Štěrkové větrací lože pod podlahou: Klíč k ochraně stavby a zdravému bydlení

Životnost podlahy je závislá na několika faktorech. Záleží samozřejmě na povrchové úpravě, ale také na kvalitě podkladu. Nosná a vyrovnávací vrstva je nezbytná pro instalaci podlahy a její následné fungování. Potěr vytvoří mezivrstvu, na kterou se položí podlahová krytina nebo se ještě předtím vyrovná samonivelační stěrkou. V tomto článku se zaměříme na štěrkové větrací lože pod podlahou, jeho význam pro ochranu stavby před vlhkostí a radonem, a také na různé typy potěrů a ventilačních systémů.

Proč je větrací lože tak důležité?

Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Řekl bych, že hledáte řešení, které není zcela standardní. Otázkou je, zda požadavek až na tak dokonalou difúzní otevřenost obálkových konstrukcí je nutný, tedy konkrétně u podlahové konstrukce. Zde jsou očekávány spíše jiné vlastnosti a není divu, že se těžko něco na toto téma někde najde.

V nedávné době jsem v odpovědi na podlahu uváděl: Provedení nové podlahy by mělo splnit v daném případě tři základní požadavky. Je to ochrana stavby před namáháním vlhkostí, ochrana před vnikáním radonu a tepelně technická kritéria, tedy tepelně izolační vlastnosti podlahy. Existují technická řešení, která všechna výše uvedená kritéria splní. Konkrétní návrh by měl samozřejmě vycházet z posouzení stavu na místě.

Vlhkost a ochrana spodní stavby před ní

Vlhkost v podlaze může způsobit vážné problémy: od plísní až po strukturální poškození. Lze ji řešit provedením provětrávané spodní vrstvy pod novou podlahou. Nejčastěji jsou používány štěrkové podsypy a systém větracích trubek ve štěrku uložených. Je nutné použít hrubý čistý suchý štěrk bez příměsí frakce 32-63 mm, obvykle v tloušťce min. 20 cm. Větrací trubky jsou z flexibilního děrovaného PVC, doporučený profil 125 mm a jsou vedeny především podél stěn (snížení jejich vlhkosti), ale mohou být i v ploše. Systém má v soklu přiváděcí otvory vzduchu a odtahy do volných komínových průduchů (nebo potrubím nad střechu), aby se zajistilo tlakovým rozdílem neustálé přirozené proudění. Účinnější je pak vytvoření celoplošné provětrávané vzduchové mezery. Jedná se o systém s tvarovkami IGLU nebo IPT deskou z HDPE.

Oba jsou v zásadě rovnocenné, měl by se ale udělat odborný návrh (platí i pro variantu se štěrkem), který navrhne výšku dutiny, rozmístění vstupních otvorů přívodního vzduchu z exteriéru a rozmístění odtahů ať už do komínových průduchů využitelných pro tah, nebo jinak, tedy stanovení jednotlivých odvětrávaných sekcí.

Čtěte také: pochozí systémy pro balkony

Ochrana před radonem

Pokud jde o ochranu proti účinkům ionizujícího půdního záření (radonu), způsob ochrany stavby je stanoven dle výsledků radonového průzkumu (doporučuji provést), tedy měření množství záření a zatřídění pozemku (nízký, střední a vysoký index). V případě vysokého radonového indexu je potřeba věnovat odpovídající péči návrhu protiradonových opatření. Pokud je podlahové vytápění, stanovuje norma provětrání podloží i pro střední index. Opatření proti pronikání radonu z podloží jsou obvykle navrhována použitím radonové bariéry (asfaltové pásy s příslušnými vlastnostmi nebo PVC) a kombinované opatření zahrnuje odvětráním podloží.

Provedení se řídí pokyny ČSN 73 0601 Ochrana staveb proti radonu z podloží. Nutno počítat s plynotěsnými spoji a prostupy a také plynotěsným provedením trub vedených nad střechu komínem nebo jinudy (přizdívka, ve stěně) pro převýšení zajištění tahu. Podle ČSN 73 0601 Ochrana staveb proti radonu z podloží je aktivní opatření (provětrání podloží) vyžadováno v kombinaci s izolací v těchto případech:

  • pokud je zjištěn vysoký radonový index,
  • pokud je pod stavbou drenážní vrstva o vysoké propustnosti,
  • je-li součástí kontaktní konstrukce podlahové vytápění - Váš případ.

Dle naměřených hodnot radonového průzkumu specialista posoudí a navrhne vzduchotěsnou vrstvu. Záleží tedy na plynotěsnosti daného asfaltového pásu. Zde může vyjít potřeba položení pásů ve dvou vrstvách, nebo použití speciálního asfaltového pásu nebo fólie s příslušným atestem na radon a u Vás doplněním o další opatření - odvětrání podloží pod základovou deskou. Z toho plyne, že návrhem provětrání pod podlahou dosáhneme splnění dvou požadavků.

Tepelně izolační vlastnosti

Skladba podlahy musí respektovat požadavky ČSN 73 0540-2 na součinitel prostupu tepla. Zde jednoznačně doporučuji přihlédnout k tomu, že dutinou proudí chladný vzduch z exteriéru a návrh tepelných izolací tedy přizpůsobit požadavkům na ohraničující konstrukci s venkovním prostředím, tedy součinitel prostupu tepla U alespoň na úrovni 0,25 W/m.K, což odpovídá například 16 cm podlahového EPS. To by bylo v případě bez podlahového vytápění. S podlahovým topením potřebujeme daleko lepší tepelnou izolaci. U vstupních otvorů přívodního vzduchu, kde jsou většinou 2 kolena a svislé vedení dolů k dutině je nutno zabezpečit vnitřní povrch zdi před kondenzací na chladném povrchu zateplením trubky, nebo jiným opatřením, které eliminuje tento tepelný most. Konkrétně k izolaci - pokud bude provětrávaná dutina, doporučení je spíše k hodnotám U 0,20 (W/m2.K) a nižším. Tomu odpovídá tloušťka kolem 20 až 26 cm podlahových EPS, případně méně, pokud bude izolant s nižší hodnotou tepelné vodivosti, například některé XPS, izolační desky na bázi polyuretanových pěn apod. Jde tedy o jejich tepelnou vodivost.

Typy potěrů a jejich vlastnosti

Nejpoužívanější cementový potěr je univerzální klasika. Je voděodolný a vhodný do interiéru i exteriéru. Cementové potěry se člení na plovoucí, které jsou od podkladu odděleny akustickou či tepelně-izolační vrstvou, dále spřažené (tzv. připojené), ty jsou celoplošně napřímo spojené s podkladem. A na oddělené potěry, které jsou od podkladu odděleny separační fólií. V obytných prostorách se pokládá plovoucí potěr pro dobrou tepelnou a zvukovou izolaci. Obecně cementový potěr tuhne pomaleji než potěr na bázi síranu vápenatého, a to až jeden měsíc, a je také méně pružný. Během tuhnutí se musí udržovat vlhký, aby se zabránilo vzniku trhlin. Vlhkost se udržuje například pomocí položené navlhčené geotextilie nebo lze plochu zakrýt PE fólií. Lití potěru se doporučuje pouze v teplejším období. V plochách nad 40 m² doporučujeme vytvořit dilatační spáry. Dilatační spáry ve větší ploše mají za úkol zajistit možnost volného pohybu dílčích ploch potěru vůči sobě, a zabránit tak přenosu vibrací a zvuku.

Čtěte také: Vše o štěrkových a zatravněných parkovištích

Anhydritové potěry

Anhydritové potěry nabízí mnoho výhod oproti tradičním cementovým potěrům. Jsou snadno aplikovatelné a rychle schnou, což šetří čas a usnadňuje práci. Tyto potěry jsou tekutá hmota, která se na plochu rozlévá. Může se strojně rozvádět do několika propojených místností najednou, to znamená, že se pak nemusí pracně manipulovat s vědrem. V tomto případě navíc časově náročné rozprostření, hutnění a vyhlazení není nutné. V praxi to znamená, že potěr lze použít k vytvoření větších ploch bez dilatačních spár a bez dodatečného vyztužení. Obvykle se jedná o potěr na bázi síranu vápenatého, který je samonivelační a tuhne bez pnutí, což je ideální pro podlahové vytápění. Anhydritové samonivelační potěry jsou modernější variantou cementových potěrů. Liší se především přísadami, které ovlivňují jejich viskozitu, a tím i tekutost. Jsou také o dost pružnější než cementové potěry a mají menší aplikační tloušťku, což je výhodné při renovaci budov. Anhydritové potěry mají lepší tepelnou vodivost, protože materiál těsně obepne trubky podlahového vytápění. Nabízí tak nejlepší možný přenos tepla mezi trubkami podlahového vytápění a podlahou. Pro následnou instalaci podlahového vytápění je možné stávající potěr vyfrézovat, aby bylo možné položit topné spirály. K tomu je však třeba strop sklepa zespodu izolovat. Anhydritový potěr je potěr, jehož pojivem je síran vápenatý. Lze jej použít i v suché výstavbě. Anhydritový potěr má obvyklou tloušťku 4-5 cm. Je však nasákavý a není odolný vůči vlhkosti, proto jej lze použít pouze v suchých místnostech. Nedoporučuje se jeho využití ve vlhkých prostorách, jako jsou koupelny nebo kuchyně, nebo ve venkovním prostředí. Také není vždy vhodný na podlahové desky bez izolace, protože teplotní rozdíly mohou způsobit kondenzaci vody na zdivu. Anhydritový potěr je vysoce pružný a má silnou pevnost v tahu a ohybu.

Litý asfaltový potěr

Moderních, minimalistických povrchů s industriálním vzhledem se docílí použitím potěru, který má vzhled viditelné stěrky coby konečné vrstvy. Je obohacen bitumenem (asfaltem), proto je rychleschnoucí, vodotěsný a necitlivý na teplotu. Má také dobré tepelně a zvukově izolační vlastnosti. Je vysoce zatížitelný. Jeho pružnost dobře kompenzuje statické namáhání. Litý asfaltový potěr se musí zpracovávat při vysokých teplotách.

Potěr na bázi syntetické pryskyřice

Obvykle obsahuje epoxidové pryskyřice nebo polyuretany, díky čemuž je zcela necitlivý na vlhkost a velmi odolný vůči vodě. Proto je také potěr na bázi syntetické pryskyřice vhodný pro speciální aplikace, jako je vyrovnávání svahů z balkonů nebo pro různé venkovní opravy.

Magnezitový potěr

Specialitou je magnezitový potěr, který je elektricky vodivý díky směsi oxidu hořečnatého (MgO) a roztoku chloridu hořečnatého a dalších organických a minerálních plniv. Tento potěr je vhodný do prostor, kde jsou vyžadovány antistatické vlastnosti. Magnezitový potěr má také mimořádně nízkou prašnost. Je rovněž vhodný k pokládce jako viditelný potěr, musí však být poněkud silnější. Tvrdost povrchu a velikost zrn musí být zvoleny přesně, aby podlaha vydržela zatížení. Kromě různých druhů složení je možné využít také barviva, která vytvářejí vizuálně atraktivní vzhled. To však chce velké zkušenosti. U tohoto druhu potěru vyžaduje vysoká nasákavost vyplnění pórů, a těsnicí nátěr na bázi epoxidové pryskyřice nebo PUR, aby se dosáhlo ochrany povrchu proti skvrnám. Díky své dobré tepelné vodivosti a tepelně akumulačním vlastnostem je velmi vhodný pro podlahové vytápění.

Suchá podlaha

Věděli jste, že existuje tzv. suchá podlaha, kde není potěr nutný? Ta se skládá z položených desek, např. OSB, dřevovláknitých nebo sádrovláknitých. Velkou výhodou je, že se po nich ihned po položení může chodit, a druhý den na ně můžete položit podlahovou krytinu. Instalace suché podlahy je rychlá a snadná. Nevýhodou suché podlahy je obtížné použití a dimenzování pro podlahové vytápění. Standardní tabulky tepelné vodivosti se při použití suchých potěrů často nedají použít. Kromě toho suché potěry obvykle vedou k větším instalačním výškám.

Čtěte také: Tipy pro aplikaci stěrkového lepidla na fasádní izolaci

To, zda vybereme plovoucí nebo spřažený potěr závisí na konkrétních potřebách projektu, a také na typu podlahové skladby a prostředí, ve kterém bude instalován. Plovoucí potěr je vhodnější pro domácí interiéry a jeho aplikace je o něco snazší. Potěr spřažený s podkladem není samonosnou konstrukcí, protože kopíruje všechny deformace podkladu. Používá se hlavně jako vyrovnávací vrstva nebo pro zlepšení vlastností povrchu podlahy. Plovoucí potěr se pak aplikuje bez přímého upevnění k podkladovému povrchu. Obvykle je oddělený od podkladu separační vrstvou (tepelně-izolační nebo akustickou). Nejčastěji se využívá v bytových a občanských stavbách. Tento potěr působí zcela nezávisle na podklad podlahy, a to jak ve vodorovném, tak i ve svislém směru.

Realizace štěrkového větracího lože a ventilačního systému

Podle výkresu bychom měli mít pod deskou štěrkové lože, tedy vrstvu kameniva vysokou 250 mm. Než ale začneme kamenivo do desky ukládat, podklad si řádně zhutníme a případně doplníme materiálem z původního výkopu. Příprava mezizákladového prostoru, tj. prostoru mezi základovými pásy a nadezdívkou, patří mezi nejdůležitější kroky přípravy základů. Tato vrstva je důležitá proto, že betonová deska, která bude nahoře, musí být celoplošně podepřena. Pokud tedy tato vrstva nebude z vhodného materiálu a začne v průběhu let sedat, stane se z betonové desky stropní konstrukce.

Příprava podkladu

K hutnění nám poslouží tzv. žába, neboli vibrační pěch. Pokud se rozhodneme materiál pod štěrkové lože doplňovat ve větší výšce, je nutné hutnit postupně po vrstvách. Přičemž výška jednotlivých vrstev nesmí přesáhnout 30 cm.

Nejprve si bagrem navezeme materiál do prostoru desky. Dle potřeby ho rozhrneme. Poté přivezeme žábu a začneme s hutněním. Postupujeme opatrně, abychom nepoškodili rozvody kanalizace. Ideální je použít štěrkové materiály, frakce 8-16, 16-32 atd. Jsou to materiály, které jdou hodně zhutnit a nemají tendenci tolik sedat. V místě výstavby je podkladním terénem písek kombinovaný se štěrkem, takže relativně vhodný podklad. Použila se tedy kombinace, kdy se tento podklad použil na vyplnění mezizákladového prostoru a následně se doplnil štěrkem, aby byla podkladní vrstva co nejstabilnější a deska nezačala sedat.

Odvětrání podloží

Podle normy ČSN 73 06 01 je nutné u domu s podlahovým vytápěním zajistit kromě protiradonové izolace také ventilační vrstvu nebo větrací systém v podloží. Odvětrání podloží je v našem případě navrženo z drenážního potrubí, které je spojeno do sběrače. Ten bude vyústěn nad střechou domu. Pro spojení potrubí jsme využili kanalizační T-kusy a spoj zajistili páskou. Podobně, jako při realizaci rozvodů rekuperace.

Trvalá výměna vzduchu v základové konstrukci s odvodem vlhkosti a půdních plynů se zajistí vytvořením systému odvětrávacích průduchů. Do vzduchové dutiny tvořené systémem tvarovek, profilovaných desek nebo nopovaných folií se přes obvodové stěny / zdivo / zavedou odvětrávací průduchy / komínky / prostřednictvím plastových trub o průměru do 120 mm. Uvedené průduchy se provedou na protilehlých stěnách, většinou severní a jižní, ale nejlépe chladnější a teplejší. Na chladnější straně objektu se vyvedou cca 300 až 500 mm nad terénem a na teplejší straně se vyvedou dle dispozičních možností v nejvyšší úrovni nad terén / alespoň na výšku podlaží /. Rozteč odvětrávacích průduchů by měla být 3 až 5 m po obvodovém zdivu. Nevýhodou pasivní varianty je možné prochlazování konstrukce v zimním období a pasivní závislost na klimatických podmínkách, tj. na rychlosti a směru proudění větru, teplotě a tlaku venkovní atmosféry. Neprovádí se odvětrávací průduchy přes obvodové zdivo, kdy se pouze do systémové ventilační dutiny zaústí odtahové „ komínové „ těleso a vyvede se většinou nad střechu nebo alespoň do fasády a osadí se speciálním ventilátorem, který aktivně a pod kontrolou odsává v časových intervalech vlhkost a případně půdní plyny včetně radonu mimo objekt. Výhodou uvedené varianty je nezávislost úrovně odvětrávání na klimatických podmínkách a vyloučení prochlazování konstrukce spodní stavby. Uvedená aktivní varianta je výrazně energeticky úspornější. Provozní náklady na provoz ventilátoru odpovídají spotřebě 40 až 70 W žárovce, a to v době činnosti ventilátoru.

Štěrkové lože

Po důkladném zhutnění a zajištění odvětrání podloží přichází na řadu štěrkové lože. V projektu není přesně uvedeno, jaký štěrk máme použít. Zvolili jsme proto po dohodě s odborníkem z CEMEXu štěrk frakce 16-32. Aby bylo lože ložem, je potřeba ho také důkladně zhutnit. Ke zhutnění nám poslouží druhý zapůjčený stroj, kterým je vibrační deska, lidově žehlička.

Štěrkové lože je ideální tam, kde z nějakého důvodu nelze udělat betonovou desku, většinou jde o dostupnost (např. svah, průchod na zahradu přes dům atd.) V takovém případě musí být zhutněné nejen štěrkové lože, ale i podloží pod ním. Klesající navážka zeminy, případně voda (při špatném odvodnění štěrkového lože) může v budoucnu na terase způsobit nemalé potíže.

Armování a šalování

K armování desky máme podle projektu použít kari síť s rozměry oka 150x150 mm a průměrem drátu 6 mm. Kari sítě klademe na podložky, abychom zajistili, že se beton dostane i pod ně. Vzájemně převazujeme s přesahem 450 mm, což odpovídá 3 okům. V místech vyústění kanalizace případně vyřízneme nebo vystřihneme otvor. Následně k sobě kari sítě svážeme vázacím drátem. To můžeme provést buď ručně, nebo půjčeným profi vazačem armatur.

Na připravená prkna si od hrany naměříme 15 cm, což odpovídá požadované výšce desky. Vyvrtáme otvor, do něhož dáme hřebík. Díky tomu nám prkno bude lépe držet na ztraceném bednění. Výšku všech prken po obvodu desky srovnáme do roviny, kterou můžeme kontrolovat třeba zapůjčeným rotačním laserem. Po finálním, co nejpřesnějším srovnání připevníme desky k bednění a dodatečně zapřeme latěmi. K připevnění desek můžeme použít třeba turbošrouby.

Skladba podlahy s provětrávanou dutinou

Skladba tedy může vypadat (odspodu): Podklad pod HDPE tvarovky vytvářejících dutinu (dle předpisu výrobce, obvykle vyrovnání jemným štěrkem) - dutina (12 až 16 cm) - beton se svařovanou sítí (tloušťka a výztuž dle předpisu výrobce) - penetrační nátěr a protiradonová bariéra (asfaltové pásy) - tepelná izolace (např. podlahový XPS 20 cm) - skladba podlahy.

Díky použitému materiálu se vyznačují vysokou pružností, mechanickou odolností a teplotní stabilitou. Pokládka celého systému GUTTADRYTEK je nenáročná a zvládne ji každý alespoň trochu manuálně zručný člověk. Po odkopání staré podlahy se připraví podklad tak, aby měl předepsanou pevnost a byl dostatečně rovný. Pevnost podkladu je individuální podle předpokládané vrstvy betonu, kterým se budou prvky zalévat a podle požadovaného zatížení podlahy. Toto musí doporučit projektant, který zná místní podmínky. Jako podklad může být použitý udusaný štěrk anebo základový beton - pokud se počítá s větším zatížením. Samotná pokládka jednotlivých prvků je jednoduchá, jen je potřeba pečlivě „zacvakávat“ jednotlivé prvky do zámků na jejich stranách. Jednotlivé elementy se kladou ve vodorovných řadách podle šipek. Po dokončení pokládky se přes prvky GUTTADRYTEK položí armovací síť a provede se zalití betonem doporučené kvality, a tím se provede monolitická deska podlahy.

1. Stávající podlahové konstrukce se odstraní do požadované hloubky. Podklad se vyrovná např. štěrkem frakce 8/16 nebo 16/32 mm, štěrkové lože se překryje syntetickou geotextílií. Pokud je podklad nestabilní např.2. Před vlastní montáží dutiny / vzduchové mezery / se položí v podlahách zdravo-technická instalace. Jednotlivé systémové tvarovky, desky nebo nopované folie se pokládají vedle sebe na sraz při zajištění jejich stability. Následuje přebetonování systémové dutiny ve dvou etapách. V první etapě se vybetonují její profily po horní okraj dutiny. Kdy dojde ke stabilizaci a vyztužení dutiny.

Tyto systémy jsou ideální pro místnosti, kde je riziko vlhkosti vyšší, jako jsou sklepy, garáže nebo koupelny. Užitím ztraceného bednění je zajištěno správné proudění vzduchu pod podlahou, což snižuje riziko vzniku plísní a dalších problémů spojených s vlhkostí. Instalace je navržena tak, aby byla co nejjednodušší a vyžadovala minimální údržbu. Navíc, díky odolným materiálům, můžete očekávat dlouhou životnost bez nutnosti častých oprav. Ať už rekonstruujete stávající prostory, nebo budujete nové, systémy pro odvětrávání podlahy vám pomohou zajistit spolehlivou ochranu před vlhkostí.

Kročejový hluk a tepelná izolace

Nesmíme zapomenout také na izolace proti šíření nepříjemných zvuků (tzv. kročejovému hluku), které je nutno vkládat do podlahové konstrukce izolace k tomu určené. Jedná se například o desky z pěnového XPS (tzv. extrudovaného polystyrenu), které mají obvykle dostatečnou izolaci právě proti kročejovému hluku. V každém případě musí být izolace položena zvukově odděleným způsobem.

Instalace podlahového vytápění vypadá pak, že topné trubky jsou položeny v hadovitém vzoru nad izolací a poté jsou zality směsí potěru. Cementový potěr by měl být schopen dobře akumulovat a vést teplo. Materiál musí být rovněž tepelně odolný.

Epoxidové podlahy a jejich využití

Epoxidové podlahy patří mezi moderní bezesparé povrchy, které se aplikují z tekuté epoxidové pryskyřice přímo na připravený podklad. Po vytvrdnutí vzniká pevná, jednolitá a nepropustná vrstva, která dlouhodobě chrání samotný základ podlahy. Právě kombinace funkčnosti, dlouhé životnosti a snadné údržby z nich dělá ideální řešení pro technické, průmyslové i zatěžované prostory. Na první pohled působí epoxidová podlaha hladce a minimalisticky, ale ve skutečnosti jde o technologicky vyspělý systém navržený pro normální i technický provoz.

Co jsou epoxidové podlahy?

Epoxidová podlaha vzniká smícháním dvou složek - pryskyřice a tvrdidla. Po jejich spojení dochází k chemické reakci, která materiál vytvrdí do extrémně pevného povrchu.

Výsledkem je podlaha, která:

  • je zcela bez spár a přechodů
  • nepropouští vlhkost
  • nepropustí tekutiny ani oleje
  • zvládá vyšší bodové zatížení
  • nepráší a snadno se čistí

Díky těmto vlastnostem nachází epoxid široké využití všude tam, kde běžné podlahové krytiny dlouhodobě nestačí.

Kde se epoxidové podlahy používají nejčastěji?

Epoxidové podlahy se instalují do prostor, kde je klíčová odolnost, hygieničnost a dlouhá životnost. Typicky jde o technické a zátěžové prostředí, ale využití je mnohem širší.

  • Garáže: V garážích epoxid vyniká odolností vůči olejům, provozním kapalinám i posypové soli. Zvládá zatížení od vozidel a zároveň se velmi snadno udržuje.
  • Dílny: Vhodné řešení pro prostory, kde se pracuje s barvami, oleji nebo vzniká prach. Hladký povrch umožňuje rychlé čištění bez vsakování nečistot.
  • Parkovací stání: Podlaha je připravená na dlouhodobé zatížení koly vozidel, tlak pneumatik i časté pojíždění bez viditelného opotřebení.
  • Kotelny: Nepropustný epoxid chrání podklad před vlhkostí, chemickými látkami i provozními kapalinami a usnadňuje údržbu technického zázemí.
  • Sklady: Jednolitá bezespará plocha je ideální pro manipulaci s paletovými vozíky a technikou. Minimalizuje tření, poškození i usazování nečistot.
  • Technické místnosti: V zátěžových částech domu nebo objektu nabízí epoxid dlouhou životnost bez nutnosti častých oprav.
  • Laboratoře: Uzavřený hladký povrch splňuje vysoké hygienické nároky a umožňuje snadnou dezinfekci.
  • Výtahy: Reflexní vlastnosti epoxidu pomáhají opticky zvětšit a prosvětlit menší prostory.

Výhody epoxidových podlah v praxi

Hlavní důvody, proč se epoxidové podlahy instalují, jsou především jejich funkční vlastnosti:

  • vyšší mechanická odolnost
  • dlouhá životnost
  • snadná údržba
  • nepropustnost
  • hygieničnost
  • bezesparý povrch
  • odolnost vůči chemikáliím
  • čistý moderní vzhled

Díky tomu jde o řešení, které funguje dlouhodobě i při intenzivním používání.

Epoxid vs. klasické podlahové krytiny

Ve srovnání s běžnými materiály má epoxid několik zásadních výhod:

  • oproti dlažbě nemá spáry
  • oproti vinylu se neodlepuje
  • oproti laminátu nepraská ve spojích
  • oproti betonu nepráší

Proto se často používá tam, kde jiné podlahy selhávají nebo vyžadují častou údržbu.

Je epoxid vhodný i do interiéru?

Ačkoliv je epoxid nejčastěji spojovaný s garážemi nebo průmyslem, své místo má i v moderních interiérech. Lze jej probarvovat, upravovat do lesku i matu a kombinovat s dekorativními efekty. V minimalistických nebo industriálních prostorech může působit velmi designově a čistě, aniž by ztratil své technické vlastnosti.

Lité stěrkové podlahy jsou velice oblíbené především pro dokonale rovný povrch a absenci spár. Rovný povrch samozřejmě neznamená úplně hladký, takže buďte bez obav, že by na něm hrozilo uklouznutí - podlahy jsou prováděny s nejrůznější povrchovou úpravou, mnohdy i se zvýšenou odolností proti mechanickému poškození poškrábáním a proti vlivu chemických prostředků. K dalším přednostem patří i bohatý výběr barevných variant a dlouhá trvanlivost. Každopádně lité stěrkové podlahy se hodí do bytů i do kanceláří, na chodby i do průmyslových a výrobních prostor, jsou skutečně všestranné, stačí jen zvolit tu správnou.

tags: #co #je #sterkove #vetraci #loze #podlaha

Oblíbené příspěvky: