Komplexní průvodce tmelením, plničem a lakováním karoserie

Tmelení karoserie je základní karosářská práce, bez které se neobejde žádná oprava poškozeného laku, drobných promáčklin ani větších nerovností na karoserii. Přesto se právě v této fázi dělá nejvíce chyb, které se později projeví praskáním laku, propady nebo viditelnými přechody. Kytování auta není jen „vyplnění díry“. Jde o technickou práci, která má připravit karoserii na další kroky, jako je plnění a lakování. Správně provedené tmelení karoserie zajistí rovný povrch, dlouhou životnost opravy a profesionální výsledek.

Co je tmelení a jaký tmel vybrat?

Tmelení karoserie je proces, při kterém se pomocí speciálního tmelu vyrovnávají nerovnosti na povrchu karoserie. Nejčastěji se jedná o drobné promáčkliny, škrábance, přechody po svařování, opravy po korozi nebo vyrovnání ploch před lakováním. Pojem kytování auta se používá jako lidové označení tmelení. V praxi znamená totéž - aplikaci tmelu na karoserii - ale často se používá v kontextu domácích oprav nebo menších zásahů. Tmelení karoserie má své jasné místo, ale zároveň má i své limity. Pokud je plech výrazně zkorodovaný, tenký nebo strukturálně poškozený, je nutné nejprve provést mechanickou opravu nebo výměnu dílu. V případě větších poškození je často lepší obrátit se na odborný autoservis.

Typy tmelů a jejich použití:

• Polyesterový dvousložkový středně hrubý tmel: Je univerzálně použitelný a nejčastěji se používá pro vyrovnání větších i hlubších vad. Můžete ho aplikovat i v několika vrstvách. Má optimální tvrdost, dobrou brousitelnost a možnost pracovat s ním v jakékoliv vrstvě. Ve většině případů si s tímto tmelem vystačíte pro kompletní opravu a vytvoření hladkého povrchu bez map.
• Finišovací tmely (Soft): Slouží k doladění drobných nerovností po základním tmelení. Jsou ideálně tvrdé, dobře se brousí a zpracujete je do vrstvy 2 mm. Jejich velkou výhodou je, že jsou pružné a nepraskají.
• Tmely se skelnými vlákny: Používají se tam, kde je potřeba vyšší pevnost, například po svařování. Zpevňují místa vystavená vysokým teplotám a minimalizují riziko poškození. Tmely s karbonovým vláknem nabízí lepší pevnost i brousitelnost než ty skleněné.
• Polyesterový dvousložkový stříkací tmel: Hodí se pro velké plochy na dodávkách a velkých autech, ale využijete ho i pro tmelení menších, špatně přístupných ploch, kde není potřeba stěrka, ale aplikuje se stříkací pistolí. Má dobrou brousitelnost a možnost aplikovat v tenkých i silných vrstvách 2-3 mm.
• Polyesterové tmely s hliníkovým práškem: Jsou velmi odolné proti vysokým teplotám a doporučují se pro tmelení míst, která se hodně zahřívají.
• Polyesterové střední tmely s antikorozním efektem: Ideálně se používají na plochách bez základové barvy.

Výběr správného tmelu je jedním z nejdůležitějších kroků celého procesu.

Příprava povrchu a aplikace tmelu

Příprava povrchu je fáze, která rozhoduje o tom, zda oprava vydrží, nebo se brzy projeví problémy. Veškerá rez musí být odstraněna až na zdravý kov. Tmel nanesený na rez nemá šanci dlouhodobě držet. Před tmelením je nutné povrch důkladně odmastit. Plech je potřeba přebrousit tak, aby byl povrch mírně zdrsněný, nejlépe až do P120. Správný výběr odmašťovače a správná technika odmaštění je klíčová. Pod vodou ředitelnou bázi je nutné používat odmašťovač na bázi vody, u rozpouštědlové je třeba použít klasický odmašťovač pro rozpouštědlové (konvenční) materiály. Dále je vhodné použít odmašťovač před každou další pracovní operací. POZOR!!! Nelze zde používat nitro ředidlo a už vůbec ne technický benzín, takže byste si moc nepomohli. To je velmi důležitá záležitost! Špatné odmaštění před lakováním vám téměř 100% vyrobí vadu v laku a můžete předělávat.

Jakmile je povrch správně připravený, přichází na řadu samotné tmelení karoserie. Právě tady se rozhoduje o tom, zda bude výsledek rovný a dlouhodobě stabilní, nebo se po čase objeví praskliny, propady či mapy v laku.

Čtěte také: Jak správně tmelit dřevěnou podlahu?

Postup aplikace tmelu:

1. Míchání tmelu s tužidlem: Většina tmelů je dvousložková, tedy tmel + tužidlo. Poměr míchání je nutné dodržet podle doporučení výrobce, nejčastěji se pohybuje kolem 2-3 % tužidla. Tmel je potřeba míchat důkladně, ale ne zbytečně agresivně, aby se do směsi nedostaly vzduchové bubliny. Je nutné přesně dodržet návod. Když tam dáte víc tužidla, sice rychleji proschne, ale může se stát, že ztuhlý tmel už není použitelný. Tmel se snažte průběžně dodělávat, abyste měli vždy čerstvý materiál.
2. Nanášení tmelu: Tmel se nanáší pomocí čisté špachtle v tenkých a rovnoměrných vrstvách na poškozená místa. Nikdy se nesnažte vyplnit celý defekt jednou silnou vrstvou, protože hrozí praskání a propady. Špachtli držte pod mírným úhlem a tmel lehce vtlačujte do povrchu. Klíčem při aplikaci je využívat naplno stěrku. Sledujte, zda se netvoří bubliny, hrudky nebo ostré přechody. Dejte si pozor, ať tmel omylem nenanesete i na okolní lak.
3. Doba vytvrzení: Doba vytvrzení závisí na typu tmelu, množství tužidla a okolní teplotě. Obvykle se pohybuje v rozmezí 15-30 minut. Pracovní teplota by měla být stabilní a bez vysoké vlhkosti. Když je teplo, doba schnutí je opravdu krátká.

Mezi nejčastější chyby patří příliš silná vrstva tmelu, která po čase praská nebo se propadá. Další chybou je nesprávné míchání tmelu s tužidlem. Pokud není směs homogenní, tmel netvrdne rovnoměrně a ztrácí své vlastnosti. Při kytování auta se vyplatí pracovat pomalu a systematicky. Každý krok má svůj význam a snaha práci uspíšit se většinou nevyplácí. Dobrým pomocníkem je kvalitní osvětlení, které odhalí nerovnosti, a kontrola povrchu pohmatem.

Broušení tmeleného povrchu

Po vytvrzení následuje broušení, které je klíčové pro výsledný tvar. Broušení se jeví jako zcela jednoduchá záležitost, pokud víte, jak na to, máte zkušenosti a cit pro nerovnost povrchu v rukou. I tak se vám mohou hodit naše tipy, které vám broušení a následné nanášení tmelů, plničů a barev mohou zjednodušit.

Tipy pro broušení:

• Změna směrů broušení: Je třeba měnit směry u každé vrstvy. Tedy nejprve zleva doprava a poté broušení vedete jiným směrem.
• Postupná zrnitost: Při broušení je důležité dodržovat správnou posloupnost brusných papírů. Není vhodné dělat větší skoky než po stovkách. (P = počet zrn na určitou plochu = čím vyšší číslo zrnitosti „P“ je, tím jemnější brusný papír). Takže pokud začnete brousit zmíněnou P80, nelze v dalším kroku skočit na P320. Jinak budou v laku propadávat další aplikované vrstvy.
• Kontrolní pudr: Tento krok vám může pomoci odhalit místa, kde jste ještě dokonale nedobrousili. Použijte suchý kontrolní pudr, nejlépe černý, takže dokud vám zbývá černý povrch (např. na šedém plniči), nebo černé rýhy, brousíte dál.
• Kontrola hmatem: Ačkoliv to z hlediska bezpečnosti práce není zcela v pořádku, pro cit pro tvar opravovaného dílu je zvyklá používat ruku. Bez rukavice samozřejmě. Mnohé se okem nevidí. Tak když pohladíte, „uvidíte“ …. zda je povrch dokonale vyrovnaný.
• Použití hoblíku a brusky: Pro lepší výsledek doporučujeme využít hoblík. Pro finální broušení (před aplikací plniče) využijte excentrickou brusku.

Při broušení je důležité často kontrolovat rovinnost pohledem i hmatem. Pokud vytmelíte jen opadaná místa, je to na chvíli. Starý kyt je nasáklý olejem a nic se s ním nespojí. Opravdu zbývá jen omlátit (nebo obrousit) všechno staré až na litinu, naplácat novým kytem a obrousit.

Je velmi důležité dbát na to, aby se tmel nenanášel v příliš silných vrstvách. Nadměrná tloušťka tmelu snižuje pevnost povrchu a může vést k praskání, obzvláště pokud se do něj utáhne šroub. Pokud se tmelí v silnějších vrstvách, mělo by se tak dít postupně, v několika tenkých vrstvách, s použitím různých typů tmelů v posloupnosti - skelný, hliníkový, soft a nakonec plnič. Ne vše lze vyklepat až na maximum, a tak vrstva tmelu o tloušťce 5 mm může být v součtu běžná, například při opravách střechy, která je pružná a byla poškozena pádem větve.

Plnič a jeho role v lakování

Po dokončení tmelení karoserie a pečlivém vybroušení povrchu následuje další zásadní krok, který ovlivní finální vzhled celé opravy - nanesení plniče a následné lakování. Správně vytmelený povrch je nutné znovu odmastit, zkontrolovat rovinnost a připravit tak, aby lak perfektně přilnul a nevznikaly mapy ani přechody. Právě v této fázi se ukáže kvalita předchozí práce i použitých materiálů, protože dobrý tmel si zaslouží stejně kvalitní lak.

Čtěte také: OSB desky podlahy: Tmelení a broušení

Plnič slouží k plnění nejjemnějších pórů v podkladu (starém laku, stříkacím tmelu). Je to poslední vrstva podkladu pod vrchní barvou. Stříká se tenká vrstva a brousí nejjemnějšími brusivy (i 1000 a výš). Dříve se nepoužívaly klasické základové barvy určené k aplikaci na holý plech a místo nich mohl v podobném určení sloužit i některý plnič. Zastával tedy funkci základové barvy. To ovšem neznamená, že na opravovaný díl „navalím“ extra tlustou vrstvu (vrstvy) plniče za účelem „vytmelení“ různých hlubokých nerovností, vzniklých např. korozí či mechanickým poškozením. Plniče či stříkací tmely jsou mnohem hůře brousitelné než tmely stěrkové.

Pokud je motorka odřená až na plech, není vždy nutné používat základovku, protože dnešní dvousložkové tmely dobře chytnou i na plech. Plnič se používá na vyplnění hlubokých poškození. Důležité je si uvědomit, že když se dá o vrstvu víc, snižuje se tím pevnost povrchu a když se do toho utáhne šroub, může povrch prasknout. Výsledek musí být jednotný a nikde neprobroušený povrch, na který se stříkne barva. Vše je nutné použít dvousložkové. Normální je obroušení, jednak rzi a jednak ostrých hran, potom nastříkání či nátěr antikorozním základem a teprve potom tmelení. Tmel přímo na kov je možné dávat jen tehdy, pokud ten tmel je antikorozní a je vysloveně v návodu povoleno ho na kov dávat.

Plnič jako finální podklad pod lak je už dnes samozřejmost. Dvousložkové akryláty po týdnu už jsou stejně stálé jako za rok. Časem akorát ztrácejí na lesku vlivem povětrnostních vlivů a nečistot. Dnešní moderní barvy jsou podobné a nemá cenu řešit výrobce. Barvu vám namíchají v autolakovně přesně podle požadavku.

Stříkací problémy a ředění barvy

Při stříkání se mohou objevit komplikace, jako je flusání větších kousků nebo neschopnost udělat jemný rozprašek. To může být způsobeno málo naředěnou barvou, kdy vzduch není schopen barvu strhnout. I když je výrobcem stanovené povolené ředění do 5 % objemu, v některých případech, například při použití větší stříkací pistole s větší tryskou, může být nutné barvu naředit o trošku více, třeba na 8 %. Je dobré barvu naředit na řidší, aby bylo stříkání plynulejší. Kompresor s vzdušníkem 50l a dostatečným výkonem by měl být v pořádku.

Lakování plastových dílů

Lakování plastů je specifické. Nejlepší je obrátit se na výrobce či většího prodejce barvy a nechat si navrhnout celý nátěrový systém. U plastů je potřeba řádně odmastit a použít základ na plasty. Používání změkčovačů na klasické ABS nebo PP plasty je zbytečné. Bez problému stačí použít klasický klarlak nebo akryl. Dá se lakovat i systémem mokré na mokré bez přebroušení mezivrstvy. Tmelení na čistý plast je trochu problém i se speciálním tmelem na plasty. Obvyklá praxe u nejčastějších auto/moto dílů je akrylát bez změkčovadla. Klasický autonárazník se bez něj obejde. Pokud se dělá pro svářeče plastů, bude se vesměs jednat o popraskané nalakované plasty. Zavaří se prasklina, zabrousí, použije se tmel na plasty, případně základ na plasty (v praxi se na lokální záplaty často nepoužívá, hned se to stříká plničem). Dokonce se často setkávám, že se plast tmelí přímo po obroušení klasickým žlutým tmelem a přes to plnič a barva. Pak je postup stejný jako u plechu. U nového nárazníku plast odmastíte, stříknete základem a na něj po zavadnutí stříknete barvu, nebo metlu.

Čtěte také: Průvodce tmelením OSB desek

Doporučení pro lakování venku

Osobně se mi osvědčuje vrchní vrstvy aplikovat v klidném, suchém, bezvětrném a bezslunečném letním ránu. Po vysvitnutí sluníčka už to nejde, barva příliš rychle zasychá a špatně se „nalévá“. Naopak mírný sluneční svit je vhodný pro dobré vysušení a vytvrzení. Jsou tak maximálně 2 dny v roce, kdy lze uspokojivě tohle všechno provádět venku. Nikdy bych nic nestříkal venku, a to ani v superideálním ránu - problém je, že barva (speciálně červená a žlutá) nějak přitahuje hmyz a jedna muška na kapotě znamená začít znovu. V garáži si můžete postříkat zem vodou, aby se neprášilo. Můžete si dát do vrat malý ventilátor na odsávání, takže pokud se přeci jen nějaký prach objeví, tak vám nesedne na nastříkanou vrstvu.

Základní vrstva barvy na plnič při velmi pečlivé práci se skutečně dělá. Je to proto, že po zaschnutí barvy vystoupí lesk, který nemilosrdně odhalí nedostatky, které matový vybroušený plnič skrývá. Vadná místa se opraví podle jejich povahy - nejdrobnější póry lehkým přestřikem plničem, větší stříkacím tmelem + plnič, nejhorší stěrkový + stříkací + plnič. Potom opět vše vybrousit úplně do hladka co nejjemnějším brusivem. Podle nálady vše opakovat, nebo to risknout a stříkat přímo „vrch“. Je to o trpělivosti.

tags: #tmelení #tmel #plnič #použití #a #postup

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce podbitím střechy
• Průvodce LED panely do sádrokartonu
• Přečtěte si o inovativním řešení Guttadrytek
• Bezpečné odvětrání plynového potrubí: Průvodce
• HELUZ KLASIK pro pevná paliva