Historie těžby dřeva v Trstěnicích: Zánik obce Cech svatého Víta

Cech Svatého Víta (Skt.Viti Zeche) ležel zhruba uprostřed čtyřúhelníku, tvořeného obcemi Drmoul, Panský vrch Skelná Huť a Horní Ves. Sídlo se nacházelo v mírném svahu, takže horní část byla 580-590 m n.m., kdežto nová dolní část měla 565 m n.m. Sídlo vzniklo poměrně pozdě a patřilo jako osada pod obec DRMOUL.

Cech nikdy nebyl samostatnou vesnicí a výměra polí, domácí zvířectvo, počty obyvatel se obvykle uváděly společně pod Drmoulem. A tak většinou chybí podrobné údaje o Cechu. Cech Svatého Víta zcela zanikl počátkem padesátých let 20. století.

Hornictví v okolí v dávnější minulosti

Zdejší oblast kolem Drmoulu, Tří Seker a tzv. Šmelctálů (Tachovská Huť, Plánská Huť, Chodovoplánská Huť, Skelné Hutě) byla už v 16.století místem významné těžby a zpracování kvalitních měděných rud. Nedaleko Skelných Hutí, v Michelském údolí, bylo v provozu už kol 1600 měděné a sirné rudné dílo, nazývané cech svatého Michaela.

Východně tohoto díla, směrem k Drmoulu, bylo v téže době další významné horní dílo, nazvané podle českého patrona farnosti v Trstěnicích - cech svatého Víta. Vzájemná blízkost obou rudných cechů dala vzniknout zprvu společnému pojmenování ("Veit- und Michaelzeche"). Zatímco už před rokem 1700 těžba v Michelském údolí slábla a téměř končila, cech sv.Víta byl již několik desítek let výnosný a stal se střediskem těžby měděné rudy.

Ruda byla odvážena do nedalekých Šmelctálů, kde se tavila a zpracovávala. U hornických děl vznikala drobná zástavba a díky dobrým rudným výnosům následně i malé trvalejší osídlení. Cech však stále nebyl obcí. V roce 1717 tu byla postavena socha hornického patrona archanděla Michaela - snad v naději, že za to horníci naleznou v Michelském údolí nové žíly. Ale marně. V roce 1762 byla socha odvezena do Tří Seker ve stejné naději - k záchraně upadajícího zdejšího hornictví. Dodatečné věnování od plánského hraběte Oktaviána Sinzendorfa na soše celkové výšky 410 cm je z roku 1797.

Čtěte také: Dřevo a certifikace

Nejstarší zprávy o sídle Cech svatého Víta

Podobně jako ve Třech Sekerách o Silvestru 1749, došlo i zde v roce 1756 k podobné havarii a k zatopení hornického díla. Tehdy se tu uváděla tři stavení - (1) tzv. zámeček (Schlössl) s hornickou správou, (2) malý panský dvůr a (3) dřevěný hostinec, nazývaný Knappenburg při malém panském dvoře. Hospodským byl jakýsi Dallenhöfer. Budova přežila staletí až do roku 1945, třebaže došlo k několika přestavbám.

Třetí stavení KNAPPENBURG - to byl poměrně prostorný dům, postavený ze dřeva ve starém lidovém stylu. Byl velice starý. V něm se původně vyráběla tzv. cementová měď. Až později tu bydleli horníci. Bohužel v roce 1926 vyhořel a na jeho místě postavil Johann Thummerer dům č. 8.

Stará josefínská válečná mapa (1782) uváděla Cech sv.Víta jako obec s dvěma hospodářskými staveními, s dvěma vitriolovými hutěmi, se "solidním panským dvorem", při čemž sem byl veden od Malé Hleďsebe hluboký příkop přes pole. Příkop nebylo možno přejet, jen po cestě do Tří Seker. Oním "solidním" dvorem byl zřejmě Herrnberg, neboť v textu popis Panského vrchu chybí.

Josefínská mapa o Cechu svatého Víta

Z doslovného textu ke staré josefínské vojenské mapě (1782), zaměřené na údaje, které sloužily pro vojsko:"No 6. ZECH bestehet aus zwey soliden Wirtshäußer, zwey Vitriol Hütten und aus einem soliden Herrnhof, wird von dem Herrberg dominiert. Von Kleinen Sichdichfür ist ein tiefen Graben durchs feld ausser geleitet, welcher ohne den Weg nach Dreyhausen nach Dirrmaul nicht zu traverhirt ist. Entfernt 1/4 Stunde von Obersdorf, 1/2 Stunde von Klein Sichdichfür, 1 und 1/2 Viertel Stunde vom Dirrmaul. Mit schweren Fuhrwerk kann man hier auch im Sommer nicht anders als sehr beschwerlich fortkommen."

(CECH se skládá ze dvou solidních hospodářských domů, ze dvou vitriolových hutí a z jednoho solidního panského dvora, který dominuje od Panského vrchu. Od Malé Hleďsebe je veden tudy hluboký příkop mimo přes pole, který bez cesty do Tří Seker a do Drmoulu není sjízdný (překročitelný). CECH je vzdálen 1/4 hodiny od Horní Vsi, 1/2 hodiny od Malé Hleďsebi, 1 a 1/2 čtvrthodiny od Drmoulu. S těžkými povozy se nedá ani v létě projet, než velice těžko.)

Čtěte také: Jak vybrat správnou délku sloupků?

Solidním panským dvorem se tu rozumí dvůr Herrberk (Panský vrch), ale ten se v textu už neuvádí. Je tu pouze popsána Malá Hleďsebe (No 5) a Drmoul (No 7).

Schaller a Sommer o Cechu svatého Víta

Jaroslaus SCHALLER (1790), který popisoval u allodiálního panství Chodová Planá také vesnice DRMOUL (70 domů), PANSKÝ VRCH s jedním panským dvorem, uvádí CECH SVATÉHO VÍTA s 5 staveními. K Cechu SCHALLER poznamenal: "Před časem zde bývalo měďné hornické dílo, které bylo zničeno často vnikajícími povrchovými vodami. Dnes se zde promýváním a vařením získává ze starých kyzových hald kamenec a vitriol (rytíř von Born) ". Nejasné je uváděné jméno von Born (literatura či podnikatel ?).

Na str. 182 ještě jednou uváděl "Před lety se v Cechu sv. Víta produkovala z vitriolových příkopových vod cementová měď (Cementkupfer)." K tomu uváděl kdysi pamětník Franz Hüttl, že jeho zemřelý otec Adolf Hüttl měl prastaré záznamy o výrobě cementové mědi na tzv. Knappenburgu. Zde byl umístěn starý železný kotel, který se naplnil vodou. Pod kotlem se roztopilo, až se voda dostala do varu. Neuvádí však, jak dlouho se vařila a zda cementová měď se vyráběla odpařováním vod ze šachty nebo mícháním měděné rudy a vitriolu.

Jiná zpráva o Cechu Svatého Víta se nachází ve vlastivědě "Länder- und Völkerkunde" (IX. díl, str. 478, Praha, 1827): "Ve vesničce Cech Svatého Víta (St.Viti-Zech) bývalo před časy významné měděné hornické dílo, později těžba kamence a skalice (Alaun und Vitriol), avšak v důsledku nedostatku rud, způsobeném zatopením štolních chodeb v letech 1750 a 1789, bylo vše uzavřeno." Připomíná se ve vesničce pouhých 5 stavení a odkaz na Schallera.

Johann Gottfried SOMMER (1838) popisoval již mnohem podrobněji než Schaller vesnice panství Chodová Planá jako byl DRMOUL (95 domů, 690 obyvatel), PANSKÝ VRCH (patřící pod Drmoul - s 1 panským dvorem a 8 dominikálními staveními) a CECH SVATÉHO VÍTA (něm. Skt.Veit-Zeche) se 7 staveními s čísly popisnými a 39 obyvatel a s tímto textem:

Čtěte také: Kreslení dřeva do výkresů

"Zde bývalo kdysi bohaté měděné hornické dílo, které bylo v provozu od počátku 17.století a dodávalo ještě za hraběte Zikmunda von Haimhausena (1724-1793) silné výtěžky. Vytěžené rudy byly odváženy a taveny v nedaleké huti ve SCHMELZTHALU. Odtud se s koňským spřežením vyprodukovaná měď vozila do Norimberka. V roce 1756 zapomněl zdejší štajgr zavřít hráze a odešel, při čemž vody ze šesti rybníků zatopily celé dílo. Zničeno bylo nejen hornické dílo, ale utopili se tu prý i horníci. Jako příčina zániku se někdy uvádí i vyčerpání rudného díla. V dalším období byly použity četné zdejší kyznaté haldy k proplachování a k vyvařování kamence (Alaun) a skalice (Vitriol) ve varně (Siederei), ale po třiceti letech byl i tento provoz uzavřen. Vody z rozpadlých štol nyní volně vytékaly ven a po celé trase potoka ničily vegetaci, takže farní louky, které do té doby dávaly 8 fůr (Fudr =povoz) sena, nedaly ani stébélko trávy."

Pouze pod názvem SCHMELZTHAL uváděl SOMMER nezávisle na sobě tři Šmelctály, patřící k panstvím Planá, Chodová Planá a Tachov. Dosud Šmelctály neměly konkrétní označení podle panství. K tomu došlo až později. Skelné Hutě s panským dvorem měly 37 domů a 219 obyvatel a patřily pod panství Planá.

Vody Svatovítského potoka, ničící vegetaci, působily škody také na panství kláštera Teplá, v místech dnešního Chotěnova, kam přitéká Svatovítský potok a vlévá se do Kosího potoka. Klášter podával stížnosti na horníky.

Ještě k havárii dolu v roce 1756

Co se týká havárie provozu v roce 1756, psal starý pamětník Adolf Hüttl ve svých záznamech: "Horníci vozili do hlavní štoly všechno na pramici (!), když vodu k tomu poskytovalo šest velkých rybníků. Jednoho dne však, bylo to právě o svátku, zapomenul šichtmistr zavřít hráz a voda protrhla všechny rybníkové náspy a všichni horníci se utopili." Zpráva o používání vody rybníků k dopravě do štoly je pozoruhodná. Je totiž jediná a proto vyvolává rozpaky.

Nověji se soudí, že výtěžky těžby rud byly tehdy už malé a vedly k zastavení hornické těžby. Místo toho se promývaly vytěžené haldy k výrobě kamence a vitriolu.

Další vývoj Cechu Svatého Víta

Ačkoliv se uváděl CECH SVATÉHO VÍTA vždy samostatně, nebyl samostatnou obcí s vlastním rychtářem, ale patříval pod Drmoul, podobně jako nedaleký Panský vrch a drmoulský Ovčín.

Roku 1896 uvádějí v plánské vlastivědě WEIDL-URBAN-HAMMER osadu CECH SVATÉHO VÍTA, patřící pod farnost Trstěnice; s 11 domy a 53 obyvateli (1788 měl jen 5 domů), se školou, poštou i správou pod Drmoulem, třebaže Cech měl samostatné číslování domů. Připomíná se běžně užívané zkrácené označení "Cech" (Zeche). Dále uvádí WEIDL téměř doslova zprávu o zdejším hornictví v minulosti podle J.G.SOMMERA (1838). Provoz vaření kamence (alaunu) a skalice (vitriolu) prý zanikl před padesáti lety - k roku 1840. Svého času bývala v Cechu také hrnčírna, využívající pestrobarevné hlíny, ale roku 1896 již nebyla v provozu.

První polovina 18.století se tedy vyznačovala v Cechu mimořádnou aktivitou. Těžila se tu měděná ruda, zpracovávala se ve Šmelctálu a s koňským spřežením se měď vozila až do Norimberka. Mezi Cechem a Skelnými Hutěmi bývalo pět rybníčků, které dodávaly potřebnou vodu. Ta voda se však stala osudnou celému provozu, když zatopila doly v roce 1756.

Po první světové válce došlo k oživení zájmu o hornictví, ale netýkalo se mědi, nýbrž uranu. Náhlý rozvoj Cechu v letech 1926-1938, kdy se zdvojnásobil počet domů, mohl s tímto souviset. V roce 1939 zde bylo již 22 domů. Hornická obec zanikla po druhé světové válce.

Ještě v roce 1947 tu žilo 20 dosídlenců, ale nevedla sem žádná silnice a domy byly zchátralé, a tak dosídlenci znovu opouštěli Cech. Když se v roce 1950 opravovala polní cesta do Cechu, bydleli tu ještě lidé, ale po roce 1951 se stal Cech spolu se Skelnými Hutěmi a Michelským údolím vojenským výcvikovým prostorem klimentovských kasáren, domy zbořeny a vzniklo mnoho různých okopů, zákopů, krytů, bunkrů, nových cest, takže dnes jen sotva lze poznat, co souviselo s důlní činností v Cechu.

Hornická podivuhodnost Čech - Cech svatého Víta

V roce 1924 zveřejnil Jaroslav JAHN zprávu o nalezištích radia v západních Čechách, která se týkala převážně Cechu svatého Víta. Ten velmi přitahoval geology i podnikatele. Přestože jde o odborný geologicko-hornický článek, je tak zajímavý, že ho uveřejňujeme - s malými textovými úpravami - celý:

"Mezi sopečným pohořím Doupovské vrchy a Český Les prostírá se CÍSAŘSKÝ LES (dnes Slavkovský), vybudovaný ze žul a krystalických břidlic. Na jihozápadě je toto pohoří ohraničeno zlomem oproti propadlině Chebsko-Žandovsko-Plánsko. V této propadlině leží západně od Chodové Plané lakolit hrubozrnné pohorské žuly, který je vrouben pláštěm krystalických břidlic.

Těmito břidlicemi běží tři křemenné žíly: prostřední jde od jihu k severu, od vesnice SCHANZ (Valy) počínaje, pak se stáčí na severozápad. Silně erodované zbytky této prostřední křemenné žíly tvoří místy malebné skalní skupiny (např. u Žandova).

V kontaktu žulového lakolitu s krystalickými břidlicemi jihozápadně od Mariánských Lázní (VJV Drmoulu) leží starý výskyt měděných rud u Cechu sv.Víta. Zde bývalo od počátku 17.století hornické dílo "Cech svatého Michaela a sv.Víta" (Veit- und Michaelizeche). Podle těchto dolů bylo pojmenováno malé sídlo CECH SVATÉHO VÍTA, ležící v místě bývalých dolů. Roku 1756 byly zdejší doly opuštěny. Připomínaná prostřední křemenná žíla probíhá východně, a jiná těsně západně od Cechu Svatého Víta. Nedaleko Cechu Svatého Víta leží čedičové vrchy Sacherlberg západně od Tří Seker, a Bauern Trott severozápadně od Zadního Chodova.

V letech 1916-1923 tu hledal naleziště měděné rudy velkoprůmyslník baron KOHORN ze saské Kamenice (Chemnitz). Když hloubili kutací příkop, narazili blízko povrchu na ložisko uranových rud, které místy vycházely až na povrch. V žilném křemenu, který je tu zbarven hnědavě vlivem pronikavých radiových paprsků, vyskytly se čočky typického SMOLINCE. Na puklinách, v téže hornině, i jako obal smolincových čoček, byly ke spatření hojné zplodiny přeměny smolince: zemité, žlutozelené až sírožluté povlaky měďnato-uranového okru a krásné drúzy trávově až smaragdově zelených tenkých plátků uranové slídy chalkolitu (= měďnatého uranitu). Křemen, obsahující uranové rudy, tvoří matečnou horninu žil měděných rud. Než také měděné rudy samy obsahují rudy uranové. Tyto se nalézají vždy na styku s žulou. Je zajímavé, že druhdy když dobývali měděné rudy, nechávali nepovšimnuty čočky s uranovými rudami.

Jednu takovou čočku sledovali noví kutéři až k hladině spodní vody, tedy do hloubky 6 metrů. Čočka měla mocnost 1 až 1,5 metru, vzdálenost 10 metrů podélně osy čočky. Pokračovala do hloubky. Množství rudy jen v této jediné čočce až k hladině spodní vody obnášelo 73 m3 čili 110 tun !!!!!! To ukazuje bohatost rudy u Drmoulu.

Nejlepší znalec evropský - tajný rada Prof. Dr. P.KRUSCH, president pruského Zemského geologického ústavu v Berlíně, vyslovil se, že dosud nikdy nepozoroval takovou souvislou koncentraci uranových a radiových rud jako zde v Cechu Svatého Víta. Byly provedeny rozbory drmoulských rud s těmito výsledky:

Průměrně ze všech vzorků bylo v jedné tuně horniny zjištěno 5,433 % uranu, což je 0,0147 gramu radia. Podle těchto rozborů byla uranová ruda Cechu Svatého Víta mnohonásobně bohatší než uranové rudy jáchymovské.

Množství rudy na tomto jediném místě a jen do hloubky 6 metrů obsahuje podle tohoto výpočtu 1,62 gramu radia !!!!! Nedostatek olova ve smolinci drmoulském svědčí podle rady KRUSCHE o menším stáří zdejších rud uranových a radiových. To je podstatný rozdíl proti Jáchymovu.

Majitelé kutisek KOHORNA-PERLE požádali v létě 1923 tajného báňského radu dr. KRUSCHE o důkladnější prostudování uranových rud u Drmoulu. Dostali velice příznivý posudek. Také báňský rada Dr. O.BARSCH z pruského Zemského geologického ústavu v Berlíně ohledával pak v srpnu 1923 pomoci Schmidtova elektroskopu podzemní čočky uranových rud u Cechu Svatého Víta. Radioaktivní ruda se prozradí v hloubce v elektroskopu výbojem, který se odhaduje číselně.

Výboje tamějších čoček v čáře od ZJZ na VSV udávaly čísla: 0 - 366 - 1000 - 418 - 0. Podle elektroskopu byl pak zjištěn i průběh rudní čočky v hloubce a takto nalezeno na drmoulském nalezišti pět čoček s uranovými rudami. K tomu ovšem nutno uvést varovnou zprávu rektora vysoké školy montanistické v Lubnu Prof.Dr. W.PETRASCHEKA, že na severoamerických ložiskách carnotilových selhaly pokusy ohraničit ložiska měřením vyzařování nebo radioaktivitou půdního vzduchu. Muselo se přistoupit k tradičním vrt...

tags: #trstenice #těžba #dřeva #historie

Oblíbené příspěvky:

• Hranoly a jejich použití
• Vchodové dveře z masivu – Plzeňský a Jihočeský kraj
• Pěstování dubu bahenního
• Průvodce výběrem masivního jídelního stolu
• Jak postavit dřevěný rošt v podkroví svépomocí