Umělý pískovec a vápenopískové cihly: Moderní alternativy s širokým využitím

Umělý pískovec a vápenopískové cihly představují moderní stavební materiály, které věrně imitují vzhled a často i vlastnosti přírodního kamene, avšak s řadou praktických výhod. Od cenové dostupnosti po tvarovou variabilitu se staly oblíbenou volbou pro širokou škálu aplikací, od exteriérových úprav a dekorativních prvků až po rekonstrukce historických objektů.

Umělý pískovec: Vzhled přírody, vlastnosti moderny

Umělý pískovec je oblíbený materiál pro sochy, květináče, truhlíky, nášlapné kameny, šlapáky, prostě zahradní dekorace. Vzhledově věrně připomíná přírodní kámen. Umělý pískovec Klasic nabízí vzhled a vlastnosti pískovce přírodního a vytváří ladné zakončení horní hrany bazénu. Má jemně pórovitou strukturu, lehce drsný povrch a odstíny od světle béžové až po teple okrovou. Díky tomu působí přirozeně a v prostoru nepůsobí tvrdě ani chladně. Na první pohled věrně připomíná přírodní kámen. Umělý pískovec je sériově vyráběný v barvě bílé nebo probarvený do žlutého melíru.

Výhody a vlastnosti umělého pískovce

• Vyšší pevnost a tvarová variabilita: Oproti přírodnímu pískovci má umělý pískovec vyšší pevnost a velkou tvarovou variabilitu. Lze jej vyrábět v přesných formách i atypických tvarech, což otevírá široké možnosti použití.
• Cenová dostupnost: Jeho výhodou oproti přírodnímu pískovci je podstatně nižší cena.
• Bezpečnost a komfort: Povrch z jemného křemičitého písku je na dotyk hladký a přitom 100% protiskluzný, což je nezbytné pro bezpečný pohyb v okolí bazénu. Struktura materiálu je příjemná pro posezení v plavkách nebo k chůzi bez obuvi a na slunci se nepřehřívá.
• Odolnost: K výrobě jsou používány kvalitní nezávadné přírodní materiály a výrobky odolávají i extrémním mrazům v zimním období. Odolné jsou vůči chlorované i solné úpravě vody v bazénu. Všechny výrobky z umělého kamene jsou mrazuvzdorné a svými vlastnostmi se téměř shodují s přírodním pískovcem.
• Lehkost a tvarová stabilita: Co do vlastností je měkčí než přírodní pískovec, ale zároveň je lehčí a tvarově stabilní.

Použití a údržba umělého pískovce

Umělý pískovec je vhodný zejména pro exteriérové a dekorační prvky - obklady, římsy, sokly, ploty, sloupy nebo zahradní architekturu. Nejčastěji se využívá na fasádách, soklech domů a ve venkovních dekorativních úpravách, kde dobře odolává povětrnostním vlivům. Často se s ním setkáte i v rekonstrukcích historických objektů, kde slouží jako náhrada původních částí.

Porézní struktura však znamená vyšší nasákavost, proto je důležitá impregnace a pravidelná údržba. Při údržbě je třeba vyhnout se agresivním čisticím prostředkům a mechanickému broušení. Impregnace pomáhá chránit povrch před vodou, nečistotami i biologickým znečištěním, jako jsou lišejníky nebo řasy.

Výroba umělého pískovce

Umělý pískovec vzniká jako směs drceného kamene, pojiva (například cementu) a dalších příměsí, které určují výsledný vzhled a vlastnosti. Základem je minerální směs, která spojuje estetický vzhled s vysokou pevností. Jako plniva se používají drcené (mleté) přírodní horniny nebo čistý křemenný písek (v případě náhrady pískovců), drcená cihla apod. Velikost zrn i zastoupení jednotlivých frakcí hraje významnou roli jak pro dosažení žádaného vzhledu, tak i pro fyzikálně mechanické vlastnosti výsledné hmoty.

Čtěte také: Jak vybrat obkladové kameny v Baumaxu

Přídavkem vhodného pigmentu je možno v poměrně širokých mezích upravovat barevný odstín umělého kamene. Jak v případě epoxidových pryskyřic, tak cementu je nutno pro tento účel používat pouze pigmenty odolné vůči alkalickému prostředí - osvědčily se především přírodní okry; z umělých pak železité pigmenty na bázi oxidů železa. Jako zelený pigment bývá používán oxid chromitý.

Zkušení kameníci či sochaři si často připravují směsi umělého kamene podle vlastních zkušeností a receptur sami. Stále většího rozšíření však dosahují průmyslově vyráběné hmoty. Na trhu jsou jak směsi pojené anorganickými pojivy - především bílým cementem - jako tzv. suché maltové směsi, tak i směsi obsahující jako pojivo epoxidovou pryskyřici (případně jiný typ polymeru).

Vápenopískové cihly: Inovace v hrubé stavbě

Vápenopískové cihly byly představeny Antonem Bernhardim v roce 1856 jako cenově dostupný stavební materiál pro sociální bydlení. Cihly z tohoto materiálu se nemusely nákladně pálit, ale mohly se lisovat za studena.

Výroba vápenopískových cihel

Nejprve se smíchá pálené vápno a písek (hlavně křemenný písek) v poměru 1:12 a přidá se voda. Tato směs se přivádí do reaktorů, kde se vápno a voda přemění na hydratované vápno. Jakmile se tak stane, směs se přivede k lisovací vlhkosti a formuje se do polotovarů. Ty se pak musí hydrotermicky vytvrzovat po dobu čtyř až osmi hodin v tlakovém parním kotli při teplotě 200 °C a tlaku 16 barů. Během tohoto procesu horká vodní pára rozpouští z povrchu zrn písku oxid křemičitý, který v kombinaci s hydratovaným vápnem vytváří fáze pojiva. Ty "vrůstají" na zrna písku a zajišťují jejich pevné spojení. Písková a vápenná cihla je hotová.

Vlastnosti a použití vápenopískových cihel

Vápenopískové cihly se používají především v hrubé stavbě, kde jsou vynikajícím stavebním materiálem. Protože vápenopískové cihly mají vysokou hustotu, jsou nosné, zvukově izolační a ohnivzdorné. Materiál by se však měl vždy používat v kombinaci s izolačními materiály, protože vápenopísková cihla je tepelně vodivá.

Čtěte také: Venkovní dlažba: Umělý vs. přírodní kámen

Vápenopísková cihla je biologicky nezávadná a neškodná. Stavební materiál neobsahuje chemické přísady ani alergenní látky. K výrobě vápenopískové cihly je zapotřebí jen malé množství energie, emise vznikají pouze při výrobě páry. Při výrobě navíc nevzniká žádný odpad.

Přestože minerální struktura vápenopískových cihel odpovídá přírodní nosné struktuře pískovce a přestože všechny složky výrobku jsou přírodního původu, nejedná se o přírodní produkt. Zbarvení a struktura jsou jednotné, stejně jako u téměř všech průmyslově vyráběných výrobků.

Srovnání: Umělý pískovec vs. Vápenopískové cihly

I když se oba materiály snaží imitovat přírodní kámen nebo cihly, liší se v procesu výroby, vlastnostech a primárním využití.

Geopolymery: Budoucnost umělého kamene

Zatím spíše výjimečně používaným typem umělého kamene jsou tzv. geopolymery. Jsou to anorganické materiály, které vznikají tzv. alkalickou aktivací přírodních nebo člověkem vyrobených hlinitokřemičitanů (někdy odpadních produktů z jiných výrob). Tyto minerální směsi jsou použitelné jako adheziva pro lepení prasklých či rozlomených částí různých typů kamene, ale i terakoty apod., a pro přípravu doplňků či celých kopií.

Vlastnosti uvedeného typu umělého kamene se velice blíží vlastnostem kamenů přírodních - především mechanickou pevností (kterou je možno v určitých mezích ovlivňovat složením směsi), vysokou odolností vůči změnám teplot a nízkou rozpustností ve vodě. Jsou inertní vůči UV záření, jejich porozita se pohybuje (opět podle složení směsi) v jednotkách procent. Vytvrzování probíhá za normální teploty, podle složení směsi cca 10 až 15 hodin. Používání geopolymerů jako materiálu pro tmely, doplňky nebo kopie uměleckých nebo uměleckořemeslných děl je zatím spíše ve fázi ověřování praktických možností jejich využití.

Čtěte také: Použití umělého kamene Carolina v exteriéru

tags: #umely #piskovec #cihli #informace

Oblíbené příspěvky:

• inovace Sika pro lehčí vozidla
• Návod na pokládku polystyrenu do podlahy
• Přehled stropních desek
• Přečtěte si o nadčasové dlažbě
• Okapové žlaby 25 cm a 33,3 cm