Tloušťka obkladu na SDK stěně: Kompletní průvodce

Sádrokartonové desky představují jednoduchý a cenově dostupný způsob, jak vytvořit esteticky vyhlížející interiérové stěny. Při rekonstrukci koupelny nebo stavbě sendvičové konstrukce se často řeší otázka, jakou váhu dokážou unést a zda je na ně možné aplikovat klasické keramické obklady. Sádrokarton vypadá oproti cihle poměrně křehce, ale s keramickými obklady se loučit nemusíte, na sádrokartonové desky se aplikují běžně. Vaše koupelna může nakonec vypadat k nerozeznání od té zděné. Jde jen o to, aby byl podklad kvalitně vybudovaný a ošetřený.

Volba podkonstrukce a materiálů pro SDK stěny

Při spojení koupelny a sádrokartonu je první volbou tzv. zelený sádrokarton (RBI(H2)). Pro vlhké prostředí koupelny se používají zelené, proti vlhkosti odolné sádrokartonové desky o tloušťce 12,5 mm, a to ve dvou vrstvách. Stěna je tak silnější a nepruží. Odolnost dvojvrstvých systémů je podstatně vyšší, desky nepruží, nepracují ani náznakem tolik jako jedna vrstva SDK. Navíc je nepochopitelné spořit několik stokorun za druhou vrstvu SDK, když následné obklady a instalace budou mnohonásobně dražší.

Pro obklady na sádrokarton je nutné zohlednit rozměr a plošnou hmotnost. S ohledem na rozměr a hmotnost obkladů je potřeba mít správně zvolenou podkonstrukci a opláštění příčky, včetně vhodného lepidla na obklady, penetrace či hydroizolace. Používají se sádrokartonové desky, desky Glasroc H, Glasroc F Ridurit max. a sádrovláknité desky Rigidur max. Opláštění je tvořeno běžně z desek RB(A) tl. 12,5 mm či v prostředí se zvýšenou vlhkostí z desek RBI(H2) tl. 12,5 mm. V individuálních případech, kdy je požadavek na zvýšenou mechanickou odolnost konstrukce, se volí desky RigiStabil (DFRIEH2) tl. 12,5 mm.

Jednovrstvé systémy jsou do koupelen naprosto nevyhovující i z těch důvodů, že díky jejich pružnosti dochází často k zatékání mezi pružící stěnou a sprcháčem, či vanou, bez ohledu na použití silikonu. Proto by se mělo pracovat s SDK standardních tlouštěk u svislých struktur ve dvou vrstvách vždy.

Příprava podkladu: Penetrace a hydroizolace

Sádrokartonové desky se po montáži ošetří penetrací, aby se snížila jejich nasákavost a naopak zvýšila jejich přilnavost. Sádrokartonové desky musí být před nanesením hydroizolace nebo lepidla napenetrovány. Pro penetraci doporučujeme produkt weberpodklad A nebo Rigips základní penetrační nátěr (penetrace na savé povrchy). Na očištěný povrch sádrokartonové stěny naneseme pomocí válečku penetrační nátěr weberpodklad A, ředěný vodou 1:5 a necháme po dobu 2 - 3 hodiny.

Čtěte také: Praktické tipy pro výběr a instalaci vnitřních obkladů

Plochy sádrokartonových konstrukcí, kde hrozí přímý ostřik vodou, doporučujeme opatřit hydroizolačním nátěrem (hydroizolací do koupelny). Po potřebném vyzrání penetrace je nutné na plochy přímo ostřikované vodou nanést hydroizolační stěrku weber akryzol. Hydroizolační nátěr se před použitím musí pečlivě promíchat. Připravená směs se nanáší štětkou ve dvou vrstvách. Druhý nátěr je možno provádět po 12 hodinách. Na kritická místa (prostupy, rohy a kouty) je vhodné použít těsnící pásku weberBE-14. Hydroizolační stěrku doporučujeme aplikovat v pruhu do výšky min. 150 mm nad podlahou. Celoplošná vrstva hydroizolace v oblasti přímo ostřikované vodou by měla být provedena minimálně ve dvou vrstvách.

Stávající podkladní stěnu, která je soudržná a nic neopadává, je nutné před lepením desek napenetrovat. Podklad musí být stabilní, suchý, soudržný, bez živých prasklin. Správně provedený SDK musí být rovný jako zrcadlo. Skuteční profesionálové obkladači vyžadují dokonale rovné plochy. Pokud sádrokarton není rovný, je srovnání nutné, ale nikoli sádrou, nýbrž v tomto případě po provedení hydroizolací vrstvou lepidla a případně perlinky, které necháte zatuhnout.

Výběr lepidla na obklady

Pro lepení obkladů se doporučuje používat kvalitní flexibilní lepidlo. Vždy je nutné u výběru lepidla zohlednit rozměry obkladů. Pro montáž keramických kachlí na sádrokarton je zapotřebí použít modifikované lepicí tmely, jako například cementové lepidlo AD 510 PLUS nebo flexibilní lepidlo AD 520, které doporučuje firma Rako. Lze lepit lepidlem weberfor flex třídy C2TS1 alternativně lepidly třídy S1. Nejčastěji se používají lepidla weberfor duoflex1000, weberfor profiflex. Velkoformátové obklady doporučujeme lepit lepidlem třídy S2 - weberfor superflex.

Při lepení velkého formátu potřebujeme, aby lepidlo vyzrálo i uprostřed dlažby. Lepidla jsou zařazována do dvou tříd podle příčné deformace (S1 respektive S2), ale také do několika tříd podle svého chemického složení (receptuře). Klasické základní lepidlo má prakticky nulový průhyb, zatímco vysoce deformovatelné lepidlo má průhyb 5 mm a deformovatelné od 2,5 do 5 mm. Tato vlastnost nám v podstatě definuje do jaké míry je dané lepidlo schopno eliminovat pnutí mezi roztažností podkladu a vlastního obkladu. Firma Mapei doporučuje u velkých formátů lepidlo ve třídách C2 S2.

Výhodná jsou lehčená lepidla řady Ultralite, která se vyznačují nižší objemovou hmotností a krémovou konzistencí. Tato „krémovitost“ usnadňuje řemeslníkovi práci, protože lepidlo se výborně nanáší, drží dobře zub a otisk je na rubové straně dokonalejší a tím dochází k lepší přídržnosti. Snížená hmotnost usnadní samozřejmě i manipulaci.

Čtěte také: Průvodce skladováním chemických látek

Lepidlo se nanáší metodou Buttering Floating, to znamená na podklad i rub obkladu. Důležité je nanášet na obě plochy ve stejném směru. Dobrým pomocníkem je kvalitní ozubená stěrka. Na trhu je například stěrka se zkosenými zuby pod úhlem 45 °, nebo má jeden zub menší a druhý větší, který je odskočený. Nanášení lepidla je pak snazší. Diskuze o tom, zda volit kvalitu nebo ne, je úsměvná, jelikož velkoformátový obklad je drahý, zatímco stavební chemie stojí maximálně 10 % z ceny celé investice. Doporučuje se používat stavební chemii od stejného výrobce, pak má řemeslník výrazně větší záruku, že všechny komponenty budou mezi sebou správně fungovat.

Rozmícháme lepidlo weberfor profi nebo weberfor flex pro větší formáty a složitější obkládání, s vodou pomocí míchadla s pomalými otáčkami, necháme 3 minuty odpočinout a poté znovu promícháme. Lepidlo naneseme na sádrokarton pomocí zubového hladítka (4×4, 6×6 nebo 8×8 mm). Lepení na zeď či podlahu proveďte co nejrychleji po nanesení lepidla - nepřekračujte stanovenou dobu zavadnutí. Obklady pevně přitiskněte k podkladu a proveďte tzv. vibrování. Za tímto účelem se používají vibrační desky nebo gumová hladítka. Díky vibrování bude lepený spoj dokonalý a bez nežádoucích vzduchových bublin.

Tabulka doporučených lepidel dle formátu obkladů

Velkoformátové obklady: Tloušťka a specifika

Obecně se říká, že všechny obklady, jejichž jedna strana je větší než 60 cm, je velký formát. Takovou velikost chce v dnešní době skoro každý, kdo nově obkládá. Jenže stále víc jsou populární i formáty označované XL respektive XXL (například 160 x 320 cm). Velkoformátové obklady mohou mít klasickou tloušťku, dále jsou tenkovrstvé, nebo naopak silnovrstvé. Tenkovrstvé obklady bývají označované jako „Slim formáty“ a mají tloušťku od 3 do 7 mm. Mohou být na rubové straně opatřeny výztužnou tkaninou, která eliminuje riziko pnutí při manipulaci a zatížení. Někteří výrobci doporučují, aby se formáty tloušťky 3 až 3,5 mm lepily na stěny a od 4 do 7 mm na podlahy. Standardní tloušťka obkladu je mezi 8 až 12 mm a vše ostatní navíc je už silnovrstvý formát.

Právě Slim XXL formáty jsou dnes moderní a žádané. Ono to má svou výhodu, protože jejich hmotnost je podstatně nižší a jejich nízká tloušťka umožňuje při rekonstrukcích jejich lepení na stávající obklad. Před vlastním lepením velkoformátového obkladu je důležité náležitě připravit odpovídajícím způsobem podklad. Je-li cementový, věnujeme pozornost tomu, aby byl soudržný a stabilní.

Pozor u anhydritového podkladu. Pokud bychom použili cementové lepidlo, pak je zapotřebí povrch pečlivě napenetrovat, neboť musíme chemicky oddělit „sádru“ od cementového lepidla. Kdybychom tak neučinili, hrozí riziko vzniku chemické reakce a posléze i k narušení spoje. Největším problémem při lepení velkých formátů je zbytková vlhkost podkladu. Oříšek je v tom, že spáry bývají u velkoformátových obkladů velmi malé - zhruba pod 1 % plochy - a proto má vlhkost jen velmi omezenou možnost odvětrávat. Jestliže by podklad nebyl perfektně vyzrálý a vyschlý, mohlo by dojít při následném vysychání a smršťování podkladu k vzniku mikrotrhlin, které vedou k praskání střepu.

Čtěte také: Kde nakoupit obklady a dlažby na Hodonínsku

Důležitá je také dokonalá rovinatost, proto se u velkých formátů povrch podkladu srovnává velmi jemnou samonivelační stěrkou. Anhydritový podklad musíme prakticky vždy přebrousit tak, až jsou vidět zrna pojiva, abychom měli jistotu, že povrch bude splňovat všechna uvedená kritéria. Pokud zjistíte, že se stěny nebo podlahy do povolené odchylky (3 mm na 2 metry) nevejdou, nejprve je důkladně vyrovnejte.

Při manipulaci tak velkých formátů, jako je například již zmíněný 160 x 320 cm, se používají vakuové přísavky nejmodernější generace. Přísavky mají displej a jsou tak chytré, že umožňují přesně nastavit, jak velká přídržnost je potřeba. Záleží na tom, jaký povrch obklad nebo dlažba má a jestli jej přenášíme svisle nebo naležato. Pro přenášení velkoformátových materiálů použijte manipulační rámy s přísavkami. Přizvěte si na pomoc další osoby, které vám s přenášením velkých a někdy i těžkých obkladů a dlažeb pomohou.

Ani při montáži velkoformátových keramických obkladů a dlažeb se neobejdete bez řezání nebo vrtání otvorů. Podobně jako při přenášení provádějte řezání materiálu ve dvojici, aby nedošlo k odlomení nebo pádu řezané části. Dlaždici upevněte na tuhý a stabilní pracovní stůl. Aby byl dlouhý řez rovný, připravte si vodicí lištu, kterou na materiál připevníte přísavkami. Na každém konci si připravte cca 1 až 2 cm dlouhý řez a dokončete jej od jednoho konce k druhému. Po celou dobu řezání vyvíjejte na materiál stejná tlak. Odstraňte vodicí lištu a lámacími kleštěmi nalomte dlaždici na obou koncích současně. Ostré hrany zapravte - použijte abrazivní disk nebo diamantový kotouč. V místech, kde bude procházet instalace, je zapotřebí udělat otvor.

Spárování a čištění

Po zavadnutí lepidla se stěna zaspáruje spárovací maltou webercolor premium a očistí. Používá se pro spáry šíře 1 - 15 mm. Po přibližně 24 hodinách plochu zaspárujeme spárovací maltou webercolor comfort. Vlhkou spárovací houbou provedeme základní úpravu nanešené spárovací malty. Spárovací hmota by měla být rovněž flexibilní, přičemž hledíme i na její odolnost proti tvorbě plísní.

Jednou z výhod velkoformátových keramických obkladů a dlažeb je minimalizování počtu spár, díky čemuž vypadají na ploše celistvě a jednolitě. Přesto je třeba spáry mezi jednotlivými dlaždicemi pečlivě vyspárovat pomocí kvalitní spárovací hmoty. Pro zajištění stejné tloušťky všech spár použijte spárovací křížky nebo opakovaně použitelné rozpěrky, které rozmísťujte v 50cm rozestupech. Před nanesením spárovací hmoty důkladně vyčistěte spáry od lepidla a dalších nečistot. Spáry vyplňte pomocí stěrky a opatrně odstraňte přebytečnou hmotu. Obklady a dlažby dočistěte obyčejnou vodou a houbičkou.

Ve velké míře se používají spárovací hmoty na bázi cementu, ale pravdou je, že v současné době je vytlačují epoxidové spárovací hmoty. Mají své zajímavé výhody: lépe a dlouhodobě drží, mají sníženou nasákavost, jsou chemicky odolné, dobře se čistí a jsou barevně stabilnější. Nevýhodou je samozřejmě vyšší cena. Praskání spár v koupelně může být způsobeno jednoduchou dilatací systému nebo nedostatečnou pružností jednovrstvých SDK systémů.

Obklad stěn - „Suchá omítka“

Obklad stěn - tzv. „Suchá omítka“ je obklad sádrokartonovými deskami Rigips, které jsou ke stěně lepené maltou Rifix. Jedná se o sádrokartonovou předstěnu, která si jednoduše poradí s nevzhlednou a starou zdí a vytvoří hladký a estetický povrch. Technologie lepení sádrokartonových desek se používá pouze pro svislé konstrukce. Druhou variantu využijeme zejména při lepení na problematický podklad, jako je např. stará nesoudržná omítka.

Polohu jednotlivých terčů je pak vhodné na podkladu předem rozměřit a poté pouze tato místa před lepením upravit. V místech prohlubní ve vyznačených pruzích je nutné vyrovnat podklad pomocí předem nalepených svislých pruhů sádrokartonu. Poté lze následně lepit opláštění ze sádrokartonových desek pouze do tenké vrstvy sádrového spárovacího tmelu naneseného zubatou stěrkou bez potřeby dalšího vyrovnávání. Sádrokartonové desky tl. 12,5 mm osadíme na stěnu na podkladech o tloušťce cca 10 mm. U podlahy i stropu tak zůstane mezera cca 10 mm vhodná pro optimální vyrovnání desek a odvětrání vlhkosti z lepicího tmelu.

Pro opláštění používáme sádrokartonové desky, jejichž délka je o cca 20 mm kratší než světlá výška místnosti. Lepicí tmel nanášíme na rub desek opláštění ve formě terčů, které jsou uspořádány do tří řad při podélných hranách a v podélné ose desky. Vzdálenost jednotlivých terčů v řadě je cca 30-35 cm. Doporučená tloušťka terčů lepidla je v rozmezí 10-40 mm. Vyrovnání první rohové desky provedeme pomocí vodováhy. Konečné vyrovnání desek provedeme pomocí srovnávací latě a poklepáním gumovou palicí. Rovinnost osazených desek kontrolujeme ve všech směrech, tj. ve směru podélném i příčném a také křížově. Stejným způsobem pokračujeme na další stěně.

Tmelení spár mezi deskami a spár u podlahy a stropu provedeme pomocí tmelu Rifino Top a s pomocí příslušných tmelů a výztužných pásek ze sortimentu Rigips a podle doporučení prodejce.

Revizní dvířka do sádrokartonové stěny

Revizní dvířka RDS 200x200 GKBi US jsou určena pro montáž do sádrokartonové stěny. Výplň dvířek je tvořena impregnovanou SDK deskou (GKBi - zelená), upevněnou pomocí samovrtných šroubů, která je zapuštěná do hliníkového rámu vnitřního křídla jako podklad pro keramický obklad. Dvířka lze obložit obkladem do tloušťky 10 mm (lepidlo + obklad). Rámeček zůstává viditelný a přiznaný. Revizní dvířka pod obklad jsou vhodná pro sádrokartonové desky o síle 12,5 mm. Dvířka umožňují rychlý a pohodlný přístup k revizním otvorům, jako jsou uzávěry vody, plynu, vzduchotechniky atd. Jsou vhodná do místností a prostorů s vysokou vlhkostí, jako jsou koupelny, toalety apod.

Hlavní nosná konstrukce dvířek a rám jsou vyrobeny z hliníkového profilu osazené impregnovanou sádrokartonovou deskou GKBi o síle 12,5 mm. Dvířka lze použít jako pravé i levé. Mezi pohyblivým rámem klapky a pevným rámem je viditelná mezera cca 1,5 mm. Pohodlné otevírání a zavírání je zajištěno tlačnými US zámky, které jsou umístěné na venkovním rámu. Revizní dvířka se připevňují na profily samořeznými vruty. Dvířka jsou již vybavena čelní sádrokartonovou deskou o patřičném rozměru.

tags: #tloušťka #obkladu #na #SDK #stěně

Oblíbené příspěvky:

• Elegance a funkčnost bazénů Riviera Pool
• Návod na pokládku Mirelonu pod koberec
• Vše o izolačních deskách PUR a PIR
• moderní zastřešení terasy
• Objevte krásu Travertino Šedá 60x120 cm