Varianty nátěrů vlaků Českých drah od Najbrta po retronátěry
Když České dráhy v březnu představily záměr sjednotit vzhled svých vozidel do nového korporátního barevného schématu z dílny Studia Najbrt, mělo převlečení do šedo-modro-modré postupně zasáhnout všechna vozidla osobní dopravy. Od moderních vozů Siemens až po motorové vozy na regionálních tratích. Jedinou výjimkou zde měla být pendolina, jejichž vizuální řešení již z výroby modrou a šedou alespoň v nějaké formě obsahuje.
Počátky a vývoj korporátního nátěru Najbrt
Nové barevné řešení vytvořilo pro ČD grafické studio Najbrt, se kterým dráhy spolupracují od roku 2006, kdy tato společnost vyhrála výběrové řízení na grafický design ČD. České dráhy chtějí postupně sjednotit barvy svých vlakových souprav, které jsou nově natírány kombinací tmavě modré, světle modré a světle šedé barvy. Novými barvami se tak budou ČD v době nastupující liberalizace železniční dopravy lišit od konkurence.
Od července 2009 se začal na vozidlech Českých drah dosazovat nový vnější nátěr, stírající rozdíly mezi trakcí či primárním určením pro regionální anebo dálkovou dopravu. V době nastupující konkurence na českých kolejích se vedení ČD přiklonilo k razantní změně v oblasti vizuální komunikace se zákazníkem. Zavedení bylo velmi rychlé, čemuž odpovídalo propracování, které se v několika etapách dolaďovalo a měnilo. Důvodem byla především nízká odolnost světlých ploch proti provoznímu znečištění v dolních i horních partiích skříní vozidel.
Od září 2011 se začala uplatňovat výrazně modifikovaná verze, která zejména v oblasti velmi diskutovaných lokomotiv mění dosavadní verzi. Zatímco základní barevná paleta modři nebeské (RAL 5015) a safírové (RAL 5003), světle šedé (RAL 7035) a umbry šedé (RAL 7022) nadále zůstává, zcela se změnilo barevné schéma. Zjednodušeně řečeno - spodní a horní část skříně je tmavě modrá, střední část světle modrá. V dolní části skříně je světle šedý obvodový proužek, který je aplikován ještě v horní části bočnice. Pojezd a předměty pod úrovní hlavního rámu jsou nadále tmavě šedé. Motorové vozy, přípojné vozy a osobní vozy klasické stavby doznaly změny jen v oblasti střechy, která je nyní, stejně jako kryty čel, tmavě modrá a v její boční postranní části jsou 150 mm široké světle šedé pruhy. Společným inovačním prvkem je umístění samostatného nápisu dopravce „České dráhy“ vedle jeho loga, zavedeného v polovině roku 1993 - samozřejmě ve fontu ČD Fedra, který náleží k základním rysům nové vizualizace.
Mezi první vozidla, sloužící jako zkušební vzorky, patří lokomotiva 754.021 DKV Olomouc, která byla takto nalakována v rámci hlavní opravy v CZ LOKO Česká Třebová. Dále je to dvojice vozů 843.028 + 29-29.001 olomouckého depa.
Čtěte také: Je fermež tou správnou volbou pro vaše dřevo?
Modifikace a kritika korporátního nátěru
Třetí verzi "jednotného" nátěru během tří let už nanášejí České dráhy na svá vozidla. Týká se to především lokomotiv, na nichž se zcela změní rozložení barev. Lichoběžník, poslední pojítko všech tří nátěrů, teď zmizí docela. „Ke změnám se přistoupilo na základě připomínek a zkušeností z provozu. Bylo zjištěno, že korporátní barvy lze aplikovat i na technologicky náročná místa provozu lokomotiv a vozů,“ řekl Šťáhlavský. Firma se tím prý snaží dosáhnout větší harmonie ve vzhledu souprav. Čeští dráhy platily od počátku 90. let za společnost, která nátěry vozidel příliš nesjednocovala. Unifikované byly jen nátěry vagonů a později motorových vozů, zatímco každý typ lokomotiv měl zpravidla hned několik variant, nátěry některých dokonce přímo navrhovala jednotlivá depa. Od uniformního nátěru si dráhy slibují to, že si ho cestující začne spojovat s jejich značkou; v době přicházející konkurence je to prý důležité.
Paradoxně ale právě symboly obnovy vozového parku ČD, jednotky CityElefant a RegioNova, nakonec šedo-modrému kabátu uniknou. Rozhodlo o tom představenstvo ČD, údajně již krátce po samotné prezentaci. Kromě sporadických přelakování osobních vagónů či lokomotiv bychom tak exteriér i interiér ve stylu Najbrt měli poprvé v praxi vidět na podzim u bistrovozů ARmpee. Návrh nátěru jednotek 814-914 v nových korporátních barvách ČD nezůstal dlouho bez reakce autorů původního vzhledu regionov, náchodského studia Konting. To v uplynulých letech pro národního dopravce vyhotovilo hned několik grafických řešení vozidel. Grafici z Kontingu se netají otevřenou kritikou konzervativnější a méně výrazné varianty. „Nové barevné řešení podle Studia Najbrt pracuje se škálou barev šedá, safírově modrá a nebeská modř; s ohledem na šerocit (rozpoznatelnost barev za snížené viditelnosti) barvami zcela nevhodnými, především pro dopravní prostředky. Bohužel barevné řešení velmi necitlivě působí též na design vozidel,“ uvedlo studio Konting. Jak naznačuje aktuální vývoj, vedení drah jim dává za pravdu: i druhá objednaná série 68 regionov tak zřejmě zůstane věrná elipsám, obloukům a výrazným barvám.
Problém je v tom, že tyhle věci vypadají jinak "na papíře", ve 2D a jinak v reálu. Dokládá to, že nemají zkušenost s řešením podobné zakázky a to už rozhodně je problém "u Najbrtů" a ne v ČD. Nenadával bych na Najbrtstudio. Dostal zakázku, použití barev a s ohledem na to vyrobil několik návrhů. Za rakev na lokomotivě a tudíž i ten pohřební průvod na kolejích je zodpovědný ten (ti), kdo z té sady návrhů vybral právě tento. "Studio Najbrt" zná jen a pouze modro-modro-šedou kombinaci. Některé jejich předchozí kousky jsou mnohem lepší a nápaditější. Řekl bych, že na "Studio Najbrt" nadává málokdo. I když, já sám za sebe tomu od začátku říkám "balkan" a ne "najbrt"... z mojí hlavy to není, nicméně je to velmi přiléhavé označení. Payus: Souhlas, máslo na hlavě má především ČD. Stejně by mě ale zajímalo 1) jaké bylo zadání, 2) co konkrétně Najbrt předložil 3) jak se to pak podle požadavků zadavatele upravovalo. Pokud jde o ten jídelňák, tak mi připadá docela dobrý, elegantní, možná se mi líbí z těch vozů nejvíc.
Vizuální unifikace interiérů a celková strategie
Ještě volnější než u vnějších nátěrů je tempo vizuální unifikace interiérů osobních vozů, pro něž nicméně Studio Najbrt rovněž má vlastní představu. V současnosti se s její praktickou realizací lze setkat v několika zgenerálkovaných vozech 1. třídy řady A, jejichž úpravu pro ČD provádí firma Janoza CZ. První „nový“ interiér, laděný do tónů béžové a tmavěmodré, bychom měli poprvé vidět letos na podzim při dodání prvních rekonstruovaných bistrovozů ARmpee ze ŽOS Vrútky. Jiné vozy klasické stavby v současnosti ČD nakupovat neplánují a rychlost zavádění nových barev a materiálů do ostatních nových vozidel zůstává otázkou.
Přebarvení vlakových souprav ČD podle Žaludy zabere několik let, protože ČD nyní provozují zhruba 4000 vagonů a 1000 lokomotiv. Podle Žaludy by bylo i velmi nehospodárné všechny vlaky teď hromadně přelakovávat. Od poloviny letošního roku budou ČD dávat na všechny opravované vozy jen tyto nové barvy. Zároveň jednají s dodavateli nových souprav, aby začaly vlaky co nejdříve vyjíždět z továren v novém barevném řešení. Změna se týká například krajských motoráků Regionova nebo nových pantografů CityElefant. Postupné přebarvení vlaků tak podle Žaludy nebude pro ČD znamenat vyšší náklady.
Čtěte také: Oprava dřevěného nábytku s tvrdým olejovým nátěrem
Jak se ukazuje, vytyčená cesta ke sjednocení vzhledu vozidel ČD bude dlouhá nejen kvůli jeho pozvolné aplikaci, ale dosti možná bude muset počkat na kompletní obměnu jedné generace vozidel. Ještě před příchodem soukromých dopravců na železniční síť v České republice vyvstala potřeba jednotně profilovat společnost České dráhy tak, aby byla její vozidla na první pohled k rozeznání od konkurence. Vozidla v kombinaci světle šedé a dvou odstínů modré se proto v posledních letech stala jasným identifikátorem národního dopravce. Korporátní nátěr byl schválen představenstvem Českých drah a je detailně specifikován v grafickém manuálu vnějšího barevného řešení kolejových vozidel Českých drah.
Retronátěry: Odkaz na historii a boj proti lidové tvořivosti
Na druhou stranu ale národní dopravce vnímá původní barevné řešení vozidel jako odkaz na svou bohatou historii. Proto byla zvolena strategie výběru zástupců jednotlivých řad vozidel, které jsou nebo budou udržovány v původním barevném řešení, takzvaných retronátěrech. Dalším důvodem je i fakt, že oficiální, detailně a profesionálně připravené a provedené historické nátěry prakticky eliminují lidovou tvořivost, která mnohdy doslova znehodnotila design lokomotiv, jednotek či motorových vozů Českých drah. Narazit na tyto příklady můžeme ještě dnes. Jde o určitou část vozidlového parku v různě provedených nátěrových kombinacích, které mohou připomínat retronátěry. Ve skutečnosti jde ale o jakýsi pokus přiblížit se původnímu provedení nebo jde o čirou fantazii jejich tvůrců. Časem proto dojde k přelakování těchto různých nátěrových „mezistupňů“ a vozidla dostanou závazný nátěr podle zmíněného manuálu barevného řešení vozidel. Tento proces je momentálně dobře vidět například u motorových vozů řady 854 a jednotek řady 814 (Regionova), které jsou postupně zbavovány původních červeno-krémových, respektive žluto-zelených barevných variací a převáděny do korporátních barev.
Historické nátěry ČSD a jejich unifikace
Při objednávkách nových lokomotiv pro tehdejší Československé státní dráhy (ČSD) měl obvykle výrobce poměrně volnou ruku v otázce použitého barevného řešení. Svůj leckdy složitě provedený nátěr si lokomotivy obvykle udržely pouze do prvního přelakování v rámci velkých dílenských oprav. Tehdy se nátěr obvykle značně zjednodušil, zasvé vzaly hlavně linky nebo tenké proužky. V polovině 70. let přišel první pokus o unifikaci nátěrů - motorové lokomotivy byly červené, elektrické stejnosměrné lokomotivy zelené, elektrické střídavé lokomotivy červené a dvousystémové stroje modré. Unifikovaná barva byla záhy na čelech doplňována bezpečnostním pruhem, nejprve oranžovým, později žlutým, protože jednobarevné tmavé skříně lokomotiv byly z dálky špatně vidět, zvláště za zhoršených podmínek. Elektrické lokomotivy se potom natíraly dvoubarevně (červená nebo zelená v kombinaci s krémovou). Nakonec byl zaveden široký žlutý pruh kolem celé skříně. Korporátní nátěr zkoušelo i předlistopadové vedení tehdejších ČSD. Tenkrát to nejvíc odnesly řady 830/831, 230/240, 141 a 753/754.
Důležitost dokumentace pro retronátěry
Pro volbu, jakou životní etapu vozidla bude nátěr reprezentovat, je nejdůležitější dostatek podkladů, které konkrétní barevné schéma spolehlivě dokumentují. Ideálním vodítkem pro správně vytvořený retronátěr je výrobní výkres barevného provedení se specifikací jednotlivých odstínů. V letech výroby většiny starších vozidel se totiž barevné odstíny uváděly podle tehdejší Československé státní normy (ČSN), zatímco nyní je nejběžněji používanou stupnicí barevných odstínů stupnice RAL - mezinárodní vzorkovnice barevných odstínů. Mezi oběma stupnicemi sice existuje převodník, ale některé barvy v něm mají jen velmi přibližný ekvivalent a věrohodný odstín se pak musí řešit jinak. Nejlepší je získat etalon (vzorek barvy aplikovaný na kovové destičce) původního odstínu a podle něj se pak míchá identický odstín. Tato metoda byla použita například pro modrozelený odstín elektrické jednotky 451.025-026.
Další možností je fotografická dokumentace. K mnoha vozidlům existují dobové barevné fotografie, ne ze všech je ale možné pro určení odstínů retronátěrů spolehlivě vycházet. Barevné odstíny jsou ovlivněny jak světelnými poměry v okamžiku pořízení snímku, tak i rozkládáním jednotlivých odstínů na základní barvy a jejich opětovným skládáním při reprodukci, což může způsobit i větší odchylky od originálu.
Čtěte také: Tipy pro odstranění nátěru z terasy
Aby vzhled vozidla v retronátěru co nejlépe odpovídal originálu, je nezbytné věnovat velkou pozornost různým nápisům a značkám, protože se v průběhu uplynulých několika let měnily používané typy písma i grafická podoba některých značek. Pro pravidelný provoz takových vozidel je nezbytné citlivě doplnit důležité nápisy a symboly, které přinesla pozdější doba, například dnes povinné dvanáctimístné číslo na boku skříně.
Příklady retronátěrů u Českých drah a v zahraničí
O tom, že retronátěry nejsou domácím specifikem, svědčí mnoho příkladů ze zahraničí. Za všechny jmenujme stroj 350.004, který je pod přezdívkou Hugo provozován Železniční společností Slovensko (ZSSK). Slovenský národní dopravce nechal dvousystémovou lokomotivu v prosinci 2009 uvést do původního modro-krémového nátěru respektujícího podobu z roku 1975.
Níže uvedená tabulka představuje vybrané příklady vozidel Českých drah s retronátěry:
| Řada vozidla | Popis a původní nátěr | Poznámky |
|---|---|---|
| 350.004 Hugo | Dvousystémová lokomotiva, modro-krémový nátěr z roku 1975. | Provozována ZSSK. |
| 150 | Stejnosměrná rychlíková lokomotiva E 499.2 (1978). | Modernizována na 160 km/h. |
| 451.025-026 | Stejnosměrná jednotka z druhé poloviny 60. let, modrozelený odstín. | Koresponduje s původním provedením. |
| 810 | Motorový vůz z roku 1973 (prototyp). | Liší se detaily od sériového provedení. |
| 363.001 | Dvousystémová lokomotiva ES 499.1001 (1980). | Po rekonstrukci upravena na max. rychlost 140 km/h. |
| 371.001 | Dvousystémová lokomotiva z přelomu milénia. | Nátěr určen pro vozbu Praha-Drážďany/Lipsko. |
| 560.001-002 | Střídavá jednotka pro 25 kV/50 Hz. | Horká novinka v retronátěru. |
| 451.001-002 | Jednotka z roku 1964 v retrostylu. | Natřena před zavedením korporátního nátěru. |
| 451.045-046 Talgo | Jednotka z druhé poloviny 60. let, představuje další vývojový nátěrový stupeň. | Reprezentuje jednu z variant nátěru. |
Tyto retronátěry, pečlivě udržované ve spolupráci s Odborem kolejových vozidel, mají za cíl nejen připomenout bohatou historii Českých drah, ale také eliminovat neoficiální "lidovou tvořivost", která v minulosti často vedla k nejednotnému a někdy i nekvalitnímu vzhledu vozidel.
tags: #varianty #nateru #vlaku #najbrt

