PergolyStrojní omítka na cihelné zdivo: Komplexní průvodce
Strojní omítání představuje moderní a efektivní způsob, jak dosáhnout hladkých a odolných povrchů stěn. Ať už se jedná o novostavbu nebo rekonstrukci, správná volba omítky a pečlivá aplikace jsou klíčové pro dlouhodobou funkčnost a estetiku.
Příprava podkladu pro omítání
Před zahájením omítkových prací je nezbytná důkladná příprava podkladu. Musí být ukončena konstrukce střechy. Vnější obvodové stěny je potřeba chránit před deštěm a jinými možnostmi provlhnutí tak, aby podklad, na který budete omítky nanášet, byl pevný, bez uvolněných částic a dostatečně vyschlý. Dveřní zárubně a okenní rámy musí být osazeny, aby dodatečnými úpravami nedocházelo k poškození hotové omítky. Rovněž elektrické rozvody a jakékoliv jiné instalace inženýrských sítí musí být dokončené, instalační drážky zaplněné vhodným materiálem, aby nedocházelo k praskání dalších vrstev omítky. Vnitřní omítky mohou být aplikovány teprve po uvedených pracovních krocích.
Všechny styky dvou různých podkladních materiálů (beton-cihla, pórobeton-cihla, heraklit-cihla apod.) ve vnějším i vnitřním prostředí by měly být vyztuženy rabitzovým pletivem nebo alkalivzdornou sklotextilní síťovinou s velikostí ok cca 8 x 8 mm. Výztuž se klade do jádrové omítky pod její povrch (krytí min. 3 mm), maximálně však do 1/3 tloušťky pod její povrch (jádrová omítka se provádí ve dvou vrstvách - do první se vmáčkne pletivo nebo tkanina a hned se nanese další vrstva). Přechody mezi různými typy zdiva (z vápenopískového zdiva na cihelné zdivo, beton apod.) se překryjí vloženou výztužnou tkaninou šíře min. 30 cm, která se umisťujte v horní třetině tloušťky omítky. Používá se výztužná tkanina s velikostí ok 8 × 8 mm.
Typy omítek a jejich vlastnosti
Pro omítání cihelného zdiva lze použít různé typy omítek, které se liší svými vlastnostmi a způsobem aplikace.
Jednovrstvé omítky
Jednovrstvé omítky jsou tvořeny pouze jednou vrstvou, na kterou je nanesena už jen malba či tapeta. K jednovrstvým omítkám patří sádrové a vápno-sádrové omítky. Sádrové nebo vápenosádrové omítky se používají jako jednovrstvé. Na tyto omítky se vztahuje norma EN 13279. Hmoty se sádrovým pojivem jsou vysoce progresivní materiály, které zkracují čas výstavby, neboť k tvrdnutí potřebují velice krátkou dobu. Umožňují provádění některých pracovních operací, které nejsou s hmotami na jiné bázi možné, jako je např. provádění vyrovnávací jádrové a štukové vrstvy v jednom pracovním kroku nezávisle na tloušťce vrstvy. Sádrové hmoty se používají výlučně ve vnitřních prostorách a tam, kde nedochází k nadměrnému vlhkostnímu zatížení. Hmoty musí být chráněny před zemní vlhkostí a proti vodě obecně, poněvadž sádrové výrobky po kontaktu s vodou měknou, snižují své pevnosti, hmota nasává vodu a mírně bobtná. Pokud se sádrové hmoty použijí v koupelnách a sprchách, musí být opatřeny keramickým obkladem, aby se zamezilo vniku vody do hmoty. Běžná vlhkost sádrovým hmotám nevadí, nesmí však přesáhnout rosný bod. Povrch cihelných tvárnic se pod sádrové hmoty nemusí nijak upravovat (není potřeba postřik vodou ani postřikovou maltou), musí být zbaven prachu, nečistot a zbytků mastnot.
Čtěte také: Přehled strojních omítek
Dvouvrstvé omítky
Vícevrstvé omítky jsou tak tvořeny jádrovou omítkou, na kterou může být nanesen štuk, šlechtěná omítka, nebo keramický obklad. Mezi dvouvrstvé omítky patří cementové a vápno-cementové omítky. První vrstva plní spojovací funkci mezi omítkou a zdivem (nosné vnitřní stěny, obvodové stěny, příčky). Pokud jsou spáry po zdění hlubší než 10 mm, je nutno použít cementovou postřikovou maltu o přídržnosti min. 0,3 MPa. Spotřeba této řídké malty je cca 4 kg·m-2. Druhá vrstva plní vyrovnávací funkci a provádí se z jádrových vápenocementových omítkových směsí. Omítání se zpravidla provádí ve třech vrstvách ručním nebo strojním způsobem. Nejprve se nanáší spojovací vrstva z řídké cementové malty. Postřik se provádí síťovitě s minimálním pokrytím 50 %. Pokud je podklad velmi suchý, je vhodné jej podstříknout lehce vodou, aby se tzv. nespálil. Pro postřik (tzv. „špric”) se používá cementová nebo vápenocementová malta. Pro konečnou vrstvu tvořící podklad pro malbu se používá štuková vápenná nebo vápenocementová omítka s velmi jemnou zrnitostí do cca 0,5 mm nebo jen jemnou zrnitostí do cca 1 mm, která se upravuje filcováním. Na vápenocementové omítky lze bez problémů lepit keramický obklad. Pro méně exponované rovné povrchy lze použít vápennou maltu, která však má nižší pevnost a přídržnost a je více nasákavá, proto ji nelze použít do prostorů se zvýšenou vlhkostí. Pro nanášení vápenných omítek platí podobné podmínky jako pro omítky vápenocementové. Pro konečnou vrstvu tvořící podklad pro malbu se používají pouze štukové vápenné omítky.
Omítky pro exteriér
Pro exteriér domu jsou určeny výhradně odolné vápno-cementové a cementové omítky, které mohou mít vyšší zrnitost. Slouží jako podkladová vrstva, na kterou je posléze nanášen štuk. Využívají se i na půdní prostory, sklepy, garáže i komíny. Vynikají odolností vůči povětrnostním vlivům, vysokou pevností a odolností vůči mechanickému poškození. Exteriéry staveb z vápenopískového zdiva jsou v naprosté většině opatřeny některým z typů zateplovacích systémů. Výjimečné případy omítání exteriérů se řeší stejným způsobem jako omítání interiérů, avšak v souladu s požadavky ČSN EN 13914 - 1, tzn. vápenocementovými omítkami v min. tloušťce 15 mm a tepelněizolačními omítkami v min. tloušťce 20 mm (v případě směsí Cemix Supertherm TO - jádrová omítka a Cemix Supertherm TO EXTRA činí doporučené tloušťky 25 mm a 40 mm).
Omítky pro interiér
Do interiéru patří omítky sádrové, vápno-sádrové, vápno-cementové a cementové. Díky malé zrnitosti sádrové a vápno-sádrové omítky docílíme nejhladších povrchů, které jsou skvělým podkladem pro následné malby nebo tapety. Tyto omítky udrží v místnosti příjemné klima a nelepí se na ně prach. Rovinnost, vysoká pevnost a hmotnost vápenopískového zdiva umožňují provádět v interiérech relativně tenkovrstvé omítání, nejracionálněji jednovrstvými vápenocementovými, sádrovými nebo vápenosádrovými omítkami v tloušťce cca 8-10 mm. Takto použité omítky mají pouze funkci jemného vyrovnání povrchu a mají minimální přínos z hlediska zvukové izolace nebo tepelné akumulace zdiva.
Tepelněizolační omítky
V odůvodněných případech, kdy jsou omítány stěny mezi prostorami s různou teplotou, např. mezi bytem a chodbou, lze zlepšit tepelně izolační vlastnosti dělící stěny použitím tepelněizolačními materiály Cemix Supertherm TO - jádrová omítka (označení 057) nebo Cemix Supertherm TO EXTRA (označení 077), které se aplikují vždy na stěnu z její chladnější strany. Pro nanášení jádrové vrstvy použijeme omítku lehkou s objemovou hmotností v zatvrdlém stavu pod 1300 kg·m-3 nebo tepelněizolační se součinitelem tepelné vodivosti λ max. 0,2 W·m-1·K-1 nebo se součinitelem tepelné vodivosti λ max. 0,1 W·m-1·K-1. Na zdivo ze svisle děrovaných cihelných tvárnic typu THERM, které má výborné tepelněizolační vlastnosti, se nevylehčená omítka nehodí, poněvadž v ní může docházet k nadměrnému pnutí. Omítka může po určitém čase (2 až 3 roky) doznat určitých defektů - vzniku trhlin, separace apod. z důvodu rozdílného součinitele prostupu tepla U obyčejné vápenocementové omítky a cihelného zdiva. Rovněž difuzní odpor je nepoměrně vyšší než u omítek lehkých a poté nedochází k příznivému odparu a vysychání omítky. Tepelněizolační omítky jsou velice prodyšné (faktor difuzního odporu vodní páry max. 15), mají minimální smrštění, tudíž nejsou náchylné k praskání a dodatečnému dotvarování.
Sanační omítky
Sanační omítky aplikované skrze strojní omítání představují efektivní řešení pro zajištění dlouhodobé ochrany vašeho zdiva. Tato služba zahrnuje aplikaci strojní omítky ve dvou vrstvách. V první fázi zkušení specialisté nanáší cementový postřik, který připraví povrch omítky pro další kroky. Následně přichází na řadu hrubá sanační omítka, která aktivně podporuje vysychání zdiva. Po dostatečném vyschnutí povrchu se aplikuje sanační štuk. Díky metodě pro strojní omítání je zvládáno rychlejší a rovnoměrnější pokrytí, což je výhodné zejména u velkých projektů. Dvouvrstvá omítka vytváří v konečné fázi prodyšnou a odolnou ochranu proti vlhkosti. Stříkaná omítka tohoto typu podporuje vysychání zdiva, čímž aktivně zlepšuje ochranu konstrukce a lepší vnitřní mikroklima. Aplikace sanační omítky strojní metodou je komplexní proces, který vyžaduje pečlivou přípravu a dodržení technologického postupu. Před realizací sanační omítky se důkladně připraví daný podklad. Tato činnost zahrnuje očištění zdiva od prachu a dalších nečistot. V další fázi se nanáší na připravený podklad cementový postřik o tloušťce 2-3 mm. Pomocí speciálního zařízení se tento postřik rozpráší na určenou plochu a poté se nechá zaschnout. Na cementový postřik se nanáší hrubá sanační omítka ve správné konzistenci. Optimální tloušťka této vrstvy je 12 až 14 mm. Maximální množství je u některých projektů až 50 mm. V poslední fázi se nanese na hrubou omítku pomocí omítacího stroje sanační štuk. Tloušťka štuku je přibližně 3 mm. Po nanesení této finální vrstvy se pečlivě vyhladí povrch, aby získal hladký a dokonalý vzhled. Po opětovném vyschnutí je proces sanace omítky u konce. Omítka by měla vykazovat co nejnižší poměr mezi hodnotou pevnosti v tlaku a pevnosti v tahu za ohybu (což je předepsáno např. u sanačních omítek) - tento poměr by neměl přesahovat hodnotu 3.
Čtěte také: Použití strojní šedé lepenky 250g
Strojní omítání
Strojní omítky jsou modifikovány přísadami tak, že při max. Omítky se dodávají v úpravě pro strojní nebo ruční zpracování. Podle rovinnosti zdiva se vybere typ omítky. Pro velice rovné zdivo lze použít omítky se zrnitostí do 1,5 mm, které se nanášejí v tloušťce do 10 mm. Pro méně rovné zdivo se používají omítky se zrnitostí do 2,5 mm, které se nanášejí v tloušťce od 10 do 20 mm. Pro větší tloušťky omítky než 20 mm volíme omítky se zrnitostí do 4 mm. Tyto omítky můžeme nanášet v jedné vrstvě až do tloušťky 25 mm. Omítky jsou jednovrstvé vnitřní hmoty, které plní funkci vyrovnání povrchu i funkci konečné vrstvy. Nanášejí se na stěnu nebo strop strojním zařízením, event. ručně. Omítková směs může být pro snadnější aplikaci vylehčená perlitem. Zrnitost těchto omítek je do 1 mm a povrch se po mírném zavadnutí zfilcuje nebo se vyhladí ocelovým hladítkem. Omítání se zpravidla provádí ve třech vrstvách ručním nebo strojním způsobem.
Při omítání používejte kvalitní omítkové směsi a nejnovější vybavení od ověřených dodavatelů.
Normy a specifikace
Pro tyto omítky platí EN 998-1 Specifikace malt pro zdivo - Část 1: Malty pro vnitřní a vnější omítky, která rozděluje tyto omítky podle záměru výroby, způsobu výroby a vlastností nebo použití. Každá omítka musí být deklarována svojí zkratkou (např. obyčejná malta pro vnitřní a vnější omítku) a dále kategoriemi rozsahu pevností v tlaku po 28 dnech, kapilární absorpcí vody a tepelnou vodivostí (u tepelněizolačních malt, u ostatních pouze hodnota). Dále musí být deklarována objemová hmotnost v suchém stavu, přídržnost a způsob odtržení, propustnost vodních par, trvanlivost a reakce na oheň, pro jednovrstvé omítky navíc ještě soudržnost po cyklech uložení. Výrobce musí zajišťovat provedení „Počáteční zkoušky typu výrobku“ a provozuje systém řízení výroby podle této normy. Tato osvědčení platí v celé Evropské unii a malty mají na obalu nebo v průvodní dokumentaci označení CE.
Omítání soklů a ploch pro obklad
Sokly (část nad terénem do výšky min. 300 mm) a ostatní plochy, na kterých bude proveden obklad, se musí omítat pevnou omítkou (s přídržností větší než 0,3 MPa). Nejprve se provede postřik cementovou maltou křížovým způsobem s pokrytím min. 75 % plochy. Následně se provede cementová nebo vápenocementová jádrová omítka, která má výše uvedené parametry. Tloušťka těchto omítek se pohybuje od 10 do 20 mm. Před omítáním je nutno prověřit detail ukončení vodotěsné izolace nebo izolace proti zemní vlhkosti, aby nedocházelo k zavlhání soklu a tím i stavby.
Časový harmonogram omítacích prací
Vnitřní omítky se provádějí nejdříve po dvou měsících od vyzdění stavby, když je zdicí malta dostatečně vyzrálá a vlhkost zdiva, zejména v zimních měsících, nepřekračuje stanovenou mez uvedenou v ČSN 73 2310 Provádění zděných konstrukcí. Pro vnější omítky platí, že se mohou provádět nejdříve dva měsíce po vnitřních omítkách, aby došlo k dostatečnému vysušení zdiva dle ČSN 73 2310.
Čtěte také: průvodce výběrem jádrových a štukových omítek
tags: #strojni #omitka #na #cihelne #zdivo #informace
