Stížnosti a reklamace plovoucích podlah: Kompletní průvodce

Úkolem znalce je zjistit, zda existují vady dodaného díla, popsat je, prokázat jejich vznik, určit odpovědnost a navrhnout způsob odstranění. Předně bychom rádi vyvrátili několik mýtů laické veřejnosti, které se týkají "plovoucích podlah".

Co je plovoucí podlaha?

Často se setkáváme s nesmyslnými názory, že plovoucí podlahy jsou novinkou po roce 1990 nebo že se jedná o podlahy z dřevěných či laminátových lamel. Tyto informace jsou chybné. O plovoucích podlahách se vyučovalo jako o běžné, staré a dávno známé konstrukci již na stavební průmyslovce z učebnic napsaných v roce 1964. Ani v roce 1964 tedy nešlo o žádnou novinku, ale o zcela běžnou konstrukci. Plovoucí podlahy nemají vůbec nic společného s druhem nášlapné vrstvy; mohou mít nášlapnou vrstvu i z keramické dlažby, železobetonové desky nebo jakéhokoli jiného materiálu. Nejvíce plovoucích podlah se u nás udělalo v šedesátých až osmdesátých letech minulého století, a to v klasických obytných panelácích, kde byla nejčastější nášlapná vrstva povlaková z PVC.

Plovoucí podlaha je taková konstrukce podlahy, která má souvrství spojené s nášlapnou vrstvou oddělené od ostatních konstrukcí stavby akustickou izolací, aby se omezilo na minimum přenášení akustických impulzů vzniklých od provozu na nášlapné vrstvě do nosné konstrukce stavby. Oddělení musí být provedeno nejenom pod celou vodorovnou plochou těchto "plovoucích" podlahových vrstev, ale také na všech bočních svislých stranách. Aby tato akustická izolace měla zásadní význam z akustického hlediska, měla by být vrstva akustické izolace alespoň o tloušťce 1 cm. Jde tedy především o zajištění předepsané kročejové neprůzvučnosti stropní konstrukce.

Tento konstrukční prvek našel významné uplatnění právě u železobetonových stropních konstrukcí v panelových domech, kde byly problémy s kročejovou neprůzvučností u relativně tenké a dobře akusticky vodivé železobetonové desky (oproti klasickým trámovým stropům se zásypem). Proto když se v klasickém paneláku, například typu T-08B v roce 1967, provedla podlaha tak, že se na nosný panel položila parotěsná zábrana z lepenky, potom akustická izolace z rotaflexu nebo fibrexu tloušťky 4 cm, potom separační vrstva z lepenky a na ní armovaná betonová mazanina, která se nedotáhla až ke stěně, kde byl opět vložen pás fibrexu, na to přišla pryžová podložka a nášlapná povlaková vrstva z PVC, tak šlo zcela jednoznačně o plovoucí podlahu. Dilatace okolo stěn byly překryty nalepenou rohovou páskou z PVC. Sám jsem podobných plovoucích podlah dělal v šedesátých a sedmdesátých letech na pražských sídlištích kilometry.

Naopak u současných podlah, které jsou často nazývány plovoucími, většinou ani o plovoucí podlahu nejde. Mirelonová vyrovnávací a separační vrstva o tloušťce pouhé 2 mm, která se pokládá pod lamely, nemá totiž natolik významnou akustickou funkci, aby bylo možné hovořit o plovoucí podlaze. Její význam je především separační, kde zajišťuje kluznou oddělovací vrstvu pro umožnění dilatačního pohybu vrstvy nášlapné a zároveň vyrovnává drobné nerovnosti podkladu, který může mít na dvoumetrové lati nerovnost do 2 mm. Lze tedy říci, že současné podlahy s nášlapnou vrstvou z laminátových nebo dřevěných lamel, tak jak jsou běžně prováděny, ani plovoucími podlahami nejsou. Nazval bych je přesněji podlahami s kluznou nášlapnou vrstvou.

Čtěte také: Výběr podlahy: Dřevo nebo Vinyl?

