PergolyKomplexní průvodce kotvením příček Porotherm a jejich správnou montáží
Porotherm je název stavebních hmot, velmi populárních, neboť se jedná o klasické zdivo, na které jsme zvyklí napříč generacemi našich předků. Problém však může nastat ve chvíli, kdy potřebujete izolaci k cihlám Porotherm ukotvit. Kotvení příček Porotherm Spiral Anksys lze teoreticky provádět na klasické hmoždinky, ale ty se uvnitř zdiva nemají o co opřít, je zde díky vzduchovým výplním málo styčných ploch a izolace pak není ukotvena stabilně.
Inovativní řešení pro kotvení izolace: Spiral Anksys
Co tedy použít, aby šlo o kotvení důkladné a bezproblémové? Dnes jsou na trhu speciální kotvicí systémy Spiral Anksys. Jsou to ocelové duté válce z pozinkované síťoviny, které se zasunou do předvrtaného otvoru, a poté se vyplní montážní pěnou. Pěna se rovnoměrně rozprostře podél celé plochy ocelového materiálu a doslova s ním splyne, takže vytvoří kompaktní spoj. Zbytek pěny se vetře do vzduchových komor cihel Porotherm a spojí se s nimi tak, že nebude snadné spoj ničím vytrhnout, ani silným větrem, deštěm, mrazem, sněžením, a ani mechanickým poškozením.
Obecné zásady kotvení a důležité upozornění
Kotvení do cihelného zdiva je vzhledem k nehomogenitě základního materiálu (děrování cihel, porozitace střepu) vysoce specializovaná záležitost. Proto doporučujeme řešit kotvení individuálně a v obzvláště složitých případech požádat specialistu o konzultaci, kterou lze doplnit ověřovacím měřením nosnosti zvoleného kotvení. Vzhledem k pevnostem cihelného střepu a pevnostem maltovin je kotvení a uchycování v děrovaných a voštinových cihlách omezeno pouze na dovolená statická zatížení. Dovolené tahové namáhání se v těchto materiálech pohybuje od 300 do 4000 N.
Pokud nejsou dodrženy podmínky montáže, může dojít k selhání kotvy, proto níže popíšeme několik obecných zásad, které je nutné dodržovat. Pro podrobnější informace společnost Wienerberger s.r.o. Tato webová platforma je tu pro podporu projekčních kanceláří a dalších odborníků ve stavebnictví.
DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ! Do dutinových materiálů se vrtá zásadně bez příklepu, protože s příklepem se voštiny uvnitř vylamují a tím se podstatně snižuje únosnost hmoždinek a kotev! Bez ohledu na kvalitu kotvy, cihelného zdiva a návrhu samotného.
Čtěte také: Jak na příčky k plovoucí podlaze
Tahová zkouška přímo na stavbě je nejpřesnější způsob, jak ověřit reálné hodnoty únosnosti přímo pro konkrétní zadání. Je možné ji provést do předem zadané síly nebo až do bodu selhání.
Charakteristika a požadavky na nenosné příčky
Nenosné příčky jsou stěny, které nemají žádnou funkci z hlediska statiky konstrukce budovy. Příčky slouží pouze k oddělení místností a nesmí být využity ke ztužení budovy. Díky tomu mohou být při požadované změně půdorysu odstraněny, aniž by byla ohrožena stabilita budovy. Příčky však musí navíc mimo působení vlastní tíhy (včetně případné omítky nebo obkladu) zachycovat síly působící na jejich plochu a umožnit přenos těchto sil na nosnou konstrukci. Stabilita příček samotných je dána spojením se sousedícími stavebními konstrukcemi (s příčnými stěnami nebo jinými ztužujícími prvky a se stropy), pokud nejsou překročeny přípustné mezní rozměry příček.
Z hlediska statického a akustického působení v budově by měly být nenosné vnitřní stěny odděleny od ostatních konstrukcí tak, aby se do nich pokud možno nevnášela žádná napětí od přetvoření sousedících konstrukcí a aby bylo přerušeno šíření zvukových vln zdivem. Na nenosné vnitřní stěny se vztahují stejné tepelné požadavky jako na nosné vnitřní stěny. V rámci rodinného domu nebo bytové jednotky jsou dle ČSN 73 0532:2020 definovány akustické požadavky na všechny obytné místnosti téhož bytu, myšleno i rodinného domu.
Je nutné provést posouzení dostatečné únosnosti v ohybu na vodorovné přímkové zatížení působící 0,9 m nad patou stěny. Stanovením mezní únosnosti v ohybu se má posoudit, zda vodorovně působící zatížení ve výši 0,9 m nad patou stěny - tedy asi ve výši kyčlí či ve výši sedu - může vést ke zřícení příčky. Tato zatížení mohou být např. vyvolána davem lidí. Síly jsou podle intenzity nashromážděných lidí různě velké. Velikost zatížení je přitom stanovena podle zvoleného prostoru použití.
- Prostor použití I - prostory určené pro shromažďování velmi malého množství osob.
- Prostor použití II - prostory určené pro shromažďování velkého množství osob, např. větší sály, školní prostory, posluchárny, výstavní síně, prodejny a podobně využívané prostory; řadí se sem i místnosti s výškovým rozdílem podlah ≥ 1,0 m. Pro prostor použití II platí p2 = 1,0 kN/m.
Při posouzení mezní únosnosti v ohybu příček samotných se nepřihlíží k žádnému dalšímu působení zatížení. Lehké konzolové zatížení p = 0,4 kN na metr délky stěny vyvolává na rameni ≤ 0,3 m ohybový moment, který musí být zachycen opačně orientovanou dvojicí sil (vodorovné síly na horním a dolním okraji příčky). Popsané zatěžovací schéma již nemůže být použito u příčky s volným horním okrajem. V tomto případě se musí zabránit „sklopení“ stěny pomocí bočních podepření.
Čtěte také: Pergola: Kotvení do fasády
Při dynamickém zatížení se rozlišuje mezi tvrdým a měkkým rázem. Způsobem zatížení, nazývaným tvrdý ráz, se má posoudit, zda místně ohraničená namáhání (při posouvání nábytku, házení tvrdými předměty) mohou příčky za určitých okolností vytrhnout z jejich ukotvení nebo prorazit stěnu v celé tloušťce. Tímto posouzením se současně zjistí odolnost proti odpadávání částí stěny, které by mohly vést k vážnému poranění osob. Tvrdý ráz nepředstavuje pro příčky v masivní stavební technologii žádné kritické namáhání. Ve srovnání s tvrdým rázem představuje měkký ráz sice vyšší, ale „jemnější“ zatížení příčky. Myslí se jím náraz lidského těla vyvolaný pádem ze žebříku a zachycení pádu nalehnutím ramena na příčku. Požaduje se, aby namáhání popsané pomocí energie EBasis = 100 Nm nevedlo k lokálnímu zničení. Stejně tak se podle výzkumů MPA Hannover vycházelo z toho, že měkký ráz nepředstavuje v běžném případě namáhání, které by bylo nutno posuzovat.
Statické posouzení a připojení příček
Příčky jsou stabilní jenom tehdy, když jsou připojeny vhodným způsobem k sousedícím stavebním konstrukcím. Během stavby příček a než se stanou připojení účinná (převážně v oblasti stěna/strop) je nutné stabilitu zajistit jinými vhodnými opatřeními (např. zaklínováním). Připojení se musí udělat jednak tak, aby mohla zachytit zatížení působící na stěny a také je nutné při konstrukční úpravě připojení přihlížet k možným změnám tvaru přiléhajících stavebních konstrukcí. Pro připevnění příček na sousedící stavební konstrukce jsou navíc k těmto statickým hlediskům často určující další stavebně fyzikální požadavky (protihluková a protipožární ochrana). To, zda se musí provést statické posouzení, závisí na geometrických podmínkách.
Boční podepření příček
Boční podepření příček lze v závislosti na působení vyvolaných sil dosáhnout pomocí zavázání příček na ozub, vložením kotev - stěnových spon s nebo bez kotevních kolejniček nebo vyzděním do vynechaných drážek.
Jestliže se příčky, např. u pásů oken, nevyzdívají až ke stropu, pak se u takových příček předpokládá volný horní okraj. Pokud je horní okraj příčky podepřen ztužujícím prvkem ze železobetonu, probetonovanými tvárnicemi nebo válcovanými ocelovými profily, a vodorovné síly z podepření se přenášejí na jiné stavební konstrukce, pak lze předpokládat podepření příček i na horním okraji.
Horní podepření je také možné realizovat vyztužením tří posledních vodorovných spár např. 2 ∅ 6 mm (pouze v ložných spárách obvyklé tloušťky).
Čtěte také: Vše o zemních vrutech
Připojení příček ke stropu
Připojení příček ke stropu se realizuje zpravidla kovovými úhelníky nebo jinými vhodnými ocelovými profily (např. profily ve tvaru U). Přitom je nutné splnit zvláště požadavky na protipožární ochranu (vložka minerální vlny s určitými vlastnostmi). Je ale nutné přihlížet i k jiným hlediskům, jako je estetické a stavebně praktické provedení.
Jako alternativní řešení se nabízí namísto pevného profilu ve tvaru U systém ze dvou proti sobě zasouvatelných ramen, ze kterých jedno je upevněno na strop ještě před vybudováním příčky jako zarážkový úhelník a druhé je po vyzdění poslední vrstvy z protilehlé strany zasunuto do již připevněného ramene a zajištěno v odpovídající poloze. Tento systém je sice z hlediska řešení přípojného profilu nákladnější, nabízí ale při provádění stavby zřetelné výhody.
Pro určité případy použití se v praxi také osvědčily i jiné způsoby podepření než kluzná připojení ke stropu. Např. při provádění příčky jako pohledového zdiva zpravidla nemohou být použity viditelné, na stropě připevněné ocelové profily. V tomto případě se doporučuje upevnit na stropě profil ve tvaru T a zasunout cihly poslední vrstvy zdiva, ve kterých se předem udělal zářez na horní straně, podélně ve směru stěny do ocelového profilu. Na konci stěny, kde už by zasunutí cihel nebylo možné, se připojení pomocí T-profilu v délce jedné cihly nemusí provádět.
Rozhodnutí, zda se mají spáry mezi horním okrajem příčky a betonovým stropem promaltovat, je nutné udělat v závislosti na tom, jaká napětí působící na příčky se mohou vyskytnout od zatížení stropem v důsledku dotvarování a smršťování. V zásadě je možné dát přednost promaltování horních spár před vložením silně stlačitelného materiálu (např. minerální vlny). To platí zvláště tehdy, když můžeme vycházet z předpokladu, že po zamaltování této spáry již nebude působit žádné zatížení vyvolané deformací od vlastní hmotnosti stavebních konstrukcí nad příčkami. Z tohoto důvodu se doporučuje, aby se promaltování provedlo co nejpozději.
Pokud se musí počítat s neplánovaným působením sil, popř. vyšším smršťováním a z toho vznikajícím napětím v příčkách následkem deformace sousedících stavebních konstrukcí, pak je nutné navrhovat kluzná připojení. Ta mohou být vytvořena použitím ocelových profilů nebo vyzděním drážek (výklenků). Při návrhu je nutné respektovat, aby boční připojení příček zůstala zachována také tehdy, když se sousedící stavební konstrukce částečně zdeformují (dostatečné dimenzování hloubky profilů, popř. drážek). Alternativně mohou být použity svisle posouvatelné ploché kotvy - smykových spon, které jsou např. vedeny v zabetonované kolejničce.
Tuhá připojení se mohou provést v případě, že se nepředpokládá vnesení žádného nebo jenom nepatrného napětí působícího na příčku ze sousedících stavebních konstrukcí a že příčka sama se příliš nesmrští. Tuhá boční připojení se zpravidla používají jenom v obytných stavbách s malým rozpětím stropů, přičemž by délka stěny měla být omezena na L ≤ 5,0 m. Připojení k sousedícím stavebním konstrukcím se realizuje klasickým spojením stěn vyzděním na ozub nebo u tupých spojů vložením stěnových spon do ložných spár. Připouštějí se i opatření s podobným účinkem - vyzdění příčky do drážky, připojení příčky omítkou nebo ocelovými profily.
V každém případě je možné doporučit vyplnění bočních a horních spár mezi příčkou a sousedícími konstrukcemi.
Zatížení shora a trhliny
U příček se též přihlíží k případu zatížení shora. Nejedná se přitom o plánované zatížení shora ze stěn stojících nad příčkami a/nebo ze stropů nad nimi, ale o nechtěné podepření železobetonového stropu následkem jeho dotvarování a smršťování. Právě u železobetonových stropů může dojít v závislosti na okamžiku vybudování příček k jejich částečnému přitížení stropem. Pojem „nezatížené stěny“ znamená takové provedení horního připojení, že při deformaci upevňovacích konstrukčních prvků nedochází k zatížení (kluzné připojení). Pojem „částečně zatížené stěny“ znamená, že deformací upevňovacích konstrukčních prvků mohou být vyvolána velmi malá zatížení (tuhé připojení).
V tabulkách byly maximální délky příček omezeny z důvodu vzniku trhlin na 12 metrů. Zda bude skutečně využita tato horní hranice, záleží na rozhodnutí projektanta. Pokud se mezní hodnoty u výšky stěny a/nebo délky stěny překročí, pak je nutné předpokládat použití výztužných stavebních prvků.
Průhyb nejspodnějšího stropu, na kterém stojí příčka, lze zmenšit tím, že tato příčka částečně převezme zatížení díky svému klenbovému působení nebo působení coby stěnový nosník. V tomto případě se doporučuje vytvořit příčku jako samonosnou stěnu. Toto doporučení přichází v úvahu především pro zdivo s vyztuženými ložnými spárami předem vyrobenou výztuží. Jako dodatečné opatření se doporučuje oddělit příčku od spodního stropu poschodí vložením stavební lepenky nebo kartonu.
Aby se zamezilo poruchám příček při rozpětích stropu l > 7 m, je někdy nutné použít další opatření. U železobetonových stropů musí být dodržen mezní štíhlostní poměr l0/H = 150/l0 resp. omezit průhyb stropu správným ošetřováním čerstvého betonu a odstraněním podepření stropu až poté, co beton stropní konstrukce nabude normou předepsané pevnosti. Pokud se bednění stropu odstraňuje dříve, musejí být současně instalovány účinné provizorní podpěry.
Doporučení: U příček tlouštěk 11,5 a 8 cm, které jsou vyšší než 3,50 m, doporučujeme v polovině výšky příčky provést ztužující věneček.
Požární odolnost nenosných příček
Tabulka uvádí požární hodnoty omítnutých i neomítnutých nenosných příček. V obou případech stěny splňují kritéria E-celistvosti a I-izolace, přičemž jsou hodnoceny jako DP1. Požární odolnost vnitřních nenosných stěn z cihel Porotherm je podle ČSN EN 1996-1-2 ed.
Praktické tipy pro zdění a napojování příček Porotherm
Příprava: V projektové dokumentaci jsme pro stavbu nenosných příček měli předepsané zdivo Porotherm 11,5 Profi. Zdění budeme provádět na tenkovrstvou maltu. Beton stropu jsme očistili a pod příčku jsme si připravili pruh těžkého asfaltového pásu. Příčka tak nebude ležet přímo na stropě. Tím se předejde vzniku drobných trhlin v omítce při dotvarování stropu.
Založení příček
Jakmile jsme vyměřili umístění příčky podle projektové dokumentace, natáhli jsme zednickou šňůru. Založení příček jsme provedli do zakládací malty Porotherm Profi AM. Nepoužívali jsme zakládací sadu, ale jednu cihlu po druhé jsme urovnávali ručně. Druhý den po založení příčkového zdiva jsme se vrhli na zdění.
Zdění a napojení příček
Spodní stranu zdiva je nutné očistit navlhčeným štětcem a zbavit ji tak zbytků prachu z broušení a jiných nečistot. Poté jsme rozmíchali cca ¼ pytle Porotherm Profi zdící malty pro tenkovrstvé zdění broušených cihel. Jednotlivé příčkové cihly jsme namáčeli do malty tak, aby byla malta aplikována na žebrech po celé ploše cihly.
Důležité je vynechat cca 2cm mezeru v místě napojení příčky na obvodové nebo nosné zdivo. Mezeru následně vyplníme cementovou maltou.
Tam, kde je stěnová spona připravena v obvodovém zdivu, stačí do příčkové cihly vytvořit mělkou drážku, pod i nad sponu aplikovat tenkovrstvou zdící maltu a přezdít další řadou příčkového zdiva. Pokud stěnová spona chybí, můžeme ji do obvodového zdiva připevnit pomocí vrutů a hmoždinek. Sponu ohneme přibližně ve třetině délky a otvory pro hmoždinky si předvrtáme tak, aby 2/3 délky spony směřovaly do napojované příčky. Mezery mezi cihlami jsme vyplňovali cementovou maltou.
Při zdění je důležité hlídat rovinu příčky pomocí zednické šňůry a vodováhou kontrolovat svislost.
Jakmile jsme vyzdili příčky přibližně do výšky překladů, přenesli jsme si laserem k místům otvorů vágrysy a odměřili potřebnou výšku poslední cihly pod překladem. Překlady Porotherm KP 11 jsme umístili do cementové malty. Maltu aplikujeme také do mezery mezi překladem a příčkovým zdivem, tzv. styčné spáry. Aby se překlad Porotherm KP 11 stal nosným překladem, je nutné ho přezdít další řadou příčkového zdiva. Zdivo nad překladem ukládáme do cementové malty. Důležité je zachovat mezi cihlami nad překladem přibližně 2cm mezeru, kterou také vyplníme cementovou maltou. Takto promaltovat mezeru mezi cihlami je nutné ve dvou řadách zdiva nad překladem.
Pokud jsme někde nanesli větší množství tenkovrstvé malty a na stěně se nám vytvořily tzv. nálitky, seškrábneme je po zavadnutí malty zednickou lžící nebo špachtlí.
Tam, kde budou umístěna pouzdra Eclisse pro posuvné dveře, jsme pod pouzdrem z příčkového zdiva Porotherm vyzdili „sokl“, na který bude možné pouzdro usadit.
V šikminách v podkroví jsme příčkové zdivo seřízli přesně podle sklonu střechy a vyzdili jej do takové výšky, aby bylo možné pohodlně kotvit profily pro konstrukci sádrokartonu.
V přízemí a v místech, kde je betonový nebo keramobetonový strop, se příčkové zdivo stropu nesmí dotýkat.
Řezání cihel a doplňkové prvky
Broušené cihly lze upravit řezáním, případně zakoupit půlené nebo koncové bloky již od výrobce. Tyto doplňkové cihly jsou velmi podstatné pro správnou vazbu rohu a správné napojení konstrukcí navazujících na zdivo. Přesto se prakticky na stavbě nelze vyhnout řezání cihel. K tomu slouží ruční elektrická pila určená právě pro řezání cihel, případně velká stolová pila s kotoučem chlazeným vodou.
Další řady cihel lze provádět na tenkovrstvou zdící maltu nebo na zdící pěnu. Ta má oproti maltě výhodu rychlejší a méně pracnější výstavbu, která umožní úsporu až 20 % času potřebného pro stejný úkon při použití tenkovrstvé malty. Tato metoda rovněž nevyžaduje takové nároky na zařízení staveniště. Cihly je před použitím zdicí pěny nutné očistit vodou, aby se povrch zbavil přebytečného prachu.
Při zakládání rohu se doporučuje cihlu nejprve uložit na místo, urovnat pomocí vodováhy a následně naklopit a aplikovat pod ni pěnu. Dále pokračujeme dle natažené zednické šňůry. V případě nutnosti cihly můžeme řezat.
Pro napojení vnějšího a vnitřního zdiva (ať už nosné nebo nenosné příčky) je třeba použít nerezové stěnové kotvy. V praxi se často nahrazují pozinkovými kotvami, které nemusí plně vyhovět všem nárokům na daný spoj a požadované statice. Kotvy je vhodné umístit již při zdění obvodového zdiva. Při stavbě je třeba pro ně v cihle ručním pilníkem či úhlovou bruskou vytvořit požadovanou drážku.
Zhotovování drážek
Při zhotovování drážek v příčkách je nutné řídit se ustanoveními ČSN EN 1996-1-1. Pro vyřezávání nebo frézování drážek je nezbytné používat vhodné nástroje, které neporuší strukturu zdiva a neohrozí stabilitu příčky.
tags: #ukotveni #pricek #porotherm #navod
