.

Potěr spřažený s podkladem

  • Není samonosnou konstrukcí a kopíruje všechny deformace podkladu.
  • Používá se zejména jako vyrovnávací vrstva nebo pro zlepšení vlastností povrchu podlahy.
  • Klade se v tloušťkách cca 10 až 30 mm.
  • Typologicky lze do této kategorie zařadit i stěrky kladené v tloušťkách výrazně menších.
  • Tyto potěry jsou velmi náročné na provedení, zejména na dosažení požadované soudržnosti s podkladem a ochranu proti ztrátě vlhkosti.

Potěr oddělený od podkladu separační vrstvou

  • Používá se hlavně pokud nelze zajistit soudržnost s podkladem (např. zaolejované staré podklady nebo podklady s nátěrem), případně tam, kde chceme vyloučit promítnutí trhlin z podkladu do potěru (v trhlinách nesmí docházet k pohybu ve svislém směru).
  • Tento potěr je ve svislém směru podpírán podkladem a ve vodorovném směru se může deformovat nezávisle na podkladu.

Plovoucí potěr

  • Je nejčastějším typem v bytových a občanských stavbách, jeho úlohou je izolovat prostory v různých podlažích proti přenosu kročejového hluku.
  • Tento potěr působí zcela nezávisle na podkladu podlahy, a to jak ve vodorovném, tak i ve svislém směru.
  • Únosnost závisí nejen na jeho tloušťce a mechanických vlastnostech, ale velmi výrazně také na stlačitelnosti zvukové či tepelné izolace pod potěrem.
  • Provádí se v tloušťkách od cca 40 mm.

Normy a zkušební postupy pro ověření parametrů potěrů

Důležitá norma pro podlahové potěry je ČSN EN 13813 „Potěrové materiály a podlahové potěry - Potěrové materiály - Vlastnosti a požadavky“, která byla vydána v roce 2003. Je určena pro vlastní stavební materiály a lze v ní tedy získat informace o tom, jak rozumět kódu značení potěrových materiálů, či jaké vlastnosti, respektive třídy vlastností, lze předepsat. Obsáhle se věnuje hodnocení shody, což jsou ustanovení důležitá především pro výrobce potěrových materiálů. S předchozí normou souvisí ČSN EN 13318 „Potěrové materiály a podlahové potěry - Definice“. Ta obsahuje pouze definice, a to vždy v češtině, angličtině, němčině a francouzštině. Požadavky na vlastní konstrukce, tedy vrstvy potěrů zabudovaných do podlahy, uvádí například nová ČSN 74 4505 „Podlahy - Společná ustanovení“.

Pevnost v tahu za ohybu

Pro plovoucí potěry je rozhodujícím parametrem popisujícím mechanické vlastnosti pevnost v tahu za ohybu. Tu lze zkoušet podle ČSN EN 13892-2 „Zkušební metody potěrových materiálů - Část 2: Stanovení pevnosti v tahu za ohybu a pevnosti v tlaku“ pouze na zkušebních tělesech, obvykle trámečcích 40 × 40 × 160 mm, buď vyrobených do forem při pokládce potěru, nebo odebraných přímo z vrstvy potěru. Ty se pak ve zkušebním lisu zlomí a na zlomcích je možno stanovit i pevnost v tlaku. Touto metodou zjistíme přímo parametr, který je obvykle pro potěr předepsán, a zároveň o výsledku zkoušky rozhodují i partie uprostřed tloušťky a u spodního líce vrstvy potěru, kde bývají často skryté vady.

Čtěte také: Průvodce způsoby upevnění izolace

Pevnost v tahu povrchových vrstev

Alternativní použitelnou metodou je stanovení pevnosti v tahu povrchových vrstev. Při této zkoušce se na povrch hodnocené vrstvy přilepí odtrhový terč (kruhový o průměru 50 mm, nebo čtvercový o hraně 50 mm), potěr se okolo terče nařízne a pomocí speciálního přístroje se terč odtrhne. Jedná se o pevnost v prostém tahu, o jejíž velikosti rozhodují zejména vlastnosti povrchu vrstvy potěru. Pro hodnocení vlastního potěru je třeba zkušební terč nalepit na pečlivě obroušený povrch. Podle dlouhodobých zkušeností je u betonu pevnost v prostém tahu přibližně na úrovni ½ pevnosti v tahu za ohybu. Zkoušku lze využít i pro kontrolu předúpravy povrchu, zda povrch umožňuje dostatečné ukotvení následných vrstev. Pro podlahové potěry větších tlouštěk (cca nad 70 mm) lze využít i běžné zkušební metody pro hodnocení pevnosti v tlaku betonu.

Kontrola vlhkosti potěru

Prakticky vždy je před pokládkou následných vrstev kontrolována vlhkost potěru. Normový postup, tzv. gravimetrická metoda, je definován v ČSN EN ISO 12570 „Tepelně vlhkostní chování stavebních materiálů a výrobků - Stanovení vlhkosti sušením při zvýšené teplotě“. Tato metoda vychází přímo z definice vlhkosti materiálu, což je poměr hmotnosti vlhkosti obsažené v materiálu a vysušeného materiálu. Zde je třeba upozornit na teplotu sušení vzorku, která je standardně 105 °C, avšak pro materiály na bázi sádry (např. anhydrit) pouze 40 °C. Při vyšších teplotách u nich totiž dochází k uvolňování značného množství tzv. V podlahářské praxi se dobře osvědčila i tzv. metoda CM. Při této metodě se v uzavřené nádobě, obsahující vzorek zkoušeného materiálu, rozbije kapsle s karbidem vápníku. Jeho reakcí s vodou vzniká acetylen, jehož tlak ve zkušební nádobě se měří. Kromě těchto dvou metod se lze setkat s použitím metod založených na měření elektrických veličin (vodivost, kapacita apod.). Tyto metody byly většinou primárně vyvinuty pro měření vlhkosti dřeva. Při měření vlhkosti silikátových materiálů se však naráží na problém převodního vztahu měřené veličiny na vlhkost, protože ten je velmi významně ovlivněn vlastnostmi struktury sledovaného materiálu, například množstvím cementu, typem a velikostí kameniva apod.

Rovinnost povrchu

Pro pokládku následných vrstev jsou důležité parametry rovinnosti povrchu. Dle terminologie ČSN 74 4505 se jedná buď o celkovou rovinnost povrchu, což jsou odchylky skutečně provedeného povrchu od předepsané roviny, nebo o místní rovinnost povrchu, což jsou jednak odchylky od rovné úsečky reprezentované dvoumetrovou latí a jednak rozdíly ve výškové úrovni hran ve spárách. Celková rovinnost povrchu se měří geodeticky a je důležitá pro zajištění návaznosti povrchu podlahy na sousední prvky, jako prahy dveří, podlahy v sousedních místnostech apod. Naproti tomu místní rovinnost je u nášlapné vrstvy důležitá pro bezproblémový provoz na podlaze. Měří se pomocí dvoumetrové latě a posuvného měřítka. Vzhledem k tomu, že výsledky mohly být velmi nepříznivě ovlivněny záměrnou drsností povrchu, byla definována v novém znění ČSN 74 4505 velikost kontaktní plochy latě a posuvného měřítka s měřeným povrchem na čtvereček 10 × 10 mm.

Izolace proti šíření kročejového hluku

Neseme zapomenout také na izolace proti šíření nepříjemných zvuků (tzv. kročejovému hluku), které je nutno vkládat do podlahové konstrukce izolace k tomu určené. Jedná se například o desky z pěnového XPS (tzv. extrudovaného polystyrenu), které mají obvykle dostatečnou izolaci právě proti kročejovému hluku. V každém případě musí být izolace položena zvukově odděleným způsobem. Při použití dostatečně pevné izolace (pro běžné rodinné domy např. nejpoužívanější Isover EPS 100) vzniká největší dotvarování zejména pokládkou na nerovný podklad. Působící zatížení pak nepřenáší izolační deska celoplošně, ale bodově pouze v místech, kde se podkladu dotýká. Typickým případem je pokládka na asfaltové hydroizolační pásy, kde se na každém metru nachází spoj pásů s vyvýšením cca 3 mm. Pokud nedojde k vyrovnání nerovností před aplikací desek, budou následně podepřeny pouze z cca 20 %. Podobně působí případné dutiny mezi jednotlivými vrstvami izolačních desek, které vznikají z titulu tolerancí tlouštěk desek, jejich pokládkou na nečistoty na spodní vrstvě apod. Je vhodné použít jednu vrstvu tepelné izolace dostatečné tloušťky. Lepení EPS desek na sebe nedoporučujeme. Pod desky EPS nepoužívejte podsyp s větším zrnem. Velká zrna podsypu by působily jako nečistoty pod pokládkou a způsobovaly bodové zatížení. Trvalé zatížení podlahové konstrukce rodinných domů by nemělo přesáhnout 2 000 kg/m2 (0,02 MPa).

Příklady poruch, jejich příčiny a možnosti opravy

Nadzdvižení rohů dilatačních celků (zkroucení desek)

U posuzované betonové mazaniny došlo k nadzdvižení rohů dilatačních celků, tzv. zkroucení desek. K tomu nejčastěji dochází, když horní povrch desky vysychá rychleji, a tudíž se smrští více, než její spodní povrch. Tento jev nastává prakticky vždy, nepřijatelné míry pak dosahuje v případech, kdy jsou smršťovací spáry provedeny v příliš velké vzdálenosti, případně sám beton je náchylný k velkému smršťování (například velký obsah vody nebo cementu) a současně nebyl dostatečně intenzivně nebo dostatečně dlouho ošetřován. Ke zvětšení rozdílu ve velikosti smrštění přispívá i uložení betonu přímo na vodotěsný podklad. V daném případě bylo možné po odeznění smrštění nadzdvižené rohy a hrany přebrousit a povrch tak vyrovnat dle požadované místní rovinnosti. Dilatační spáry v betonové mazanině bylo nutno přiznat i v dlažbě, protože musí umožnit pohyb podlahy při změně teplotního režimu podlahového topení.

Čtěte také: Kvalitní a levné palubky Horní Počernice

Poruchy anhydritové podlahové desky

Posuzovaná podlaha se nachází ve školních učebnách. Při místním šetření bylo zjištěno, že podlahové konstrukce v učebnách vykazují závažné závady související zejména s tuhostí nosné podlahové vrstvy tvořené anhydritovou deskou. Bylo zjištěno, že tloušťka této desky v rozích místností je velmi malá (cca 16-25 mm, oproti cca 45-50 mm uprostřed místností) a v mnoha případech již došlo k odlomení rohových oblastí či k jejich celkové destrukci. Příčinou této závady je pravděpodobně špatná rovinnost povrchu nosné stropní desky, kdy oblasti v rozích vystoupily nad požadovanou úroveň. Po položení vrstvy tepelné a kročejové izolace byla pak podlaha zarovnána do požadované úrovně na úkor tloušťky anhydritové desky. Nedostatečná tloušťka nosné anhydritové desky byla zjištěna rovněž v oblastech okolo truhlíků pro topná tělesa. V některých místech dokonce vystupovaly trubky na povrch podlahy, případně tloušťka anhydritové desky byla pouze několik milimetrů. V prvním nadzemním podlaží bylo zjištěno poškození anhydritové desky v aule, pravděpodobně od nadměrného namáhání bodovými silami stojek lešení. Závady nalezené v rozích místností a v okolí truhlíků pro topná tělesa lze hodnotit jako velmi závažné, protože ukazují, že nosná vrstva podlahy v těchto oblastech není schopna dlouhodobě plnit svou funkci. V místech s nedostatečnou ohybovou tuhostí nosné vrstvy podlahy nelze vyloučit vznik poruch nášlapné vrstvy, tj. vznik trhlin v nášlapné vrstvě, případně oddělování dřevěných pásků v důsledku vzniku trhlin v nosné anhydritové vrstvě. Toto nebezpečí hrozí v rozích místností a v oblastech okolo truhlíků pro topná tělesa. Před pokládáním nášlapné vrstvy bylo třeba obnovit tuhost nosné podlahové desky. Ve všech oblastech je třeba dodržet projektem předepsanou tloušťku anhydritové desky. Oprava byla provedena vybouráním anhydritové desky v oblastech s nedostatečnou tloušťkou, odstraněním části kročejové a tepelné izolace a novým dolitím anhydritové desky. Pracovní spáry byly vyztuženy pomocí ocelových prutů vložených do vyfrézovaných drážek. Spáry a drážky byly zality epoxidovou pryskyřicí.

