Startovní bloky v atletice a pravidla

Tento materiál je určen především posluchačům pedagogických fakult oboru tělesná výchova a sport, ale může sloužit všem, kteří chtějí poznat a zvládnout základy „královny sportů“ osobně či chtějí správně metodicky atletiku vyučovat. Obsahem jsou poznatky důležité pro správné pochopení základní techniky atletických disciplín, které je vhodné zařazovat do výuky žáků na základních školách a návod pro osvojení potřebných dovedností i rozvoj pohybových schopností důležitých pro komplexní zvládnutí vybraných atletických disciplín.

Přestože se předpokládají základní znalosti z anatomie, fyziologie, antropomotoriky, biomechaniky, pedagogiky, psychologie a dalších oborů, jsou zde ještě některé důležité poznatky připomenuty. Dále jsou součástí obsahu i základní historická fakta, pohled na současné postavení atletiky ve školní TV i poznatky nezbytné k úspěšnému uspořádání atletické soutěže.

Úvodní kapitoly představují obecný rámec dané problematiky a základní poznatky využívané v následujících kapitolách zabývajících se již konkrétními atletickými disciplínami. Tyto pak zahrnují vždy charakteristiku disciplín především z hlediska dominantních pohybových schopností a energetického krytí výkonu, základní biomechanické parametry výkonu, připomenutí pravidel dané disciplíny a popis techniky a metodiky nácviku.

Dále pak přehled nejčastějších chyb a návodu na jejich odstranění a také krátký přehled našich a světových osobností dané disciplíny.

Startovní postavení a jeho vliv na výkon

Optimální poloha startovního postavení a vlastní výběh (nízký start) ovlivňuje výkon především ve sprintech. Běžec před vlastním startovním výběhem musí zaujmout optimální výběhové postavení, které mu následně umožní technicky správné provedení vlastního výběhu (se šlapavým způsobem běhu). U krátkých běhů (sprintů) se používá nízké startovní postavení. Polovysoké a polonízké startovní postavení využívají běžci při štafetových bězích.

Čtěte také: Praktické žehlicí prkno pro Olomouc

Startovní bloky zabezpečují nejvhodnější podmínky k maximální akceleraci.

Typy postavení bloků

  • Úzké postavení bloků: Z biomechanického hlediska efektivní. Vektorové přímky sil obou nohou jsou téměř rovnoběžné. Nohy jsou do práce zapojeny za sebou, v nejkratším časovém intervalu. Nevýhodou je, že téměř celá hmotnost sprintera je přenesena na paže. Vzdálenost předního a zadního bloku je menší než jedna stopa. Ve střehové poloze je pánev a ramena sprintera ve stejné úrovni.
  • Střední postavení bloků: Je nejčastěji používané. Hlavní předností je ve střehové poloze rovnoměrné rozložení hmotnosti těla do čtyř opěrných bodů. Vzdálenost předního a zadního bloku je jedna stopa. Ve střehové poloze je pánev cca 10 cm nad úrovní ramen.
  • Široké postavení bloků: Není optimální vzhledem k nepříznivým pracovním úhlům v kolenních kloubech, velkou časovou ztrátou mezi extenzí zadní a přední nohy. Pánev je ve střehovém postavení 10 až 20 cm nad úrovní ramen.

Příprava na start

Sprinter zaujme přípravou polohu tak, že se nejprve postaví za startovní bloky a na startérův povel „Připravte se!“ přejde před startovní bloky a opře se nejdříve pažemi o podložku. Postupně vloží pevně obě nohy do bloků a klekne si na koleno zadní nohy. Paže si následně upraví tak, aby se opíraly o zem v šíři ramen a byly natažené.

Konce prstů a palec, který směřuje dovnitř, tvoří „stříšku“. Ramena jsou vysunuta dopředu tak, aby váha těla sprintera byla rovnoměrně rozložena do pěti opěrných bodů. Trup je mírně vyhrben, hlava je v jeho prodloužení nebo svěšená.

Běžec zaujímá v blocích na povel „Připravte se!“ přípravnou polohu a na povel „Pozor!“ střehovou polohu.

Startovní výběh

Je zahájen startovním výstřelem, po kterém dochází k vlastní reakci běžce (reakční doba v milisekundách). Startovní výběh začíná odrazem paží od země a jejich následným rychlým rozšvihem. Současně dochází k dynamickému odrazu přední nohy.

Čtěte také: Recenze houpacího prkna

Švihová noha, která je opřená o zadní blok, se napne v hlezenním kloubu, opouští blok, přitom se ohýbá v koleně, které směřuje dopředu. Rychlým došlapem švihové nohy na zem (za sebe) končí první krok startovního výběhu. Sprinter se snaží o co nejkratší dotyk s podložkou.

V následných krocích se postupně trup napřimuje, prodlužují se kroky a zvětšuje se jejich frekvence. Šlapavý způsob běhu je ukončen došlapem nohy před svislou těžnici (dojde k momentu vertikály), a sprinter tak přechází na švihový způsob běhu.

Čtěte také: Ideální tvrdé snowboardové prkno

tags: #startovaci #blok #atletika #pravidla

Oblíbené příspěvky: