Tenkovrstvé omítky: Kompletní průvodce výběrem a aplikací

Fasádní omítka je vizitkou každé stavby, a tak byste její výběr rozhodně neměli podceňovat. Ve stavebnictví se v současné době využívají především pastovité fasádní omítky, které postupně vytlačují klasické minerální typy omítek. Fasádní omítka neplní jen funkci estetickou, ale má za úkol chránit podkladovou vrstvu (zdivo nebo zateplovací systém), zajistit dobrou mechanickou odolnost a snižovat míru zašpinění.

Jak sám název napovídá, tenkovrstvá omítka je tenkou vrstvou finální fasádní omítkové vrstvy, ale přesná definice není v české stavební legislativě nijak ukotvena. Nejčastěji se uvádí, že se jedná o tenkovrstvé (jinak také makromolekulární) strukturované fasádní omítky, které jsou plně probarvené a na připravený podklad se nanášejí nerezovým hladítkem, a to v tloušťce jednotlivého zrna. Ta se pohybuje obvykle od 1 do 5 mm.

Rozdělení fasádních omítek

Na obecné rovině rozlišujeme fasádní omítky na minerální a pastovité. Protože se různé typy omítek liší složením, mají odlišné vlastnosti a hodí se na různé typy podkladů.

Minerální omítky

Minerální omítka se vyrábí z přírodních materiálů (vápenců, cementů, křemičitých písků apod.). Jde o suché směsi, a tak se musí před aplikací smíchat v požadovaném poměru s vodou. Minerální omítky se vyznačují vysokou paropropustností a odolností vůči tvorbě plísní. Jejich nevýhodou je náročnost aplikace. Protože nejsou minerální omítky probarvené, pro dosažení požadovaného odstínu se musí dodatečně opatřit fasádní barvou.

Tyto 3 kroky prodlužují realizaci a navyšují cenu za práci oproti pastovitým omítkám. Jako konzervační prostředek je už po celé generace používáno vodní sklo. Jednosložkové pojivo na bázi vodního skla, připravené k okamžitému použití v silikátových omítkách a silikátových barvách, je optimalizované a vyzrává bez tvorby trhlin. Možnosti použití tohoto pojiva jsou velmi otevřené, nejčastěji se ovšem využívá při povrchové ochraně fasád - hlavně díky své vysoké odolnosti vůči působení povětrnostních vlivů. Díky své anorganické povaze - tvorbě krystalové mřížky při tvrdnutí - dochází k pevnému, hloubkovému spojení s podkladem. Omítky a nátěry na silikátové bázi se vyznačují výbornými difúzními vlastnostmi a jsou taktéž vhodné k ochraně historických budov.

Čtěte také: Tenkovrstvá omítka: klíč k odolným povrchům

Pastovité omítky

Pastovité fasádní omítky jsou tenkovrstvé, strukturované a probarvené v celé tloušťce zrna. Na trhu narazíte na nepřeberné množství různých typů, které se liší vlastnostmi i vzhledem. Tenkovrstvé fasádní omítky se dodávají jako hotové a připravené k nanášení v podobě past, takže někdy bývají také označovány jako pastovité fasádní omítky. Výrobci je nabízejí plně probarvené v celé tloušťce zrna s obrovsky širokou škálou barevných odstínů. Tenkovrstvé fasádní omítky mají nejčastěji povrchovou strukturu rýhovanou, škrábanou nebo hladkou. Dodávají se také v designu přírodních materiálů, například kamene či dřeva, ale také kovové desky, pohledového betonu nebo jako dekorativní mozaikové omítky.

Jednotlivé typy se od sebe liší zejména typem použitého pojiva, které má zásadní vliv na vlastnosti - životnost, náročnost údržby, přilnavost, vodoodpudivost a další. Tenkovrstvé fasádní omítky tak mohou být akrylátové, silikátové, silikonové a silikon-silikátové. Fasádní omítky pastovité konzistence se podle použitého pojiva standardně dělí na silikátové, silikonové a akrylátové. Existují pak různé kombinace pojiv, například silikon-silikátové omítky, které se vyznačují větší odolností vůči zašpinění.

Akrylátové omítky

Pojivem je umělá pryskyřice, která vyniká voděodolností a tvrdostí. Omítky se dají míchat i do sytých odstínů a k dostání jsou v nepřeberné škále barev. Akrylátové omítky jsou cenově nejdostupnější. Jsou mechanicky odolné a snesou i častý kontakt s vodou. Řada výrobců přidává do akrylátových omítek speciální fungicidní přísady, a tak se ani u nich mechy a plísně často neobjevují. Akrylátové omítky jsou odolné vůči UV záření, na druhé straně jsou náchylné na výskyt plísní a mechů. Proto se někdy doplňují o fungicidní přísady, které výskytu plísní zabrání. Účinek však není trvalý, protože se může fungicidní přísada působením deště a vlhkosti vymýt.

Hlavní nevýhodou akrylátových omítek je nízká paropropustnost, která může mít negativní dopad na vlastnosti izolačního systému. Při použití v kombinaci s neprodyšnou polystyrenovou izolací to však není žádný problém. Vzhledem ke snížené paropropustnosti nejsou tyto omítky doporučovány na kontaktní zateplovací systémy s minerální vlnou, kde by negativně ovlivnili jinak vcelku dobré vlastnosti paropropustnosti celého systému.

Silikátové omítky

Oblíbeným typem fasádních omítek na zateplovací systémy s minerální vatou jsou ty silikátové. Hodí se také jako finální designová vrstva tradičních tepelněizolačních minerálních omítek. V tomto případě je pojivem silikát neboli vodní sklo. Velkou výhodou silikátových omítek je vysoká paropropustnost, která umožňuje odchod vodních par ze stavebních konstrukcí. Protože je použité pojivo zásadité, odolává vůči vzniku plísní a mechů.

Čtěte také: řešení pro renovaci a ochranu povrchů

Nevýhodou silikátových omítek je horší vodoodpudivost, menší pružnost a závislost na technologickém postupu aplikace. Protože k vytvrzení nedochází odpařením vody, ale krystalizací, je třeba provést nanášení při adekvátních klimatických podmínkách doporučených výrobcem. Ideální je teplota kolem 20 °C a vlhkost 50 %. Častou chybou řemeslníků bývá podcenění tohoto pravidla a pak dochází k vyplavení pigmentu z omítky z důvodu nízkých teplot pod 10°C a vysoké vzdušné vlhkosti, tvorbě fleků na již natažené omítce. Omítka vysychá i 10 dní a je na povrchu měkká. Při nedodržení předepsaných klimatickým podmínek může dojít třeba i k prokreslení hmoždinek.

Silikonové omítky

Z hlediska technologie stavebních materiálů patří silikonové omítky k těm nejlepším, současně však i nejdražším. Pyšní se kombinací nejlepších vlastností, které najdeme jak u akrylátových, tak silikátových omítek. Silikonové omítky se vyznačují dobrou pružností, odolností vůči vodě i špíně, stejně tak i jednoduchou aplikací a mnohaletou životností. Silikonové omítky se vyznačují také skvělou tepelnou odolností a rezistencí vůči UV záření. Silikonové omítky jsou barevně stálé a zachovají si svůj původní vzhled po řadu let. Jsou chemicky stabilní a odolné proti vzniku plísní. Hodí se v kombinaci se všemi typy izolačních systémů. Jde o skvělou volbu tam, kde bude fasáda extrémně namáhána a vystavena náročným klimatickým vlivům včetně bočních dešťů. Pojivem se používá silikonová pryskyřice, která má podobnou strukturu jako křemenný písek. Tato moderní stavební hmota vytváří mikroporézní plochy, které jsou extrémně vodoodpudivé. V omítkách se používá vysoký procentuální podíl silikonové pryskyřice ve formě vodních emulzí s vhodnými disperzemi různých polymerů. To zaručuje splnění požadavků kladených na dlouhou životnost fasády a její vysokou odolnost vůči působení povětrnostních vlivů.

V současnosti jsou na trhu nabízeny silikonové omítky nebo omítky na bázi silikonových disperzí a pryskyřic v různých cenových relacích. Cenové relace určuje obsah silikonu v omítce a výše paropropustnosti a zušlechťovacích přísad.

Silikon-silikátové omítky

Jedná se o silikátové omítky, které obsahují přídavek silikonu. Díky tomu jsou odolnější vůči znečištění a snadněji se čistí. Tyto omítky s vysokou odolností proti povětrnostním vlivům spojují všechny pozitivní vlastnosti silikonových a silikátových systémů a představují tak unikátní moderní fasádní omítku.

Následující tabulka shrnuje hlavní vlastnosti jednotlivých typů pastovitých omítek:

Čtěte také: Vše o tenkovrstvé betonové směsi

Prémiové fasádní omítky

Vedle klasických typů pastovitých omítek s různými typy pojiva se na trhu objevují i různé typy prémiových fasádních omítek. Výrobci stavebních hmot totiž doplňují omítky o různé příměsi a složky, které zlepší konkrétní vlastnosti materiálu. Dnes se vyrábí například pastovité omítky se zvýšenou odolností proti napadení mikroorganismy nebo třeba omítky se samočisticím efektem. Některé prémiové typy omítek pak vynikají zvýšenou ochranou proti mechanickému poškození, ke kterému by mohlo dojít při kontaktu s jiným předmětem.

Na trhu tak jsou například tenkovrstvé omítky s nanočásticemi, které podporují samočistící schopnost fasádní omítky. Společnost Baumit využila fyzikálně-chemických principů pro vytvoření unikátní omítky s dlouhou životnosti a odolnou proti degradaci. Omítka BAUMIT NANOPOR TOP využívá nanotechnologie. Zbytek nečistot odstraní FOTOKATALÝZA. Fotokatalické aktivní částice se vlivem denního světla aktivují a rozpustí části nečistot, které odpadnou od fasády a následně jsou tyto nečistoty odstraněny působením větru a deště.

Pastovitá omítka CERESIT IMPACTUM je dalším příkladem moderní omítky s unikátními vlastnostmi. Omítka CERESIT CT 79 obsahuje speciální vysoce elastické elastomerové přísady, které jí propůjčují vynikající pružnost. Díky speciální technologii může tato omítka snášet extrémní mechanické zatížení způsobené teplotními výkyvy. Systém s povrchovou úpravou Ceresit Impactum disponuje nízkou nasákavostí. Tato poškození jsou častá např. u veřejných chodníků, ulic, hřišť a parkovišť a všude tam kde je vyšší možnost fyzického styku s fasádou.

Výběr tenkovrstvé omítky

Struktura omítky

Před výběrem pastovité fasádní omítky popřemýšlejte, jak by měla vypadat z hlediska struktury. Omítky se vyrábí nejčastěji v zrnité, nebo rýhované struktuře. Pro rýhované struktury se materiál nanesený nerezovým hladítkem nechá krátce zaschnout. Následně se krouživými nebo rovnými pohyby plastového nebo polystyrenového hladítka vytváří efekt rýhování. V případě škrábaných struktur se povrch vytváří hned po nanesení omítky, a to krouživými pohyby. Vždy musíte pořídit pastovitou omítku určenou pro konkrétní způsob vytváření struktury.

Povrchové úpravy tenkovrstvých omítek se nejčastěji vyskytují jako rýhované, škrábané (roztírané) a vyhlazené struktury s velikostí zrn 1 až 4 mm. Výsledná struktura omítek je do značné míry ovlivněna také materiálovou bází omítkových směsí či předem připravených omítek samotných. Rýhovanou strukturu vytvoříme krouživým nebo přímočarým tahem polystyrénového či umělohmotného hladítka po krátkém zaschnutí nanesené omítky; zrnité částečky (tzv. Vyhlazené struktury se docílí dvěma kroky. První krok je shodný s postupem při škrábané struktuře s použitím zrna 1 mm.

Světelná odrazivost (koeficient HBW)

Jedním z parametrů, na které byste se při výběru pastovité omítky měli zaměřit, je světelná odrazivost udávaná koeficientem HBW. Tento index označuje podíl odraženého světla z celkového záření, které dopadá na fasádu. Čím nižší číslo indexu HBW, tím menší světelná odrazivost. Ta je typická zejména pro omítky se sytým odstínem, které nejsou schopny odrážet dostatečné množství záření, a tak se mohou nadměrně zahřívat. Obecně se doporučuje volit omítky s HBW v rozmezí od 30 do 100.

Při výběru odstínu fasádních omítek a nátěrů se nedoporučuje volit příliš syté a tmavé odstíny. Při použití sytých a tmavých odstínů ve větší ploše může docházet k přehřívání vnějšího souvrství zateplovacího systému. Při častém přehřívání plochy zateplovacího systému dochází k dilatačním pohybům jednotlivých vrstev. V letních měsících můžou být maxima až kolem 70°C. Odstíny s nízkým HBW (<30) lze použít na zateplení s minerální vatou s kolmým vláknem a armovací vrstvou min. 6 mm. Při použíti na fasádní polystyren je ideální použít systém, který je na takto syté odstíny navržen.

Cena

Zásadním faktorem při výběru odstínů je i cena. Každý z předních výrobců fasádních omítek a barev na Českém trhu rozděluje své barevné odstíny do několika cenových skupin. Pro tmavší a sytější odstíny je potřeba více barveného pigmentu na probarvení. To má zásadní vliv na cenu. Na tento faktor si dejte určitě při výběru pozor. Například u výrobce CERESIT najdete ve vzorníku Colours of Nature 5 cenových skupin A,B,C,D,E. U silikonové omítky je orientační cena skupiny A 41,09 Kč/Kg, u skupiny E je to už ale 73,29 Kč/Kg. Na celém balení už je pak rozdíl ve stokorunách. No a na celém domu už je tento rozdíl opravdu znatelný.

Aplikace tenkovrstvé omítky

Základem úspěšné realizace fasádní omítky je správná volba materiálu a dodržení doporučovaného technologického postupu. Pro omítání zateplení fasády doporučujeme zvolit tenkovrstvou pastovitou omítku. Dle požadovaných vlastností a cenových možností zvolte akrylátovou, silikátovou, silikonovou nebo speciální omítku. Vyrábí se v různých zrnitostech. Pro použití na zateplení musí být minimální zrnitost 1,5 mm. Podkladovou vrstvu omítky doporučujeme opatřit penetračním nátěrem, a to alespoň den předem. Penetrace musí být natřena minimálně 24 hodin před aplikací omítky. Pod omítky doporučuji mít penetraci probarvenou k odstínu omítky. U rýhovaných struktur doporučuji mít penetraci probarvenou ve stejném odstínu jako je omítka. Podklad pod omítku se musí nechat řádně vyschnout.

Pastovitá omítka je předem namíchaná a připravená tak, aby se mohla rovnou aplikovat na napenetrovaný podklad. Pro zjednodušení aplikace a upravení konzistence lze většinu pastovitých omítek naředit vodou. Aby finální omítky vypadala působivě, musí se natahovat v celé ploše na jeden zátah. Proto by se na zhotovení omítky mělo podílet více pracovníků, aby bylo napojení rychlé a zdařilé. Pokud by k napojování docházelo až po přeschnutí omítky, byly by spoje viditelné. Hrubé natažení omítky provádějte s využitím ocelového hladítka.

Tenkovrstvé omítky se realizují buď jako rýhované, nebo škrábané. Podle vyžadované struktury musíte pořídit vhodný typ omítky a provést správný postup finální úpravy. Rýhované struktury fasádní omítky se dosahuje vytvářením přímočarých nebo krouživých tahů hladítkem z umělé hmoty nebo polystyrenu, a to po krátkém zaschnutí materiálu. Škrábaná omítka se pak vytváří krouživými pohyby plastového hladítka, které se provádí ihned po natažení omítky. Ve výsledku jsou zrna pravidelně rozvrstvená a rovnoměrně vystupující. Při strukturování omítky nedoporučujeme hladítka čistit vodou, ale přebytečný materiál jenom setřít.

Chyby při aplikaci

Aplikace omítky samotné a její konečný vzhled jsou do značné míry ovlivněny zkušeností toho, kdo ji nanáší. Velmi důležitým momentem pro dobře zhotovené dílo je nejen dobrá teoretická znalost technologického postupu, ale i vlastní zkušenost a znalost vlastností používaného materiálu. Zaměřme se na chyby, které vycházejí z chybné aplikace samotných tenkovrstvých omítek, nikoli z důvodu chybně provedeného podkladu.

• V těchto případech byl vynechán technologický krok č. 2 - stržení přebytečné vrstvy omítky - a rovnou se strukturovalo.
• Velmi podstatným východiskem dobrého díla je rovnoměrné počáteční rozmíchání omítkové směsy s vodou či omítky samotné. Pokud dojde k sedimentaci křemenných kamínků již v nádobě či v zásobníku, je velmi náročné docílit rovnoměrné struktury omítky a je třeba zrno dodávat do tzv. hladkých míst.
• S místy strukturování příliš zavadlého materiálu se setkáváme zejména v místech přechodu mezi pracovními etapami. Nejčastějším přechodem jsou místa úrovní podlážek lešení. Přestože dochází ke snaze dodržet technologický postup, stává se, že krajní partie předešlé etapy jsou již příliš zavadlé a následným přetažením nové vrstvy omítky dochází v určité partii k zatření původní struktury a na konci samotném k vlečení zrna s pojivem za hladítkem.
• V dnešní době velmi často dochází k vytváření škrábané struktury v materiálu, který nemá vhodné stadium zavadnutí. K těmto případům dochází také v situacích, kdy byla dodržena technologicky předepsaná přestávka, ale omítka byla příliš zředěná, a tím se značně omezila strukturovací schopnost zrna.

Veliký vliv na celkový vzhled fasády může mít také barevná nesourodost egalizačního nátěru či rozlišná hydrofobita povrchu. Na základě zkušeností a provedených analýz je možno obecně lokalizovat místa, která se vyznačují větší náročností na provedení díla a měla by jim být věnována náležitá pozornost od projektantů přes prováděcí firmy po stavební dozor a investora.

• místo styku jednotlivých pracovních etap, tj. místa, kde dochází k setkání dvou pracovníků, kteří vytvářejí strukturu omítky, nebo místa, kde dochází ke krátkodobé časové prodlevě mezi napojením.
• místa styku pracovních fází, tj. všechny zdobné detaily.

Klimatické podmínky

Neprovádějte aplikaci omítek na vlhký a zmrzlý podklad. Není vhodná aplikace při mlze, na přímém slunci nebo za silného větru. Ideální pro aplikaci omítek je rozmezí teplot +5°C až +25°C. Po přidání doporučených urychlovačů lze omítku aplikovat do 0°C.

Další doporučení

• Pro styk a oddělení rozdílně barevných odstínů omítek v ploše fasády používejte předepsané PCV pásky, do kterých se omítka natáhne. Poté se páska sundá a nová nalepí na vyschlou již nataženou omítku a proces natažení se opakuje.
• Aby se omítka lépe aplikovala na fasádu, výrobci doporučují možné zředění 1-3% vody. Doporučuji se řídit pokyny uvedenými na obalu omítkové směsi.
• Veškeré kovové prvky upevněné na fasádě musí být upraveny proti korozi.
• Pro správné strukturování omítky se doporučuje vzdálenost lešení od nalepeného izolantu na fasádě minimálně 200 mm.
• Pro správné a vzhledné nanesení omítky je zapotřebí zajistit odpovídající počet pracovníků. Omítka se musí natahovat v jedné ploše stěny na jeden zátah. Natahuje se shora směrem dolů. Pracovní záběr pro jednoho pracovníka je 2-3m2.
• Omítka se při natahování musí napojovat v čerstvém mokrém stavu. Tloušťka tenkovrstvých omítek je dána maximální velikostí zrna obsaženého kameniva. Proto se omítka nedá natáhnout do větší vrstvy než je tloušťka zrna. Při natahování větší vrstvy omítky způsobíte při strukturování vzhledové vady.
• Omítka se po natažení uhlazuje ocelovým hladítkem točivými nebo posuvnými pohyby, tak aby její vrstva na fasádě byla všude stejná a struktura měla celoplošně stejný vzhled. Při strukturování omítky nedoporučuji čistit hladítka od přebytečné omítkoviny vodou, pouze jen setřením.
• Omítky se vyrábí v zrnité a rýhované struktuře. Pokud byste chtěli z rýhované struktury natáhnout zrnitou a naopak, není to možné. U rýhované struktury vytváříte strukturu pohybem hladítka zprava doleva a tím roztahujete větší zrna v omítce, která tímto pohybem vytvoří požadovanou rýhovanou strukturu.
• Probarvené pastovité omítky se již nemusí dodatečně natírat. Nátěry se provádí pouze na minerální omítky, kvůli zvýšení jejich odolnosti proti povětrnostním vlivům.
• Pro fasády v exteriéru se doporučuje volba strukturované finální omítky se zrnem min. 2 mm.

Pokud zvažujete o finální úpravě zateplovacího systému štukovou omítkou, nedoporučuji toto řešení. Štuková minerální omítka není schopna trvale přenášet pnutí na ploše fasády a časem popraská a může se odloupnout z výztužné vrstvy. Často dochází k bobtnání tohoto omítkového souvrství, protože prasklinami v štukové omítce se dostane do souvrství voda. Tento jev dokáže velmi poškodit celý zateplovací systém. Pokud zvažujete o jemnější povrchové úpravě fasády, nabízí se řešení v 1 mm pastovité omítce, která se natahuje na již předem nataženou omítku zrnitosti 1,5 mm, tak aby byla zajištěna pevnost a schopnost omítky přenést možná pnutí vlivem rychlých změn teplot na povrchu fasády.

tags: #tenkovrstva #omitka #podminky #informace

Oblíbené příspěvky:

• vlastnosti a využití žáruvzdorné spárovací hmoty
• Řešení pro bezbariérové sprchy
• Jak vybrat správné okenní profily pro ETICS
• vyzrálost betonu
• Objemová hmotnost maloformátové dlažby