Kompletní průvodce pokládkou zámkové dlažby: Materiály a postup pro dlouhotrvající výsledek

Zámková dlažba dokáže proměnit i obyčejný dvůr nebo terasu v dominantu zahrady. Její pokládka tak patří mezi vůbec nejčastější úpravy okolí domu. Vydláždění parkovacích ploch, zahradních cest, vjezdů ke garáži, částí trávníku, kde chcete umístit letní posezení se stolem a zahradními křesílky, k tomu všemu se hodí zámková dlažba. Je vyrobená z lisovaného betonu a dostupná v každém hobbymarketu v různých odstínech provedení, většinou laděná šedivě. Pokud vás zajímá, jak pokládat zámkovou dlažbu a zda zvládnete její pokládku svépomocí, jste na správném místě. V článku najdete kompletní postup pokládky zámkové dlažby i praktické tipy z praxe.

Proč se vyplatí věnovat čas podkladu a plánování

Na první pohled může pokládka zámkové dlažby působit jednoduše - jako skládání kostek vedle sebe. Ve skutečnosti je ale samotná dlažba jen poslední, viditelná vrstva celé konstrukce. To, jak bude chodník, terasa nebo vjezd držet tvar, záleží především na kvalitě podkladu, správné skladbě vrstev a pečlivém hutnění. Pokud tyto kroky podceníte, objeví se vlnění, propady, kaluže nebo praskliny, a to i při sebelepší pokládce. Proto se vyplatí předem promyslet účel plochy, typ dlažby, výšku obrubníků i odvodnění, aby vše fungovalo dlouhodobě a bez zbytečných oprav. Bez správně provedeného podloží nikdy nebude výsledek stálý a bezchybný. Sebekvalitnější dlažba nedokáže přenést zatížení do nekvalitního podkladu. I podkladní vrstvy je třeba připravovat s přihlédnutím na místo a zatížení plochy. Při rozhodování o vhodnosti zámkové dlažby je třeba zvážit určitá kritéria. Tím nejdůležitějším je plánované provozní zatížení dlažby a také její estetické začlenění.

Čím pečlivěji si ujasníte podmínky na pozemku a plánované zatížení, tím snazší bude samotná realizace a tím spolehlivěji bude vaše dlažba sloužit. Mnoho problémů vzniká právě kvůli nedostatečné přípravě - špatnému spádu, nevhodně zvoleným vrstvám nebo podcenění charakteru podloží. Důsledné plánování vám proto ušetří nejen čas a peníze, ale i budoucí nervy nad tím, proč se vám dlažba hýbe nebo drží voda uprostřed plochy. Pokud se teprve chystáte vybírat dlažbu, máme pro vás také několik tipů, jak správně zvolit výšku i povrch.

Podklad pod zámkovou dlažbu: Správné pořadí a materiály

Podklad pod zámkovou dlažbu je klíčovým prvkem celé stavby - právě on rozhoduje, zda bude dlažba i po letech rovná, stabilní a bez propadů. Správné provedení podkladových vrstev je jednou z nejdůležitějších fází výstavby celé zpevněné plochy, protože ani nejkvalitnější dlažba nezmírní případné nedostatky v podloží. Požadavky na podkladní vrstvy stanovují normy ČSN 73 6126 - 1 (revize 2019 s dodatkem Z1 platným od 1. 11. 2024), ČSN 73 6124 - 1 a zvláštní předpisy TP 170 a TP 192.

Příprava podloží je základ

Nejdříve si vyznačíme hranice pokládky. Prvním bodem vlastní stavby je příprava podloží, které spočívá v provedení výkopu s následným zhutněním a srovnáním dna výkopu. Nejprve se odstraní měkká ornice a provede výkop, aby se dostalo na pevné podloží. Hloubka výkopu závisí na tom, k čemu bude dlažba sloužit. Hloubka dna výkopu závisí na účelu a zatížení budoucí zámkové dlažby.

Čtěte také: Klíčové informace o plastových nájezdech

Ve výkopu je nutné zhutnit dno kvalitním válcováním, aby se podloží dostatečně zpevnilo. Nezapomeňte, že dno musí úplně přesně kopírovat sklon budoucí dlažby. Zhutněné dno výkopu musí kopírovat plánovaný sklon budované plochy tak, aby podkladní vrstvy měly ve všech místech stejnou hloubku, což zabraňuje pozdějšímu propadu dlažby. Důležité je přitom materiál nedrtit, aby nedošlo ke změně jeho zrnitosti.

Při postupu přípravy podkladu pro dlažbu vycházíme z toho, jakým zatížením uvažujeme dlážděnou plochu zatížit a k jakému účelu bude dlážděná plocha sloužit. Podkladové vrstvy se provádějí ve spádu budoucí plochy. Když ovšem plánujete dlažbu pouze pro pěšinky, kde se budete procházet a nebudete ji nijak zatěžovat, bohatě stačí, když vykopete 24-29 cm terénu. Pro pojezdovou plochu (vjezd či odstavnou plocha pro auto) lze počítat s výkopem o celkové hloubce zhruba 85 až 100 cm, u pěších nezatížených cest se jedná o hloubku 30 až 35 cm. Příjezdová cesta či parkovací stání vyžadují o něco hlubší výkop a stabilní podloží v hloubce okolo 30-40 cm.

Pevný podklad: Štěrkové vrstvy

Na připravené dno se klade buď jedna nebo dvě podkladní vrstvy. Poté následuje hutněná vrstva štěrkodrti, která rozkládá zatížení. Ve většině případů je doporučováno používat nestmelené podkladní vrstvy. Stmelené podkladní vrstvy (například kamenivo zpevněné cementem) je dobré navrhovat pouze v odůvodněných případech, například u krytů vystavených zvýšenému dopravnímu zatížení (křižovatkové úseky, zastávky nekolejových prostředků veřejné hromadné dopravy apod.).

Hrubá podkladní vrstva se připravuje při budování pojízdných komunikací a ploch a ve zhutněném stavu má hloubku cca 250 až 350 mm. Tvoří ji kamenná drť o zrnitosti 16-32 mm s následným hutněním vibrační deskou. Poté následuje je navezení jemné podkladní vrstvy tvořené kamennou drtí o zrnitosti 8-16 mm a její řádné zhutnění pomocí vibrační desky. Tato jemná podkladní vrstva má ve zhutněném stavu hloubku cca 100 až 150 mm a u ploch a komunikací pro pěší provoz tvoří jedinou podkladní vrstvu uloženou přímo na dno výkopu. Základová vrstva ze štěrku se následně hutní pomocí vibrační desky. Tento krok má zásadní vliv na životnost a stabilitu celé dlažby.

Pro hutnění štěrkových podkladních vrstev chodníků a pěších cest se používají vibrační desky o hmotnostech 100 až 200 kg. Hutněte po vrstvách max. Cílem hutnění je dosáhnout takového stavu materiálu, kdy už dále nemění svůj objem a jeho únosnost odpovídá plánovanému zatížení. Když máte dokonale zválcované dno, které přesně odpovídá sklonu plánované dlažby, můžete se pustit do další práce. Podklad pro cestu, po které budete jezdit automobilem, musí mít ve zhutněném stavu již zmiňovanou tloušťku 32-37 cm. Na její položení se používá štěrkodrť - drcené kamenivo s plynulou čárou zrnitosti frakce 0-32 mm nebo 0-63 mm. Zcela zásadní je právě ta plynulá čára zrnitosti (začíná od nuly), která zajistí řádné zhutnění.

Čtěte také: Zajistěte stabilitu vaší dlažby s kvalitním štěrkem

Jaký štěrk pod zámkovku a jaké frakce použít

Správná frakce rozhoduje o tom, jak dobře bude podklad držet tvar, jak rychle odvede vodu a jak stabilní zůstane dlažba i po letech. Obvykle se používá štěrkodrť frakce 16/32 nebo 0/32, případně kombinace více vrstev s různou zrnitostí, aby vznikla pevná, dobře hutnitelná konstrukce, která zabrání propadání dlažby a současně umožní rychlý odvod vody.

Nejčastěji používané materiály a jejich využití:

• Štěrkodrť 16/32 - hrubší, velmi stabilní frakce ideální pro spodní, nosné vrstvy, zejména tam, kde bude jezdit auto nebo působit vyšší zatížení.
• Štěrkodrť 8/16 - jemnější materiál vhodný jako přechodová vrstva nebo jako hlavní podklad u chodníků a lehce zatížených ploch, kde není nutná extrémní únosnost.
• Směs 0/32 nebo 0/63 - obsahuje i jemný podíl, který po zhutnění vytvoří pevnou, kompaktní vrstvu. Skvěle se hodí tam, kde je potřeba vysoká stabilita a hladký přechod mezi jednotlivými vrstvami.

Pokládejte štěrkodrť nebo mechanicky zpevněné kamenivo (MZK) po vrstvách max.

Lože rovné jako stůl: Kladecí vrstva

Jakmile je vytvořena zhutnělá podkladová vrstva, nastává okamžik, kdy je třeba vytvořit okraje pokládaných ploch, tedy usadit obrubníky. Mezi jednotlivými vrstvami se zpravidla osadí obrubníky. Před tím, než přistoupíte k položení dlažby, nezapomeňte na obrubníky. K jejich fixaci se využívá betonu, do kterého se obrubníky pečlivě osazují. A proč jsou vlastně obrubníky potřeba? Zajišťují totiž, že se dlažba nebude časem rozjíždět do stran a zachová si stabilitu a plnohodnotnou funkčnost i při vysokém zatížení. Ukládejte je do betonového lože cca do 1/3 jejich výšky, tedy do připraveného zavlhlého betonu. Následně je musíte pomocí vodováhy a provázku srovnat.

Následuje kladecí vrstva. Přistupujeme ke čtvrtému kroku pokládky, kterou je tzv. kladecí vrstva. Před pokládkou ložní vrstvy je nutné změřit rovnost, výšku a sklon podkladní vrstvy a mohou se ještě provést případné lokální opravy. Před pokládkou dlažby ještě následuje poslední ložní vrstva jemné drtě o zrnitosti 2-5mm, případně 4-8 mm. Následně se ložní vrstva rozprostře na suchou a čistou horní podkladní vrstvu. Na zhutněný štěrk se rozprostře geotextilie a na ni jemná štěrková drť o velikosti 4-8 mm. Tato vrstva by měla mít tloušťku cca 3-5 cm. Ložní vrstva, která by se měla pohybovat v tloušťce 40 - 50 mm, je tvořena drceným kamenivem frakce 4 - 8 mm, které stejnosměrně urovnáme na vyspádované a řádně zhutněné podkladové vrstvy.

Čtěte také: řezání tvrdých materiálů

Pokud si myslíte, že teď už můžete pokládat dlažbu, mýlíte se. Ještě vás čeká poslední a velmi důležitý přípravný krok. Musíte na zhotovený zhutnělý podklad navrstvit jemnou drť (ložní vrstvu) vyznačující se zrnitostí 2-5 mm nebo 4-8 mm v tloušťce 30-40 mm. Pečlivě si ohlídejte, aby vznikl naprosto dokonale rovný povrch s rovnoměrnou hloubkou v rámci celé plochy budoucí dlažby. Tato vrstva je již určena pro pokládku zámkové dlažby a proto je velmi důležité aby její povrch byl rovný a její hloubka rovnoměrná v celé ploše. K docílení roviny se neobejdete bez některých pomůcek. Pořiďte si dlouhé dřevěné nebo ocelové latě o výšce 30-40 mm. Na požadovanou výšku stáhneme kamenivo pomocí dřevěné či ocelové latě. K vytváření této vrstvy se obvykle používá dřevěných, nebo ocelových latí o výšce cca 40 až 50 mm položených na zhutnělý povrch. Tyto latě slouží jako vodící pásy při srovnávání zasypané drtě kladecí vrstvy do roviny pomocí hliníkové lišty. Vrstva se nehutní, pouze se pečlivě vyrovná. S pomocí vodících lišt se provede vyspádování kladecí vrstvy. Výškově by měla kladecí vrstva být vyšší o cca 1 cm než konečná požadovaná výška dlažby, jelikož při konečném hutnění vibrační deskou dlažba „sedne“.

POZOR: Na tuhle vrstvu už nesmíte vstupovat. Nedochází k jejímu hutnění, už jde o hotovou plochu určenou k položení zámkové dlažby. Vytvořená kladecí vrstva se již před pokládkou dlažby nehutní a proto se na ni nesmí vstupovat. Teď už jenom opatrně stáhněte z plochy vodící lišty. Do dutin, které po nich vznikly, opatrně doplňte jemnou drť. Po vyjmutí vodících latí a doplnění drtě do vzniklých dutin je podloží připraveno pro pokládku dlažby. Po zhutnění všech vrstev následuje konečná vrstva pod dlažbu, doporučuje se frakce 4-8 mm. Nedoporučuje se kamenivo s vysokým podílem prachových částic (tzv. lomový prach frakce 0-4 mm) nebo dokonce písek.

Pokládka zámkové dlažby krok za krokem

Pokládka zámkové dlažby není složitá, pokud dodržíte základní postup a jednotlivé kroky na sebe správně navážete. Zásadní je hlavně kvalitně připravený podklad, pečlivé srovnání jednotlivých vrstev a přesné dokončovací práce, které určují finální vzhled i životnost celé plochy. Když se vše udělá správně, dlažba zůstane stabilní, rovná a odolná vůči počasí i zátěži po dlouhé roky. Pokládku zámkové dlažby je vhodné provádět za příznivých klimatických podmínek, nejlépe v suchých letních měsících. Pokládka zámkové dlažby svépomocí je zcela reálná. Stačí trocha zručnosti, času a pečlivosti při přípravách i samotném procesu. S vhodně zvoleným nářadím a pomůckami je to poté hračka. U menších ploch zvládne práci i zručný laik.

1. Vyměření a výkop: Nejprve si zvolenou plochu přesně zaměřte. Následně ji pečlivě vyznačte pomocí měřicí techniky v podobě provázku a kolíků. Znovu proměřte a skutečně pečlivě zkontrolujte, zda vše sedí. Nyní můžete přistoupit k výkopu plochy. U pochozích ploch, jakou je například chodník, stačí hloubka cca 20-25 cm. Příjezdová cesta či parkovací stání vyžadují o něco hlubší výkop a stabilní podloží v hloubce okolo 30-40 cm. Nezapomeňte počítat také s finální výškou dlažby a s mírným spádem, cca 2-3 % na 1 metr plochy směrem od budovy.
2. Položení základní štěrkové vrstvy: Na dno výkopu je nutné vytvořit tzv. štěrkové lože o frakci asi 16-32 mm. Základová vrstva ze štěrku se následně hutní pomocí vibrační desky. Tento krok má zásadní vliv na životnost a stabilitu celé dlažby.
3. Osazení obrubníků: Před tím, než přistoupíte k položení dlažby, nezapomeňte na obrubníky. K jejich fixaci se využívá betonu, do kterého se obrubníky pečlivě osazují. Zajišťují totiž, že se dlažba nebude časem rozjíždět do stran a zachová si stabilitu a plnohodnotnou funkčnost i při vysokém zatížení.
4. Následuje kladecí vrstva: Na zhutněný štěrk se rozprostře geotextilie a na ni jemná štěrková drť o velikosti 4-8 mm. Tato vrstva by měla mít tloušťku cca 3-5 cm. Vrstva se nehutní, pouze se pečlivě vyrovná.
5. Pokládka zámkové dlažby: Nyní vám už nic nebrání pustit se do zámkové dlažby pokládání dlažby. Pro dlažbu pěších cest vám budou stačit dlaždice o tloušťce 60 mm, v případě dlažby pro automobilový provoz volte tloušťku 80 mm. Pokládání zámkové dlažby začíná od pevného okraje, tedy od obrubníku nebo zdi domu. Jednotlivé kusy se skládají těsně k sobě podle zvoleného vzoru. Každý přiložený kus je nutné pečlivě vyrovnat a následně přiklepnout gumovou palicí tak, aby těsně přiléhal k ostatním. Při pokládání poklepejte gumovou palicí od nejnižšího místa dlaždice směrem k nejvyššímu. Spodní vrstvu pod dlažbou přitom nesmíte nijak porušit. Proto po ní nešlapejte ani ničím nepřejíždějte. Pokládka se provádí od nejnižšího místa proti spádu dlážděné plochy. Pokládku provádíme tak, že dlaždič stojí na již hotové části, nikoliv na urovnané vrstvě drtě. Spáry mezi jednotlivými prvky musí být rovné. To lze jednoduše ohlídat natažením provázku v celé délce dlažby.
6. Finální hutnění a spárování: Když už se vám povedlo bez úhony položit všechny dlaždice, zbývá úplný závěr: Vyspárovat je. Spárování a finální hutnění dodávají dlažbě pevnost a zajišťují, že se jednotlivé kostky nebudou posouvat ani při dlouhodobém zatížení. Po položení se plocha znovu zhutní. Tentokrát však přes ochrannou podložku, která zajistí rozprostření vibrací a rovnoměrné vyrovnávání povrchu. Spáry se vyplňují jemným křemičitým pískem. Je zapotřebí počítat s tím, že písek si bude sedat. Spáry tak kontrolujte a v průběhu prvních 2-3 měsíců i znovu vyplňujte. Po hutnění je nutné spáry znovu doplnit, protože materiál si postupně sedá. U ploch se sklonem se vyplatí spáry zkontrolovat i po pár dnech a případně dosypat, aby dlažba zůstala stabilní a bez mezer.

Když potřebujete upravit tvar dlažby u okraje nebo třeba kolem kanalizačního poklopu, pořiďte si diamantovou pilku a proveďte přesný řez. Přesné dořezy se však zásadně dělají až nakonec, nejdříve se tedy pokládají celé prvky. Pokud dlažba nevychází na rozměr plochy, je třeba ji zaříznout diamantovým kotoučem. Případná úprava tvaru dlažby, například u okrajů nebo okolo kanalizace, se provádí štípáním nebo řezem diamantovou pilou pro přesné dělení. Jednotlivé dlažební kameny je nutné odebírat z více palet najednou, aby nevznikly barevně rozdílné plochy. Pokládka dlažby se provádí současně ze tří palet dlažby najednou, aby se docílilo barevně kompaktního odstínu povrchu. Jsou-li již při pokládce na dlažbě znatelné povrchové vady, kameny nepoužijeme.

Spárování, hutnění a dokončovací práce

Po položení zámkové dlažby se spáry mezi jednotlivými dlaždicemi zasypou jemným křemičitým pískem o zrnitosti 0-2 mm, případně 0-4 mm pomocí koštěte a následně se plocha důkladně zamete. Na povrch se nasype suchý ostrohranný písek nebo speciální směs, která se důkladně vmete do spár a poté se celá plocha zhutní vibrační deskou s gumovou podložkou. Nachystejte si k tomu dostatek křemičitého písku. Měl by vykazovat zrnitost 0-4 mm. Zasypte jím pečlivě a dostatečně mezery mezi dlaždicemi. Proč musíte používat právě křemičitý písek? Vápenný a hlinitý písek představuje velké riziko, že dlažbou proroste tráva a mech, nebo se na ní vytvoří vápenný výkvět. Proto si také na pokládání dlažby a hlavně na její spárování vyberte slunné a suché dny. Také samotný písek musí být dokonale proschlý. Jako materiál pro výplň spár nesmí být použit písek obsahující vápenné nebo hlinité příměsi jinak je nebezpečí, následného prorůstání spár travinami a mechy a také tvoření vápenných výkvětů na povrchu dlažby. I z těchto důvodů je zasypávání spár nutno provádět za pěkného suchého počasí suchým pískem, který mezi spáry dokonale zapadne.

