Tepelné izolace a parotěsné zábrany: Komplexní průvodce

Parotěsná fólie je nedílnou součástí difúzně uzavřené skladby obvodové konstrukce. Montáž parozábrany se provádí zejména u střešních konstrukcí, ale také v sendvičových konstrukcích dřevostaveb. Parozábrana je parotěsná fólie, která zamezuje pronikání vodní páry do konstrukce, kde hrozí její kondenzace. Zkondenzovaná voda v konstrukci může nejen zhoršit tepelně technické vlastnosti izolace, ale také může způsobit celkovou degradaci konstrukce. Parozábrana zároveň plní vzduchotěsnící funkci, zamezuje výměně vzduchu mezi interiérem a exteriérem. Aplikací parozábrany se předchází vnikání interiérové vzdušné vlhkosti do konstrukce a její případné kondenzaci. Parozábrana se používá u difúzně uzavřených skladeb, kde nelze počítat s prostupem vodních par skrze konstrukci.

Typy parotěsných fólií a jejich vlastnosti

Parotěsné fólie se dělí dle typu využití, tloušťky a pevnosti. Nejdůležitějším parametrem je však faktor difúzního odporu µ, který udává, kolikrát větší by musela být vrstva nehybného vzduchu, aby bylo docíleno stejných izolačních vlastností. Parotěsné fólie jsou vyrobeny z polyetylénu a jsou vyztuženy armovací mřížkou. Druhým typem jsou fólie vyrobené taktéž z polyetylénu, avšak s povrchovou úpravou z hliníku s výztužnou mřížkou.

Existují různé typy parozábran s odlišnou parotěsnou účinností:

  • Parobrzdy: Materiály, které jen velice málo regulují prostup vodních par do konstrukce.
  • Parozábrany o střešní parotěsnosti.
  • Parozábrany o vysoké parotěsnosti.
  • Parozábrany o extrémní parotěsnosti.

Další funkcí některých parozábran je i jejich reflexní schopnost, kdy se odráží sálavé teplo zpět do interiéru objektu. Je však nutno uvést, že fólii je potřeba natočit reflexní stranou k interiéru a že tato funkce funguje pouze v případě, je-li mezi reflexní stranou fólie a podhledem (např. sádrokartonem) vytvořena uzavřená vzduchová mezera, ideálně o tloušťce 4-6 cm. Pokud vzduchová mezera chybí, reflexe nefunguje, jelikož vodivé teplo se neodráží. Čím větší je teplota v interiéru, tím roste smysl využívání této reflexní funkce.

Příklad parotěsné fólie

Parotěsná fólie značky FATRAPAR je určena jako parotěsná zábrana pro ploché a šikmé střechy. Zabraňuje průchodu vodní páry a vlhkosti střešními i jinými stavebními konstrukcemi. Tepelné izolace jsou vyráběny z různých materiálů a jsou určeny pro stavební tepelné, protipožární a akustické izolace.

Čtěte také: Tepelná roztažnost a dřevěné konstrukce

Charakteristika FATRAPAR:

  • Kvalitní materiály: Doplňkové prvky jsou nedílnou součástí hydroizolace každé stavby.
  • Dokonalá těsnost: Doplňky přispívají k vytvoření dokonalé těsnosti izolačního pláště.
  • Vzájemná slučitelnost: Materiály vycházejí z jednotlivých typů fólií FATRAFOL, tím je zaručena jejich vzájemná slučitelnost.

Technické specifikace FATRAPAR:

Tloušťka (mm) Šířka (mm) Paleta (ks)
0,15 2000 50
0,20 4000 25
0,30 4000 2

Umístění parozábrany a tepelné izolace v konstrukci

Skladbu konstrukce navrhuje vždy projektant, vždy je ale parozábrana blíže k interiéru. Důvod je ten, že je nežádoucí, aby vodní páry prostoupily do té části konstrukce, kde se nachází tzv. rosný bod a kde vodní pára zkondenzuje do kapalného skupenství. Umístění parotěsné zábrany mezi vrstvy tepelné izolace má svá jednoznačná pravidla, která by měl určit teplotechnický výpočet, resp. projektant.

Rosný bod je místo uvnitř konstrukce, kde kondenzuje vodní pára. Rosný bod je závislý zejména na teplotách exteriéru a interiéru. S tím také souvisí jeho pohyb v konstrukci směrem ven, je-li venku vysoká teplota a směrem dovnitř, pokud venku mrzne. Tepelný most v konstrukci je místo, kde dochází k lokálnímu ochlazování skladby a tím pádem k posunu rosného bodu do kritických míst. V těchto místech je zvýšené riziko výskytu kondenzace vodních par, a tím pádem dochází ke zvyšování tohoto negativního efektu.

Tepelně-technickým výpočtem se posuzuje celá skladba konstrukce nejen na hodnotu součinitele prostupu tepla, ale také se posuzuje riziko kondenzace. Z tohoto výpočtu vyplynou požadavky na parozábranu (potřebný difuzní odpor, správná poloha parozábrany ve skladbě konstrukce). Rosný bod musí být (směrem zevnitř ven) za parotěsem, když bude před, tak v izolaci před parotěsem bude kondenzovat vlhkost z místnosti.

Čtěte také: Dřevěný obklad: tepelná úprava

Zateplení šikmé střechy

V případě zateplování šikmé střechy v podkroví se parozábrana montuje buď mezi krokve a dřevěný rošt s podkrokevní izolací, příp. Vždy záleží na výpočtech a projektu zpracovaném odborníkem, nicméně lze říci, že lepší je umístění parozábrany mezi krokve a podkrokevní izolaci. Tím je eliminováno riziko protržení parozábrany v případě defektu sádrokartonového obkladu či při vrtání hmoždinek apod.

Při zateplování šikmých střech je nutno vytvořit v konstrukci parotěsnící vrstvu, která bude stejně parotěsně účinná po celé své ploše. Skladba střechy by měla obsahovat dostatečnou vrstvu či vrstvy odpovídajícího tepelného izolantu, vytvořit odvětrávací vzduchové mezery mezi tepelnou izolací a střešní krytinou, popř. pod střešní krytinou použít správný typ podstřešní pojistné membrány či fólie.

Při vytváření zateplených šikmých střech či dodatečného zateplování podkrovních prostor již mnozí stavebníci, projektanti i investoři pochopili, že v takové konstrukci je nutno použít dostatečnou vrstvu či vrstvy odpovídajícího tepelného izolantu, vytvořit odvětrávací vzduchové mezery mezi tepelnou izolací a střešní krytinou, popř. pod střešní krytinou použít správný typ podstřešní pojistné membrány či fólie.

Pro šikmé střechy existují různé skladby:

  • Dvouplášťové střešní skladby: 1 ventilace mezi střešní krytinou a pojistnou hydroizolací, s využitím vysocedifúzních membrán.
  • Tříplášťové střešní skladby: 1 ventilace nad a 1 pod pojistnou hydroizolací, s využitím polodifúzních podstřešních fólií.
  • Jednoplášťové skladby bez ventilační mezery a tříplášťové skladby s ventilací pod bedněním, např. u falcované střešní krytiny s využitím speciálních vysocedifúzních fólií s drenážní vrstvou.

Kondenzace vody v horní vrstvě tepelné izolace bude patrně zapříčiněna tím, že do konstrukce stropu mezi obytnou místností a půdou prochází velké množství vodní páry. Tento problém většinou souvisí s ne příliš kvalitně provedenou parozábranou. Parozábrana je zpravidla fóliová vrstva, která se provádí co nejblíže vnitřnímu líci konstrukce, v daném případě pod palubky. Prioritní funkcí této fólie však není reflexe, nýbrž parotěsnost. Tepelnou izolaci a dřevo v konstrukci je potřeba ochránit před kondenzací vodní páry uvnitř, to je vlhkost, která se do konstrukce dostává z interiéru. To se řeší právě provedením parozábrany. Jako parozábrany se používají fólie s vysokým difúzním odporem (sd > 100 až 150).

Čtěte také: Jak souvisí součinitel tepelné vodivosti (λ) s kvalitou izolace Isover?

Zateplení ploché střechy

Střecha je nepochybně nejdůležitější částí vnější obálky budovy a zejména ploché střechy jsou nejzranitelnější. Už provedení hydroizolace tak, aby byla vodotěsná, je svým způsobem umění. Jak název napovídá, plochá střecha je skoro vodorovná, a proto se na ní může nahromadit značné množství vody. Pokud u běžných střešních izolačních systémů dojde časem k poškození, nebudou již vodotěsné, natož parotěsné. Voda se nasákne do tepelné izolace a pronikne pod ni.

Tepelná izolace FOAMGLAS® umožňuje vytvořit kompaktní plochou střechu se zcela vodotěsnou tepelně-izolační vrstvou. Tato střecha nevyžaduje ani použití parotěsné zábrany. Je u ní vyloučeno riziko zatékání do střechy nebo navlhnutí tepelné izolace. Pěnové sklo FOAMGLAS® zůstává vodotěsné po celou dobu životnosti budovy.

Zateplení podlah a suterénů

Izolace podlah a suterénů jde ruku v ruce s vysokými nároky na technické požadavky na konstrukci. Kvalitní projekt a správná realizace jsou v těchto případech zásadní. Jakmile je budova jednou postavena, je velmi obtížné dostat se znovu k této izolaci a opravy jsou proto drahé. Velmi drahé! Pěnové sklo FOAMGLAS® poskytuje optimální a dlouhodobou izolaci a ochranu všem stavebním konstrukcím, které jsou ve styku se zeminou, podzemními konstrukcemi a místy se stálým tlakem spodní vody. Pěnové sklo FOAMGLAS® může být také použito v souladu se stavebními předpisy pod základovými deskami jako nosná tepelná izolace. V tomto případě již není nutná další hydroizolace proti vzlínající vlhkosti, protože tato tepelná izolace je zcela vodotěsná a parotěsná.

Pokud máte neobývané podkroví, zateplení podlahy se vám určitě vyplatí. Teplo ze spodních místností nebude unikat do půdních prostor (může jít až o 25 % vnitřního tepla). Zateplení půdy patří mezi ty nejefektivnější. Dupání nebo hluk předmětů spadlých na zem se dá účinně vyřešit jen tzv. kročejovou izolací. Ta totiž eliminuje zvuky vznikající přímo kontaktem se stavební konstrukcí. Ideální tloušťka izolace je 20 - 40 mm. Z hlediska účinnosti nemá cenu pokládat vrstvu silnější než 50 cm. Izolace neslouží ke zvýšení ani k vyrovnání podlahy.

Montáž parozábrany a prevence chyb

Parotěsná fólie se montuje zpravidla na podklad z dřevěných hranolů, mezi kterými je tepelná izolace (izolace střechy v podkroví) či na podklad z OSB desek v případě obvodových stěn dřevostaveb (v některých případech však OSB desky mohou zastávat funkci parotěsné vrstvy). Parozábrana se na podklad přichytí pomocí sponkovačky. Některé typy parotěsných fólií jsou také vybaveny samolepicí vrstvou pro pohodlnější aplikaci na podklad. Parotěsné fólie jsou vyráběny v šířce zpravidla 1,5 m a montují se kolmo na podkladní rošt z dřevěných hranolů. Přesah dvou pásů by měl být alespoň 100 mm a musí být přelepen opět parotěsnou lepicí páskou dle doporučení výrobce.

Montáž parozábrany vyžaduje jistou opatrnost, aby nebyla fólie protržena. I malý vpich dokáže zhoršit průvzdušnost obálky budovy a způsobit do budoucna problémy. Netěsnosti v jednotlivých vrstvách lze omezit či jim přímo zabránit precizností aplikace a správnou volbou těsnících a lepících doplňků.

Nejčastější chyby a jak jim předejít

Obrovské množství chyb při provádění těchto zateplených konstrukcí však lze nalézt při vytváření parotěsnící vrstvy (parozábrany). A to jak ve smyslu zda je vůbec v konstrukci použita, tak i v jakém místě konstrukce se nachází, zda je použit správný typ, zda je spojena mezi sebou a na pronikající a přiléhající stavební konstrukce, a zejména čím je toto spojování a napojování prováděno. Jde totiž o to ne aplikovat vlastní parozábranu, ale vytvořit v konstrukci parotěsnící vrstvu, která bude stejně parotěsně účinná po celé své ploše. Pak je tudíž nezbytné používat odpovídající těsnící a spojovací komponenty, které budou nejen schopny parozábrany spojit a napojit, ale tento detail bude parotěsný, dlouhodobě funkční (nerozlepí se), odolný teplotám a mechanickému namáhání spoje, nebude rozleptávat vlastní parozábranu a přenese případné drobné posuny nosné konstrukce.

Mnozí "odborníci" totiž často vůbec nechápou, jaký je vlastně smysl použití parozábran, tj. proč se vůbec v konstrukci používá a co vlastně zabezpečuje. Problém totiž je "zakopán" ve stavební fyzice a ve fungování difúzní bilance konstrukce. Tj. že v zateplené konstrukci šikmé střechy může kondenzovat jen velice omezené množství vodních par (max. 500g/m2/rok) a navíc všechny tyto kondenzace musí mít možnost se z konstrukce během roční bilance odpařit. A protože se v drtivé většině období roku tlačí vodní páry do konstrukce ze strany interiéru, musí být tyto lehké konstrukce k tomuto přizpůsobeny. Proto velice záleží nejen na správném výběru parozábrany po stránce její parotěsné účinnosti, ale i na tom čím a jak je parozábrana spojena a napojena, a rovněž také na tom, do jaké míry je parotěsná účinnost parozábrany narušena pronikajícími kotvícími prvky (např. vruty sádrokartonu, hřebíky palubek,...) či pronikající elektroinstalací (kabely, bodová svítidla, zásuvky, vypínače, kotvení svítidel, apod.).

Mezi další chyby patří:

  • Použití nesprávné parozábrany (např. difúzní místo parotěsné).
  • Prokotvená parozábrana.
  • Narušení parozábrany: Při instalaci rozvodů dejte pozor. Porušená parozábrana může mít za následek zatékání, vznik map a plísní.
  • Špatně řešené spoje: jednotlivé pásy parozábrany musí být neprodyšně spojené.
  • Použití nesprávné pásky: Klasická izolepa, gaffa ani jiná páska se na lepení parozábrany rozhodně nehodí. Po pár dnech odpadne.
  • Nekvalitní fólie: Pozor na parozábrany bez certifikace.

Eliminaci chyb lze docílit tak, že správný typ parozábrany a spojujících komponentů do konstrukce budete vybírat nikoliv podle lobby výrobce souvisejícího materiálu či obchodníka, ale přímo podle technicko-aplikačních dispozic výrobce dotyčné parozábrany. Nejlépe takového, který vyrábí více druhů a není tudíž svázaný obchodním lobby, a navíc má k dispozici odborníky - aplikační techniky.

Dále je potřeba k folii pořídit vhodný spojovací materiál (parotěsné pásky na přelepení spojů, pásky na přilepení k okolním konstrukcím apod. Nejlépe tedy pořídit od výrobce fólie a při pokládání se řídit jeho technickým předpisem pro provádění. Parozábrana totiž musí být opravdu 100% neprodyšná a minimálně perforovaná. Při provádění fóliové parozábrany je potřeba upravit podklad tak, aby byly pevně podložené spoje fólie (aby bylo možno spoje dobře slepit). Tato parozábrana, pokud se osazuje hned nad podhled (SDK nebo palubky), je většinou špatně spojovaná a hlavně, její účinnost se výrazně sníží množstvím perforací (vruty a vedení EI instalací). Proto je důležité umístění parozábrany řešit s ohledem na vedení instalací. Rozhodně není správné vést například kabely elektrické instalace a umísťovat krabice skrz parozábranu (netěsnosti, zafoukávání studeného vzduchu, plísně, kondenzace). Proto se velmi osvědčuje systém instalační dutiny, která je vytvořena mezi parozábranou a podhledem. Tam jsou umístěny rozvody EI a svítidla, případně další instalace. Parozábrana pak je neporušena. Provede se to tak, že pod parozábranu se provede ještě rošt uchycený co nejmenším počtem vrutů. Tím se vytvoří mezera např. 6 cm (na instalace) a pak bude teprve vnitřní obklad palubkou (nebo SDK). Tento prostor s EI instalacemi se pak rovněž vyplní tepelnou izolací, čímž získáme navíc i na tepelné izolaci. V poslední době se více doporučuje jako parozábranu používat OSB desky, které jsou ve spojích na pero a drážku tmeleny pružným tmelem a spoje přelepeny parotěsnou páskou. Je to mnohem méně problematičtější z hlediska kvality provedení.

Vlhkost a její vliv na izolaci

Vlhkost má obrovský vliv na životnost průmyslových zařízení a budov. Na jedné straně je rizikem vodní pára, na druhé straně voda, která může pocházet z mnoha různých zdrojů: dešťová voda, vzlínající voda, podzemní voda. Zvýšené riziko problémů souvisejících s vlhkostí a korozí se vyskytuje v budovách, ve kterých je dlouhodobě velmi vysoké množství vodní páry, nebo tam, kde je nutné vlhkost regulovat. Jedná se o plavecké bazény, wellness centra, profesionální kuchyně, prádelny, ale také chemický, papírenský, ropný a potravinářský průmysl. To jsou příklady míst, kde vzduchotěsnost konstrukcí a jejich odolnost proti difúzi vodní páry musí být na velmi vysoké úrovni. Většina běžných tepelně-izolačních materiálů nebude v těchto podmínkách (v důsledku kondenzace vodní páry v nich) po čase fungovat tak, jak od nich bylo předem očekáváno nebo požadováno.

Izolace FOAMGLAS® je nepropustná pro vodu i vodní páru, a je proto spolehlivým a oblíbeným řešením. Společnost FOAMGLAS® vyvinula řadu izolačních systémů pro podzemní potrubí, které jsou odolné i podzemní vodě. Díky své parotěsné buněčné struktuře je izolace FOAMGLAS® zcela odolná vůči vlhkosti a páře. Případné zatečení je snadno detekovatelné, protože voda se izolací nešíří. Stropy, stěny a podlahy, které jsou správně izolovány pěnovým sklem FOAMGLAS®, zcela znemožňují pronikání par z interiéru nebo z exteriéru.

Vlhkost je největší hrozbou pro zateplovací izolační systémy. Účinky zvýšených tepelných ztrát nebo zisků nevedou pouze ke zvýšené spotřebě energie, ale mohou také způsobovat problémy, jako je zvýšený odpar nízkoteplotních zásobníků. Poškození izolace se může pohybovat od úplné devastace po změny rozměrů, které mohou ohrozit soudržnost systému. Koroze pod tepelnou izolací může mít významné bezpečnostní důsledky.

Mnoho problémů s vlhkostí lze předejít správným návrhem a kvalitní montáží izolačních systémů. Další příčinou vlhkosti v izolaci může být to, že prostor půdy není dostatečně odvětrán. To má za následek nárůst relativní vlhkosti vzduchu v prostoru půdy a tím značný pokles teploty rosného bodu. Snad by tedy pomohlo zajištění lepšího provětrání půdy.

Doporučení pro skladbu zateplení

Doporučuje se obecně, že pět dílů izolace by mělo být nad parozábranou a jeden díl pod ní. Samozřejmě, že nejlepší je vše ověřit výpočtem. Obecně se říká DO 20%, měl by to la espočítat profesionál. Musí se to spočítat hlavně pro slabší místa, např. pro místo kde je krokev - tam to bude mít SDK - 5cm izolace - parotěs - 10cm izolace - 15cm dřevo (krokev) atd.

Krokve jsou 15 cm, takže doporučená skladba je mezi krokce vlnu 15 cm, pak přidat asi 10 cm na dodělaný rošt, pak příjde parozábrana a nakonec cca 5cm vaty a na to už SDK. Třetí možnost, nadkrokevní izolace, je velmi pěkná - zcela eliminujete tepelné mosty v podobě trámů, z názvu vyplývá, kde je situována, vyžaduje ale enormně pečlivou práci a zcela bezchybně provedenou práci pokrývačů a z kvalitních materiálů provedenou pojistnou hydroizolaci. Ale principy jsou stejné, parotěs přijde mezi vrstvu izolantu a podbití.

V případě, že je výpočtem prokázána nutnost provětrání skladby mezi pojistnou hydroizolací a tepelnou izolací, jedná se o tzv. Izolace šetří náklady na vytápění, tlumí hluk, chrání fasádu. Musí být ale provedená správně, protože i nepatrná chyba může efektivitu výrazně snížit. V zimě brání únikům tepla z interiéru, v létě zabraňuje přehřívání podkroví. Správné zateplení ochrání vaši střechu před povětrnostními vlivy a zajistí vám úsporu nákladů. Důležitý je přitom nejen druh izolantu, ale i jeho tloušťka a celková skladba zateplení.

Materiály pro tepelnou izolaci

  • Expandovaný a extrudovaný polystyren.
  • Minerální vata: Spolu s polystyrenem jde o nejčastěji používaný izolant. Prodává se v podobě skelné vaty a kamenné vlny. Použití příliš měkké minerální vlny: taková izolace nebude klást odpor hmoždinkám.
  • PIR desky Powerdeck F.

Polystyren má výborné tepelně-izolační schopnosti, nízkou hmotnost a snadno se instaluje. Mezi chyby při jeho aplikaci patří lepení desek na nevhodný podklad (nesoudržný, drolící se a znečištěný povrch, způsobí, že izolace nebude držet a časem odpadne), napojení desek nad sebe bez vazby (pokud na sebe navazují spáry, hrozí popraskání vlivem pnutí a působení povětrnostních vlivů, desky je nutné klást vždy tzv. na střih) a nesprávné nalepení izolace (mezi deskou polystyrenu a povrchem stěny nesmí být mezera, mohl by tudy proudit vzduch, v horším případě hrozí pozdější odlepení izolace, při lepení proto nezapomeňte udělat tzv. "rámeček a tři buchty").

Izolant nízké kvality nemusí správně držet mezi krokvemi nebo se časem slehne a zhorší se jeho tepelně-izolační vlastnosti. Vybírejte proto pečlivě. Důležitý je přitom nejen druh izolantu, ale i jeho tloušťka a celková skladba zateplení. Nedostatečná tloušťka izolace: Podle normy musí mít izolace tloušťku aspoň 300 mm.

Tloušťka tepelné izolace, celková je 28 cm, mělo by to být dostačující, i když se v současné době již doporučuje více, cca 30 až 36 cm. Nebylo by od věci zde nějakou tepelnou izolaci ještě přidat.

tags: #tl #tepelne #izolace #pred #a #za

Oblíbené příspěvky: