Tónování vápenných omítek a nátěrů: Historie, pigmenty a moderní aplikace

Vápenné kaše a suspenze hydrátů vápenatých se od nepaměti používaly nejen pro přípravu malt a omítek, ale také jako krycí nátěry pro interiéry i exteriéry. Tyto nátěry se vyznačují silnou zásaditostí, což klade specifické nároky na výběr vhodných pigmentů pro jejich barvení.

Historie používání vápna a pigmentů

Termický rozklad vápence (výpal vápna) patří k nejstarším chemickým technologiím, objeveným a využívaným člověkem. K objevu došlo patrně náhodou při zahřívání vápencových kamenů na vyšší teploty. Pálené a hašené vápno se prokazatelně používalo ke stavebním účelům (malty, omítky, nátěry) již v období neolitu (mladší doba kamenná, cca 8000 až 5000 let př. n. l.). Na našem území se vápno používá od 10.-11. století. Například v roce 932 postavil kníže Boleslav svůj hrad s pomocí vápenné malty.

Historie používání pigmentů je stará jako lidstvo samo. Již z paleolitu se zachovaly nádherné skalní a jeskynní malby. Byly při nich použity pigmenty přírodního původu - různé hlinky a okry s různým obsahem oxidů železa a jiných kovů (odstíny žluté, červené, fialové, hnědé, šedé a černé). Jako pojivo se používala voda, zvířecí tuk, možná i krev.

Antické techniky malby

V Egyptě (od cca 3000 př. n. l.) se malovalo na stěny omítnuté vápenosádrovou omítkou v tenké vrstvě. V pozdějším období (cca 3. st. př. n. l.) se používala jako podklad pod nástěnné malby vrstva křídy pojená klihem nebo vícevrstvá vápenná omítka s vysoce leštěným povrchem. Malby sloužily hlavně kultu mrtvých, proto se s nimi setkáváme nejčastěji v hrobkách.

Antika objevila techniku fresky, která později dosáhla největšího rozkvětu v 16. století v Itálii a rozšířila se i do ostatních zemí. Při této technice se nanášejí pigmenty v suspenzi ve vápenné vodě na čerstvou vápennou omítku. Při následné karbonataci dojde k pevné chemické vazbě mezi pigmenty a vápnem, takže freska je neobyčejně trvanlivá. Tato technika má však i stinnou stránku - nelze provádět dodatečné retuše.

Čtěte také: Druhy barev a laků

Vhodné pigmenty pro vápenné nátěry

Vápenné nátěry se vyznačují silnou zásaditostí. Proto lze pro jejich barvení použít pouze pigmenty, které jsou v silně zásaditém prostředí stálé. Další podmínkou je stálost na světle.

Historické pigmenty

• Přírodní hlinky a okry: Tyto zemité jílovité pigmenty žluté až červené barvy s různým obsahem různých oxidů železa byly v minulosti hlavní volbou. Odstíny těchto pigmentů lze značně ovlivnit jejich řízeným výpalem.

Moderní minerální pigmenty

S pozdějším rozvojem chemické výroby se uplatnily uměle vyrobené minerální pigmenty na bázi oxidů kovů:

• Železo: červená, hnědá, žlutá, černá
• Mangan: šedá, černá
• Chrom: zelená

Ultramarin

Ultramarin (neboli lazurit) je hlinitokřemičitan sodno-vápenatý spadající do skupiny foidů. Je to zpravidla namodralý až sytě modrý minerál, ale může mít barvu fialovou, zelenou nebo růžovou. Přibližný chemický vzorec minerálu je (Na,Ca)8(AlSiO4)6(SO4,S,Cl)2. Lazurit tvoří součást horniny lapis lazuli, ve které se podílí na jejím složení 25 až 40 %.

Vysoká cena tohoto přírodního pigmentu dala popud k jeho umělé přípravě, což se podařilo v roce 1828 Giumetovi ve Francii a Gmelinovi a Köttigovi v Německu. Ultramarin je relativně levný, nejedovatý, ve vodě nerozpustný, stálý na vzduchu a na světle. Je však stálý pouze v zásaditém nebo neutrálním prostředí, v kyselém prostředí se rozkládá za uvolňování sulfanu (H2S). Proto se výborně hodí jako pigment právě k barvení vápenných nátěrů.

Průmyslová výroba ultramarinu

Obecně se syntetický ultramarin připravuje výpalem složek obsahujících křemík, hliník, sodík a síru. Jako suroviny se nejčastěji používají kaolin, zeolit, křemelina, síran nebo uhličitan sodný a prášková síra nebo sulfid sodný. Výpal probíhá zpočátku v redukčním prostředí. Výroba tedy využívá běžné a relativně levné suroviny. Velkým problémem je však vlastní technologie výpalu a dalšího zpracování produktu. Síra částečně vyhořívá na oxid siřičitý, který uniká do okolí a musí být z ekologických důvodů zachycován. Dalším odpadním produktem je silně znečištěná voda po vypírání produktů.

Čtěte také: Použití barev na dřevo

V současné době průmyslová výroba ultramarinu u nás i ve světě prakticky zanikla. Zánik výroby byl zapříčiněn zejména výše zmíněnými ekologickými aspekty technologie.

Laboratorní rekonstrukce výroby ultramarinu

Cílem jedné z prací bylo připravit v laboratorním měřítku vzorek ultramarinu a ověřit tak dnes již historický technologický postup, kterým se v minulosti vyráběl. Informace o postupech výroby jsou často sporadické, často si odporující a (možná záměrně?) matoucí. Proto byla o přípravě ultramarinu zpracována podrobná literární rešerše.

Kaolin byl předžíhán při teplotě 550 °C po dobu 6 hodin. Byla provedena řada neúspěšných pokusů při různých složeních směsi, teplotách a dobách výpalu. První dílčí úspěch byl zaznamenán při pokusu označeném 2A. Receptura sestávala z metakaolinu, bezvodé sody, síry a technické kalafuny. Kýžený výsledek se dostavil až při pokusu označeném jako č. 8. Byla žíhána směs metakaolinu, bezvodé sody, síry a kalafuny v uzavřeném platinovém kelímku při 730 °C po dobu 48 hodin v elektrické peci. Vypálený produkt byl sytě tmavomodré barvy.

Fázové složení produktu bylo stanoveno RTG difrakční analýzou. Pro porovnání byla provedena fázová analýza též u komerčně vyrobeného práškového ultramarinu, který se nacházel z dávných dob v archivu vzorků. Podařilo se v laboratorním měřítku zrekonstruovat prakticky zaniklou techniku přípravy pigmentu ultramarinu. Připravený vzorek měl dokonce poněkud vyšší obsah lazuritu než kdysi vyrobený komerční preparát.

Vápenné nátěry v současnosti

V současné době i přes prudký rozvoj výroby nátěrových hmot nacházejí vápenné nátěry stále svoje místo. Používají se například z důvodu zachování autentického stavu stavebních památek, a dále tam, kde se uplatní desinfekční účinky vápenné suspenze (vysoké pH hubí patogenní mikroorganismy).

Čtěte také: Jaké lepidlo na dřevěnou loď?

Vápno má pro nástěnnou malbu význam jako barva i jako pojivo. Je též dobrým dezinfekčním a izolačním prostředkem. Kvalitní vápenný nátěr může vzniknout pouze z dobře vyhašeného vápna. Musí být řídký (vápenné mléko) a musí dobře lazurovat. Více pigmentu snižuje tvrdost nátěru.

Typy vápenných barev a jejich úprava

• Vápno a olej: Lněný olej může být použit jako přísada.
• Vápno s kaseinem: Hodí se zejména pro barevné nátěry sytějšího odstínu a na fasády.
• Vápno s mlékem: Vápenná kaše se rozředí odstředěným mlékem.
• Vápno s kuchyňskou solí: Kuchyňská sůl může být přidána pro úpravu vlastností.

Vápennou barvu můžeme tónovat, avšak jen pigmenty stálými v alkalickém prostředí. Pigmenty nebo práškové pigmenty přes síto přidáváme do barvy až na požadovaný tón. Barva pro nanášení musí být řídká a cezená.

Aplikace vápenných nátěrů

Čím pomaleji vápenný nátěr vysychá, tím je pevnější. V případě rychlého schnutí nestačí vápno vytvrdnout a nátěr pak práškovatí. Doporučuje se nátěr nanášet za vlhkého počasí nebo brzy zrána. Podklad před nanášením barvy vlhčíme čistou studenou vodou.

Nátěr se nanáší štětcem nebo štětkou menších rozměrů s krátkým vlasem nebo plstěnými hladítky z bílé plsti. Zcela nevhodný je váleček a stříkání. Barva se nanáší krouživými pohyby štětce. Pro dva nátěry celkem 0,15 až 0,25 kg/m2, podle povrchu a způsobu nanášení.

Příprava podkladu

• Novou pačokovanou vápennou omítku přebrousíme a oprášíme.
• Klihovou malbu z omítky odstraníme seškrabáním za mokra nebo umytím.
• Štětkou nanášíme 1 až 3 vrstvy vápenné barvy.
• Při bílení celé místnosti nemusí být strop definitivně ukončen. Budeme-li stěny malovat barevně, nejprve strop vybílíme definitivně. Následně šlehnutím šňůry vyznačíme hranici mezi stropem a stěnami.

Bezpečnost práce

Po ukončení práce všechny pomůcky několikrát umyjeme v čisté vodě. Na očích máme ochranné brýle, případně na rukou gumové rukavice. Pokožku na obličeji potřeme pleťovým krémem. Je nutné dbát opatrnosti, neboť vápno je žíravé. Dodržování bezpečnosti práce a osobní hygieny je nezbytné.

Penetrace a pačokování

Při malířských pracích se často objevují „dobré rady“, které mohou vést k usnadnění práce, avšak na úkor kvality. Jedním z takových témat je penetrace a pačokování.

Je penetrace opravdu nutná?

Nenatřené omítky mají vysokou nasákavost. Při malování by tak prvním krokem měla být aplikace penetračního nátěru. Ten nejenže míru nasákavosti sníží, ale zároveň povrch omítky sjednotí. Důležitou funkcí penetrace je také částečné zpevnění podkladu, zlepšení přilnavosti nátěrové nebo omítkové hmoty a následné snížení rizika defektů a barevných odchylek nátěru. Výběr vhodné penetrace a dodržení správného postupu je proto klíčový.

Na nové omítky je standardně doporučovaný systém penetrace a následně dva krycí nátěry. Snaha ulehčit si práci často vede k přeskočení prvního kroku a ke smíchání penetrace s nátěrovou hmotou. Samotné přilévání penetrace do barvy není problémem. V některých případech tento krok dokáže dokonce zlepšit vlastnosti barvy pro účel napuštění povrchu. Chybou však je domnívat se, že smícháním penetrace a nátěrové hmoty můžeme vynechat krok jedna a následně si vystačíme už jen s jedním krycím nátěrem. Na nové a tedy vysoce nasákavé povrchy to obyčejně nestačí a výsledek nebude optimální.

Pačokování vápenným mlékem

S penetračním procesem souvisí i druhý zažitý omyl - pačokování vápenným mlékem. Pod tímto pojmem si můžete představit napouštění nových omítek více naředěným vápnem. V minulosti šlo o běžný proces, který měl stejný účel jako penetrace - omítku zalít, sjednotit její nasákavost a celkově ji zpevnit. V době, kdy byly omítky a krycí barvy vápenné, šlo o přirozené a systémové řešení.

Dnes tento typ penetrace ztrácí svoje opodstatnění a je vhodný jen pod vápenný nátěr. Vápenné mléko by se dnes mělo používat jen na vápenocementové omítky a pod vápenný nátěr. Naopak v kombinaci s moderními disperzními barvami je pačokování vápenným mlékem vysloveně nevhodné. Vápno je totiž výrazně zásadité a po přetření disperzním nátěrem tak dojde k estetickým defektům barvy. Vznikají například vápnem vyžrané skvrny a fleky. Pokud navíc přetřete vápenný nátěr disperzní barvou příliš brzy, proces zrání podkladu se výrazně zpomalí a fleky se mohou objevit až po delší době.

Moderní vápenné produkty a jejich vlastnosti

Vápenné barvy a omítky Paulín jsou minerální, přírodní a vysoce paropropustné materiály určené pro renovace historických fasád, památkově chráněných objektů i difuzně otevřených staveb. Tyto produkty vycházejí z historických receptur používaných po staletí při výstavbě a obnově fasád.

Vlastnosti vápenných nátěrů Paulín

• Tuhnou přirozeným procesem karbonatace.
• Moderní vápenné nátěry Paulin jsou vyvinuty s ohledem na současné klimatické podmínky v České republice, včetně kolísání teplot, UV záření a znečištění ovzduší.
• Vápenné nátěry jsou jedním z nejvhodnějších řešení pro památkové objekty, neboť netvoří na povrchu uzavřený film, ale chemicky se propojí s minerálním podkladem pomocí karbonatace.
• Při správné aplikaci může mít vápenný nátěr životnost desítky let.
• Přispívají ke zdravému vnitřnímu klimatu: Vápno je vysoce propustné a reguluje vlhkost. Zcela přirozeným způsobem potlačuje růst plísní a neutralizuje škodliviny.
• Hydraulické vápno: Pro historické budovy se doporučuje zejména speciální forma vápna - hydraulické. Díky svým přirozeným vlastnostem je uznávaným pojivem v památkové péči. Je vysoce odolné vůči agresivní vodě a solím a neobsahuje sádru, cement, síru a hlinitany.

FRESCOL - jednosložkový vápenný nátěr

FRESCOL je jednosložkový nátěr na bázi vápenného hydrátu s možností použití v interiéru i exteriéru, určená především na památkově chráněné stavby. Obsahuje doplňková organická pojiva do 3 % a jako aditivum hydrofobní silikonové pryskyřice, kvalitní plniva a pigmenty odolné UV záření. Je vhodný pro nátěry nových i starých vápenných omítek převážně na historických objektech.

Důležité při aplikaci FRESCOLu: Podkladová omítka musí mít v celé ploše stejnou vlhkost, neboť lokálně zvýšená vlhkost se projeví tmavším zabarvením, které je trvalé. Pokud se barva aplikuje na podklad nový, nemusí být vyzrálý. Obsah vody v omítce musí být vyšší než 5hm%. Před aplikací a několik dní po ní je nutno zajistit stejnoměrnou vlhkost ošetřeného povrchu. Povrch po aplikaci je nutno chránit před vysušením např. zastíněním, aby nedošlo k rychlému vyschnutí nátěru.

Výběr tónovacích barev

Pro malířské práce je na trhu mnoho výrobků a stále jich přibývá. Průmyslově vyráběné barvy jsou často cenově dražší než barvy, které si ze surovin malíř připraví sám, avšak mají výhodu, že urychlují práci.

Hetcolor

Hetcolor je disperzní tónovací barva k okamžitému použití do vnitřních i venkovních prostor. Vyznačuje se vysokou barevnou stabilitou. Lze docílit více než 105 barevných odstínů. Jednotlivé odstíny je možné vzájemně kombinovat.

Primalex

Primalex nabízí širokou škálu produktů pro vnitřní i vnější použití. Zde je přehled některých z nich:

Doporučení pro tónování

Vápennou barvu můžeme tónovat, avšak jen pigmenty stálými v alkalickém prostředí. Práškové pigmenty přidáváme přes síto do barvy až na požadovaný odstín. Kde nosným plnivem je vápno a cement, doporučuje se zneutralizování žíravého podkladu zbaveného starých malovaných vrstev. Barvy dobře kryjí a vrstvy nejsou šmouhovaté. Dobře se nanáší válečkem, štětkou a štětci. Je důležité pamatovat, že podklad saje barvu. Barvou potřísněné okolí průběžně utíráme hadrem.

tags: #tonovaci #barvy #do #vapenne #omitky #informace

Oblíbené příspěvky:

• Teplá voda do bazénu zdarma
• Tepelně izolační dvojsklo s požární odolností
• Keramické obklady Rako pro váš interiér
• Zateplení 50cm zdi: jak silný polystyren zvolit?
• Kvalitní betony CCM pro brankáře