Před samotným hutněním dlažby je nutné nejprve důkladně vyspárovat všechny spáry. Před hutněním dlažby se vždy provede jako první vyplnění spár suchým křemičitým pískem do 2/3 výšky dlažby o velikosti zrn písku do 2 mm a následně se provede očištění plochy. Teprve pak je možné hutnění dlažby vibrační deskou, kterou je nutné opatřit gumovou podložkou, aby nedošlo k poškození povrchu dlažby. Po vyspárování je nutné plochu dlažby zhutnit vibrační deskou opatřenou plastovým návlekem, aby nedošlo k poškození dlažby. Úprava musí proběhnout jak v příčném, tak v podélném směru. Následuje další zasypání. Šířka vibrační desky by měla ideálně být dva až třikrát větší než rozměr pokládaných dlaždic, aby bylo zajištěno rovnoměrné hutnění. Hutnění se zahajuje vždy od nejnižšího místa plochy a postupuje směrem vzhůru. Každá část plochy by měla být přejetá vibrační deskou alespoň čtyřikrát až pětkrát, aby bylo dosaženo správného zhutnění povrchu. Při hutnění je vhodné přejíždět plochu od okrajů ke středu a jednotlivé přejezdy by se měly překrývat zhruba o polovinu šířky vibrační desky.

Dlažby výšky 40 a 60 mm doporučujeme hutnit vibrační deskou s plastovou podložkou o hmotnosti nejvýše 100-130 kg s nastavenou odstředivou silou 18 až 20 kN, dlažbu výšky 80 mm je nutné hutnit vibrační deskou s plastovou podložkou o hmotnosti nejvýše 170-200 kg s nastavenou odstředivou silou 20 až 30 kN. Pozor však na výjimky, některé dlažby se nedoporučuje hutnit. Doporučení si vždy ověřte v technickém listu vybraného produktu.

Nejčastější chyby při pokládce dlažby a jak jim předejít

Když se dlažba začne po pár letech zvedat, propadat nebo zarůstat, nebývá problém v samotných kostkách, ale v konstrukci pod nimi. Vyplatí se proto znát nejčastější chyby, kterých se domácí kutilové dopouštějí. Vyvarujte se nejčastějším zádrhelům, které během pokládky zámkové dlažby svépomocí mohou nastat. Zabráníte-li těmto chybám, výrazně tak prodloužíte životnost celé plochy.

Jak položit venkovní dlažbu na terase

Zatímco zámková dlažba se obvykle pokládá do štěrkového lože, terasy často využívají betonový podklad nebo moderní systém terčů. Každá varianta má své výhody - dlažba ve štěrku dobře odvádí vodu, beton nabízí pevný základ pro lepení a terče umožňují pokládku velkoformátových desek s čistými, rovnými spárami. Správná volba konstrukce se odvíjí od typu terasy, jejího zatížení a požadovaného vzhledu.

Přímá pokládka zámkové dlažby na betonový podklad se používá zejména při nových výstavbách, kdy lze zámkovou dlažbu uložit do vlhkého betonu. Tento proces však vyžaduje naprostou preciznost, jelikož odchylky a nerovnosti beton neodpouští.

V případě, že pokládáte zámkovou dlažbu na vytvrzený beton, musí být tento podklad rovný, stabilní a dobře odvodněný. U starého betonu zkontrolujte, zda se na něm nevyskytují například praskliny, prohlubně zadržující vodu či větší poškození narušující soudržnost povrchu. Pokud beton nesplňuje kritéria, je lepší jej odstranit a vytvořit nový štěrkový podklad. Pokud už na terase betonová deska je, je potřeba zkontrolovat odvodnění, zhodnotit stav povrchu a případně použít kvalitní hydroizolaci, která zabrání pronikání vlhkosti do konstrukce. Na takto připravený podklad se dlažba lepí do flexibilní malty, nebo se pokládá na nastavitelné terče, které vytvářejí dutinu pro vedení instalací i přirozený odvod vody. Pokládka na terče má navíc tu výhodu, že dlažbu lze kdykoli rozebrat a znovu usadit bez bourání.

Využití stavební suti při pokládce dlažby

Kam se stavební sutí řeší každý stavebník, který staví, přestavuje či rekonstruuje. V žádném případě nevyvážejte stavební suť do volné přírody. Nejenže to nevypadá pěkně, ale stavební odpad může obsahovat jedovaté a toxické látky, které do přírody nepatří. Mnoho surovin ze stavebního odpadu lze opětovně využít či recyklovat a je třeba k tomu také tak přistupovat. Kdo chce během rekonstrukce domu ušetřit, nalezne cestu, jak stavební materiál z demolice zpětně využít. Zbytky cihel, kamene, ale i omítek lze jednoduše využít pro další stavbu. Staré cihly stačí pouze očistit od zdicí malty pomocí zednického kladívka a může se využít pro další zdění. Kameny lze využít jako výplňové kamenivo do betonových konstrukcí. Využít lze i starou omítku a maltu. Otlučenou omítku z rekonstrukce lze přesít přes tzv. prohazovačku (katr - katrování). Jedná se o ocelové síto s oky cca 10 x 10 mm. Katrováním dojde k oddělení jemných a hrubých částic. Pokud máte tu možnost, hrubší stavební suť (kameny, cihly, keramiku, beton) můžete využít například pro vybudování podloží pod příjezdovou cestu. Pokud pokládáte zámkovou dlažbu, je třeba zhotovit podsyp tloušťky alespoň 200 - 300 mm. Tento hrubý materiál můžete využít na spodní vrstvu podkladu, na který dále přijde jemný štěrk. Nejenže tak ušetříte za dovoz suti, ale ušetříte také za štěrk hrubší frakce. Pokud máte stavební sutě více, než jste schopni zpracovat, můžete si nabídnout přes inzerát za odvoz či malou odměnu. Kdekdo shání pár cihel či kamení na dostavbu zídky apod. Při stavbě vzniká taktéž mnoho běžného odpadu, který lze třídit. Jedná se o plast, papír, sklo a železo. Každý tento materiál je na stavbě vhodné třídit a odvážet do sběrných dvorů, kde se postarají o jeho likvidaci a příp. recyklaci. Tříděním stavebního odpadu můžete ušetřit několik set korun. Dřevěný stavební odpad je také třeba vytřídit a odvést do sběrného dvora.

Pokud stavbu provádíte svépomocí, odpovědnost za nakládání s odpady máte vy, jako stavebník. Pokud si však na stavbu či rekonstrukci najmete firmu, odpovědnost spadá na tuto firmu, je však vše třeba specifikovat ve smlouvě o dílo. Pokud stavíte svépomocí, ale firmu si najmete pouze na odvoz stavebního odpadu, za naložení s odpadem jste odpovědni vy.

Azbest je zdraví škodlivá látka s karcinogenními účinky. Azbest obsahuje řada stavebních výrobků, které se v minulosti používaly pro stavbu obytných, průmyslových a zemědělských staveb. Azbest je zpravidla obsažen v obkladových deskách, zdicích materiálech, ale i v izolačních deskách a ve střešních krytinách. Pokud možno by se materiál s obsahem azbestu měl ze stavby neprodleně odstranit. Za likvidaci materiálu s obsahem azbestu se platí poplatek ve výši 3 - 4 Kč/kg materiálu.

tags: #sut #pod #zamkovou #dlazbu #materiály #a

Oblíbené příspěvky:

• jak vybrat správné podlahové lišty
• Vše o tmelení udírny
• Problémy se zatékáním u Ford Focus II a střešní nosiče
• Vše o modřínových fasádních palubkách
• Přečtěte si, jak využít obrubníky BEST – LIMITA