Poruchy cementového potěru s podlahovým vytápěním

Podlahová konstrukce v přízemí domu je tvořena od spodního líce podkladním betonem, hydroizolací, tepelnou izolací z polystyrénových desek, tzv. technologickou vrstvou podlahového vytápění a cementovým potěrem. Technologická vrstva je tvořena cementovým potěrem tloušťky cca 20 mm, ve které jsou vedeny plastové trubky podlahového vytápění. Vrchní cementový potěr je vyztužený KARI sítí. Po obvodě vybourané oblasti bylo zjištěno, že cementový potěr byl proveden v tloušťce cca 20 až 50 mm. Příčinou různé tloušťky potěru je pravděpodobně nerovnost povrchu technologické vrstvy. V cementovém potěru, který byl ponechán, byly zjištěny trhliny. Při bližším ohledání čel podlahových desek v místě dilatačních spár, z jejichž jedné strany byl cementový potěr odstraněn, bylo zjištěno, že vrstva cementového potěru hlouběji pod povrchem je velmi mezerovitá. Tomuto zjištění odpovídá i průběh měření pomocí Maškova špičáku, kdy při prvních úderech špičák pronikal do cementového potěru relativně pomalu a po proražení povrchové vrstvy v tloušťce cca 5 až 10 mm se rychlost jeho pronikání razantně zvýšila. Na základě zjištění, získaných při místním šetření lze konstatovat, že cementový potěr odpovídá betonu pevnostní třídy cca C8/10, či ještě nižší, což je cca o dvě třídy horší než obvykle požadovaná pevnostní třída. V rámci opravy bude třeba odstranit stávající cementový potěr a nahradit jej novým. Tato vrstva by měla být vyztužena pomocí KARI sítě cca uprostřed tloušťky. Do nosné vrstvy podlahové konstrukce nelze započítat tzv. technologickou vrstvu, obsahující trubky podlahového vytápění, protože tato vrstva je velmi oslabena jak samotnými trubkami, tak i plastovými terči, vymezujícími polohu trubek. S ohledem na minimální tloušťku potěru a na návaznosti povrchu podlahy na dveřní otvory bude pravděpodobně třeba odstranit a nově položit i technologickou vrstvu a případně zmenšit tloušťku tepelné izolace. Rovněž je třeba upozornit na dilatační spáry v místnostech s podlahovým vytápěním, které musí umožnit pohyb jednotlivých dilatačních celků, způsobený teplotní roztažností. Tyto dilatační spáry tedy musí probíhat všemi teplotně namáhanými vrstvami podlahy.

Spádování plochých střech

Ploché střechy pro dlouhodobě spolehlivé fungování hydroizolace potřebují dostatečný spád. Dříve používané ploché střechy bez spádu, nebo s minimálním spádem do 1%, se neosvědčily. Vlivem geometrie stavby a dotvarování konstrukce vždy docházelo ke vzniku tzv. kaluží. Podle ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení se kaluže tvoří při sklonu povrchu střechy do 3%. Tento spád je v řadě případů (rozlehlejší objekty) těžko dosažitelný, z tohoto důvodu je možno doporučit kompromisní spád 2% (např. dle německých předpisů se ploché střechy se spádem pod 2% považují za střechy zvláštní). Spádování pomocí desek MW se provádí zpravidla ve spádu 2%, ale na zakázku jde provést jakýkoliv spád do 15%. V nabídce jsou spádové desky se spádem v jednom směru, ale i klíny se spády ve 2 směrech, které se s výhodou používají při vyspádování úžlabí, nebo pro tzv. Návrh spádování probíhá ve dvou krocích: 1. návrh spádování + výkaz materiálu (na základě poptávky) a 2. kompletní kladečský plán (na základě objednávky).

Pro návrh spádování je třeba zaslat:

  • Půdorys a řez střechy a okótovanou polohu vtoků.
  • Výšky atik.
  • Minimální a maximální tloušťku tepelné izolace.
  • Minimální požadovaný spád střechy.
  • Stávající spád střechy.
  • Typ uchycení spádové vrstvy a hydroizolace.
  • Typ hydroizolace.
  • Typ projektovaného EPS či MW.
  • Popis podkladních vrstev.
  • Ostatní (požadované termíny, kontaktní osoby...).
Polohu vtoků a výšky atik doporučujeme fyzicky překontrolovat, neboť co je na výkrese, nebývá často na střeše.

