Termoizolační omítka na perlinku: Komplexní průvodce pro efektivní izolaci

Úspora energie je téma současnosti, kterému se podřizuje většina stavebních projektů. S tímto tématem úzce souvisí tepelná izolace objektů. Vedle klasických jádrových omítek se v současné době používají tzv. lehčené omítky nebo také tepelněizolační omítky, které přispívají k lepší tepelné bilanci. Lehčené omítky využívají svých vlastností ke zlepšení tepelně-izolačních vlastností souvrství, ale je třeba říci, že v žádném případě nenahrazují zateplovací systém. Takové omítky mají silnou paropropustnost, jsou při zpracování vysoce vydatné a snižují riziko trhlin.

Tepelněizolační omítky a jejich vlastnosti

Termoizolační omítky jsou při srovnání tepelně-izolačních vlastností ještě o stupínek výš. Jejich receptura je namíchána například s přídavkem expandovaného perlitu a polystyrenu. Tepelněizolační omítky jsou mezistupněm mezi klasickou minerální vícevrstvou omítkou a kontaktním zateplovacím systémem. Tyto omítky snižují energetickou náročnost objektů a eliminují tepelné mosty. Jsou vhodné pro všechny druhy zdících materiálů, beton, popřípadě cementoštěpkové desky a bloky.

Používají se zejména v exteriéru, na vnější stranu obvodové stěny, nebo také v interiéru na stěny mezi vytápěným a nevytápěným prostorem (na chladnější stranu konstrukce). Tepelněizolační omítky se často používají zejména při rekonstrukcích, buď jako doplňkový či dodatečný izolační prvek v kombinaci se zateplovacím systémem, popřípadě tam, kde komplexní zateplení objektu není z různých důvodů možné či vhodné.

Tepelněizolační omítky nesmí zůstat dlouhodobě povrchově neošetřeny, protože rychle dojde k jejich degradaci. Větší tloušťka, často aplikace jádrové vrstvy ve dvou krocích, vyžaduje také více času pro dostatečné vyzrání omítky.

Příprava podkladu a aplikace termoizolační omítky

Podklad pro aplikaci tepelněizolační jádrové vrstvy musí být suchý, nosný, zbavený prachu, mastnoty a jiných nečistot. V případě zdiva je třeba povrch dotvarovat a až na výjimky opatřit podkladním cementovým postřikem (špricem). Podklad musí být dostatečně vyzrálý, pevný a soudržný, zbavený volných částí, především prachu, možných výkvětů, mastnot a nesmí být zmrzlý.

Čtěte také: Komplexní průvodce výběrem izolačních omítek

Suchou směs připravíme smíchání s předepsaným množstvím vody v bubnové nebo kontinuální míchačce. Dobu míchání volíme tak, aby došlo k úplnému promíchání směsi a vody v hladkou homogenní hmotu. Při strojním omítání je nutné použít strojní omítačku s přídavným zařízením pro aplikace tepelně izolačních směsí. Maltu nezpracovávejte za teplot vzduchu a zdících prvků pod + 5°C. Teplota okolního vzduchu nesmí klesnout pod +5 °C. Při omítání je nutné se vyvarovat přímému slunečnímu záření, větru a dešti. Neaplikovat při teplotách nad 25 °C. Čerstvé zdivo je třeba chránit proti předčasnému vysychání, vyloučením průvanu, přímého slunečního záření a nepříznivými povětrnostními účinky vyvolanými silným deštěm, nárazovým větrem a účinky mrazu. Proti rychlému vysychání chránit zakrytím čerstvé omítky plachtou, případně kropením vodou. Je zakázáno dodatečné přidávání cizích látek a prosévání směsi, nezpracovávat již tuhnoucí směs.

Nanášení tepelněizolačních omítek se od těch klasických pak liší zejména mocností vrstvy (vrstev). Omítka se nanáší v jednom kroku v tloušťce cca 25 - 40 mm a následně se stáhne latí. Po dostatečném zatuhnutí se povrch upraví mřížkovou škrabkou. Při dvouvrstvém omítání se úprava povrchu první vrstvy neprovádí.

Například omítku Cemix 2070 SUPERTHERM je možné aplikovat v jedné vrstvě do tloušťky 40 mm, při požadované větší tloušťce se tato první vrstva nerovná, nechá se zavadnout (6 až 12 hodin) a hned se aplikuje vrstva druhá, která už se klasicky stáhne do roviny omítkářskou latí. Při tloušťkách omítky nad 50 mm se mnohdy přistupuje k nahrazení klasických omítníků ztracenými polystyrenovými, které se k podkladu přilepí standardní lepicí stěrkou a zůstanou v omítce na trvalo. Po dostatečném zatvrdnutí spočívá další úprava povrchu ve zdrsnění mřížkovou škrabkou. Tato úprava povrch srovná a pórovitě otevře, aby mohla omítka správně „dýchat“.

Na vyzrálou jádrovou vrstvu tepelněizolační omítky můžeme dále aplikovat některý ze štuků, který dále ošetříme systémovým penetračním nátěrem a finální fasádní barvou. Souvrství s tepelněizolační jádrovou minerální omítkou se ale velmi často finalizují pastovitou probarvenou směsí. V takovém případě je nutné povrch maximálně vyrovnat a co nejlépe zapravit výztužnou síťovinu, která se vlepuje do difuzní lepicí stěrky.

Nástroje pro aplikaci

  • Zednická lžíce
  • Vědro
  • Nerezové hladítko
  • Dřevěné hladítko
  • Štětka
  • Omítkářská stahovací lať
  • Míchačka

Význam perlinky v konstrukci

Malty, omítky, lepidla a další stavební hmoty pracují. Vlivem roztažnosti mohou začít praskat a drolit se. Perlinka je umělá fasádní tkanina ze skelného vlákna, která má podobu mřížky. Armovací tkanina má za úkol minimalizovat riziko vzniku prasklin a zvyšovat soudržnost podkladu. Praskliny totiž negativně ovlivňují nejen vzhled, ale i životnost a funkčnost konstrukce. Ať už plánujete novostavbu, nebo řešíte rekonstrukci, používání perlinky se nevyhýbejte. Na pobočkách stavebnin IZOMAT najdete jen materiály od ověřených výrobců, na které je spolehnutí.

Čtěte také: úspora energie díky fóliím na okna

Perlinka je sklovláknitá mřížka, která se používá při zateplování fasád. Natahuje se přes izolační vrstvu spolu se stěrkou, nakonec se aplikuje omítka. Přes izolační vrstvu, jako je polystyren nebo minerální vata, se natáhne vrstva stěrky, do níž se zatlačí perlinka. Neměla by být pod vrstvou stěrky viditelná.

Použití perlinky

  • Zateplování kontaktními systémy: Zlepšuje stabilitu armovací vrstvy a zesiluje zateplenou vrstvu po celé ploše. Používá se i k lokálnímu armování míst, u kterých je pevné vyztužení žádoucí.
  • Opravy poškozených fasád: Vyztužuje popraskané zdivo a předchází opakovaným problémům. Současně zvyšuje odolnost v místech, která jsou náchylná k poškození.
  • Omítání jednovrstvého zdiva: Také v případě novostaveb z jednovrstvého zdiva (bez kontaktního zateplení) se bez perlinky často neobejdete. Nanášení jádrové omítky perlinkou doporučujeme u domů bez přesahu střechy a u domů s výškou nad dvě podlaží.
  • Zpevnění vnitřních omítek: Perlinku doporučujeme používat i pro zpevňování vnitřních omítek. Důležitá je zejména v místech, kde dochází ke kontaktu dvou materiálů s různou roztažností. Aplikací perlinky po celé ploše však zvýšíte mechanickou odolnost.
  • Výztuž potěru podlahy: Oprava popraskaného potěru podlahy je náročná. Proto je důležité problémům předcházet kvalitní výztuží. Alternativou k tradičním KARI sítím je použití kompozitních sítí nebo výztužných tkanin, se kterými se lépe manipuluje.

Typy a výběr perlinky

Existují různé typy perlinky, které se liší vlastnostmi i způsobem použití. Na fasády a zateplení musíte zvolit perlinku pro venkovní použití, musí být dostatečně pevná. K dispozici jsou perlinky s různou gramáží, tedy velikostí oka. Čím je tkanina těžší (hustší), tím je odolnější vůči pnutí. U soklů, oken, dveří a dalších namáhaných prvků proto doporučujeme zvolit odolnější typ perlinky s vyšší gramáží. Zesílené perlinky najdete také pod označením pancéřové mřížky.

Při srovnávání parametrů se zaměřte také na míru protažení, které by mělo být minimální. Nepodceňte ani chemickou odolnost, konkrétně vůči alkáliím. Protože se při výrobě používá výztužné sklo, které není alkalicky odolné, je potřeba materiál dodatečně ochránit. Perlinky vyráběné v Evropě se obvykle tuží látkou SBR, která je trvanlivá. U levných perlinek asijské produkce je ochrana často zajištěna jen obalem z levného akrylátu, který má horší vlastnosti a omezenou životnost. Základem je výběr materiálů od renomovaných výrobců. Doporučujeme vyhýbat se materiálům bez označení výrobce a s podezřele nízkou cenou. Při výběru perlinky si můžete také osahat její strukturu. Ve vazných bodech musí být tkanina pevná.

Postup aplikace perlinky

  1. Příprava podkladu: Aby stavební hmota s tkaninou na podkladu držela, musí být podklad čistý, suchý a odmaštěný.
  2. Nanesení lepidla/malty: Na stěnu natáhněte flexibilní lepidlo nebo maltu pomocí zednické lžíce a zubového hladítka.
  3. Vmáčknutí perlinky: Do nanesené vrstvy lepidla nebo malty vmáčkněte perlinku.
  4. Vyrovnání plochy hladítkem: Po vmáčknutí perlinky ji vyrovnejte a upravte pomocí hladítka.
  5. Navazování dalších pásů: Perlinku postupně nanášejte v pruzích a dodržujte překryv pásu cca 10 cm.

Pro vyztužení rohů, hran a ostění používejte rohové profily s integrovanou perlinkou. Vyztužení rohových konstrukcí začněte vždy montáží profilů. Nejprve do lepidla zatlačte samotný profil a vyrovnejte ho vodováhou. Potřebné množství perlinky si vypočítáte jednoduše podle velikosti plochy. Nezapomeňte však započítat i nezbytné přesahy a vždy počítejte s rezervou. Při montáži můžete tkaninu snadno roztrhnout či jinak poškodit. Doporučujeme pořídit materiál s rezervou kolem 5 až 10 %.

Výztuž omítek nebo podlah pomocí perlinky vám zabere nějaký čas a vyžádá si investici. A když se do ochrany konstrukcí pustíte, nesnažte se za každou cenu ušetřit. Volte perlinky a další materiály od renomovaných výrobců, které vydrží a budou skutečně fungovat.

Čtěte také: Použití termoizolačního nátěru na PVC

tags: #termoizolacni #omitka #na #perlinku #informace

Oblíbené příspěvky: