Hliněné omítky: Přírodní krása a funkčnost pro moderní interiér

Hliněné omítky jsou originální povrchy stěn, jež působí velmi pozitivně na klima interiérů a tedy i na nás samotné. Jako materiál má hlína velmi jemný charakter a působí kladně na všechny naše smysly. Používání nepálené hlíny má zásadní ekologické výhody oproti průmyslově upraveným materiálům. Jsou teplé, příjemné na dotek, originální a v posledních letech čím dál více populární. Ve stavebnictví reprezentují trend ekologického a zdravého bydlení, návrat ke kořenům.

Ekologické a zdravotní přínosy hliněných omítek

• Regulace vlhkosti: Jednou z nejdůležitějších vlastností hliněných materiálů je regulace vlhkosti. Zvýšenou vlhkost téměř okamžitě pohltí a poté ji pozvolna vracejí zpět. Této vlastnosti se s úspěchem využívá například v nízkoenergetických a pasivních domech, které jsou náchylné k vysušování interiéru. Hlína zpříjemňuje klima v rodinných domech a interiérových prostorech.
• Akumulace tepla: Hliněné omítky skvěle akumulují teplo a vytváří hřejivý domov. Pokud místnosti vytápíme, omítka do sebe akumuluje teplo a poté toto teplo vyzařuje. V létě pro změnu chladí. Ideální jsou tyto omítky též pro stěnové vytápění.
• Antialergenní účinky: Hlína má navíc antialergenní účinky, dokáže pohlcovat pachy a kouř, neobsahuje žádné chemické ani průmyslové přísady. Jsou vhodné pro alergiky, jelikož dovedou pohlcovat škodlivé látky ze vzduchu včetně například cigaretového kouře. Lze dokonce říci, že hlína je pro své vlastnosti léčivá, tedy léčí.
• Pozitivní vliv na psychiku: Na kvalitu vnitřního prostředí má vliv i množství záporných iontů v ovzduší, podle průzkumů vnímáme jejich převahu velmi pozitivně. Hliněné omítky sice ionty samy neprodukují, ale na jejich povrchu (pokud je neošetřený) nedochází k vybíjení záporných iontů, jako se to děje např. u syntetických materiálů a nátěrů. Hliněné omítky do našich domovů vrací přírodu a stejně jako dřevo, kámen nebo vlna pozitivně ovlivňují naši psychiku.
• Potlačení vysokofrekvenčního záření: Hliněné omítky potlačují vysokofrekvenční záření a konzervují a chrání dřevěné konstrukce dřevostaveb.
• Zvuková izolace: Mají navíc výborné vlastnosti zvukově izolační.

Vlastnosti a složení hliněných omítek

Hliněné omítky se skládají ze dvou přírodních komponent - kameniva a hlíny. Hlína je materiál, který pracuje, a který částečně mění svůj objem. Při styku s vodou dochází k její degradaci, což vlastně bylo impulsem k vynálezu pálené cihly. Dnes je proto nepálená hlína přirozeně předurčena k používání v interiérech.

Použití hliněných omítek v moderních interiérech

Hliněné omítky dnes nachází uplatnění při obnově historických budov i v segmentu novostaveb. S oblibou se používají u ekologických a nízkoenergetických objektů a u moderních dřevostaveb. Hliněné omítky si postupně hledají cestu do moderních interiérů. Většina lidí je má zaškatulkované jako součást pouze přírodních domů, chalup, rustikálních či organických interiérů v odstínu hnědé. A také si představí zaoblené rohy a nerovné zdi. Není tomu ale tak. Ve skutečnosti mohou být dokonale rovné, hlazené i leštěné a decentní. A dají se použít v jakékoliv moderní stavbě.

Barevnost a textury

Hliněná omítka může hrát různými barvami, od modré, přes hnědou, červenou a růžovou, po žlutou. Pohybujeme se ale v zemitých tónech. Základ tvoří asi 15 odstínů, do kterých lze přidat pigment a barevnou paletu rozšířit. Bílé dosáhneme přidáním kaolinových jílů a bílých písků nebo speciálním nátěrem. Kromě odstínu si může klient zvolit hrubost finálního povrchu, množství slámy, plev či konopného pazdeří. Záleží, zda chceme dokonale rovný povrch nebo ne, jak moc chceme zaoblené rohy a dokonce zda chceme přidat i trochu lesku.

Možnosti aplikace

Omítky se výborně hodí např. do ložnic, dětských pokojů, hotelových pokojů a všude, kde se spí. Krásně se s nimi žije i v obývacích pokojích či domácích kancelářích, kde trávíme mnoho času. Vypadají krásně v koupelnách - zde ale pozor, nejsou vhodné pro přímý styk s vodou - za umyvadla, vany, do sprchových koutů je vhodná stěrka.

Čtěte také: Jak vyrobit kočičí strom

Aplikace na různé podklady

Hliněné omítky můžeme aplikovat prakticky na jakýkoli materiál - dřevo, cihly, beton, hliněné stěny (vyzděné z hlíny), slaměné stěny, sádrokarton apod. Základem pro hliněné omítky mohou být standardní povrchy jako například sádrokarton, pórobetonové tvárnice, vápenopískové, keramické, pálené i nepálené cihly, OSB desky, kámen, dřevo a dokonce i stávající konvenční omítky nebo konvenční hrubé omítky. Je tedy možné aplikovat hlínu do interiéru dřevostaveb, paneláků, bytových domů i komerčních prostor. Pro hliněnou omítku totiž není rozhodující, na jaký druh zdiva se nanáší. Na pálených i nepálených cihlách drží perfektně, na betonové tvárnice je třeba nanést stavební lepidlo s perlinkou a následně použít hliněnou penetraci.

Napojení na srubové a dřevěné stěny

Je možné napojení hliněné omítky na srubové stěny tak, aby se neobjevily v hlíně praskliny? Je možné napojení hliněné omítky na dřevěnou stěnu, která se hýbe? Tady máme ukázku, že to možné je. Tato srubová stěna je tady již nějakých 8-9 let. Na tomto detailu můžeme vidět, že i po 2 letech nedošlo k žádnému popraskání či tvarovým změnám dřeva. Detail zůstává pořád tak, jak byl dokončen. Samozřejmě každá situace může být specifická a není dobré mít nějaká přehnaná očekávání. Je dobré vědět že i hlína je materiál, který pracuje, a který částečně mění svůj objem. Takže jsou tu potom nějaké detaily a triky, které nám pomáhají, abychom to mohli takto řešit a aby to řešení bylo dlouhodobé. Jeden z tipů: není dobré, aby se větší plocha hlíny dotýkala dřeva. Dělá se to tak, že se hlína jakoby zaoblí, aby styčná plocha byla hodně malá. Kdyby styčná plocha byla velká, a za předpokladu, hlína na dřevě drží lépe, než mezi sebou, mohla by nám vzniknou nějaká prasklina od toho dřeva. Nemusíme se tedy takovýchto spojení úplně obávat.

Větší vrstva hlíny na stropě a šikminách

Může být větší vrstva hlíny na stropě a na šikminách? Ten důvod, proč to děláme, je pořád stejný - je to o úžasné schopnosti tohoto materiálu absorbovat vlhkost a potom ji postupně uvolňovat do interiéru. Tady to byla trochu výzva v tom, že jsme nanášeli větší vrstvu hlíny na šikmých plochách. Tady je vrstva hlíny 3 až 4 cm. Jako podkladní rastr jsme zvolili dvě na laťky, do kterých se vtlačovala hrubá omítka. Pro celkové zpevnění se ještě do kříže dával rákos, na který se nanesla další vrstva hliněné omítky. Pocitově i pohledově hlína, poté co zaschla nikam „nepůjde“ a vidíme to i na starých domech, kde hliněné omítky byly často aplikované na stropech. I v prostorech, kde těch kolmých stěn není mnoho, můžeme hliněné omítky řešit na šikminách a na stropech.

Realizace hliněných omítek

Mnoho stavebníků si myslí, že aplikace hliněných omítek je složitější než aplikace omítek klasických. Je tomu právě naopak, práce s nimi je příjemná a jde od ruky. Nejsou zapotřebí žádné ochranné pomůcky. Materiál je dobře zpracovatelný, dobře se tvaruje, upravuje i udržuje. Stavební náročnost hliněných omítek je srovnatelná s konvenčními omítkami. Délka realizace se také neliší.

Kvalita a dodavatelé

Nabídka hliněných omítek je soustředěna především v rukou menších, úzce specializovaných dodavatelů, najdeme je ale i v sortimentu lídra na trhu, společnosti Cemix. Výhodou silné značky je špičková kvalita výrobků, opřená o dlouhodobé testování a vývoj, profesionální technické poradenství či spolehlivé a pružné dodávky. Omítkový systém tvoří Cemix 401 Spojovací můstek CLAY, který zajišťuje adhezi omítky k podkladu. Na něj se nanáší ve vrstvě max. 20 mm jádrová vrstva z výrobku Cemix 482 Hliněná omítka hrubá (pro ruční zpracování) nebo Cemix 412 Hliněná omítka hrubá strojní (pro strojní zpracování). Jádrová omítka potřebuje dostatečný čas na vyzrání, na 1 mm tloušťky doporučuje výrobce zhruba jeden den zrání. Teprve poté může být nanášena ve vrstvě cca 2 mm vrchní vrstva z výrobku Cemix 433 Hliněná omítka jemná. I ta má přírodně hnědý odstín a jemnou strukturu. Na vyzrání 1 mm tloušťky omítky je opět zapotřebí jednoho dne. Hliněnou omítku jemnou je možné použít buď jako součást uceleného omítkového systému nebo pro povrchovou úpravu klasických omítek.

Čtěte také: Modřínová prkna na terasu

Rozhodování o zdroji hlíny: vlastní vs. kupovaná

Kde hledat kvalitní informace, pokud si chceme hliněné omítky udělat sami? Je rozdíl, jestli si na vlastní zahradě nakopu hlínu a použiju ji na hliněnou omítku, nebo jestli si koupím hotovou směs přímo od výrobce. Michal Navrátil, specialista na hliněné omítky a hliněné materiály s více než 15 lety zkušeností, uvádí, že hlína z daného pozemku tam pocitově patří, má energii toho místa. Při stavbě svého domu také dělal omítky z vlastní hlíny a za sebe by ji doporučil, protože je to "živá hlína", většinou z povrchu. Jsou zde však kritéria času a peněz.

Tabulka níže shrnuje pro a proti použití vlastní hlíny oproti kupované směsi:

Důležité detaily při aplikaci

Důležité je myslet na detail. Při výběru omítky do modernějšího interiéru jsou rohy a ostění oken podstatným tématem. S hliněnou omítkou totiž nelze docílit ostrých rohů vzhledem, má totiž menší hranovou pevnost oproti konvenčním omítkám. Po nanesení omítky a vyhlazení se obvykle již nepoužívá štuk ani výmalba, čímž ušetříme.

Hliněná omítka v koupelně

Koupelna s hliněnou omítkou? Kvůli vodě a vlhkosti se pro koupelnu obvykle vybírají kachličky, které doplňuje cementové lepidlo a silikon. Jak může ve vlhku obstát hliněná omítka? Docela slušně, pokud je správně zpracována a opatřena ochranným nátěrem. Pokud má být hliněná omítka použita i na místech, na která dopadají kapky vody, je třeba si nejprve připravit správnou směs materiálů. Jemnou hliněnou omítku koupíte u několika tuzemských výrobců, kteří nabízejí dokonce barevné odstíny a pigmenty k barvení. Při použití hliněné omítky v koupelně jde v podstatě o výrobu domácího „marockého štuku“ s cílem dosáhnout pevné a odolné struktury omítky.

Příprava směsi a nanášení

Jemná omítka se musí smíchat s vápnem, které se přidává ve chvíli, kdy už je hliněná omítka smíchaná s vodou. Doporučený poměr je 10 dílů jemné omítky a 4 díly vápenného hydrátu. Používá-li se vápno hašené, tak stačí 2 a půl dílu. Takto připravenou směs je možné hned začít nanášet na navlhčený podklad. Tajemství použití hlíny v koupelně je skryto ve správném nanášení a důkladném uhlazení omítkové směsi. Pro nanášení jsou vhodná hladítka z měkké oceli, dřeva a plastu. Omítka se nanáší ve dvou vrstvách. Jakmile první vrstva zavadne, už je třeba začít s nanášením druhé. Hliněné omítky jsou typické tím, že hodně sají vodu, a tak mohou ztvrdnout dříve, než bychom potřebovali. Jejich vlastnosti však umožňují povrch navlhčit, znovu jej oživit a pokračovat v práci s požadovanou konzistencí. Omítá-li se větší plocha stěny, tak je vhodné pracovat ve dvojici, kdy jeden omítku nanáší a druhý uhlazuje. Rychlé schnutí omítky to umožňuje a vyhlazení druhé vrstvy, která je finální, bude preciznější.

Čtěte také: Výroba svatebního stromu

Uhlazení povrchu

Samotné vyhlazení finálního povrchu, který má být voděodolný, lze označit za nejnáročnější fázi celého postupu. Po nanesení konečné vrstvy je třeba počkat na její zavadnutí a celý povrch zahladit. Pro hlazení hliněných omítek jsou ideální měkká ocelová hladítka. Po krátké přestávce se povrch navlhčí a omítka se znovu zahladí. To se opakuje celkem pětkrát, dokud nevznikne dokonale hladký povrch. Pozor, aby nedošlo k hlazení omítky „na sucho“! Na povrchu by vznikly šmouhy, které už nelze odstranit. Aby vás složitost neodradila, tak nezapomeňte, že dokonale uhlazovat povrch hliněných omítek je nutné jen tam, kde dochází k ostřiku vodou. Ostatní plochy stačí zpracovat technikou filcování molitanovým hladítkem.

Uzavření povrchu

Po 24 hodinách po dokončení vyhlazení hliněné omítky je možné začít s jejím nátěrem. Asi nejvhodnější je k tomuto účelu tzv. Marseillské mýdlo, což je tradiční přírodní výrobek z rostlinných olejů. Na hliněný povrch se natírá celkem třikrát a každý nátěr je nutné vyleštit. K natírání se hodí jemný štětec, pro leštění se nejlépe osvědčil obyčejný igelitový pytlík. Nezapomeňte, že omítka se při natírání Marseillským mýdlem nesmí rozmočit. Na štětec stačí nabrat malé množství mýdla, a to díky své olejové bázi překryje poměrně velkou plochu. Platí to zejména tehdy, když je omítka dostatečně uhlazená a mýdlo nemá kam vsakovat. Mýdlo povrch omítky uzavře a chrání ji proti odstřikující vodě, která pak do omítky pouze lehce vsakuje nebo stéká po povrchu. Silnému proudu vody by ale hliněná omítka neodolala. Při běžném koupání ve vaně však nic takového nehrozí. Zpevnění a uzavření hliněného povrchu je možné i speciálními lazurami. Ty jsou vhodné zejména když se omítku nepodaří zcela uhladit. Přírodní materiály v koupelně jsou originální. Hliněná omítka v koupelně určitě není řešením pro toho, kdo od stavebních materiálů očekává pravé úhly a rovný povrch beze stop ruční práce. Těm ostatním poskytne hlína v koupelně nezaměnitelnou přírodní vůni a na dotek příjemný materiál, který vytváří pocit útulnosti a vnitřního zklidnění. Navíc, pokud hliněnou omítkou opatříte většinu plochy koupelny, bude velmi dobře pohlcovat vlhkost. Prakticky se nesetkáte s párou a zamlženými zrcadly.

Umělecké využití hliněné omítky: Strom z hliněné omítky

Hliněná omítka umí zútulnit, uklidnit a ohřát prostor. Její odstíny dokáží vyvolat příjemné emoce v minimalistickém, skandinávském i industriálním interiéru. Možnosti hlíny jdou však daleko za pouhé omítání stěn. Lze s ní vytvářet i umělecká díla, jako je poloreliéf stromu na stěně ložnice.

Realizace hliněného reliéfu stromu

Jde o dílo na přání o velikosti cca 2,2m na 2,2m. Požadavkem bylo vytvořit strom na jednu ze stěn ložnice. Strom měl působit co nejpřirozeněji, relativně realisticky. Místo vybrané pro dílo, jímž je ložnice, má pro techniku poloreliéfu ideální nasvícení z boku, kdy i nízké rozdíly výšek o několika centimetrech vyniknou. Je umístěno naproti posteli, která tvoří i ideální pozorovací prostor.

Výzvy a techniky

Komplikací bylo především stěnové topení umístěné v omítce, na které jsem dílo tvořil. Nemohl jsem reliéf kotvit do hloubky, abych neporušil topné trubičky. Přesto jsem si dovolil s pomocí juty navrstvit celý reliéf, celou tloušťku pěti centimetrů v jednom kroku. Při kvalitním založení na podklad a znalosti materiálu jde mnohé. Kmen, nejtlustší místo díla, se vyschnutím, trvajícím cca čtrnáct dní, nikde ani v náznacích neuvolnil od podkladu a vyschl bez vysychacích trhlin. Každopádně kvalitnímu založení díla, které má ve finále i stovky kilo váhy, je vždy nutno věnovat patřičnou pozornost.

Proces tvorby

1. Návrh: Tvar jsem kreslil křídou. Návrh na papíře bylo nutné přenést na stěnu v mnohonásobném zvětšení. Navíc se musí návrh, který je na čistém papíře osamělý, tudíž bez omezení a interakcí s dalšími objekty, přizpůsobit reálnému místu, které je ohraničeno a osázeno dalšími prvky. Dílo se musí stát součástí interiéru, fungovat s ním, ne mu odporovat či jej ignorovat. Ač pozorovatel vnímá výsledek určitým způsobem samostatně, nesprávné umístění by mohlo být rušivé, snižovat výsledný dojem. Na druhou stranu by každé dílo mělo mít svou živelnost, které mu dá překvapivost a dotek okamžiku.
2. Vrstvení kmene a větví: Kmen jsem vrstvil od spodu po částech. Připravil jsem podklad pro kvalitní přilnutí a pak vytvaroval hrubé kontury objektu. Stejným způsobem jsem vytvaroval i větve.
3. Tvorba listí: Listí bylo z hlediska přípravy snadnější, vrstva hlíny tam nepřesahovala dva centimetry, což je pro hrubou omítku obvyklá tloušťka. Na druhou stranu šlo o rozsáhlou plochu, kterou bylo třeba vyplnit a zpracovat. Vyzkoušel jsem několik nástrojů a technik, než jsem přišel na takový způsob, který byl přiměřeně rychlý při hledaném výsledku. Přitom jsem se snažil vyhnout řízení techniky hlavou, nechat ji spontální, divokou, neřízenou.
4. Finalizace a textura: V dalším kroku, finalizování díla, jsem dotvořil ještě listy překrývající větve. A celý kmen potáhl další vrstvou hlíny, která byla zpracována nástrojem tak, aby získala svou charakteristickou texturu.

Poloreliéf zůstal v hrubé omítce. Natažení finální jemné omítky by bylo pracné. Zničilo by charakteristickou texturu nástrojů, které jsou součástí textury díla. A mohla by se tím snížit naturální divokost vyznění. Na okolní stěnu byla natažena finální omítka stejné barvy. Užití jiné barvy by navýšilo výraznost do mezí, která by už mohla být příliš dominantní. Toto dílo posunulo v pochopení umělečnosti hrubého přírodního materiálu. Nejen jeho možnostech, ale užití stop nástrojů, hrubosti, příměsí (vyčnívající stébla slámy) jako zamýšleného prvku. Plně přiznaného prvku.

tags: #strom #z #hlinene #omitky

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně aplikovat sádrovou omítku Den Braven G300
• Zdravotní rizika OSB desek
• Větrací žaluzie z masivního dřeva
• Moderní bydlení: Dvoupatrový dům s pultovou střechou
• Jak zajistit komplexní ochranu dřeva s Primalex Lazura 3v1