Zateplení a vytápění starých cihlových domů: Komplexní průvodce

V našem klimatickém pásmu musíme po značnou část roku v domech topit. Jak moc topíme a kolik energie na to spotřebujeme, závisí na řadě vlivů, například na teplotě uvnitř a venku, velikosti domu a z čeho a jak je postaven. Přibývá majitelů starších domů, kteří řeší otázku zateplení. Mnozí pečlivě zvažují výši investice. Zateplení domu přináší úsporu na energiích a zvyšuje tepelnou pohodu. Dobře tepelně zaizolovaná místnost má značně menší tepelnou ztrátu než místnost špatně tepelně zaizolovaná. Důkladnou tepelnou izolací se počáteční náklady zvýší, ale sníží se náklady provozní.

Co je tepelná ztráta domu?

Základní veličinou, která nás v souvislosti s únikem tepla z domu zajímá, je tepelná ztráta. Je to množství tepelné energie, které z vašeho objektu uniká do okolního prostředí za jednu hodinu. Udává se v kilowattech (kW) a měří se při venkovní výpočtové teplotě, která se v České republice pohybuje mezi ‑12 °C až ‑18 °C podle lokality. Její přesná hodnota odpovídá nejnižší průměrné denní teplotě v daném místě. Tepelné ztráty se měří při venkovních teplotách -12 °C až -18 °C, přičemž záleží na tom, zda se váš dům nachází v horách, v nížině nebo ve velkém městě.

Význam znalosti tepelné ztráty

Znalost tepelné ztráty je zásadní při výběru nového kotle. Pokud zvolíte kotel s nedostatečným výkonem, dům nevytopíte. Pokud naopak kotel předimenzujete, platíte zbytečně za dražší zařízení, které navíc může pracovat neefektivně, více dehtuje a musíte jej více čistit. Informace o tepelné ztrátě je také dobrá v situaci, kdy chcete snížit své spotřeby energií nebo se chystáte snížit samotnou tepelnou ztrátu. Pokud znáte tepelnou ztrátu, jednodušeji vyberete vhodný výkon, který vám zajistí komfortní teplotu a nebude zbytečně předimenzovaný. Únik tepla pak může způsobovat celá řada faktorů, mezi které patří třeba kvalita izolace, typ oken, dveří, střechy a stěn, ale také způsob větrání.

Tepelná ztráta u starších domů

Tepelné ztráty domu se u starších staveb pohybují ve zcela jiných hodnotách než u moderních novostaveb. Zatímco nízkoenergetický dům má tepelnou ztrátu pod 5 kW, starý nezateplený rodinný dům o podobné velikosti může ztrácet 16 až 25 kW tepla. Výpočet tepelné ztráty u starých rodinných domů vás naopak může nepříjemně překvapit, staré stavby totiž mohou mít únik i 25 kW. Pro lepší představu: průměrná tepelná ztráta rodinného domu o vytápěné ploše 180 m² postaveného v 60. nebo 70. letech minulého století bez zateplení činí přibližně 16 - 20 kW. To znamená, že každou hodinu musíte do domu dodat 16 - 20 kW tepelné energie, jen abyste kompenzovali úniky tepla při venkovní teplotě ‑15 °C.

Orientační tepelná ztráta domu v kW závisí na několika faktorech:

Čtěte také: Porovnání Cihlových Obkladů a Zeleného Obkladového Kamene

• Kvalita obvodových stěn - Staré cihlové nebo kamenné zdi bez izolace mají vysoký součinitel prostupu tepla. Stěnami může unikat až 30 % veškerého tepla.
• Stav střechy - Nezateplená střecha nebo půda je zodpovědná za únik až 40 % tepla. To je největší slabina většiny starých domů.
• Okna a dveře - Stará jednovrstvá okna propouštějí až 40 % tepelných ztrát. I kvalitní původní dřevěná okna mají výrazně horší izolační vlastnosti než moderní trojskla.
• Podlaha - Nezateplená podlaha na zemině nebo nad nevytápěným sklepem způsobuje ztráty 10 - 15 %.

Tepelná ztráta starého domu může být až pětkrát vyšší než u pasivního domu. Tepelné ztráty domu se udávají v kW a jde o množství tepla, které uniká z vašeho domova do okolí za jednu hodinu. Do tepelné ztráty se započítávají veškeré úniky tepla - přes zdi, střechu, okna, dveře a různé škvíry a otvory i úniky při větrání.

Tepelná ztráta - fyzikální vztahy

Tepelná ztráta je množství tepla, které projde danou obvodovou konstrukcí domu při daném tepelném rozdílu mezi vnitřkem a vnějškem domu za jednotku času. Z hlediska fyzikálního jde o ztrátový výkon a platí pro něj následující vztah:

Q = U·S·Δt [W]

• U - součinitel prostupu tepla [W·K^-1·m^-2]
• S - plocha konstrukce, přes kterou teplo prochází [m²]
• Δt - rozdíl teplot vzduchu uvnitř a venku [K]

Příklad: Máme-li okno o ploše S = 2 m², s hodnotou součinitele prostupu tepla U = 1,4. Venku je -10 °C a uvnitř +20 °C, pak tepelná ztráta Q = 1,4 x 2 x 30 = 84 W.

Součinitel prostupu tepla se stanoví ze vztahu:

Čtěte také: Skladování energie pomocí cihel

U = 1 / (0,168 + ΣR) [W·K^-1·m^-2]

kde ΣR je součet tepelných odporů jednotlivých vrstev konstrukce. Je možné si představit prostup tepla nějakou stavební konstrukcí (stěnou) jako analogii průtoku elektrického proudu odporem. Elektrickému napětí, které „protlačuje” proud odporem, odpovídá rozdíl teplot. Elektrickému proudu odpovídá tepelný tok. Elektrickému odporu odpovídá tepelný odpor.

Když se stěna skládá z více vrstev, jde vlastně o řazení odporů za sebou (sériově) a výsledný odpor je tedy součet odporů jednotlivých vrstev. Pro jednotlivé vrstvy konstrukce platí:

R = (d / λ_ekv)

• d - tloušťka konstrukce
• λ_ekv - tepelná vodivost materiálu

Příklad: Strop, který má hodnotu tepelného odporu R = 1, zateplíme 20 cm minerální vaty, jejíž tepelný odpor R = 5. Výsledný tepelný odpor bude tedy 1+5 = 6 m²·K·W^-1 a výsledný součinitel prostupu tepla U = 0,16 W·K^-1·m^-2.

Čtěte také: Zvyšte hodnotu vašeho domova s obkladovými pásky Terca

Průběh teploty ve stěně je důležitý parametr, na něm totiž záleží, zda a kde bude ve stěně docházet ke kondenzaci vlhkosti. Například v místě takzvaných tepelných mostů, tj. míst, kde je tepelný odpor podstatně snížený, může docházet k hromadění vlhkosti, vzniku plísní a nakonec i poškození konstrukce.

Hierarchie veličin pro tepelné ztráty

• Tepelná vodivost materiálu (λ) - charakterizuje ji materiál (beton, dřevo, polystyren apod.) a tyto hodnoty jsou v tabulkách nebo údajích výrobce materiálu. Čím je tato hodnota nižší, tím lépe materiál tepelně izoluje.
• Tepelný odpor (R) - vztahuje se k jednotlivým vrstvám konstrukce (strop má R = 1, vrstva minerální vaty má R = 5). Vyšší hodnota znamená nižší tepelné ztráty. Tepelný odpor jednotlivých vrstev konstrukce se sčítá.
• Součinitel prostupu tepla (U) - týká se už konstrukce jako celku, včetně vzduchové vrstvy na jejím povrchu; ta totiž také tepelně izoluje a má tedy nějaký tepelný odpor. V případě součinitele prostupu tepla nižší hodnota znamená nižší tepelnou ztrátu.
• Tepelná ztráta (Q) - v hodnotě Q je již obsažena i plocha konstrukcí a rozdíl teplot uvnitř a venku.

Jak zjistit tepelnou ztrátu domu

Výpočet tepelných ztrát není jednoduchý proces a vyžaduje znalost řady technických parametrů budovy. Existují tři hlavní způsoby, jak zjistit tepelnou ztrátu domu:

1. Profesionální výpočet je nejpřesnější metoda. Energetický auditor nebo projektant provede detailní analýzu konstrukce domu, vypočítá ztráty prostupem tepla přes jednotlivé stavební prvky i ztráty větráním. Výsledkem je přesný údaj v kilowattech pro každou místnost i celý objekt. Tento způsob je nezbytný při plánování nového topného systému nebo před rozsáhlejší rekonstrukcí. Pro profesionální výpočet tepelných ztrát je potřeba znát objem nebo vytápěnou plochu domu, skladbu a tloušťku obvodových stěn, střechy a podlahy, typ a kvalitu izolace, parametry oken a dveří (součinitel prostupu tepla), způsob větrání, lokalitu objektu (venkovní výpočtovou teplotu), požadovanou vnitřní teplotu v jednotlivých místnostech.
2. Projektová dokumentace nebo PENB (průkaz energetické náročnosti budovy) už může obsahovat údaj o tepelné ztrátě objektu. Pokud tyto dokumenty máte k dispozici, ušetříte náklady za nový výpočet. Mějte však na paměti, že pokud od vytvoření dokumentace proběhly nějaké stavební úpravy, údaje nemusí být aktuální.
3. Online kalkulačky nabízejí rychlý orientační odhad. Do kalkulačky zadáte základní údaje - vytápěnou plochu, typ stavby, rok výstavby, stav zateplení. Výsledek je orientační a slouží především pro prvotní představu o tepelných ztrátách. Pro přesné dimenzování kotle nebo plánování zateplení však online kalkulačka nestačí.

Výpočet tepelné ztráty domu je však pro laika poměrně náročný. Pokud údaj nenajdete, můžete zkusit různé online kalkulačky, které vám s výpočtem tepelné ztráty domu pomohou a vy se nebudete muset trápit se složitými vzorci. Myslete však na to, že do kalkulačky bude potřeba zadat celou řadu technických informací. Při výpočtu tepelných ztrát můžete zjišťovat buď údaj o celé budově nebo údaj o jednotlivých místnostech. Různé místnosti ve vašem domě totiž mohou mít různé úrovně tepelné ztráty v závislosti na jejich umístění, velikosti a použitých stavebních materiálech. Například místnosti s velkými okny orientovanými na sever mohou ztrácet více tepla než ty, které jsou na jih a mají menší nebo lépe izolovaná okna.

Investice do přesného výpočtu tepelných ztrát se vždy vyplatí. Díky němu vyberete kotel správného výkonu, ušetříte na pořizovacích nákladech a zajistíte si efektivní provoz topného systému po celou jeho životnost.

Zateplení starého domu

Když víte, jak moc tepla vám uniká, je čas s tím něco dělat. Než začnete řešit, čím topit ve starém domě, je nutné minimalizovat tepelné ztráty. Zateplení je investice, která se vrací v podobě nižších nákladů na vytápění. Zateplením domu se brání zbytečným únikům tepla a snižuje se tepelná ztráta. Správné zateplení zlepší řadu vlastností domu a sníží náklady na vytápění. Také brání tepelným ztrátám mj. odstraněním tzv. tepelných mostů.

Jako majitel máte několik možností, jak zateplení realizovat. Své požadavky zadáte stavební firmě a ta se o další včetně projektu postará. Stejně tak můžete oslovit projektanta a s hotovým projektem pak najít vhodnou firmu, případně stavět svépomocí.

Opatření proti vlhkosti

Prvním krokem jsou opatření proti vlhkosti. Je-li přítomna, musí se bezpodmínečně odstranit odvlhčením a hydroizolací. Pouze na vysušenou stavbu je možné aplikovat nějaký druh kontaktního zateplení. Vlhké zdivo totiž ztrácí svou přirozenou tepelně izolační schopnost a teplo jím snadno uniká. Ale i po důkladných odvlhčovacích stavebních úpravách je zejména u starších budov vhodné vybrat takový izolační materiál, který je schopen dobře propouštět vodní páry. V těchto případech se lépe než polystyren uplatňují izolace z dřevovláknitých desek, foukané drcené celulózy, minerální vlny. Tam, kde se nelze vlhkosti zbavit (některá stará zdiva určitou míru vlhkosti dokonce vyžadují, aby nepopraskala), lze zateplení začlenit do tzv. provětrávané fasády. Do ní se obvykle dává měkká vláknitá izolace podobně jako do střech.

Izolační materiály a jejich vlastnosti

Pro zateplení domů se používají různé materiály s malým součinitelem prostupu tepla (s velkým tepelným odporem). Izolační materiál je třeba vybírat podle jeho tepelné vodivosti. Tu udává součinitel tepelné vodivosti, který výrobci tepelných izolací uvádějí u svých výrobků. Čím je jeho hodnota nižší, tím lepší má daný materiál tepelněizolační vlastnosti. Tepelný odpor izolace, tedy její schopnost zadržet teplo, závisí na její tloušťce a její tepelné vodivosti. Ve stavební praxi a požadavcích norem se používá tzv. součinitel prostupu tepla, označovaný písmenem U. Čím je hodnota součinitele prostupu tepla nižší, tím jsou lepší tepelně izolační vlastnosti dané stavební konstrukce (stěny, střechy, okna atd.).

Při hledání správného izolačního materiálu je dobré znát význam pojmu difúzní odpor. Tak se odborně nazývá schopnost materiálu propouštět vodní páru. Tzv. faktor difúzního odporu, označovaný řeckým písmenem μ (mí), vyjadřuje těsnost materiálu. Izolace určené na fasádu by měly patřit spíše mezi propustnější materiály. Jejich propustnost se však významně liší. Proto si lze jen stěží představit rekonstrukci domu bez výpočtů tloušťky tepelné izolace a průchodnosti vodních par izolací. Tloušťka tepelné izolace by měla splňovat požadavky platné normy ČSN a dále také požadavky vyhlášky č. 78/2013 Sb. (novela 264/2020 Sb.) o energetické náročnosti budov. Zateplení by mělo být ekonomicky optimální; to se posuzuje pro každý dům zvlášť.

Ať má izolační vrstva jakoukoliv tloušťku, vždy zaplatíte za lepidlo, perlinku, hmoždinky, omítku, barvu, vypůjčení a stavbu lešení a práci tutéž částku. Z tohoto důvodu se celkové náklady na zateplení při použití polystyrenových desek různých tlouštěk liší jen nepatrně. Velmi kvalitním celkovým zateplením a dalšími opatřeními lze potřebu energie stlačit až k hodnotám nízké energetické náročnosti domu. Ale můžete si vytknout i cíl méně náročný.

Doporučené tloušťky izolace

Zjednodušeně lze říct, že nosnou zeď z pálených cihel širokou obvyklých 30 nebo 45 cm velmi dobře tepelně izolují fasádní desky z minerální vlny nebo běžný fasádní polystyren tloušťky 16 cm. Kdo chce tutéž zeď zateplit tak, aby jen vyhověl nejnižší požadované hranici české normy, vystačí s 8 až 10 cm minerální vlny nebo polystyrenu. Také tato tloušťka izolace zajistí úspory energie potřebné na vytápění, zlepší tepelnou pohodu domu a zabrání kondenzaci vody a tvorbě plísní na vnitřních zdech.

Přehled zateplovacích opatření

1. Střecha a půda: Nezateplená střecha nebo půda způsobuje únik až 40 % tepla. Jedná se přitom o nejsnazší a často i nejlevnější zateplení, které zvládnete i vlastními silami. Doporučená tloušťka izolace je 30 - 40 cm minerální vaty. Pokud máte nevyužívanou půdu, stačí položit izolaci na strop posledního podlaží. Pokud půdu využíváte jako obytnou místnost, izolace se pokládá mezi krokve nebo nad krokve.
2. Okna a dveře: Stará okna s jednoduchým zasklením jsou obrovskou slabinou každého starého domu. Moderní plastová nebo dřevěná okna s dvojskly nebo trojskly mají součinitel prostupu tepla U = 0,7 - 0,8 W/(m².K), zatímco stará okna dosahují hodnot 2,5 - 5,0 W/(m².K). Moderní okna s dvojitým nebo trojitým zasklením a dobře těsnící dveře mohou výrazně snížit tepelné ztráty. Výměna oken je investice, která se vrací relativně rychle. Kromě úspory tepla získáte i lepší zvukovou izolaci a zvýšený komfort bydlení. Dejte také pozor na škvíry a otvory kolem dveří a oken.
3. Fasáda a obvodové stěny: Přes obvodové zdi může unikat až 30 % tepla, a tak se vyplatí je zvenku zateplit. Moderní izolační materiály, jako je třeba minerální fasádní vata, dům nejen izolují, ale také jsou propustnější vůči vlhkosti, takže se nemusíte bát plísní. Zateplení fasády kontaktním zateplovacím systémem sníží tepelné ztráty stěnami o 25 - 30 %. Používá se polystyren nebo minerální vata v tloušťce 15 - 20 cm. U starých kamenných domů je nutné řešit vlhkost zdiva. Materiál musí být paropropustný, aby nedocházelo k akumulaci vlhkosti uvnitř konstrukce. Často je vhodné kombinovat zateplení s odvlhčením a sanací zdiva.
4. Izolace podlahy ve starém domě: Podlaha na zemině nebo nad nevytápěným sklepem způsobuje ztráty 10 - 15 % tepla. Izolace podlahy ve starém domě není tak složitá, jak se může zdát, ale vyžaduje stavební zásah. U nepodsklepeného domu se po odstranění původní podlahy položí hydroizolace proti zemní vlhkosti a radonu, následuje vrstva polystyrenu 10 - 20 cm, betonový potěr 5 - 6 cm a finální podlahová krytina. U podlahy nad sklepem postačí izolace 8 - 16 cm podle požadované hodnoty součinitele prostupu tepla. Pokud je sklep přístupný, lze izolaci připevnit i ze spodní strany stropu sklepa, čímž se vyhnete bouracím pracím v obytných místnostech.

Důležité: Vždy začněte zateplením a teprve pak řešte vytápění.

Vytápění starého domu

Když je objekt dobře tepelně zaizolován, postačí zdroj o menším výkonu, menší otopná tělesa nebo nižší provozní teploty. V dobře izolovaném objektu se vyplatí nízkoteplotní systém vytápění. Jaké topení do starého domu je nejvhodnější? Odpověď závisí především na stavu zateplení a výši tepelných ztrát. Obecně platí: čím vyšší tepelné ztráty, tím důležitější je zvolit ekonomický zdroj tepla s nízkými provozními náklady.

Kotle na tuhá paliva

Kotle na tuhá paliva jsou ideální volbou pro starší domy, a to i ty nezateplené s vyššími tepelnými ztrátami. Nabízejí nejnižší provozní náklady, flexibilitu v palivech a vysokou účinnost i u nezateplených objektů. Moderní zplynovací technologie zajišťuje téměř úplné spálení paliva a minimální emise. Pokud máte přístup k levnému dřevu nebo si ho zajišťujete sami, jedná se o nejekonomičtější způsob, jak vytopit starý dům. Automatické kotle na pelety nabízejí komfort srovnatelný s plynovým vytápěním. Palivo se automaticky přikládá ze zásobníku, kotel sám zapaluje i uhasíná palivo podle potřeby. Moderní kotle lze ovládat přes mobilní aplikaci. Pelety jsou standardizované palivo s předvídatelnými vlastnostmi a stabilní cenou.

Hlavní výhody:

• Nejnižší provozní náklady ze všech typů vytápění.
• Vysoká účinnost moderních kotlů dosahuje 85 - 94 %.
• Energetická nezávislost na dodavatelích plynu či elektřiny.
• Vhodné i pro objekty s tepelnou ztrátou přes 20 kW.

Tepelné čerpadlo a starý dům

Tepelné čerpadlo je oblíbenou volbou pro novostavby a dobře zateplené domy. Ve starém domě s vysokými tepelnými ztrátami však může být jeho efektivita snížená. Tepelné čerpadlo pracuje nejlépe v nízkoteplotních systémech (výstupní teplota topné vody do 55 °C). Starý dům s vysokými tepelnými ztrátami však často potřebuje vyšší teploty. To vede ke snížení účinnosti tepelného čerpadla a vyšší spotřebě elektřiny. Pokud uvažujete o tepelném čerpadle do starého domu, je nutné nejprve provést kvalitní zateplení. Teprve pak může tepelné čerpadlo pracovat ekonomicky. Pořizovací náklady jsou výrazně vyšší než u kotlů na tuhá paliva. Tepelná čerpadla jsou na českém trhu léta podporována pomocí různých dotací. Nově je k dispozici také bezúročný úvěr. Všechna tepelná čerpadla fungují na prakticky stejném principu.

Kombinace více zdrojů tepla

Chytrým řešením pro starší domy může být kombinace kotlů na tuhá paliva se záložním zdrojem. Například kotel na dřevo jako hlavní zdroj tepla doplněný kondenzačním kotlem pro období, kdy nejste doma a nemůžete přikládat.

Podlahové topení do starého domu

Podlahové topení nabízí rovnoměrné vytápění, tepelnou pohodu a možnost využití nízkoteplotních zdrojů jako jsou tepelná čerpadla nebo kondenzační kotle. Je však vhodné pro každý starý dům?

Výhody podlahového topení:

• Rovnoměrné rozložení tepla ve výšce místnosti.
• Nižší provozní teploty (35 - 45 °C) = úspora energie.
• Žádná viditelná topná tělesa.
• Tepelná pohoda, teplé nohy, příjemná teplota vzduchu.

Výzvy při instalaci do starého domu:

• Instalace podlahového topení vyžaduje zvýšení podlahy o 20 - 22 cm (hydroizolace, izolace, topné trubky v potěru, krytina). To znamená nutnost úpravy parapetů oken, dveří a schodů. V některých případech je nutné statické posouzení nosnosti stropů.
• Náklady na instalaci podlahového topení v rámci rekonstrukce jsou výrazně vyšší než u rekonstrukce radiátorového okruhu. Proto se často vyplatí ponechat radiátory a investovat ušetřené prostředky do kvalitnějšího zateplení.

Podlahové topení lze kombinovat s kotlem na tuhá paliva prostřednictvím akumulační nádoby a směšovacího ventilu, který sníží teplotu topné vody na úroveň vhodnou pro podlahové vytápění (35 - 45 °C).

Praktický postup krok za krokem

1. Zjistěte tepelnou ztrátu - Nechte si vypracovat energetický audit nebo použijte online kalkulačku pro orientační odhad. Znalost tepelných ztrát je základ pro další kroky.
2. Identifikujte slabá místa - Kde nejvíce uniká teplo? Pomůže termokamera nebo jednoduchý test rukou. Přiložte ruku na různá místa stěn, oken, podlahy v zimě a zjistěte, kde je chladno.
3. Zateplit postupně - Pokud nemáte rozpočet na kompletní zateplení najednou, postupujte podle priority: střecha → okna → fasáda → podlaha. Tepelná ztráta je nyní nižší a vystačíte si s menším výkonem.
4. Správně dimenzujte výkon - Výkon kotle volte podle aktuální tepelné ztráty, ne podle staré situace. Předimenzovaný kotel stojí víc a pracuje neefektivně.
5. Pravidelná údržba - Čištění kotle, kontrola těsnosti systému a seřízení zajistí dlouhou životnost a stálou vysokou účinnost.

Tepelná izolace potrubí

Část tepelné sítě, která prochází netemperovanými prostory, s teplonosnou látkou o teplotě vyšší než 40 °C nesloužící temperování prostorů, kterými prochází, se vybaví tepelnou izolací. Tepelná energie předávaná do vytápěného prostoru z neizolovaného potrubí se považuje za trvalý tepelný zisk, který se uvažuje při návrhu tepelného výkonu otopných těles. Důvodů k izolaci potrubí s TV je více, především pak hospodárnost provozu. Snížením tepelné ztráty v rozvodech tepla dochází ke snížení provozních nákladů. Správně provedenou izolací lze zabránit až 80 % tepelných ztrát.

Tloušťka tepelné izolace by měla splňovat požadavky platné normy ČSN a dále také požadavky vyhlášky č. 78/2013 Sb. (novela 264/2020 Sb.). Minimální tloušťka tepelné izolace zásobníků teplé vody a otevřených expanzních nádob je 100 mm při použití izolačního materiálu se součinitelem tepelné vodivosti λ menším nebo rovným 0,045 W/m.K (udáváno při teplotě 0 °C).

U vnitřních rozvodů s teplonosnou látkou do 115 °C se izolace navrhuje tak, že její povrchová teplota je o méně než 20 K vyšší oproti teplotě okolí a u vnitřních rozvodů s teplonosnou látkou nad 115 °C o méně než 25 K oproti teplotě okolí.

Materiály pro izolaci potrubí

Mezi základní materiály pro izolaci potrubí patří:

• Pěnový polyetylen (PE)
• Kamenná vlna (minerální nebo čedičová vlna)
• Skleněná vlna
• Syntetický kaučuk EPDM (elastomer)
• Polyuretanová pěna (PUR)

Tyto materiály se vyznačují nízkou tepelnou vodivostí a různou odolností vůči teplotám a vlhkosti. Například pěněný polyetylen má nízkou odolnost proti teplotám, zatímco kamenná vlna odolává teplotám přes 1000 °C.

Tvary izolačních výrobků

Tepelněizolační výrobky pro izolaci potrubí se rozdělují na izolační trubice, rohože a pásy. Izolační trubice se dodávají buď v tyčích (např. 1 nebo 2 m dlouhé), nebo stočené do kotoučů. Rohože se dodávají jako stočené pásy, nejčastěji v šířkách 500, 600 a 1000 mm. Pásy slouží k izolaci armatur a spojů.

Způsoby měření tepelných ztrát

Provozní metody jsou Schmidtova, termovizní a kalorimetrická.

• Schmidtova metoda: Gumový pásek je obložen sériovým termočlánkem měřícím rozdíl teplot na tloušťce pásku 2 mm. Po ocejchování pasu se získá konstanta pasu C. Násobením odečteného napětí na svorkovnici pasu získáme hodnotu měřeného tepelného toku.
• Termovizní metoda: Tato metoda představuje způsob měření, při kterém se termovizní kamerou snímá povrch izolovaného zařízení. Termovizní zobrazení povrchových ploch umožňuje zaznamenat rozložení povrchových teplot zařízení a tak případné vady izolace, které se projevují jako tepelné mosty.
• Kalorimetrická metoda: Metoda vycházející z kalorimetrické rovnice a umožňuje stanovit tepelné ztráty či zisky na úseku rozvodu. Měřením se stanoví rozdíl teplot teplonosné látky a průtok. Při využití fakturačních měřidel tepla dodavatele a součtových hodnot fakturačních měřidel na vstupu u odběratelů lze přibližně stanovit tepelné ztráty celé sítě.

Tabulka: Orientační tloušťky izolace potrubí

Následující tabulka uvádí orientační tloušťky izolace potrubí v mm pro různé průměry potrubí a teploty teplonosné látky, podle platné vyhlášky a norem.

Údaje v tabulce jsou orientační a pro přesný návrh je vždy nutné provést detailní výpočet s ohledem na konkrétní podmínky a vlastnosti použitých materiálů.

tags: #starý #cihlový #dům #teplota #izolace #vytápění

Oblíbené příspěvky:

• Realizace litých podlah Roudnice nad Labem
• Bukové lišty pro modely
• jak zajistit pevnost betonových konstrukcí
• jak vybrat a udržovat vnitřní rohové lišty
• Osvědčené postupy pro odstranění nátěrů