Nejčastější vady plovoucích podlah a jejich příčiny

Při provedeném šetření se často zjišťují následující skutečnosti:

1. Vzdutí podlahy

Dodavatelem dodaná podlaha je na několika místech vzdutá. Lamely jsou zvednuté od podkladu a tvoří velmi výrazná vyboulení až do výšky 5 cm nad správnou výškovou úroveň. Nejvíce se tato vada projevuje například v obývacím pokoji pod oknem, kde je vzdutý pruh podél obvodové stěny, a to v šířce 50 cm a délce 2,5 m.

Tato vada je způsobena zejména tím, že nebyla provedena předepsaná dilatační spára mezi podlahovou nášlapnou vrstvou a stěnou domu, anebo nebyla tato dilatační spára dostatečná vzhledem k dalším vadám, které vedly ke zvýšení vlhkosti, nabobtnání a zvětšení rozměrů lamel. Změnou vlhkostních a tepelných poměrů v interiéru dochází k roztahování nebo smršťování podlahové nášlapné vrstvy, která musí mít možnost pohybu. Proto výrobce předepisuje minimální dilatační spáru, při teplotě v interiéru 20 °C a relativní vlhkosti 50 %, v šířce 1,5 cm. Při těchto hodnotách teploty a vlhkosti se však často zjistí, že v některých místech, a to právě i v místě této vady, je dilatační spára nulová. Potom dojde k tomu, že roztahující se podlahová vrstva se opře o zeď a při dalším zvětšení svojí délky se vyboulí směrem nahoru, jelikož dolů nemůže, tam je podklad.

V případě vzdutí má zcela evidentně zásadní vliv, kromě nedostatečné dilatační spáry, také skutečnost, že podlahová nášlapná vrstva byla položena na nedokonale vyschlý betonový podklad, přičemž navíc nebyla použita parotěsná zábrana, která má zamezit pronikání vlhkosti z podkladu do podlahoviny a její nasávání do nášlapné vrstvy. Zvětšením vlhkosti lamel se zvětšil jejich rozměr a dilatační spára, pokud při pokládce nějaká byla, nestačila tuto objemovou roztažnost vykompenzovat. V tomto případě jde jednoznačně o chybu na straně dodavatele, který měl použít technologickým předpisem výslovně předepsanou polyetylenovou 0,2 mm tlustou parotěsnou zábranu s přesahy ve spojích.

2. Pružení podlahy

Dále bývá zjištěno, že dodavatelem dodaná nášlapná vrstva na několika místech (kde není vzdutá) neleží na podkladu, ale směrem k podkladu se při zatížení dotlačuje (prohýbá-pruží), a to až o 5 mm. V tomto případě je vada zapříčiněna nerovností podkladní vrstvy a použitím vyrovnávací podložky z pěnového polyetylenu (mirelon) o nedostatečné tloušťce. Norma připouští maximální nerovnost podkladu naměřenou na délce dvoumetrové latě 2 mm a technologický předpis výrobce určuje použití pěnového polyetylenu o tloušťce 2 mm. Tyto základní parametry nebyly zhotovitelem respektovány, což způsobilo, že nášlapná podlahová vrstva je v místech větších prohlubní podkladní vrstvy ve vzduchu a neleží na podkladní vrstvě a tenká mirelonová vrstva není schopna tak velkou nerovnost eliminovat.

Čtěte také: Plovoucí dřevěná podlaha: Instalace krok za krokem

3. Nerovnosti povrchu nášlapné vrstvy

Bývá zjištěno, že dodavatelem dodaná nášlapná vrstva vykazuje na svém povrchu (kde není vzdutá) nerovnosti pod náhodně položenou dvoumetrovou latí až 9 mm, ačkoliv podle ustanovení ČSN 74 4505 je povolena maximální nerovnost pouze 2 mm. Na dotaz, zda dodavatel prováděl vyrovnávací (nivelační) stěrku, se často dostává odpověď, že nikoliv, protože dodavatel uvedl do dokladů o dodávce, že pokládku podlahy provede na povrch objednatele. Pokud nebyl objednatel upozorněn dodavatelem na skutečnost, že v případě křivosti podkladní vrstvy nad rámec hodnot daných normou bude podlaha neobvykle křivá, v rozporu s normovým ustanovením a navíc hrozí další technické defekty a špatná funkce podlahy v průběhu provozu, pak tato vada vznikla porušením ustanovení ČSN a základních zásad správného technologického postupu ze strany zhotovitele.

4. Zvednutí hran lamel

Nášlapná vrstva může vykazovat na několika místech zvednutí konců hran lamel v jejich styku, a to až o 2 mm. Tato vada je způsobena nadměrným navlhnutím a bobtnáním hran lamel, které se tímto vlivem zvedají. Příčina je v chybějící parotěsné zábraně, která je technologickým předpisem předepsána a zhotovitel ji neprovedl, a zároveň pokládkou podlahy na nedokonale vyschlý podklad.

5. Spáry mezi lamelami

Dále se zjišťuje, že dodavatelem dodaná nášlapná vrstva vykazuje na několika místech spáry mezi lamelami (měřeno spárovými měrkami) až 1,2 mm. Jde o vadu, která je způsobena nedokonalým doražením zámků sousedních lamel. Podle předpisu EPLF může být tolerována maximální šířka spáry 0,15 mm (výjimečně 0,2 mm), ale podle technologického předpisu výrobce má být u tohoto typu podlahoviny spára nulová. Je tedy nutné dodržet přísnější kritérium, za které si odběratel zaplatil.

Tabulka shrnující nejčastější vady a jejich příčiny:

Odpovědnost zhotovitele a právní aspekty

Omluvou v žádném případě nemůže být argumentace zhotovitele, že nášlapnou vrstvu pokládal na podklad objednatele, tedy na podklad, který si sám nepřipravoval, a to se svolením objednatele. Podle občanského zákona § 563 zhotovitel odpovídá také za vady, jejichž příčinou je vadnost věci, která má být opravena nebo upravena, či nevhodnost pokynů objednatele, jestliže ho na vadnost věci či nevhodnost pokynů neupozornil. Zhotovitel tedy měl jako odborník povinnost upozornit odběratele na důsledky takového chybného postupu a v případě, že by i přesto odběratel trval na chybném technologickém postupu, měl si nechat zhotovitel podepsat od objednatele prohlášení o tom, že ho na všechna konkrétní rizika, která vyplývají z chybného technologického postupu, na kterém objednatel trvá, upozornil.

Čtěte také: Výhody dubových plovoucích podlah

Ze zjištěných nedostatků (absence parotěsné zábrany, použití tenčí mirelonové podložky, pokládka na nerovný podklad, pokládka na nedostatečně vyschlý podklad, nedodržení dilatačních spár, nevytažení podkladních polyetylenových vrstev svisle podél stěn min. 2 cm, nedbalé doražení některých zámků, nevedení zákonem předepsané dokumentace o průběhu realizace díla) vyplývá, že zhotovitel při realizaci a dodávce díla postupoval velmi nedbale a v rozporu s ustanovením technických a právních norem, což mělo za následek vadnou dodávku a vzniklé a výše popsané komplikace a vady.

Důležitost dodržování norem a vyhlášek

Ten, kdo si nechává plovoucí podlahu instalovat (nebo si ji pokládá sám), by měl dodržet předepsané požadavky stanovené normou ČSN 73 0532 (Akustika - Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních výrobků). Měla by být proto dodržena vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj číslo 268/2009 Sb. ze dne 9. ledna 2012, kterou se mění vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, a to dle § 2 bodu (1). Ustanovení této vyhlášky se uplatní též u zařízení, změn dokončených staveb, udržovacích prací, a v § 14 Ochrana proti hluku a vibracím, dále bod (1) stanovuje, že stavba musí zajišťovat, aby hluk a vibrace působící na osoby a zvířata byly na takové úrovni, která neohrožuje zdraví a zaručí noční klid.

Problémy s kontrolou a řešením sporů

Pokud podlahové krytiny nejsou součástí domu, nemůže jejich skladbu a důsledky jejich užití zkontrolovat stavební úřad. Je to z jeho pravomocí vyjmuto vládním nařízením č. 366/2013 Sb., které je o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím. Tato situace vede k výraznému zhoršení životních podmínek stovek lidí, především v panelových domech. Diskuze o tom, že může být každému lhostejné, co si majitel bytu položí za krytinu, zda linoleum, korek, koberec či plovoucí podlahu, skončí v momentě, kdy uživatel jiného bytu zjistí, jak se laminátová plovoucí podlaha změnila v ozvučnici a šiřitele tak nepříjemných hlukových imisí, že se život v okolních bytech změní ve velmi nepříjemný a někdy až nesnesitelný.

Zásadní chybou, kterou můžeme při pokládce plovoucí podlahy obvykle nalézt, je to, že použité laminátové podlahy nemají pod sebou certifikovanou tlumící vrstvu a nejsou odsazeny od stěn tři až pět milimetrů. Zvuk se proto šíří směrem dolů i směrem do stran. Postižený vlastník jiného bytu ve stejném domě se ale díky nařízení vlády na stavební úřad obrátit nemůže. Žaloby k soudu lidé obvykle vzdají, protože nevědí, jak by měli prokázat, že soused má podlahu špatně konstrukčně provedenou. V kontradiktorním řízení nese žalobce důkazní břemeno a nepochybně se mu nepodaří přesvědčit souseda, že by nechal (ne)průzvučnost své podlahy proměřit.

Obrátit se na Výbor vlastníků bytových jednotek či družstva je sice možné, ale opět by snaha těchto orgánů musela směřovat k soudu. Zde soud vychází takové žalobě vstříc, neboť přiznává, že Společenství vlastníků se může domáhat ochrany hmotných práv, neboť pod správu společných částí domu lze zahrnout vše, co bytovému domu slouží k uspokojení potřeb vlastníků jeho bytů, včetně dostatečně kvalitních podmínek pro bydlení; je proto třeba dovodit aktivní legitimaci společenství vlastníků jednotek k podání žaloby ve správním soudnictví (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), v níž se dovolává ochrany svých hmotných práv, byť by se tato hmotná práva dotýkala i právní sféry jednotlivých vlastníků bytových jednotek. (Zdroj: NSS ze dne 31. 3. 2014, čj. 4 As 149/2013-31). Jinými slovy Výbor SVJ by se mohl obrátit na soud s tím, že jeden z vlastníků bytu provedl úpravu krytiny podlahy tak, že narušuje práva ostatních vlastníků. Ale opět budeme u otázky předložení takového důkazu. Bylo by zřejmě nutné nejprve požádat soud, aby rozhodl, že se v inkriminovaném bytě provede nejprve kontrolní měření. Celá záležitost se tak potáhne roky, nehledě na roky špatného vzájemného soužití v samotném domě.

Vláda by proto měla své nařízení ve veřejném zájmu opravit. Stačí přiznat, že krytina podlahy může být na žádost vlastníka jiného bytu zkontrolována stavebním úřadem, zda splňuje podmínky normy a příslušné vyhlášky. Na opravu svého nařízení vláda ČR nepotřebuje ani Parlament ani podpis prezidenta republiky. Stačí upravit jen jeden bod a životy mnoha lidí se promění k lepšímu.

Záznamy o průběhu prací

Vzhledem k tomu, že nebyl předložen stavební deník ani jednoduchý záznam o stavbě, ve kterém by byly zaznamenány konkrétní údaje o kontrolní činnosti nezávislého stavebního dozoru, není možné žádným věrohodným dokladem doložit přesný časový postup prací, ani přesný popis technologie provádění prací, ani provádění a výsledky případných měření v průběhu realizace, ani údaje o dodávce, druhu, skladování a dopravě materiálu, ani případné výhrady ze strany investora nebo dozoru stavby a reakce zhotovitele. Podle informací podaných při místním šetření objednatelem znaleckého posudku nebyl mu nikdy žádný stavební deník ani jednoduchý záznam o stavbě zhotovitelem díla předložen, z čehož vyplývá, že nebyl řádně, v souladu s právními předpisy, veden. V tomto směru byl tedy dodavatelem porušen § 100, odst. 3 a 4, zák. č. 50/1976 Sb., čímž dodavatel vědomě a pravděpodobně tedy i úmyslně a záměrně zkomplikoval průběh případné kontroly nad kvalitou jeho dodávky.

Návrh na řešení vad

V případě výše popsaných vad je nutné demontovat podlahu v celé své ploše. Vytřídit demontované lamely; takové lamely, které jsou celé a nebudou nijak poškozené (ani hrany nabobtnalé vlhkostí, ani zámky), bude možné znovu použít, ostatní je potřeba doplnit novými. Na podklad se musí provést nivelační vrstva - vyrovnávací stěrka, aby byl podklad rovný podle předpisu, tedy maximální přípustná nerovnost je 2 mm na náhodně položené 2 m lati. Podklad je třeba nechat řádně vyschnout, vlhkost podkladu musí být menší než 2,0 % CM. Potom položit po celé ploše parotěsnou zábranu z polyetylenu 0,2 mm s přesahy minimálně 20 cm, nebo slepovanou se samolepícími pásky a vytáhnout ji min. 2 cm nahoru po stěnách, aby utvořila "vanu" pro podlahovou nášlapnou vrstvu. Potom položit akustickou a vyrovnávací vrstvu z pěnového polyetylenu (Mirelon) o tloušťce 2 mm, která bude položena těsně k sobě a spoje zajištěny lepící páskou, opět s vytažením minimálně 2 cm na stěny. Lamely je nutné skladovat minimálně 48 hodin před pokládkou v prostředí, kde budou pokládány. Pokládku provádět při teplotě cca 20 stupňů a vlhkosti vzduchu v rozmezí 50-60 %. Při pokládání lamel dodržet dilatační spáru od stěn 15 mm a pečlivě dotahovat spáry předepsaným dorážecím pravítkem, aby dokonale zapadly všechny zámky. Při provádění rekonstrukce podlahy doporučuji zajistit kvalitní a nezávislý stavební dozor, aby dodavatelská organizace byla pod kontrolou.

Jak předcházet reklamacím?

Výběr řemeslníka

Zákazníci by si měli vybírat řemeslníka nejlépe podle referencí od známých, sousedů nebo podle toho, co kde viděli, a také s řemeslníkem osobně komunikovat. Hezky sestavený web a fotky nemusí být zárukou kvalitní práce. Většinou ty weby píší lidé, kteří podlahy ani nedělají a řemeslu nerozumí. Ovšem marketing je zmáknutý na jedničku. Bohužel, někteří lidé z marketingu jsou prolhaní, jejich cílem je spíše vše zaobalit, udělat krásnější a přesvědčit ostatní, že vše je jinak než ve skutečnosti.

Nejčastější příčiny reklamací

Vada materiálu je zbožné přání všech. Realita je jiná. Reklamací, za které může vadný materiál, je mizivé procento, spíše promile. Nejčastěji to jsou pochybení podlahářů při přípravě podkladu. To je jednoznačná většina. Nezměří si zbytkovou vlhkost v podkladu, anebo ji měří špatně. Druhou chybou je nebroušení nebo špatné broušení cementového a anhydritového podkladu, na který následně nivelují nebo lepí podlahy. Dokonce jsou jedinci, kteří brousí jen anhydrit a cement "není potřeba, když je nový". Ale on přece nový není. Je tam několik měsíců a chodí se po něm, nosí se materiál, probíhají další zednické, obkladačské, elektrikářské a další práce. Nebudou přece zákazníkovi broušením prodražovat zakázku. Ale ono jde spíše o to, aby byli levnější než ten, co to udělá správně, a zakázku získali. Ale ono se to ucho jednou utrhne a nebude to na 20 m², ale na 120 m², a to bude drahé "školné". Takové zakázky, kde se to po roce i dvou utrhlo, jsou četné. A že to někomu "funguje", je otázka času, kdy to fungovat přestane.

Většinou je pochybení na straně řemeslníka: nedodržení technologických postupů a návodů. Spadá sem i nepředání návodu k údržbě. Ale ani zákazník není vždy bez viny. Nedodržení klimatických podmínek, nevhodná údržba, špatné užívání podlahy jsou příčiny vad, pokud je podlaha dobře položená. Zákazník mnohdy podlahu zničí nevhodným nábytkem nebo doplňky, které na ni položí.

Nejčastější vady pokládky nastávají, když se nedodrží dilatace u plovoucích systémů. Není dodržen návod výrobce. Zde ale nejvíce chybují truhláři, kteří po podlaháři následně instalují nábytek. Mnozí řemeslníci navíc nemají dostatečné vybavení, jak po teoretické stránce, tak po stránce praxe či nářadí. Nechtějí investovat do vybavení, a proto ta práce vypadá, jak vypadá. Nedodržují návody k pokládce a nečtou technické listy. Někteří neznají ani základní podlahářskou normu ČSN, přestože se jí na reklamaci ohání, ale co se v ní píše, netuší. Nejhorší je, když se řemeslo dělá proto, že složenky se platit musí. Řemeslo se nedá dělat dobře proto, že se musí, ale dá se dělat dobře, když se chce. A když práce baví, tak výsledek a přístup je na první dobrou znát.

Průběh reklamace

Při reklamaci je kupující povinen doložit datum koupě zboží, zejména předložením daňového dokladu a/nebo záručního listu, případně jiným věrohodným způsobem. Kupující je povinen reklamovat zboží bez zbytečného odkladu poté, co zjistí, že je na zboží vada. Prodávající je povinen o reklamaci rozhodnout ihned, ve složitějších případech do 3 pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající s kupujícím nedohodne na delší lhůtě. Ve vztahu k povinnosti dle § 14 zákona č. 634/1992 Sb. prodávající informuje kupujícího o možnosti využít pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů Českou obchodní inspekci (www.coi.cz), která je notifikovaným subjektem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů vedeným na seznamu Evropské komise. Pro rychlé vyřízení zásilkové škody je doporučeno je hlásit dopravci při převzetí (poznámka do protokolu / fotodokumentace).

Role odborníka při řešení reklamací

Odborník na reklamace by měl přistupovat k situaci bez zaujatosti, hledat vše, co pomůže k řešení situace, bez ohledu na to, kdo práci dělal nebo čí je materiál. Je třeba posbírat potřebné informace, vyslechnout si všechny strany, vytěžit maximum informací, zjistit použité materiály a množství. Poté vše nechat uzrát, zkompletovat důkazy a teprve pak vynést verdikt. Důležité je jít přímo k věci a nic nezabalit "kulantně" ani "politicky". Když se něco nezdá, dotyčný by se to měl dozvědět na místě hned, pokud to odborník uzná za důležité. Na reklamace se vyjíždí kvůli podlaze, nehledejte v tom nic osobního. Hranice určují technické listy, návody výrobců, normy a měřidla. Naopak, při řešení reklamací se často setkáváme s nepravdivými informacemi a snahou zamlčet skutečný stav věcí. Lidé často lžou, překrucují pravdu, aby se vyhnuli odpovědnosti. Odborník by měl být stále ve střehu a ověřovat si informace z více zdrojů. Trpělivost a důkladné hledání důkazů se vyplácí. Někdy i po měsících vyplavou informace a důkazy, chce to jenom být trpělivý. Pak se do svých lží začnou zamotávat, měnit výpovědi a pozměňovat fakta, protože si nepamatují, co řekli před 14 dny nebo po měsíci.

Praktická zkušenost je velkou výhodou, protože odborník je stále praktik a nikoliv teoretik. Na místě reklamace lze vyřešit více než 85 % případů. Pak jsou ty jednoduché, kde průšvih praskne hned na 100 %. Ostatní je předmětem hledání informací i jinde, ověření si informace i z jiných zdrojů, nastudování potřebných dokumentů, někam i zajet, za někým se poptat, podívat se. Pak následuje skládání mozaiky, to je na tom nejzajímavější. Až když si vše dáte na virtuální tabuli a přiřadíte vše k sobě, propojíte lidi, najdete mezi vším natažené dráty, najednou i ty nejmenší maličkosti, které se na začátku zdály být nepodstatné a zbytečné, dávají perfektní smysl. Pak už zbývá jen předložení důkazů. Není cesty zpět.

tags: #stížnosti #na #plovoucí #podlahy

Oblíbené příspěvky:

• jak se vyrábí vápenné mléko a jaké má vlastnosti
• Vše o hladkých terasových prknech ze sibiřského modřínu
• jak připevnit zahradní lavici k dlažbě
• Jak pěnová izolace šetří náklady na vytápění?
• Hydroizolace v Králově Dvoře