Spádování pomocí cementových litých pěn PORIMENT

Mírný problém je při řešení detailů, průchodů a styků, kdy je nutné spáry a nedolehy vyplňovat. Řešením mohou být právě cementové lité pěny, které mohou obsahovat i polystyrenové perly ze samozhášivého polystyrenu. Tyto pěny mají relativně vysoké pevnosti a nízkou objemovou hmotnost. Jsou schopné řešit rozličné podkladní materiály a spády do 4 % či 8 %. Společnost Českomoravský beton, a. s. produkuje cementové lité pěny a pěny do spádu pod obchodní značkou PORIMENT. Jejich objemová hmotnost je od 500-700 kg/m3 a pevnost v tlaku 0,5-2 MPa. Příprava podkladu pro tyto pěny je snadná, podklad by měl být čistý, může být mírně nasákavý a může jej tvořit i plech nebo dřevo. Místo použití je samozřejmě vhodné konzultovat s výrobcem. Jelikož jsou pěny i mírně zatékavé, je dobré případné otvory či spáry vyplnit v dostatečném předstihu. Použitelné vrstvy jsou dle zvoleného typu od 2 cm do cca 25 cm v jednom aplikačním kroku. U okrajů střechy je samozřejmě nutné použít bednění pro zabránění úniku pěny. Výroba pěny se provádí přímo na stavbě, pomocí mobilního míchacího a čerpacího zařízení. Stejně tak polystyrenová drť je přimíchávána přímo do stroje na stavbě. To znamená, že z jednoho autodomíchávače, který přiveze speciální cementovou suspenzi, je možné vyrobit kupř. až 18 m3 koncového výrobku. Tento fakt ulehčuje od zatížení staveb vícenásobnými nájezdy. Ukládka pěny probíhá pomocí systému gumových hadic o průměru 50 mm, je tedy pohodlná a fyzicky není náročná. Samozřejmě musíme předem připravit směry a spády budoucí vrstvy, což je možné provést kupř. svařenci z betonářské výztuže, nebo vodícími cemento-pískovými násypy, nebo jednoduše napnutím provázku - to vše v závislosti na složitosti půdorysu střechy a použitém typu pěny. Povrch se pak po nalití do požadované výšky částečně sám slévá a částečně je potřeba použít k jeho urovnání kupř. Pěna je pak do dvou dnů pochozí a do týdne zatížitelná. Na otevřeném prostranství je samozřejmě problém se srážkami, čerstvý materiál by neměl propršet intenzivní srážkou, případně by měl být chráněný před sluncem při extrémních teplotách (mlžení vodou).

Čtěte také: Kvalita terasy a orientace prken

Porovnání různých metod spádování střech

Metoda spádování Výhody Nevýhody Doporučený spád
Spádové desky z EPS Montáž izolací suchým procesem, řeší zateplení střechy. Nízká pevnost, obtížné úpravy rozměrů a tvarů desek na stavbě, omezená maximální tloušťka. 2% (lze i 0,5% krok, až do 15% na zakázku)
Lehčené betony Vysoká pevnost. Vysoká objemová hmotnost (těžší), horší tepelně izolační vlastnosti, náročná manipulace a ukládka, obtížné dosažení přesného spádování. Kolem 5%
Cementové pěny PORIMENT Vysoké pevnosti, nízká objemová hmotnost, snížené náklady na dopravu a výrazně jednodušší manipulace, flexibilita při řešení detailů. Mírně nasákavé (nevhodné pro inverzní střechy). Až do 8%

I plochá střecha musí mít spád, a to takový, který zaručí co nejrychlejší odvedení dešťové vody ze střechy. Ideální je vytvoření spádu už v rámci nosné konstrukce, což však není vždy možné. V těchto případech nacházejí své uplatnění moderní cementové pěny, které umožňují realizovat sklon až 8 %.

tags: #spádování #potěru #pouze #horní #vrstva

Oblíbené příspěvky: