Tloušťka izolace pro pasivní standard: Komplexní přehled

Energeticky úsporné stavby jsou ve světě současného stavebnictví novým standardem. V souvislosti s ochranou klimatu totiž legislativa tlačí povolené limity spotřeby energií stále níže a od 1. ledna 2022 tak platí nová, přísnější pravidla. Splnit je musí každý, kdo po tomto datu požádá o stavební povolení. Každá nová stavba musí splňovat požadavky na nízkoenergetický dům. Pokud jsou splněny přísnější požadavky, jedná se o pasivní dům. Tyto domy mají nízkou spotřebu energie na celkový provoz, tzn. vytápění, chlazení, větrání a přípravu teplé vody. Nízká spotřeba energie je dokonalou souhrou několika elementů: kvalitního projekčního návrhu, technologií a materiálů. Důležitou roli v tomto systému hrají i tepelné izolace.

Pasivní dům je vysoce úsporný dům s minimálními provozními náklady, splňující vysoké nároky na komfort v zimě i v létě. Jedná se o budovy s roční měrnou potřebou tepla na vytápění nepřesahující 15 kWh·m-2·a-1. Současně u těchto budov nemá celkové množství primární energie spojené s provozem budovy (vytápění, ohřev TUV a el. energii) překročit 60 kWh·m-2·a-1. Pasivní tepelné zisky, které jsou pro pasivní domy stěžejní, využívají všechny budovy, některé méně, jiné více. Určující je zde měrná potřeba tepla na vytápění - zatímco u nízkoenergetických staveb je limit 50 kWh/m2/rok, pasivní dům nesmí na vytápění spotřebovat více než 15 kWh/m2 ročně.

Pasivní domy jsou v oblasti zateplovacích systémů velmi náročné na detail a kvalitu provedení. Jedním z důležitých parametrů takovéto stavby je tepelná izolace. Je běžné, že pasivní dům má tloušťku izolace 40 a více cm.

Požadavky na pasivní domy

Na pasivní domy (přesněji rodinných domů s velmi nízkou energetickou náročností) je kladena celá řada požadavků pro splnění pasivního standardu. Pro splnění tohoto požadavku je potřeba uvažovat s dostatečně kvalitním zateplením konstrukcí mezi vytápěným interiérem a exteriérem. Tloušťky tepelných izolací se volí na základě konkrétní obalové konstrukce.

Mezi klíčové požadavky patří:

Čtěte také: Správná tloušťka obkladových prken

  • Měrná roční potřeba tepla na vytápění: Tato hodnota udává, kolik tepla je potřeba na vytápění jednoho metru čtverečního čisté podlahové plochy (bez započtení příček). Pro pasivní domy je limit do 15 kWh/(m2·rok).
  • Neprůvzdušnost (n50): n50 je určujícím parametrem pro vzduchotěsnost obálky. Hodnota říká, kolik vzduchu se za hodinu vymění netěsnostmi při určitém tlakovém rozdílu (50 Pa). Pro pasivní domy musí být hodnota n50 ≤ 0,6 h-1.
  • Měrná roční potřeba primární energie: Vyjadřuje množství energie, která je dle zvoleného zdroje energie použita z neobnovitelných zdrojů.
  • Zajištění vhodného vnitřního klimatu: Na pasivní domy je kladen požadavek na zajištění vhodného vnitřního klimatu jak v zimním, tak i v letním období. Konkrétně je potřeba zajistit, aby v žádné obytné místnosti nepřekročila teplota vzduchu v letním období 27°C.

U pasivního domu jsou kladeny přísnější nároky na obalové konstrukce (stěny, střecha, okna, podlaha na terénu atd.). Běžné domy jsou navrhovány dle příslušné normy na požadované hodnoty součinitele prostupu tepla U, nízkoenergetické domy na doporučené hodnoty a pasivní domy mají ještě lepší hodnoty součinitele prostupu tepla U než nízkoenergetické domy.

Projekt pasivního domu je složitější, je zde kladen velký důraz na kvalitní návrh a optimalizaci, včetně zhodnocení konkrétních místních podmínek.

Faktory ovlivňující energetickou náročnost pasivního domu

Provozní náklady na vytápění u nízkoenergetického domu lze předpokládat až trojnásobné, oproti pasivnímu domu. U běžné novostavby potom až sedminásobné. Níže jsou uvedeny faktory, které výrazně ovlivňují energetickou náročnost budovy:

  • Kvalitní obálka budovy: Toto souvisí s požadavky na součinitel prostupu tepla obalových konstrukcí. Čím nižší U-hodnota, tím lepší izolace.
  • Kompaktnost obálky budovy: Čím bude dům kompaktnější, tím bude výsledná hodnota nižší. Domy s jednoduchým půdorysem vykazují nižší tepelné ztráty, protože mají nízkou hodnotu A/V (poměr ochlazované plochy vnější obálky k vnitřnímu objemu budovy).
  • Orientace a velikost prosklených ploch: U pasivního domu hrají velkou roli pasivní solární zisky (takto mimo jiné pasivní dům získal svůj název). Čím větší prosklené plochy budeme mít na jih, tím více získáme solárního záření, a tím si snížíme spotřebu tepla na vytápění (okna na jih jsou energeticky pozitivní - získají více solární energie, než ztratí prostupem tepla). Oproti tomu čím máme menší okna na sever, tak tím se nám sníží tepelné ztráty (okna na sever jsou energeticky negativní - získají méně solární energie, než ztratí prostupem tepla).
  • Stínění pozemku: Jelikož je pasivní dům do značné míry definován pasivními solárními zisky, je potřeba zajistit, aby okna na jih nebyla stíněná. V opačném případě budou okna na jih energeticky ztrátová stejně jako okna na sever. Nejúčinnějším způsobem stínění jsou vnější žaluzie, které dokáží odrazit až 90% solárního záření a tím znatelně sníží tepelnou zátěž místností v letním období. Pro účely stínění lze využívat přesahy střech, markýzy, vnější okenní žaluzie nebo třeba i zeleň.
  • Nucené větrání a účinnost rekuperace: Měrná potřeba tepla na vytápění je značně ovlivněna tepelnými ztrátami větráním. Z tohoto důvodu je u pasivních domů vyžadována instalace nuceného větrání s rekuperací tepla. Čím bude rekuperační jednotka účinnější, tím budou menší tepelné ztráty větráním a tím poklesne potřeba tepla na vytápění. Rekuperace neboli zpětný zisk tepla dokáže z odpadního teplého vzduchu zpětně využít až 90 % tepla.
  • Vyloučení tepelných mostů: Zatímco u běžných staveb tvoří tepelné mosty cca 5-10 % tepelných ztrát, u pasivních domů to může být až 20 %. U pasivních domů je nezbytná důslednější eliminace tepelných mostů a tepelných vazeb.

Doporučené tloušťky izolace pro pasivní domy

Kvalitní zateplení udrží teplo v domě. Jedním ze základních principů nízkoenergetických a pasivních domů je snaha co nejvíce snížit tepelné ztráty v zimním období. Teplo uniká všemi konstrukcemi, které oddělují vnitřní prostředí rodinného domu od exteriéru, tedy skrz obvodové stěny, střechu, podlahy na terénu i výplně okenních a dveřních otvorů. Kvalita použitých materiálů a produktů v těchto konstrukcích, zejména pak jejich tepelná vodivost a celková tloušťka, pak určují celkové tepelné ztráty objektu. Konstrukce je tak nutné tepelně izolovat.

Současné tepelněizolační materiály dnes nabízejí hodnotu součinitele tepelné vodivosti (λ) 0,03 až 0,04 W/mK. V principu se dá říci, že čím menší součinitel, tím lepší tepelněizolační vlastnosti materiálu.

Čtěte také: Vlastnosti bílé laminované desky (10 mm)

Základy

U nepodsklepené stavby obvykle tepelně izolujeme boky základových pasů vnějšího obvodu domu od úrovně základové desky až po ložnou spáru základů v nezámrzné hloubce, která činí v ČR maximálně 1300 mm. Pro pasivní domy je obvykle aplikováno 100-200 mm extrudovaného (nenasákavého) polystyrenu. Při nižší výšce tepelné izolace musíme potom úměrně zvýšit její mocnost. Možnou alternativou jsou potom základy vyzděné z betonových/skořepinových tvárnic, které vytvářejí ztracené bednění, vyplní se betonem a podle potřeby prováží výztuží.

Založení nepodsklepených pasivních rodinných domů na zámrznou hloubku pouze na betonové desce izolované od podloží 200-300 mm extrudovaného polystyrenu a hutněným štěrkopískovým polštářem s drenáží, na rozdíl od Německa nebo Rakouska, neodpovídá tuzemské tradici a není bohužel dosud významněji užíváno. XPS, nebo styrodur lze v tomto případě v závislosti na parametrech podloží - propustné/nepropustné rovněž nahradit násypem z hutněného, tepelně izolačního kameniva - například z granulovaného pěnového skla.

Podlahy

V případě konstrukcí s podlahou na terénu se doporučuje tloušťka tepelné izolace minimálně 15 centimetrů. Jsou-li stropy dostatečně vysoké, je možné izolovat i nad stávající podlahou. Pro pasivní rodinné domy jsou běžné součinitele prostupu tepla u podlahy 0,15 W/m2K (asi 25 cm izolace).

Podlahy na terénu u starších objektů mají běžně součinitel prostupu tepla U v rozmezí 1,0 - 0,4 W·m-2·K-1. Ne každý si může dovolit navyšovat skladbu podlahy, protože to má návaznosti na ostatní konstrukce jako výšku prahů, výšku oken atd. Pokud jsme omezeni tloušťkou, je možné použít vakuovou izolaci s λ= 0,007 m.K.W-1 (je asi 4x lepší izolant než EPS Grey) v tloušťce 60-80 mm.

Obvodové stěny

Pro pasivní standard masivních konstrukcí je většinou nutná celková tloušťka obvodové konstrukce asi 50 centimetrů. Poměr zdiva a tepelné izolace bývá obvykle 1:1, čili 25-30 cm stěny a 20-25 cm tepelné izolace. Řešení tohoto parametru je však individuální, podle konkrétních podmínek stavby. Tloušťka tepelné izolace se u montovaného nízkoenergetického domu v obvodové stěně pohybuje přibližně 250 mm a u pasivního 350 mm.

Čtěte také: Masivní dřevěná podlaha: Podrobný průvodce

Současnosti dosahují tepelné izolace u pasivních domů tloušťky 200-300 mm u obvodových stěn. Pro pasivní rodinné domy jsou běžné součinitele prostupu tepla u stěny 0,12 W/m2K (asi 30 cm izolace).

Tepelnou izolací fasád pasivních domů bývá nejčastěji polystyren nebo minerální vlna v požadované tloušťce.

Střechy

Na střechy klademe v pasivních domech podobné požadavky jako na obvodové stěny a většinou postačí běžné konstrukce, kde zvětšíme tloušťku izolace. Problém může být příliš členitá střecha - narůstá tak ochlazovaná plocha a přibývají problematické detaily. Pro pasivní rodinné domy jsou běžné součinitele prostupu tepla u střechy 0,10 - 0,08 W/m2K (asi 40 cm izolace). Současnosti dosahují tepelné izolace u pasivních domů tloušťky 300-400 mm u střešních konstrukcí.

U starších objektů má střešní plášť běžně součinitel prostupu tepla U v rozmezí 0,9 - 0,22 W·m-2·K-1. U střech šikmých lze dodatečně zateplit podlahu půdy systémem Isover STEPcross, nebo pokud chceme využívat podkroví, tak zateplit prostor mezi a pod krokvemi. Celková tloušťka izolace se vlivem tepelných mostů v konstrukci střechy může pohybovat v rozmezí 360 až 430 mm.

Okna a dveře

Až 40 % tepelných ztrát se děje prostupem tepla výplněmi stavebních otvorů, především okny. Z hlediska tepelně izolačních vlastností jsou nejslabším článkem oken rámy. Z tohoto důvodu je důležité nejenom vybírat správné materiály, ale také dát důraz na detaily napojení a montážní postup. Nezbytné jsou okna s izolačním trojsklem. Jejich součinitel prostupu tepla Uw (celého okna) má být pod 0,8 W/(m2K), což splňují zateplené rámy s použitím izolačních trojskel. Stejné parametry musí splňovat i exteriérové dveře. Velmi důležité je však i jejich osazení a utěsnění. Tam, kde očekáváte úspory, patří jednoznačně trojité zasklení.

U pasivních domů nehraje roli jen součinitel prostupu tepla U, který musí být do 0,08 W·m-2·K-1, ale i velikost a orientace, protože u pasivního domu počítáme s energetickými zisky právě z oken orientovaných na sluneční stranu (J, JV, JZ).

Multi-Komfortní dům - další krok v udržitelném bydlení

Skupina Saint-Gobain posunula komfort bydlení ještě o úroveň dál, když vytvořila standard udržitelného bydlení s názvem MULTI KOMFORT. Ten rozšiřuje parametry pasivního domu o další požadavky. Nejen, že Saint-Gobain stanovil nový standard bydlení, ale zároveň i vyvíjí a vyrábí řešení a systémy, které pomohou daných požadavků dosáhnout.

Multi-Komfortní dům vychází z konceptu pasivního domu a vede k optimálnímu návrhu bydlení. Tento typ bydlení důsledně zohledňuje nejen energetické, ale také ekologické, ekonomické a sociální faktory. Zároveň nabízí nejlepší tepelný komfort včetně excelentní akustiky a estetiky. Doporučené hodnoty pro MCH jsou 0,10 - 0,13 W·m-2·K-1. Pro dosažení těchto parametrů by se měla celková tloušťka kontaktního zateplení ETICS pohybovat v rozmezí 240 až 350 mm. Vhodné produkty jsou Isover EPS GreyWall nebo Isover TF Profi.

Pokud jde o konkrétní parametry, tak například vzduchová neprůzvučnost stěn a stropů musí být v Multi-Komfortním domě aspoň o 5 dB vyšší, než bývá český standard. Často ale rozdíl převyšuje 10 dB, čímž se hluk v interiéru sníží až o polovinu.

Materiály a technologie izolace

Na trhu existuje velké množství tepelných izolantů. Mezi nejrozšířenější patří expandovaný polystyren v bílém nebo šedém provedení. Polystyren je lehký a cenově dostupný. Šedá varianta obsahuje příměsi grafitu, díky čemu dosahuje skvělých tepelně izolačních vlastností. Dalším často používaným materiálem je minerální vlna, čedičová nebo skelná. Produkty z minerální vlny mají skvělé tepelně izolační, akustické a požární vlastnosti.

Při cenovém porovnání vychází v případě zateplení fasády levněji tepelná izolace z polystyrenu, naopak pokud zateplujeme šikmou střechu, je levnější variantou minerální izolace ze skelných vláken. V poslední době se na trhu objevily tepelné izolanty sendvičového typu, které kombinují výhody obou materiálů, například bílého a šedého polystyrenu nebo polystyrenu a minerální vlny.

Zateplovací systém je možné vybavit jak zděné domy, tak dřevostavby, které splňují nízkoenergetický nebo pasivní standard. Zateplovací systém lze zvolit také s chytrou omítkou, která ochrání vaši fasádu před plísněmi. Díky jedinečné technologii mají smáčivý povrch, k němuž kapky deště či rosy snadno přilnou a rychle odtékají. Zbylá vrstva vody je pak absorbovaná omítkou, z níž se ve velmi krátkém časovém úseku odpaří do ovzduší. Omítka tedy dokáže efektivně regulovat vlhkost na svém povrchu, po dešti rychleji proschne a vydrží déle krásná a zářivá.

Typy konstrukcí a jejich izolace

Dřevostavby

Typickým reprezentantem jsou moderní dřevostavby. Mají výrazně vyšší nízkoenergetický potenciál než zděné stavby. Statická/nosná složka je totiž obvykle integrovaná s tepelně izolační, jak vyplývá ze samotné povahy konstrukce. Jedná se vždy o vícevrstvé konstrukce, kdy jsme schopni vlastnosti konstrukce "namixovat" dle konkrétní potřeby a účelu. Podle způsobu výstavby je potom dělíme na prefabrikované, obvykle panelové, užívané nejčastěji v případě typových domů, dále zhotovované z jednotlivých prvků přímo na staveništi, aplikované většinou při stavbách podle individuálního projektu. Preferujeme bezpečnější, difuzně otevřené konstrukce, to znamená, že odpor jednotlivých vrstev vůči průchodu vodních par směrem k exteriéru klesá. Jsou na vnitřním líci vybaveny technologicky lépe zvládnutelnější parobrzdou, oproti na provádění náročnější parozábraně.

V případě nízkoenergetických pasivních rodinných domů obvykle nosnou stěnovou - sendvičovou - konstrukci lehkého skeletu tvoří dřevěné rámy, ze sloupků a příčníků z úsporného fošnového či složeného profilu vyplněné tepelnou izolací, nejčastěji minerální vlnou, dřevovláknitými deskami, nebo balíky slámy. Nejkvalitnější provedení je z profilů z lepeného dřeva. Standardem je použití suchého, hoblovaného, certifikovaného řeziva. Stěny se kotví na dřevěný od spodní stavby izolovaný práh, uložený na základových betonových pasech spojených tenkou vyztuženou deskou. Stěna je nejlépe z vnitřní strany, kde plní zároveň funkci parozábrany, zaklopena obvykle statickou konstrukční dřevoštěpkovou (OSB) deskou a opatřena přídavnou tepelnou izolací (vykrývající tepelné mosty nosných prvků) a vrstvami fasády. Vně může být použit kontaktní zateplovací systém, nebo různé druhy předvěšených obkladových materiálů s odvětrávanou mezerou. Z vnitřní strany je parozábrana bránící pronikání vlhkosti z interiéru do konstrukce krytá obvykle dalším deskovým materiálem, například sádrokartonem, a další vnitřní vrstva tepelné izolace s rozvody instalací - tak zvaná instalační předstěna (nebo rovina) a až potom sádrokarton, palubky, či jiné deskové materiály dle výběru klienta.

Při lehké dřevěné konstrukci vyplňuje prostor mezi vnitřním a vnějším pláštěm tepelná izolace, která zabírá téměř celou tloušťku obvodové stěny. Ta měří zhruba 40 centimetrů, díky čemuž dokážete při stejném půdorysu domu ušetřit prostor. Na izolaci obvodové stěny se většinou používá stříkaná izolace, minerální vlna, foukaná izolace z celulózy nebo minerální vlny, případně alternativní ovčí vlna, len či konopí.

Roubené dřevěné domy

Roubené dřevěné domy jsou v tradičním pojetí jednovrstvé konstrukce sestavené z masivních profilů kruhového průřezu nebo opracovaných do tvaru trámů. Charakteristickým prvkem je právě roubení - předsazení profilů ve stycích například v nároží. Dům je obvykle sestaven ve výrobě, rozebrán a finálně smontován na stavbě. V průběhu sesychání při realizaci i užívání může dojít dotvarováním dřevěných prvků k rozměrovým změnám až v řádu desítek centimetrů. Domy mají nezaměnitelnou atmosféru umocněnou vůní dřeva a jsou výrazem poctivé řemeslné práce.

Jednoduché jednovrstvé dřevěné profily jsou však z hlediska tepelného odporu na hranici požadovaných normových hodnot. V místě ložných spár vyplněných ucpávkou potom obvykle nevyhovují. Jsou proto pro trvalé bydlení méně vhodné, tím spíše pro energeticky úsporné stavby. Ze severských zemí lze převzít velmi racionální model skladby stěny. Dvojité, relativně tenké roubené stěny z masivních nebo lepených profilů jsou vyplněny kontaktně tepelnou izolací. Vhodným komponentem jsou potom špaletová okna. Podle tloušťky vrstvy tepelné izolace jsme schopni na takové bázi navrhovat skladby pro nízkoenergetické i pasivní domy.

Konstrukce z vrstveného, masivního dřeva

Konstrukce z vrstveného, masivního dřeva jsou stavby skládané z průmyslově vyrobených velkoplošných dilců. Nosné prvky jsou používány jako stavebnice pro stěnové, stropní i střešní konstrukce. Celá "skládačka" je vyráběna na počítačem řízených automatizovaných linkách. Pro vnitřní strukturu panelů se obvykle využívá čtyř druhů skladeb: křížem slepené prvky z jednotlivých vrstev řeziva, nebo desek z aglomerovaného dřeva či jejich vzájemné kombinace; prvky z vrstveného řeziva - lamel - vzájemně spojených kolíky či hřeby; dutinové, nebo komůrkové panely složené z jednotlivých modulů; masivní homogenní plošně lisované desky. Jednotlivé prvky nosné konstrukce jsou spojovány na zámek, jištěné lepením a vysokopevnostními vruty. Podle způsobu zatížení a použití se vyrábí v rozmezí tl. 80-500 mm.

Pro technologii je charakteristické atraktivní přiznání textury dřeva v interiéru místností. Kontaktní tepelná izolace obvodového pláště se aplikuje zásadně z vnější/exteriérové strany nosné konstrukce a je chráněna obkladem fasády s odvětrávanou mezerou, nebo kontaktně systémovou skladbou omítky. Skladbu lze pružně upravit pro požadovaný standard energetické náročnosti. V tuzemsku je v posledních létech nabízena pouze první varianta - křížem lepené nosné prvky. Technologie výroby je velmi náročná na výši vstupní investice. Při montáži je nezbytné dodržet minimální tolerance.

Je třeba varovat před použitím sendvičových panelů na bázi polystyrenu kontaktně vlepeného mezi dvě OSB desky, které se v současnosti nabízí pod různými výrobními názvy. Zároveň se jedná, jak z povahy skladby vyplývá, o méně bezpečný, difuzně uzavřený systém snadno zranitelný při technologické nekázni na stavbě.

Další důležité aspekty

Neprůvzdušnost obálky a Blowerdoor test

Ruku v ruce s tím, aby nám zůstalo teplo v domě, jde i neprůvzdušnost obálky budovy. Je nežádoucí, aby nám unikalo teplo průvanem v netěsnostech kolem oken, ve střeše, nebo kolem instalací. Při zkoušce netěsnosti, tzv. „blower door“ testem, nám musí vyjít hodnota n50≤0,6 h-1 (za hodinu se vymění v domě max. 60% objemu vzduchu). Po utěsnění obálky se provádí kontrola kvality provedení, tzv. Blowerdoor test neboli test neprůvzdušnosti. Ventilátor nainstalovaný do otvoru dveří vytvoří přetlak nebo podtlak a měřící jednotka vyhodnotí, kolik vzduchu prochází škvírami v obálce.

Doplňkové vytápění

Protože u pasivního domu počítáme s tím, že nebude náročný na vytápění, lze přidat jen doplňkové vytápění a jen na ty nejchladnější dny v roce. To může být vyřešeno několika způsoby, třeba centrálním krbem, nebo elektrickými přímotopy. V pasivním domě nepotřebujeme klasickou otopnou soustavu. Obvykle stačí zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu (tzv. rekuperace) a případné dohřívání přes vzduchotechnickou jednotku.

Vnitřní klima a akustika

Ačkoliv kvalitu vnitřního prostředí v nízkoenergetických a pasivních domech zajišťují především systémy řízeného větrání s rekuperací, přispět mohou i další materiály. Konkrétně sádrokartonové desky Rigips Activ'Air®. Pro optimální účinnost se doporučuje použít 1 m2 desky na 1 m3 vzduchu. Aktivní látky mají životnost až 50 let a svou účinnost neztrácí ani po úpravě povrchu běžnými prodyšnými nátěry.

Životní úroveň ovšem nestojí pouze na spotřebě energií. Ta je v dnešní době důležitým měřítkem, ale zapomínat byste neměli ani na své vlastní pohodlí. V rámci interiéru se tedy zaměřte na řešení akustiky a darujte si tak tolik potřebné ticho a klid. Modré akustické sádrokartonové desky si s pasivními domy výborně rozumí. Díky vhodně zvolené skladbě sádrokartonové příčky brání hluku lépe než například stěna z cihel. Výborně brání přenosu hluku mezi jednotlivými místnostmi, mají skvělé protipožární vlastnosti a pro použití ve vlhkých prostorách je možné zvolit jejich impregnovanou variantu. Kromě toho jsou modré akustické desky Rigips obohaceny o technologii Activ‘Air®, která pohlcuje volné radikály, zejména látku zvanou formaldehyd.

Legislativní změny a doporučení

Od 1. 1. 2022 se požadavky mění, anebo spíše zpřísňují. Budou totiž kladeny větší nároky jak na tepelně izolační parametry konstrukcí, tak na obnovitelné zdroje energie. Od 1. ledna 2022 platí podle vyhlášky č. 264/2020 Sb. přísnější požadavky na budovy s téměř nulovou spotřebou energie (nZEB II).

Centrum pasivního domu sestavilo desatero parametrů, jejichž využití či optimalizace povedou ke splnění požadavků na energetickou náročnost. K dosažení úrovně nZEB II bude potřeba splnit alespoň šest z těchto bodů, pasivní dům už si žádá dodržení devíti až deseti parametrů. Obecně lze říci, že požadavky na nZEB II splní nízkoenergetické domy s větším důrazem na obnovitelné zdroje energie nebo téměř pasivní domy bez nutnosti využití obnovitelných zdrojů energie.

Desatero parametrů pro splnění požadavků na energetickou náročnost (Centrum pasivního domu):

  1. Situování na pozemku: Ideální je mírně svažitý pozemek orientovaný jižním nebo jihozápadním směrem.
  2. Orientace ke světovým stranám: Tento parametr významně ovlivňuje solární tepelné zisky a prosvětlenost místností.
  3. Optimalizace tvaru: Domy s jednoduchým půdorysem vykazují nižší tepelné ztráty, mají totiž nízkou hodnotu A/V neboli poměr ochlazované plochy vnější obálky k vnitřnímu objemu budovy.
  4. Návrh obvodového pláště: Tento parametr významně ovlivňuje celkové tepelné ztráty objektu.
  5. Vyloučení tepelných mostů: U pasivních domů může jít až o 20 % tepelných ztrát.
  6. Okna a jejich zasklení: U pasivních domů se často využívá tzv. předsazená montáž, která eliminuje vznik tepelných mostů.
  7. Průvzdušnost obálky: Celý vnitřní vytápěný prostor by měl být „obalený“ vzduchotěsnicí vrstvou, aby se zabránilo tepelným ztrátám.
  8. Řízené větrání s rekuperací tepla: Toto řešení umožňuje vyhnout se tepelným ztrátám, ke kterým by docházelo při klasickém větrání.
  9. Zdroj a distribuce tepla: Novým nařízením vyhovuje kotel na pelety, tepelné čerpadlo i zemní plyn.

tags: #tloušťka #izolace #pasivní #standard

Oblíbené příspěvky: