PergolyUmrlčí prkna na Šumavě: Memento mori v krajině
Ještě zhruba před sto lety by povídání o umrlčích prknech bylo vzhledem ke končící zimě a příchodu jara velice aktuální. V dnešní době jde už jen o zajímavé prvky v krajině. Těmito prvky jsou takzvaná umrlčí prkna, která se dodnes, i když poskrovnu, nacházejí na Šumavě.
V oblasti Šumavy a Bavorského lesa se po staletí udržoval neobyčejný zvyk, který dodnes fascinuje svou jedinečností. Je spojený s úctou k zemřelým a nikde jinde v Evropě se nevyskytoval. Jaký byl jeho původ a proč se udržel právě zde? Šumava je známá svým nehostinným zimním obdobím. Sníh zde často pokryl krajinu na dlouhé měsíce a cesty vedoucí k nejbližšímu hřbitovu byly mnohdy neprůchodné. V drsných podmínkách se smrt stávala častým hostem, avšak pohřbení zesnulého nebylo vždy možné okamžitě.
Obyvatelé zdejších končin proto museli nalézt způsob, jak důstojně nakládat s tělem zesnulého, dokud nepřijde vhodnější počasí. Tak vznikla tradice umrlčích prken. Zemřelý byl oblečen do svátečního oděvu, položen na hladké dřevěné prkno a umístěn do chladné místnosti, kde zůstal až do chvíle, kdy příroda dovolila jeho pohřbení. Umrlčí prkno se tak stalo jakýmsi dočasným odpočinkem pro duši zesnulého.
Nutnost v odlehlých horských oblastech
V odlehlých horských oblastech bývala umrlčí prkna nutností. „V každém domě tady na Šumavě bylo nutné takovéto prkno mít. Pro případ, že by někdo v dané rodině během zimy zemřel. Jelikož tady bylo vždy hodně sněhu a půda byla dlouho zmrzlá, nebylo možné nebožtíka pohřbít. Až na jaře, kdy zem povolila, a sněhu ubylo, bylo možné mrtvého pochovat se všemi náležitostmi a poctami. Do té doby byl uložen právě na umrlčím prkně. Buď někde v domě, třeba na půdě, nebo poblíž domu ve sněhu,“ vysvětluje šumavská průvodkyně Veronika Kočí.
Symbolika a umění umrlčích prken
Umrlčí prkna bývala různě zdobená, mohla mít různý tvar a dokonce se vyráběla z různých druhů dřeva. „Tady vidíme například zlomenou svíci, což značí vyhasnutí života. Většinou se ve spodní části nacházel nějaký text, ať už jméno zemřelého, nebo třeba něco osobního, co měl dotyčný za svého života rád. V horní části se pak vyskytoval nějaký motiv,“ dodává průvodkyně. Pokud šlo o chudého člověka, byla to třeba jenom lebka se zkříženými hnáty. Naopak čím byl nebožtík bohatší, tím bohatší bylo i vyobrazení.
Čtěte také: Umělé terasové desky
Prkna byla vyráběna například ze smrkového nebo lipového dřeva. To bývalo nejčastější. V případě, že zemřel člen rodiny, bylo prkno často bohatě zdobeno. Tradičně se na ně malovaly symboly smrti a po pohřbu na jaře se doplňovalo jméno, datum narození a úmrtí zesnulého. K tomu rodina často přidávala verš nebo modlitbu za spásu jeho duše. Umrlčí prkna byla umisťována u cest, na statcích, pod stromy nebo u kaplí, kde mohla připomínat památku zesnulého po dlouhé roky.
Umrlčí prkna se stala nejen předmětem úcty, ale i uměleckým dílem. Místní malíři a řezbáři se na jejich výzdobě podíleli a v průběhu času dokonce vznikaly dílny specializující se na jejich výrobu.
Nejprve je nutné podotknout, že výroba a opracování umrlčích prken tvořilo ve své době, spolu s výrobou rakví a dřevěných křížů na hroby, důležitou složku široké škály činností, kterými se v šumavském prostředí zabývali místní truhláři a řezbáři, kteří zde mohli uplatnit své nadání. Umrlčí prkno prodlévalo po pohřbu u truhláře často poměrně dlouhou dobu. Často se stávalo, že takový truhlář opracovával raději najednou více prken.
Nápis na každém umrlčím prkně začínal obvykle slovy, že „auf diesem Brett hat gelegen der ehrengeachtete” nebo „…die tugendsame N.N.“ atd. (tj. Umrlčí prkno bylo chápáno jako „majetek nebožtíka“. Mělo nést jistou informaci, jisté varování pozůstalým a okolo jdoucím a rovněž také často zabezpečit přímluvy živých za mrtvé.
Vzhled umrlčích prken
Jak vlastně takové umrlčí prkno vypadalo? Nějaká prkna měl u své chalupy každý hospodář. A když zemřel někdo z členů rodiny, vybralo se prkno o vhodné velikosti. A než na něj nebožtíka uložili, vyřezal někdo do prkna třeba tři křížky. Po pohřbu se pak prkno mohlo pestře pomalovat, ozdobit symboly smrti. Totenbrett byly osobité památky na mrtvé.
Čtěte také: Kde koupit prkna v Hradci Králové
Velmi rozšířený byl tento obyčej ve většině německých a některých českých horských vsích na Šumavě. Truhláři na ohoblované prkno nejčastěji psali verše, modlitby, nápisy i datum úmrtí, často zobrazovaným symbolem byly tři křížky, zlomená svíce, Kristus na kříži, lebka s hnáty. Méně časté motivy byly andělé, Boží oko, ratolest aj. Kolem nápisu se přitloukal rámeček ze slabých lišt a okraje prkna se profilovaly do různých jednoduchých ornamentů.
Umrlčí prkna se umisťovala u kapliček a křížů podél cest, někdy se přibíjela hřeby přímo do stěny kapličky, jindy se stavěla na kraje lesů a podél cest vedoucích do kostela. Prkna se někdy přibíjela přímo na stromy. Pokud šel někdo kolem těchto prken a zemřelého znal, věnoval mu tichou vzpomínku a případnou modlitbu.
Historie a původ zvyku
Zvyk používání umrlčích prken na Šumavě pochází z 15. století, kdy ho sem přinesli tyrolští osadníci, jelikož i v Tyrolích se vždy potýkali s velkým množstvím sněhu a dlouhými a tuhými zimami. „Když byste teď přejeli hranice, tak třeba v Bavorsku je tento zvyk stále živý a s těmito prkny se setkáte v podstatě na každém kroku.
Pověsti a legendy
Povídačky a legendy Záhadný charakter umrlčích prken vedl také ke vzniku různých pověstí. Jedna z nich vypráví o truhláři, který ukradl umrlčí prkno z cesty a použil ho při výrobě postele. Každý, kdo na této posteli ulehl, byl sužován sny o zemřelém, kterému prkno původně patřilo.
Pověsti téměř dokonale odrážejí význam, jaký v životě tehdejších obyvatel Šumavy měl právě fenomén umrlčích prken. V první pověsti truhlář z Depoldowitz (Děpoltic) vyrobil z takového prkna vál na nudle. Ženě, která na tomto válu nudle poprvé dělala, prkno spadlo na zem, a když ho zvedla, všechny nudle jí z válu seskákaly na podlahu.
Čtěte také: Kvalitní hoblovaná prkna Rokycany
Následující příběh, ačkoliv zde člověk nejedná veden zištnými pohnutkami jako v předcházejících případech, patří k těm, kde je lidský přečin potrestán nejpřísněji. Jeden nerozvážný mladík z Volar se vsadil se svými kamarády, že si jedno umrlčí prkno přinese domů a do rána se na něm vyspí. Stalo se tak za dušičkové noci, kdy bylo venku „boží dopuštění“: vál silný vítr, v lese se ozývalo praskání a houkání sýčků. Mladík se přesto vypravil umrlčí prkno ukrást. Vzal jedno z prken a dal se na útěk. Umrlčí prkno bylo na jeho zádech stále těžší a těžší, když v tom se před ním objevila veliká bílá postava. Mladík utíkal dál celý vylekaný a prosil Pannu Marii o pomoc. Bylo však již pozdě a umrlčí prkno na jeho zádech ztěžklo natolik, že ho málem rozdrtilo. Druhý den ho našli celého rozlámaného, ale to nebylo to nejhorší.
Umrlčí prkna jako orientační body
Umrlčí prkna ovšem plnil i funkci informační. Sloužila i jako orientační cedule, neboť nápisy na nich uváděly jméno nejbližšího dvorce či místa. Umrlčí prkna sloužila také poutníkům k orientaci, neboť se nápisy na nich vždy uváděly jméno nejbližšího dvorce či místa.
Současnost
Na tři z nich můžete narazit v Železné Rudě nedaleko Špičáku u kapličky sv. Antonína a sv. Většina starých originálních umrlčích prken skončila v muzeích nebo se rozpadla. Současná umrlčí prkna už slouží spíše jen jako vzpomínka na známé a významné obyvatele.
Umrlčí prkna z české části Šumavy postupně zmizela. Poslední dvě prkna, která dosud stojí na původním místě, lze spatřit u cesty z Kochánova u Hartmanic k samotě Sova. Tato prkna pocházejí z roku 1936 a 1939. Novější prkna jsou k vidění například na vrcholu německé hory Falkenstein nedaleko Bavorské Železné Rudy.
Patrně nejnovější, ale v tomto případě už jen symbolické umrlčí prkno na české straně Šumavy připomíná osobu Emila Kintzla, proslulého Krále Zmizelé Šumavy. Propagátor Šumavy, pedagog, spisovatel, trenér a člen Horské služby zemřel na následky pádu při lyžování v březnu roku 2022. Umrlčí prkno Emila Kintzla najdete na vrcholku hraniční hory Svaroh hned vedle trosek zničené Juránkovy chaty. Jiné takové moderní umrlčí prkno stojí u zdevastované bývalé knížecí hájovny v zaniklé obci Pustina nad Dobrou Vodou u Hartmanic. A je připomínkou na legendárního šumavského lékaře Zdeňka Kostroucha. Další umrlčí prkno se nachází v údolí u Brčálníku u cesty v místech nedaleko od bývalé skautské osady Dakota. Jde o prkno skautského vůdce Šedého Vlka.
Kde umrlčí prkna hledat
Pokud chcete na vlastní oči spatřit tato tajemná prkna, vydejte se do německé části Šumavy, tedy do Bavorského lesa. Tam je můžete najít u kapliček, křížků, nebo pod osamocenými stromy. Na české straně Šumavy se dochovaná umrlčí prkna nacházejí například na Kvildě u vstupu do kostela nebo u kapličky v Železné Rudě.
U Kochánova se setkáte s umrlčími prkny na Farmářské stezce, kde jsou dvě prkna z let 1936 a 1939. Jsou na české straně hor posledními, která se z mnoha původně v terénu osazených dochovala. Dalším místem je Horní Kochánov, u stavení č. 40. Jedná se o prkna zakladatelů zdejšího statku Jiřího a Marie Kaplanových. Na silničce od Staré Huti do Hartmanic naleznete pod barokním mlýnem Sterzmühle pamětní prkno Míly Říhy z Písku. Krajský organizátor protiněmecké odbojové organizace se ukrýval před nacisty na dvoře Franze Seidla v osadě Žežulka u Hartmanic. Dne 14. 11.
Zhůří (Kepelské Zhůří - Haidl am Ahornberg)
Zaniklá obec na svahu hory Javorná, kaplička, kříž smíření, památník obětem americké armády, památné stromy. Obci se také říkalo Zejbišské Zhůří (podle Javorné) nebo Kepelské Zhůří (Keply jsou nejbližší osadou, která nebyla zničena). Německy Haidl am Ahornberg. Nejstarší zmínky o obci Zhůří jsou ze začátku 17. století. Nejprve místní uhlíři pálili dřevěné uhlí pro sklárny a hamry v okolí. V polovině osmnáctého století byla v provozu místní sklárna. Z té doby pocházel také dřevěný kostel zasvěcený sv. Trojici. Tento kostel několikrát vyhořel, byl však vždy obnoven. Od roku 1913 ve Zhůří fungoval v budově vedle kostela poštovní úřad. Pošta sem byla nejprve přivážena z Hůrky listonošem na kárce, v zimě pak na saních tažených psem. Pražské noviny se do Zhůří dostávaly se třídenním zpožděním. V době mezi válkami žilo v obci asi 600 obyvatel, převážně německé národnosti. V obci fungovala četnická stanice a trojtřídní německá škola. V obci byli aktivní hasiči, pěvecký spolek, spolek vysloužilců i spolky Bund der Deutschen a Böhmerwaldbund. Na konci války, 5. května 1945 se zde odehrála bitva mezi německými kadety a vojáky americké 90. pěší divize. Po těžké bitvě bylo zabito 10 amerických vojáků, dalších vojáci byli zraněni. Zabito bylo i 24 německých důstojnických kadetů a příslušníků Hitlerjugend. Většina domů byla poškozena, několik jich vyhořelo, kostel přišel o střechu. Místní obyvatelstvo před boji uprchlo do nedaleké Javorné a Kochánova. Po skončení 2. světové války bylo německé obyvatelstvo odsunuto/vyhnáno. Zhůří bylo dosídleno z velké části reemigranty ze Slovenska a Rumunska. V únoru 1948 začala v obci fungovat česká škola, do jediné třídy docházelo 19 dětí. Škola byla zrušena 2. května 1952. V dubnu a květnu 1952 byla obec vystěhována. Osiřelé Zhůří se stalo součástí vojenského újezdu Dobrá Voda a bylo postupně zničeno. Z Hadího vrchu se stalo tankové cvičiště. Současnost: Z iniciativy bývalých zhůřských občanů a za přispění Města Hartmanice byla v místě zbořeného kostela postavena malá kaplička nejsvětější Trojice. Kříž smíření dokládá smutný osud zaniklé obce. Jsou zde také vidět dvě umrlčí prkna zdobená německými nápisy. Žulový pomník umístěný nedaleko kaple připomíná jména deseti padlých amerických vojáků. V květnových dnech se zde pravidelně konají pietní shromáždění. památníku. Kouzelná je návštěva Zhůří na podzim - v okolí obce a na úbočí Hadího vrchu roste řada dominantních a památných stromů - javory, buky, lípy, břízy. Formovány jsou vichřicemi a údery blesků a některé již těmto vlivům podlehli.
Jak se do Zhůří dostat:
Z parkoviště Stará Huť nenáročnou procházkou po zelené značce asi 2,5 km. Z obce Keply po modré značce úbočím Hadího vrchu asi 3,5 km. Z Javorné je možné udělat cyklistický okruh po cyklotrase 2093 přes Keply, Starou Huť, Zhůří, Suché Studánky, Šukačku zpět do Javorné. Celkem 24 km. Po žluté trase z rudské silnice asi 3,2 km.
tags: #umrlci #prkna #Šumava #historie
