PergolyTřídy jakosti dřeva a jejich význam
Chystáte se nakoupit řezivo, ale nevyznáte se v odborných termínech nebo jeho třídění? Dřevo se v první řadě dělí podle druhu dřeviny na jehličnaté, listnaté měkké a listnaté tvrdé.
Následuje třídění na základě jeho tvaru, tedy zda jde o řezivo deskové, hraněné, polohraněné, eventuálně jiné (speciální výřezy např. polštáře - tloušťka max.
U deskového řeziva se vyskytuje též třídění podle způsobu výroby, a to na neomítané/nesámované (neořezané boky), omítané/sámované a jinak upravené (získané orientovaným pořezem).
Pokud se chystáte koupit prkna, setkáte se dvěma skupinami - boční či středová (často uváděné jako prizmovaná).
Pokud jste si ujasnili, co přesně budete potřebovat, nastává otázka v jaké kvalitě a v jaké vlhkosti.
Čtěte také: Terasová prkna: sibiřský modřín
Je zapotřebí vědět, zda půjde o konstrukční dřevo (tedy dřevo, jež bude mít především nosnou funkci) nebo o dřevo, jež bude mít převážně nenosnou funkci (např. obkladová, dělící, částečně výztužná, apod.).
V prvním případě nám půjde především o pevnostní a přetvárné vlastnosti a jeho trvanlivost.
Takovéto dřevo je rozdělováno do tříd pevnosti - jehličnaté C14 až C50, listnaté D30 až D70.
Jako běžné konstrukční dřevo se používá třída pevnosti C24.
Takovéto označení se používá při strojovém třídění.
Čtěte také: Jak vybrat správnou délku sloupků?
U nás se však strojové třídění téměř nepoužívá a řezivo je tříděno vizuálně.
Dřevo je pak zařazeno do vizuálních tříd S7 (odpovídá C16), S10 (C24), S13 (C30).
K hlavním parametrům (kritériím) třídění patří rozsah suků, odklon vláken, trhliny a jíné vady řeziva.
V druhém případě (dřevo má nenosnou funkci) záleží zejména na vzhledu, charakteru povrchu, stabilitě tvaru a trvanlivosti.
Normy a kritéria pro třídění dřeva
Některé pilařské závody (zejména ty velké) se při jakostním třídění řídí normou ČSN EN 1611 (jehličnaté dřeviny) a ČSN EN 975 (listnaté dřeviny).
Čtěte také: Kreslení dřeva do výkresů
Tyto normy určují výskyt, množství a velikost jednotlivých přirozených vad dřeva.
Hlavním hodnotícím kritériem je výskyt suků zdravých, nezdravých či vypadavých.
Dále se posuzuje zbarvení, hniloba, napadení hmyzem, smolníky aj.
U řeziva do tloušťky 39 mm se posuzují dvě strany, nad 40 mm pak všechny čtyři strany.
V běžné praxi se však s tímto tříděním u výrobců či obchodníků nesetkáte.
Nepoužívají se žádné pevně dané interní předpisy, jde spíš o zaběhlé zvyklosti jednotlivých výrobců, které následně přejímají i obchodníci se dřevem.
První jakostní třída bývá v sortimentu omezeně (např. jde jen o středové hranoly).
Dřevo v první jakostní třídě je zdravé, pouze s přirozenými vadami a v malé míře.
Většina sortimentu spadá do třídy II/III.
Třetí třída obsahuje řezivo s přirozenými vadami bez omezení počtu či rozsahu, může být i napadeno brouky či hnilobou.
Pokud budete s výrobcem jednat o větší dodávce řeziva, ve smlouvě se specifikuje, jaké řezivo vám bude dodáno a tedy, jaké vady dřevo může mít a v jakém rozsahu.
Vizuální a strojní třídění dřeva
Jedním z klíčových problémů efektivního používání dřeva jako konstrukčního materiálu je garance jeho technických parametrů.
Na rozdíl od umělých konstrukčních materiálů (oceli, betonu, plastů), jejichž jakost lze při výrobě ovlivnit podle účelu použití, lze u dřeva zabezpečit požadovanou jakost pouze tříděním.
Třídění řeziva je podle ČSN 49 0002 [1] dílčí operace při výrobě řeziva, spočívající v rozdělování jednotlivých kusů řeziva podle určitých rozlišovacích znaků do stanovených tříd.
Třídění konstrukčního řeziva, kterým se základní surovina rozděluje do tříd, v nichž vlastnosti kolísají v porovnání s netříděným materiálem v menším rozsahu, částečně eliminuje nepříznivý účinek vysoké proměnlivosti mechanických vlastnosti řeziva.
Výzkumné práce vykonané v zahraničí i u nás přitom ukázaly, že běžné tzv. obchodní třídění (u nás pro nekonstrukční jehličnaté řezivo podle ČSN EN 1611-1 [3]), které je založeno převážně na vzhledu řeziva, nevyjadřuje efektivně jeho mechanické vlastnosti.
U stavebního řeziva s nosnou funkcí proto dochází k požadavku účelového tzv. pevnostního třídění (anglicky „stress grading“), při kterém se řezivo posuzuje se zřetelem na jeho mechanické vlastnosti.
Toto třídění lze realizovat vizuálním ohodnocením řeziva (tzv.
Při vizuálním třídění konstrukčního řeziva patří k hlavním parametrům (kritériím) třídění rozsah suků, odklon vláken, trhliny aj. vady řeziva.
Předpisy pro vizuální třídění dřeva na nosné stavební konstrukce jsou v účinnosti v řadě evropských států.
V rámci CEN (Evropská normalizační organizace) se ukázalo, že vzhledem k rozdílům v existujících pravidlech vizuálního třídění používaných v různých zemích, není v současnosti možné stanovit jediný přijatelný soubor pravidel pro všechny členské státy a nebylo proto možné vypracovat společnou evropskou normu.
V České (popř. bývalé Československé) republice mají normy pro dřevo na stavební konstrukce dlouhodobou tradici dobré shody s odpovídajícími německými předpisy.
S přihlédnutím k tomu a pro dosažení souladu naší normy s EN 14081-1 bez náročných a nákladných zkoušek, byla převzata (se souhlasem DIN) německá norma pro třídění jehličnatého dřeva podle pevnosti DIN 4074-1 [7] do ČSN.
Stejně postupovalo i Rakousko a v tomto středoevropském regionu (Německo, Rakousko, ČR) platí pro třídění jehličnatého řeziva na stavební konstrukce společný předpis (DIN 4074-1:2012 = ÖNORM DIN 4074-1:2012 = ČSN 73 2824-1), což usnadňuje mezinárodní spolupráci v tomto ohledu.
Při vizuálním třídění se konstrukční řezivo klasifikuje podle vnějších znaků, tzv.
ČSN 73 2824-1 Třídění dřeva podle pevnosti - Část 1: Jehličnaté řezivo [8] rozlišuje podle vizuálně zjistitelných znaků tři třídy: S 7, S 10 a S 13.
Kritéria třídění se vztahují k referenční průměrné vlhkosti 20 %.
Jednou z hlavních charakteristik (vad) konstrukčního řeziva pří vizuálním třídění jsou suky.
Bylo zjištěno, že vliv suků na pevnost řeziva závisí především na tom, jaký podíl průřezu prvku zabírají.
Dovolené rozměry suků jsou proto obvykle stanoveny v závislosti na rozměrech průřezu řeziva (obrázek 2), nebo se přímo odhaduje jejich průřezový podíl (obrázek 3).
Druhý postup je známý jako metoda KAR (z anglického „knot area ratio“, tj. podíl projekce suků k příslušné ploše průřezu řeziva).
Suky se přitom posuzují nejprve v celém průřezu, a potom ještě v tzv. okrajových zónách (obrázek 3).
Vizuální třídění neumožňuje efektivně uvážit účinek hustoty dřeva, která má výrazný vliv na výslednou pevnost konstrukčního prvku.
Vizuální třídění konstrukčního dřeva je svou podstatou složitým a málo přesným postupem s omezenými možnostmi zdokonalení.
Přesnost dosažitelná při kontrole parametrů vizuálního třídění (suků, odklonu vláken aj.) je relativně nízká.
Účinnost vizuálního třídění, vyjádřená součinitelem korelace parametrů třídění a pevností řeziva je podle [11] asi 0,4 až 0,6.
