Vše o stuku na vlhké zdivo: Efektivní řešení pro zdravé bydlení

Vlhkost ve zdivu je častým problémem, který může vést k poškození konstrukce, vzniku plísní a zhoršení kvality bydlení. Vlhkost znehodnocuje celou stavbu. Vzlínající vlhkost udeří nečekaně a pohlcuje zdivo kus po kusu, čímž znehodnocuje celou stavbu. Vlhké zdi patří mezi nejčastější problémy starších domů, v některých případech se nevyhnou ani novostavbám.

Proč je vlhkost ve zdivu tak škodlivá?

Jelikož vlhkost obvykle přichází od země, nejvíce většinou trpí sklepy, suterény a přízemní místnosti. Když do konstrukce pronikne vlhkost, dochází ke korozi stavebních materiálů. Voda ničí stavební materiály hned dvěma způsoby. Jednak při nižších teplotách mrzne, což způsobuje tlak, jemuž neodolá žádný omítkový materiál. Zadruhé se do zdiva spolu s vodou dostávají různé druhy rozpuštěných solí, které v něm postupně krystalizují a zaplňují póry v cihlách i omítce. V důsledku toho se na zdech začnou tvořit vlhké mapy se solnými výkvěty.

Zdravotní a konstrukční dopady vlhkosti

Důvodů, proč s vlhkostí bojovat, je hned několik. Poškozené zdivo nevypadá dobře a představuje ideální půdu pro růst řas a plísní, které škodí lidskému zdraví. Vlhkost samozřejmě ohrožuje i samotné zdivo. Snižuje jeho pevnost a zhoršuje jeho tepelně izolační vlastnosti. Když si vezmeme například keramickou cihlu, desetiprocentní hmotnostní vlhkost sníží její tepelně izolační vlastnosti až o 30 %. Máme-li doma vlhké zdivo, je pak tedy nutné výrazně víc topit.

Sanační omítky: Nejrozšířenější řešení

Nejrozšířenější řešení pro sanaci vlhkého zdiva představují sanační omítky, které na český trh masivně vtrhly již v 90. letech. Jejich obliba stále roste a vznikají stále nové druhy. Pomoci mohou třeba u konstrukcí s vysokým obsahem solí. Řešení mohou sanační omítky představovat také u starých, málo udržovaných budov, do nichž se dostává srážková vlhkost. Sanační omítky jsou speciálně navrženy pro zdivo trpící nadměrnou vlhkostí. Díky své nízké nasákavosti a vysoké paropropustnosti umožňuje odpařování vlhkosti ze zdiva, čímž napomáhá jeho postupnému vysychání.

Typy sanačních omítek a jejich vlastnosti

Existuje několik typů sanačních omítek. Tradiční hydrofobní, které dobře odolávají srážkové vlhkosti, se hodí zejména do exteriéru. V interiéru pak lépe poslouží omítky hydrofilní, díky nimž nedochází k omezení difúze do vnějšího prostředí. Tepelně-izolující omítky pak ovlivňují povrchovou teplotu zdiva, která je zásadní pro to, zda se na něm uchytí spora a začne z ní růst řasa či plíseň. Tento typ je ideální pro sezónně užívané rekreační objekty. Speciální protiplísňové sanační omítky jsou pak navrženy tak, aby pálily kořínky spor, a ty se tak neměly šanci uchytit.

Čtěte také: luxusní povrchové úpravy stěn

Princip přísady AquaSan Porosity® pro namíchání omítky na vlhké zdivo spočívá v množství vzniklých vzduchových pórů, které se vytvoří po rozmíchání ve vodě, cementu CEM I a písku. Vzniklé póry dokáží ze zdiva velice dobře odvádět vodní párů, díky čemuž má zdivo ideální podmínky pro snadné vysychání. AquaSan Porosity® se tedy liší od běžně dostupných omítek hned v několika faktorech, a to především v již zmíněné vysoké pórovitosti a prodyšnosti, která je zásadní pro odvod vlhkosti ze zdiva, ale také namísená omítka je značně odlehčena. Omítka AquaSan Porosity® má skvělou vlastnost, že zabraňuje vodou rozpustným solím, vytvářet na svém povrchu nevzhledné mapy, které jsou tvořeny ionty solí, jako např. chloridů, síranů a dusičnanů. Díky otevřené pórovitosti se v podstatě nestihnou dostat na povrch, kde by po nějakém čase začali krystalizovat.

Komplexní řešení: Sanační omítky a hydroizolace

Velice častou chybou, jak se občas laická veřejnost chybně domnívá je, že sanační omítka je konečným řešením vlhkých zdí. Sanační omítky nicméně nepředstavují trvalé řešení. Prvním krokem by vždy mělo být odstranění příčiny a zdroje vlhkosti, i toto lze v dnešní době diagnostikovat svépomocí, anebo odbornou firmou. Ta obvykle spočívá v absenci izolace, která by bránila v postupu vlhkosti od země. Není-li spolu se sanační omítkou provedena hydroizolace, její životnost končí ve chvíli, kdy se zaplní její porézní systém. Měla by proto vždy představovat spíše druhotné sanační opatření.

Aby se životnost sanačních opatření prodloužila, je tedy vhodné doplnit sanační omítky hydroizolací, například takzvanou injektáží. Ta ochrání spodní část stavby, která je vzlínající vlhkostí nejvíce zasažena. Injektáže zdiva jsou kapalné či krémové hmoty na bázi silikonů, které se navázáním na kapalnou vlhkost ve zdivu postupně rozšiřují do jeho porézního systému. Tam, kde je vlhkost přítomna, tak vytváří hydroizolační membránu. Jejich prostřednictvím můžeme přerušit vstup kapalné vlhkosti ze základové spáry do konstrukce, čímž zaručíme dlouhodobé fungování sanační omítky. Injektáž se aplikuje do vyvrtaného otvoru ve zdi, který ponechává jen pět posledních centimetrů zdiva. Máme-li tedy například zeď tlustou 45 cm, vyvrtáme do ní otvory dlouhé 40 cm. Před aplikací injektáže je také nutné vyfoukat stlačeným vzduchem prach z otvorů ve zdi, abychom ji mohli nanést skutečně všude.

Prvním krokem jsou vždy přímé sanační metody (chemická injektáž zdiva, aktivní drátová elektroosmóza, mechanické izolace zdiva - podřezání, narážení nerezových plechů, svislé izolace, drenáže atd.), které zabraňují vlhkosti pronikat do zdiva, případně odvádějí vlhkost od objektu. Vlhkostní průzkum a návrh vhodných sanačních technologií, včetně sanačních omítek, Vám rádi zpracujeme. Pokud již máme zdivo zaizolované a provedeno odvodnění objektu, můžeme se vrhnout na řešení povrchů vlhkostí poškozeného zdiva.

Aplikace sanačních omítek a štuků

Před samotnou aplikací sanačních omítek je dobré provést vlhkostní průzkum objektu, zjistit vlhkost zdiva a míru zasolení zdiva. Z těchto údajů získáme podklad pro správnou skladbu a tloušťku jednotlivých vrstev sanační omítky. Měli bychom k sanaci vlhkého zdiva přistupovat komplexně a zajistit, aby se do zdiva již vlhkost nedostávala.

Čtěte také: Průvodce výběrem a aplikací cementového štuku v exteriéru

Příprava podkladu

Než začneme, původní omítku zasaženou vlhkostí je nutné odstranit minimálně 80 cm nad viditelně postiženým místem. Kontaminovanou omítku je třeba odstranit co nejrychleji, aby se vlhkost nedostala zpět do zdiva. Původní již zdegradovanou a většinou i zasolenou omítku je vždy nutné odstranit nad hranici viditelných škod aspoň 40 cm až 50 cm. Suť z odstraněné omítky je praktické ihned odstranit z pracovního prostoru, a tak si uvolnit místo u zdiva pro další postup prací. Odstranění staré omítky je nezbytné do výšky minimálně 1,5násobku tloušťky zdiva nad nejvyšší viditelnou úrovní vlhkosti.

Jako první určíme výšku oklepání vlhkostí zasažených původních omítek. Ta se určí tak, že na každé stěně vizuálně zjistíme, do jaké výšky je patrné poškození vlhkostí a solemi a k této výšce přičteme tloušťku zdiva, na kterém se poruchy vyskytují. Příklad: vlhkostní a solné mapy jsou na zdivu do výšky 70 cm od úrovně podlahy, zdivo má tloušťku 45 cm, omítky oklepeme do výšky 115 cm.

Po oklepání původních vrstev omítky do určených výšek od úrovně podlahy musíme ještě pročistit spáry mezi jednotlivými zdícími prvky (cihly, kámen, smíšené zdivo). Ve spárách u povrchu zdiva pod omítkou je opět vysoká koncentrace stavebně škodlivých solí. Pročištěním spár do hloubky 1,5 - 2 cm většinu těchto solí odstraníme. V průběhu celého procesu čištění zdiva musíme neprodleně likvidovat stavební suť vzniklou čištěním zdiva. Ještě před aplikací sanačních omítek provedeme veškeré práce na rozvodech elektřiny, vody, topení atd. Pro fixaci těchto rozvodů nesmíme v žádném případě použít sádru! Vhodné jsou rychlovazné malty a cementy.

Postup aplikace sanačních omítek

Sanační omítka se zpracovává stejně jednoduše jako tradiční jádrová. I její aplikace je podobná, je však třeba dbát na to, abychom neuzavřeli póry uvnitř zdiva. Nyní nám již nic nebrání začít se samotnou aplikací sanačních omítek.

1. Sanační podhoz (špric)

Jako první krok aplikujeme sanační podhoz. Jedná se o řídkou sanační maltu, která má za úkol vytvořit spojovací můstek mezi zdivem a dalšími vrstvami sanačních omítek. Tento podhoz nejčastěji aplikujeme síťovitě a měl by pokrývat zhruba 50% plochy sanovaného zdiva. V některých případech se volí i prohoz celoplošný. Podhoz zlepšuje přilnavost další vrstvy k podkladu zdiva. Podhoz si lze vytvořit i z AquaSan Porosity®, postup je vždy stejný jako při míchání jádra, pouze přidáme větší podíl vody. Sanační podhoz nesmí být aplikován do spár mezi cihlami, pokud projekt sanace vlhkého zdiva neuvádí jinak. Celková tloušťka sanačního podhozu by neměla překročit 5 mm.

Čtěte také: Jak na benátský štuk San Marco pro moderní interiér

U velmi silně zasoleného zdiva doporučujeme použít ještě před aplikací sanačního podhozu tzv. antisanitrační přednástřik. Jedná se o roztok, který se nejčastěji ředí 1:1 s vodou a aplikuje se na obnažené zdivo rozprašovačem. Jakmile máme nanesen sanační podhoz, je nutné počkat až dostatečně uzraje. Obvykle to trvá zhruba 2 - 3 dny v závislosti na teplotě a relativní vlhkosti vzduchu.

2. Podkladní sanační omítka (vyrovnávací vrstva)

V případech, kdy má zdivo velké nerovnosti, nebo obsahuje vysoký stupeň solných výkvětů, můžeme použít podkladní sanační omítku, která slouží jako akumulační vrstva pro jímání solí. Pokud je zdivo nerovné a obsahuje dutiny a kaverny, pak musíme provést tzv. podkladní vrstvu sanační omítky, neboli sanační podklad. Ten slouží k vyrovnání zdiva. Musí být odolný proti stavebně škodlivým solím, být velmi dobře paropropustný. Podkladní omítka slouží také jako ukládací vrstva pro stavebně škodlivé soli v případě silného zasolení zdiva. Tloušťka jedné vrstvy by neměla překročit 40 mm. Po aplikaci provedeme zdrsnění horní vrstvy vyrovnávací podkladní omítky, aby se následná jádrová omítka dobře připojila k podkladu. Nerovnosti můžeme také vyrovnat přidáním úlomků cihel a kamene.

3. Jádrová sanační omítka

Hlavní vrstvou sanační omítky, je jádrová vrstva, která se omítá ručně, ale i strojově v tloušťce vrstvy minimálně 20 mm. Minimální tloušťka jádrové sanační omítky je 2 cm, pokud pod ní není podkladní omítka. V případě, že podkladní omítka zde je, pak můžeme tloušťku jádro zredukovat na 1,5 cm. Pokud nahazujeme zdivo, kde potřebujeme nanést větší tloušťky sanační omítky, tak postupujeme po více vrstvách s technologickou pauzou. Jádrovou omítku na povrchu jemně zatočíme a vytvoříme tak hladký povrch. Opět zde platí všechny zásady vypsané výše.

4. Sanační štuk (finální vrstva)

Následně aplikujeme sanační omítku a také sanační štuk, který je prodyšnější obdobou klasického štuku. Lidé na to často zapomínají a na sanační omítku aplikují štuk obyčejný. To pak ale snižuje její funkčnost. Posledním krokem při aplikaci omítky na vlhkou zeď je natažení fajnové (štukové) omítky. Jemný štuk Z-SAN 10, s nízkým difúzním odporem, je určen jako možná varianta povrchové úpravy stěn sanovaných omítkou Z-SAN 20. Štuk Z-SAN 10 na sanační omítku je určen jako možná varianta povrchové úpravy stěn sanovaných omítkou Z-SAN 20. Štuk není vhodné vyhlazovat filcováním (zhoršení difúzní schopnosti), ale polystyrénovým hladítkem. Pozor: použití samotného štuku bez sanační omítky neřeší problémy spojené s vlhkostí! Lze ho však použít i pro štukování jiných jádrových omítkových vrstev jako běžného štuku. Pro vytváření vnitřních a venkovních jemných štukových omítek stěn a stropů v sanačních omítkových systémech Salith. Vzhledem ke zvýšené zátěži v podkladu je zvlášť zohledněna paropropustnost a pevnostní odolnost omítky.

Na finální štukovou vrstvu sanační omítky je nutné pro celkovou kompatibilitu a funkčnost systému, provést i výmalbu barvou, která je určená pro sanační omítky. Tyto nátěrové systémy by měli být na bázi silikonu či silikátu, popřípadě nátěry na vápenné bázi, ty ale nemají až tak dlouhou životnost jako nátěry předešlé. Platí pravidlo, které se ověřilo i v praxi, že vnitřní nebo venkovní nátěry by měl mít stejnou paropropustnost jako, jako sanační omítka. Nevhodné jsou pak naopak parotěsné disperzní barvy. Ty mohou celkově znehodnotit sanační omítku a uzavřít její pórovitost.

Důležité zásady a doporučení

• Platí zásada, že technologické přestávky u sanačních omítek by měly v ideálním případě odpovídat tloušťce jednotlivých vrstev. Jednoduše řečeno co 1 mm tloušťky vrstvy to 1 den technologické přestávky. U tloušťky vrstvy 20 mm bude ideální technologická přestávka trvat 20 dní.
• Sanační omítky by se obecně neměly aplikovat, pokud je teplota zdiva a okolního prostředí nižší než 5°C.
• Dále by relativní vlhkost okolního vzduchu (platí zejména při aplikacích sanačních omítek v suterénech) neměla překročit 65 %. Toho můžeme docílit kvalitním větráním, případně si pomoci odvlhčovači vzduchu.
• Sanační omítky by rovněž neměly schnout příliš rychle, protože pak hrozí riziko vzniku trhlin na jejich povrchu.
• Dále nesmí být vystaveny přímému slunečnímu svitu (zejména v letních měsících).
• Životnost sanační omítky může být v měsících ale i rokách v závislosti na stupni zasolení zdiva a procentuální vlhkosti. Proto nikdy nelze přesně určit, jak dlouho vydrží sanační omítka bez solných výkvětů a koroze.
• Sanační omítky jsou méně odolné vůči vlhkosti a vodě z vnější strany, pokud tedy bude na sanační omítku odstřikovat voda, např. z ulice, může dojít k velice rychlému zasolení a tím i ke ztrátě funkčnosti celého omítkového systému. Proto je dobré pro ochranu použít do výšky 30 cm, soklovou omítku anebo jinou ochranou bariéru.
• V případech, kdy máme sanační omítku v přímém styku s terénem, tak jí takzvaně oddělíme od terénu. To můžeme udělat několika způsoby.
• Pokud jste se rozhodli aplikovat sanační omítky a máte jasno jaké jednotlivé vrstvy sanační omítky použijete, doporučujeme abyste zvolili systémové řešení od jednoho výrobce sanačních malt. Rozhodně spolu nekombinujte různé vrstvy sanačních malt od různých výrobců.

Cemix řešení vlhkých zdí: Efektivní sanace pro zdravé bydlení

CEMIX nabízí ucelený systém sanačních omítek a doplňkových produktů, které účinně řeší problém vlhkosti a navrací zdivu jeho původní vlastnosti. CEMIX nabízí komplexní řešení pro sanaci vlhkého zdiva, které zahrnuje:

• SANAČNÍ PODKLADNÍ OMÍTKA: Pro vyrovnání podkladu a regulaci vlhkosti. Vysoká poréznost umožňuje odvod vlhkosti a ukládání solí.
• SANAČNÍ OMÍTKA: Pro vyrovnání velkých nerovností a sanaci vysoce zasolených konstrukcí.
• SANAČNÍ ŠTUK: Finální omítka pro sanované zdivo.

V tomto článku si popíšeme všechny náležitosti správné aplikace sanačních omítek při sanaci vlhkého zdiva. Začneme přípravnou fází, poté bude následovat samotná aplikace a konečně finální povrchové úpravy.

tags: #vše #o #stuku #na #vlhké #zdivo

Oblíbené příspěvky:

• Komplexní průvodce dřevěnými fasádami
• Průvodce výběrem jídelního stolu MDF beton
• Bezpečné vedení kabelů s lištami
• Praktické využití fasády CETRIS
• Kompletní návod na údržbu PVC a lina