PergolySkladba stěn, zdivo a izolace: Komplexní přehled
Zdivo lze proti zemní vlhkosti izolovat různými způsoby. Všechny odizolují obydlí od zemní vlhkosti a v konečném efektu se od sebe liší jen výsledným vzhledem. Je tedy na vás, pro který se - podle finančních i fyzických možností - rozhodnete.
Izolace smíšeného zdiva a možnosti jeho zakrytí
V případě smíšeného zdiva z cihel a kamene, které bylo podříznuto zhruba na první celocihelné vrstvě, se vodorovná izolace z podříznuté zdi „pustí“ svisle po hladce omítnutém zdivu (přivaří, přilepí) až k podlaze a spojí stejným způsobem s vodorovnou izolací podlahy. Takovou izolaci lze obezdít plnými nebo dutými cihlami, a to na plocho (je 15 cm tlustá), nebo na stojato jako čtvrtka, která je i s omítkou tlustá jen 9 až 10 cm. Vhodnější jsou dvouděrové duté cihly, skládané na stojato, protože i dobře tepelně izolují. Na spodku zdi vzniká do určité výšky zesílení - lavička, sokl nebo schod po celé délce místnosti, což znamená jisté zmenšení podlahové plochy.
K ochraně izolace lze použít i tenčí materiály, například heraklit, sádrokarton apod., které se musí ke zdivu kotvit. Kotvit je třeba čas od času i cihelnou přizdívku. Osvědčené jsou hřebíky, které se přibíjejí zároveň s pivními zátkami (lze použít i kulaté plíšky s otvorem na přichycení pletiva) do zdi nad izolaci. Další možností, jak ochránit izolaci, je obložení zdi dřevem. Lze je přichytit na přizdívku nebo přímo na izolaci.
Výměna mokrého smíšeného zdiva
Dalším známým řešením je výměna celého mokrého smíšeného zdiva. Vybourává se opatrně, vždy asi jeden metr (raději méně než více). Lépe je bourat vždy trochu pod úroveň vnitřní vodorovné izolace a do stejné úrovně dorovnat betonovou mazaninou. Po vytažení vodorovné izolace do líce obvodového zdiva se prostor znovu vyzdí buď původním materiálem nebo cihlami. Takto se postupuje „na přeskáčku“, až je zase celý obvod světnice souvislý. Poslední vrstvu nového zdiva je třeba dobře uklínkovat. Vhodné jsou k tomu staré střešní tašky - bobrovky. Nezapomeňte u jednotlivých nově vyzděných pilířů na vazbu s vedlejšími částmi. Na kráse ani pravidelnosti vazby tu příliš nezáleží, důležitý však je alespoň 5 cm široký přesah izolace do sousedních vybouraných prostorů. Opatrně je rovněž nutné postupovat na rozích budovy. Z jedné strany vybouráme metr, z druhé jdeme jen na tloušťku zdiva. Lze provést i jisté zpevnění rohu ocelí (buď kruhovou či plochou), dodatečně zapuštěnou do proškrábnuté spáry. Armovat lze i při zdění, ale nastavovat armatury svářením lze při tom velmi těžko. Výsledkem této práce je tedy „jen“ vodorovná izolace při stejné tloušťce starého i nového zdiva.
Novodobé vrstvené zdivo
Novodobé cihelné stěny z vrstveného zdiva se u nás zatím uplatňují převážně jen ve stěnách obvodových. Tyto novodobé obvodové vrstvené zděné stěny používají lícovou cihlu v exteriéru, ale někdy též i v interiéru a v detailu. Jedná se vždy o tzv. stěny dutinové, tj. o dvě vyzděné, paralelně svisle uspořádané (vnitřní a vnější) vrstvy stěny, oddělené souvislou dutinou v tloušťce obvykle od 60 (aby při realizaci nikdy nedošlo k podkročení hodnoty 50 mm) do 150 (a příp. i více) mm, vzájemně vždy účinně spojené pomocnými prvky, tzv. stěnovými sponami.
Čtěte také: Vše o třídách betonu a množství cementu
Typy vrstvených skladeb
- V případě, kdy vnitřní vrstva obvodové vrstvené dutinové stěny s rezervou splňuje požadavky předepsaného tepelného odporu již jako samotná (a v následné vrstvené skladbě nedojde ke zhoršení, zejména z hlediska vlhkostního režimu obvodové stěny), provádějí se tzv. skladby neprovětrávané.
- V případě, kdy vnitřní vrstva obvodové vrstvené dutinové stěny nesplňuje s rezervou požadavky předepsaného tepelného odporu již jako samotná, provádějí se tzv. skladby zateplené, opět v obou výše zmíněných variantách skladby provětrávané či neprovětrávané.
Všeobecné konstrukční zásady
V závislosti na celkové koncepci konstrukčního řešení objektu je obvykle již v úrovni návrhu rozhodnuto, zda vnitřní vrstva obvodové stěny bude moci být sama o sobě z hlediska statického i stavebně-fyzikálního dostatečně vyhovující či nikoliv. Z hlediska základních tepelnětechnických požadavků vyhovují jednovrstvé stěny z pálených zdicích prvků typu THERM dnešním požadavkům tepelnětechnických norem a předpisů obvykle při tloušťkách 400, 440, resp. 490 mm.
Skladby s tepelnou izolací v dutině stěny se přednostně provádějí ve variantě provětrávané, obvykle výhodnější z hlediska vyšší trvanlivosti a lepší odolnosti lícové vnější vrstvy zdiva proti výkvětům. Zásadním koncepčním krokem pro správný návrh a kvalitu vnější vrstvy obvodové stěny je správné skladebné řešení, správné stanovení svislého rozčlenění vnější vrstvy z lícových cihel s ohledem na očekávané dilatační pohyby, správné řešení jejího uložení na základy nebo suterén, včetně vystrojení dutiny a kotvení, vhodné řešení okolí otvorů ve fasádě, výstupků, výklenků, rohů objektu apod.
Členění vnější vrstvy obvodové vrstvené stěny do dilatačních úseků
Volnou (dilatační) délku pro volně stojící stěnu z lícového zdiva z pálených cihel, resp. klinkerů, lze stanovit výpočtem. Zjednodušené směrnice různých zemí včetně evropské normalizace doporučují u vnějšího zdiva z pálených zdicích prvků provádět svislé dilatační spáry ve vzdálenostech nejvíce 12 metrů (u neprovětrávaných skladeb jen do 10, příp. 8 metrů). Někdy se podrobněji uvádějí dilatační délky též v závislosti na orientaci stěny ke světovým stranám:
| Orientace stěny | Maximální dilatační délka |
|---|---|
| Západní | 8 m |
| Jižní | 9 m |
| Východní | 10 m |
| Severní | (neuvedeno v materiálu) |
Vnější vrstva obvodové stěny z teplotně exponovanějšího směru přesahuje v rozích vrstvu méně teplotně exponovanou (je-li delší, člení se na dílčí úseky Li,DIL). Alternativně lze provést roh objektu celistvý, s odsunutím svislé dilatační spáry do vzdálenosti max. 1,5násobku skladebné délky použité lícové cihly od rohové hrany objektu (pro český formát max. 450 mm, pro německý formát max. 375 mm). Při požadavku zcela celistvých rohů jsou možné maximálně poloviční délky výše uvedených dilatačních úseků podle orientace ke světovým stranám, max. však 4 m. Celistvý roh se doporučuje vyztužit a zvlášť řešit jeho dilatace ve vazbě na pružnost spon. Toto řešení je vhodné zejména tehdy, když svislá dilatační spára jde v líci okenních otvorů (nad sebou) po celé výšce objektu, přičemž nadokenní překlady spolu s parapety jsou oboustranně oddilatovány od plných ploch. U vícepodlažních objektů je nutno vnější vrstvu obvodové vrstvené stěny členit také výškově vodorovnými dilatačními spárami. V souladu s podmínkami uložení se vodorovné dilatační spáry navrhují obvykle nejvýše po dvou podlažích nebo po výšce max. (neuvedeno v materiálu).
Uložení vnější vrstvy z lícového zdiva
Vnější vrstvu z pálených lícových cihel tzv. českého formátu (t1 = 140 mm) a klinkerů německého formátu (t1 = 115 mm) je možné při max. vyložení o 25 (15) mm přes vnější líc úložné plochy provést souvisle do výšky 9 m (nebo 2 podlaží se štítem do max. 4 m výšky ve vrcholu), resp. se stabilitním posouzením vnější vrstvy až do výšky 12 m, s plným uložením pak i bez stabilitního posouzení; vždy se kontroluje vzdálenost a šířka dilatací. U zdiva z lícových cihel tloušťky 90 mm (t1 < 115 mm) je největší možné vyložení 15 mm a největší souvislá výška 2 podlaží nebo max. (neuvedeno v materiálu). Případné odlišné podmínky podléhají stabilitnímu posouzení. Při výšce max. 6 m (do dvou podlaží) je možno cihly českého a německého formátu vyložit max. až o 1/3 jejich tloušťky t1.
Čtěte také: Jak vybrat izolaci pro potrubí
Vnější vrstva obvodové vrstvené stěny nebývá uložena jen v místech základů či suterénu, ale také v úrovních vymezených vodorovnými dilatačními spárami. Dutina obvodové vrstvené stěny se vždy vystrojuje pomocnými statickými prvky (stěnovými sponami, konzolami, úhelníky aj.) a hydroizolačními pomocnými prvky.
Zajištění tepelné izolace a optimálních podmínek pro příznivý vlhkostní režim
Pro skladby s vrstvou tepelné izolace a s provětrávanou vzduchovou dutinou je například vhodné volit tužené desky z minerálních, resp. skleněných vláken o objemové hmotnosti kolem 100 kg·m-3, s trvalou hydrofobizací, případně též s vnějším povrchem upraveným proti infiltraci vzduchu z větrané mezery do izolantu. Tato úprava však nesmí snížit propustnost tepelné izolace pro vodní páru. Obdobně je přípustné i použití jiných tepelněizolačních materiálů, o jejichž skutečných vlastnostech je však třeba se vždy aktuálně informovat u výrobce. Pro reálné výpočty je třeba používat hodnoty součinitele tepelné vodivosti při praktické vlhkosti materiálů. Volné okraje tepelněizolačních desek hrozící odchlípnutím se přikotví plastovými talířovými hmoždinkami. Obdobnému účelu slouží přítlačné talířové úchyty, osazované současně se stěnovými sponami, někdy i včetně odkapních terčíků. Mechanické kotvení tepelné izolace se doporučuje kombinovat s lepením. Je-li použita tepelná izolace ve dvou vrstvách, svislé i vodorovné spoje v obou vrstvách by měly být vzájemně posunuty. V detailech, kde hrozí zvýšené nebezpečí působení vody, se tepelná izolace navrhuje z přířezů desek nebo z tvarovek, např. z vytlačovaného (extrudovaného) pěnového polystyrenu.
Dutina ve vrstvené obvodové stěně, větrací a odvodňovací otvory
Tloušťka dutiny ve stěně vychází z požadavků stavební tepelné techniky na umístění doplňkové izolace a/nebo z požadavků na zajištění provětrání této dutiny. Minimální návrhová tloušťka vzduchové mezery 40 mm u provětrávaných skladeb s vrstvou tepelné izolace v dutině stěny při provádění stavby nesmí v žádném místě (vliv tolerancí) klesnout pod 30 mm, u skladeb bez tepelné izolace v jádře se doporučuje min. (neuvedeno v materiálu). Uvedené hodnoty minimálních tlouštěk vzduchové mezery vycházejí z požadavků DIN (naše normy je neobsahují). Stejně je tomu i v případě minimálních požadavků pro nasávací a odsávací otvory pro větrání dutiny stěny - podle DIN v patě i v hlavě min. (neuvedeno v materiálu).
Část spodních větracích otvorů musí sloužit též jako otvory odvodňovací, tj. pojistná povlaková hydroizolace musí být řešena tak, aby nezhoršila difúzně-vlhkostní režim materiálů, zejména nesmí nadměrně zakrývat tepelnou izolaci nebo musí být navržena z přiměřeně paropropustného materiálu. Konstrukční řešení musí umožnit odtok vody z pojistné hydroizolace. Zvýšená pozornost musí být věnována prostorovým návaznostem, např. (neuvedeno v materiálu). U každého konkrétního objektu musí být vždy provedeno výpočtové posouzení vlhkostního stavu ve větrané vzduchové vrstvě.
Hlavní hydroizolační vrstvu (bariéru) zabraňující nežádoucímu pronikání srážkové vody do vrstvené obvodové stěny tvoří vnější vrstva z lícového zdiva. Minimální tloušťkou této vrstvy z lícových cihel postačující pro přiměřenou hydroizolační ochranu se zabývají některé zahraniční předpisy. Pro lícové zdivo z pálených lícových cihel nebo klinkerů jsou postačující „formátové tloušťky“ 140 mm (ČF) a 115 mm (NF) - a to jak při se zděním souběžném, tak i při dodatečném spárování ložných i svislých spár lícového zdiva. Aby stěna mohla dobře plnit svou hydroizolační funkci, nesmí dojít ke vzniku trhlin v maltových spárách vnější zděné vrstvy a ve vlastních lícových cihlách. Spáry vnější vrstvy, které je nutné chránit před povětrnostními vlivy (např. dilatační spáry), se utěsňují vhodnými tmely s trvalou elasticitou a vysokou životností. Spáry se těsní vícestupňově, podle detailů v projektové dokumentaci. Ke tmelu musí být dodán penetrační prostředek k napuštění podkladu a vymezovací profil pro zatmelení spáry. Opět je na místě vyžadovat přesná aplikační pravidla a záruku od dodavatelů.
Čtěte také: Moderní izolační technologie
Speciální problematiku představují tzv. pojistné hydroizolace, doplňující komplexně vystrojení dutiny stěny. Pro pojistnou hydroizolaci umístěnou v některých konstrukčních uzlech uvnitř skladby vrstvené stěny se navrhují běžné hydroizolační povlaky. Povlaková pojistná hydroizolace umístěná v dutině vrstvené zděné stěny nad výplněmi otvorů, v patě stěny, pod parapety apod. musí být provedena v dostatečném sklonu k odvodňovacím otvorům a zatažena do ložné spáry vnějšího zdiva. Na vnějším povrchu vnitřní nosné vrstvy se v dostatečné výšce (nejméně 150 mm) ukončí mechanickým kotvením nebo zatažením do ložné spáry zdiva. O řešení dilatací, kotvení i konstrukčních detailů rozhoduje vždy zodpovědný projektant konkrétního objektu.
Stěnové spony v obvodových vrstvených stěnách
Stěnové spony spojující obě vrstvy obvodové vrstvené stěny, procházející přes vzduchovou mezeru a příp. i přes vloženou vrstvu tepelné izolace, jsou základními pomocnými prvky obvodových vrstvených dutinových stěn. Pro vrstvené obvodové stěny je proto dnes dovoleno používat výhradně jen stěnové spony z korozivzdorné oceli. Hladké dráty o průměru 3,0 - 3,15 - 4,0 - 5,0 - 5,5 mm mohou být z našich ocelí - např. 17 023, 17 041, 17 058 nebo 17 240, případně z dovozu - např. 1.4401, 1.4571 apod. podle DIN 17 440. U nás často aplikovaná ustanovení DIN 1053-1 uvedeným podmínkám v zásadě vyhovují, stejně tak jako obvyklý tvar Z použité spony a velikost jejího kotvení. Spony tvaru Z nelze kotvit ve vnitřní vrstvě zdiva do ložné spáry z lehké tepelněizolační malty se součinitelem tepelné vodivosti lambda λ ≤ 0,21 W·m-1·K-1! V těchto případech lze použít pouze stavebně osvědčené výrobky (spony) jiného provedení - musí být odzkoušené a osvědčené i v ČR, nejméně podle § 8 nařízení vlády č. 163/2002 Sb. ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb. k zákonu č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky ve znění zákona č. (neuvedeno v materiálu). U větších tlouštěk dutiny je nutno provést posouzení. Podrobný výpočet je nejen zárukou proti nesprávnému návrhu, ale může i výrazně ovlivnit ekonomiku konstrukce stěny.
Konzolky a podpěrné úhelníky, překlady v lícové vrstvě zdiva
Konzolky a podpěrné úhelníky slouží u vícepodlažních objektů k vynášení vnější lícové vrstvy stěny po výšce dilatované dle uvedených zásad. Konzolky a podpěrné úhelníky jsou při svých aplikacích velice často významnými fasádotvornými prvky. Často se uplatňují zejména u řešení překladů nad otvory ve vnější vrstvě obvodové stěny z lícového zdiva. Ve speciálních případech - např. při tvorbě velkorozponových nadpraží, říms, atypických fasádních prvků, u přichycení atik plochých střech apod. S ohledem na umístění těchto prvků v dutině stěny a na jejich významnou statickou funkci je jako materiál konzolek a podpěrných úhelníků povolena pouze korozivzdorná ocel.
Prefabrikovaná výztuž do ložných spár zdiva (bed joint reinforcement - BJR)
Norma EN 845-3 Specifikace pro pomocné výrobky pro zděné konstrukce - Část 3: Výztuž do ložných spár zdiva z ocelové mřížoviny stanoví požadavky na svařované sítě, pletivo a kovové sítě z tahokovu k použití těchto pomocných výrobků jako výztuže do ložných spár zdiva. Specifikace rozlišuje výztuž pro použití podle dimenzování (nosná výztuž - prvky typu žebříčkového nebo příhradového) a pro použití bez dimenzování (konstrukční výztuž bez průkazu únosnosti). U nosných aplikací je nejmenší průměr nosného drátu 3 mm a ověřují se vždy únosnost svarových styků výztuže ve smyku (ve výztužném prvku) a soudržnost pomocného výrobku jako celku v maltové spáře. Zkouší se podle EN 846-2 a EN 846-3. Výztužné prvky jsou do ložných spár zdiva - s maltou obyčejnou, lehkou či pro tenké spáry - rozmisťovány zejména v následujících případech aplikací (např. ve stále narůstajících případech aplikací tzv. doplňkové prvky s hydroizolační funkcí v dutině (tzv. doplňkové prvky s těsnicí funkcí v dutině (tzv. „cavity closers“) pro použití v místech, kde je potřebné zamezit průvzdušnosti v rovině dutiny, příp. ostatní speciální doplňkové prvky, jako např. (neuvedeno v materiálu).
Zateplení obvodových stěn
Dle účelu stavby je zpravidla nutné obvodové stěny doplnit tepelně izolační vrstvou. Často se používá také dvouplášťová konstrukce s izolací z minerálních vláken (příp. jiného vhodného materiálu), provětrávanou mezerou a vnějším pláštěm (lícové zdivo, dřevo, cementovláknité desky apod.). U dvouplášťových konstrukcí je třeba neopomenout při návrhu skladby vliv kotvících prvků vnějšího pláště (= systematické tepelné mosty). Pro splnění aktuálních požadavků normy ČSN 73 0540-2 na součinitel prostupu tepla je zapotřebí vnější stěny vytápěného prostoru izolovat min. cca 12 cm pěnového polystyrenu (prakticky bez ohledu na tl. obvodového zdiva).
Systém KMB Sendwix
Základem unikátního zdicího systému KMB Sendwix od společnosti KM Beta je vápenopískový zdicí kvádr SENDWIX, vyrobený ze směsi vápna, přírodního křemičitého písku a vody, který je vytvrzen účinkem páry za vysokého tlaku v autoklávu. Systém umožňuje nejen vysokou tvarovou a architektonickou variabilitu, ale také výstavbu domů až do sedmi podlaží.
Systém SENDWIX je možné realizovat v několika variantách tlouštěk nosných stěn 175, 200, 240 a 290 mm s různým typem tepelné izolace a povrchových úprav. Velkou výhodou systému, kromě vysoké pevnosti, nosnosti, vynikajících tepelně akumulačních a zvukově izolačních schopností materiálu, je i vysoká přesnost zdění na lepidlo. Systém SENDWIX se navrhuje např. s lícovou přizdívkou, nebo s kontaktním zateplením s tepelně izolační vrstvou z minerální vlny, nebo také s levnější variantou z polystyrenu. Systém KMB SENDWIX P se od varianty M odlišuje především použitím pěnového polystyrenu v izolačním souvrství. Povrchová úprava systému je opět provedena z omítek společnosti KM BETA a.s. - KMB PROFIMIX. Systém je vhodný pro výstavbu rodinných domů a bytových nebo občanských staveb. Od letošního roku jsou nově doplněny zdicí prvky pro nosné stěny o tloušťce 200 mm.
Zdicí prvky pro nosné stěny SENDWIX
- Pro tl. 175 mm: 12DF-LD (498×175×248 mm) a 6DF-LD (248×175×248 mm)
- Pro tl. 200 mm: 7DF-LD (248×200×248 mm) a 14DF-LD (498×200×248 mm), nebo 7DF-LP (248×200×248 mm) a 14DF-LP (498×200×248 mm)
- Pro tl. 240 mm: 8DF-D (248×240×238 mm), 8DF-LD (248×240×248 mm) a 16DF-LD (498×240×248 mm), 5DF-P (290×240×113 mm) nebo 5DF-LD (290×240×123 mm)
Pro zdění kvádrů 8DF-D a 5DF-P je použita zdicí malta PROFIMIX ZM 920 v tloušťce spáry cca 12 mm nebo Lepidlo SX - PROFIMIX ZM 921 v tl. cca 2 mm pro formáty kvádrů s označením „L“ určených pro přesné zdění. Při realizaci zateplení se lepicí maltou PROFIMIX LM 710 k podkladu přilepí desky ze stabilizovaného pěnového polystyrenu o základních rozměrech 1000×500 mm. Izolaci je nutné k podkladu kotvit talířovými hmoždinkami. Její použití je ale omezeno maximální výškou stavby podle požadavků požárních předpisů. Při izolaci soklových a suterénních částí stavby se používají soklové a perimetrické izolační desky z XPS.
Na tepelnou izolaci je nanesena 3 mm silná armovací vrstva lepidla PROFIMIX LM 710, do které je zatlačena armovací mřížka R 131.
tags: #skladba #stěn #zdivo #izolace #přehled
