Venkovní silikátová omítka: Vlastnosti a použití

Při přípravě na renovaci nebo realizaci nové fasády je velmi důležité zvolit si správný typ omítky. Právě typ fasádní omítky totiž výrazně ovlivňuje celkovou životnost konstrukce, ale i výskyt možných závad v budoucnu. Fasádní omítka je to první, čeho si při pohledu na jakýkoliv dům všimneme. Pokud vybereme vhodný typ omítky, bude stavba vypadat honosně a působivě. Omítka neplní jen funkci estetickou. Má za úkol chránit podkladovou vrstvu (zdivo nebo zateplovací systém), zajistit dobrou mechanickou odolnost a snižovat míru zašpinění.

V praxi se můžete setkat s několika základními druhy omítek. Každou omítku tvoří nějaké pojivo, plnivo a voda, případně další přísady, které zlepšují vlastnosti materiálu. Protože se různé typy omítek liší složením, mají odlišné vlastnosti a hodí se na různé typy podkladů. Na obecné rovině rozlišujeme fasádní omítky na minerální a pastovité.

Minerální omítka se vyrábí z přírodních materiálů (vápenců, cementů, křemičitých písků apod.). Jde o suché směsi, a tak se musí před aplikací smíchat v požadovaném poměru s vodou. Minerální omítky se vyznačují vysokou paropropustností a odolností vůči tvorbě plísní. Jejich nevýhodou je náročnost aplikace. Protože nejsou minerální omítky probarvené, pro dosažení požadovaného odstínu se musí dodatečně opatřit fasádní barvou.

Dalším typem omítek jsou tzv. pastovité, které se v současné době uplatňují mnohem častěji než minerální. Jde o tenkovrstvé designové omítky, které jsou ideální pro použití na různé systémy zateplení. Na rozdíl od minerálních jsou probarvené a naředěné. Díky pastovité konzistenci se přímo nanáší na podkladovou vrstvu, a tak je nanášení pastovité omítky rychlé a snadné. Fasádní omítky pastovité konzistence se podle použitého pojiva standardně dělí na silikátové, silikonové a akrylátové.

Charakteristické vlastnosti silikátové omítky

Silikátová fasádní omítka se řadí mezi tzv. pastovité omítky, pro které je charakteristické nanášení v tenkých vrstvách. V silikátových omítkách je jako pojivo použit silikát, tedy draselné vodní sklo, s čímž úzce souvisí typické vlastnosti pro tuto omítku. Působením vzdušného oxidu uhličitého a vysycháním se vylučuje gel oxidu křemičitého, který je příčinou samovolného tuhnutí této omítkové směsi. Můžeme říct, že silikátová omítka je bližší spíše minerální než silikonové.

Čtěte také: Venkovní palubky: Kompletní průvodce montáží

Výhody silikátové omítky:

• Vysoká paropropustnost: Silikátová omítka má výbornou paropropustnost, což ji řadí mezi nejlepší volby při rekonstrukcích starších objektů. Výrobci obecně udávají, že difúzní odpor silikátové omítky se pohybuje mezi 40 - 60. Díky tomu tak může zdivo přirozeně větrat a je možné použít jakýkoli materiál zateplení.
• Odolnost proti plísním a mechům: Díky zásaditosti použitého pojiva je tento druh omítky přirozeně odolný proti plísním, houbám, ale i porůstání mechy.
• Vysoká životnost: Celkově pak mají silikátové omítky velmi vysokou životnost.
• Dobrá soudržnost s podkladem: Silikátová omítka má vysokou soudržnost s podkladem. Silicifikace, tedy reakce s podkladem, umožňuje omítce pevné a trvalé spojení.
• Pružnost: Díky své pružnosti je pravděpodobnost prasklin a škrábanců velmi malá.
• Odolnost vůči povětrnostním vlivům: Vnější silikátové omítky jsou odolné proti dešti, měnícím se teplotám a UV záření.
• Hydrofobní vlastnosti: Tento typ omítky je hydrofobní omítka, což znamená, že je méně savý, protože odpuzuje vodu.
• Ekologičnost: Silikátová omítka obsahuje pouze složky přírodního původu a její výroba nevyžaduje použití velkého množství chemikálií.
• Dekorativní možnosti: Strukturální omítka, jako je silikátová omítka, umožňuje získat trojrozměrné efekty a umělecké formy pomocí nástrojů, jako je hladítko (z nerezové oceli), váleček nebo houba.

Nevýhody silikátové omítky:

• Nutnost křemičitého podkladu: Silikátová omítka musí být nanášena na křemičitý podklad, aby došlo k chemické reakci, která stojí za soudržností této omítky.
• Nižší voděodolnost: Silikátová omítka nemá příliš dobrou voděodolnost, čehož je možné si všimnout při dešti, kdy na fasádách vznikají nehezké fleky, které pak postupně vysychají.
• Omezené možnosti kolorování: Další nevýhodou, která vyplývá z vlastní podstaty pojiva této omítky je omezená možnost kolorování. Pro kolorování je totiž možné použít jen anorganické pigmenty.
• Cena: Silikátová omítka je o něco dražší než omítka akrylátová. Cena za m2 se také může lišit v závislosti na provedení.
• Náročnost na zpracování: Jedná se o omítku, která je i trochu náročnější na zpracování, a tak vyžaduje šikovné ruce a větší praxi.

Použití silikátové omítky

Na základě výše uvedených užitných vlastností silikátové fasádní omítky platí, že silikátové omítky se hodí pro rekonstrukci starších objektů, které je potřeba sanovat. Vhodné jsou tak i pro historické domy, které mají sanační omítky nebo sanované zdi. Silikátové omítky jsou tak nejlepší volbou pro vlhké zdivo.

Silikátová omítka je skvělou volbou i pro dřevostavby, u kterých je nezbytné, aby konstrukce dostatečně odvětrávala. Velmi vhodnou volbou je pak silikátová omítka pro stavby, které se rozhodnete zateplit minerální vatou nebo dalšími difuzními tepelně izolačními materiály. Jeho reakce s podkladem z něj činí ideální volbu pro beton. Při dekorativních rekonstrukcích starých budov je zvláště ceněna mozaiková silikátová omítka. Vzhledem k materiálům, ze kterých je hotová směs vyrobena, dobře ladí s tradičními stavebními materiály, což umožňuje snadnou a efektivní renovaci památek.

Silikátové omítky jsou nejvíce paropropustné, vzhledem ke zmíněné vysoké paropropustnosti se hodí pro použití na všechny typy zateplovacích systémů. Protože je použité pojivo zásadité, odolává vůči vzniku plísní a mechů. Na druhé straně je možné silikátové omítky aplikovat jen při dobrých klimatických podmínkách. Ideální je teplota kolem 20 °C a vlhkost 50 %.

Kombinované omítky

Populární se v dnešní době stávají kombinované silikon-silikátové omítky. Pastovitá silikátová omítka s přídavkem silikonu má díky němu větší odolnost proti ulpívání nečistot než klasická silikátová. Příkladem takového materiálu je 2729 Tetracem s fotokatalytickým účinkem. Je to omítka vyztužená aramidovými vlákny a s vyšším podílem aditiv. Výsledkem je materiál se špičkovými vlastnostmi. Tato omítka je díky tomu přirozeně odolná vůči řasám, plísním a znečištění. Vyniká rovněž vysokou paropropustností, vodoodpudivostí a elasticitou. Navíc udržuje stěny suché s minimálním rizikem tvorby trhlin. Je vhodná pro fasády s minerálním a betonovým povrchem nebo pro renovace omítkových systémů. Stavitelé oceňují zejména to, že se snadno nanáší.

Podmínky pro aplikaci silikátové omítky

Při aplikaci silikátové omítky je nutné, abyste dodrželi několik pravidel, která jsou pro její funkčnost a eliminaci možných poruch nezbytná. Podklad pro aplikaci omítky musí být na křemičité bázi, jinak není zaručena soudržnost fasádní omítky. Navíc je potřeba silikátovou omítku nanášet za určitých klimatických podmínek, a to za ideální teploty kolem 20 °C bez vlivu přímého slunce a zároveň by měla vzdušná vlhkost dosahovat asi 50 %.

Čtěte také: Montáž plastových palubek

Samozřejmě, že jsou tu i požadavky na rovinnost a očištění pokladu, kdy je potřeba očistit fasádu od hrubých nečistot a v případě narušení mikroorganismy jako jsou řasy nebo plísně musí být nejprve aplikován fungicidní prostředek. Na rozdíl od ostatních typů fasádních omítek, ale není nutné podklad penetrovat.

Při aplikaci si můžete silikátovou omítku lehce naředit, maximální možný podíl vody se liší dle výrobce, obecně však platí, že nesmí být větší než 1 %. Ideální pro aplikaci omítek je rozmezí teplot +5°C až +25°C. Po přidání doporučených urychlovačů lze omítku aplikovat do 0°C.

Finální tvorbu a vytvrzení omítky nezajišťuje odpaření vody z omítky, ale její vlastní materiálová krystalizace. K tomu je nutné mít optimální klimatické podmínky 20°C a 50% vlhkost vzduchu po dobu minimálně 3 dnů. Častou chybou řemeslníků bývá podcenění tohoto pravidla a pak dochází k vyplavení pigmentu z omítky z důvodu nízkých teplot pod 10°C a vysoké vzdušné vlhkosti, tvorbě fleků na již natažené omítce. Omítka vysychá i 10 dní a je na povrchu měkká. Při nedodržení předepsaných klimatickým podmínek může dojít třeba i k prokreslení hmoždinek.

Pro omítání zateplení fasády doporučujeme zvolit tenkovrstvou pastovitou omítku. Dle požadovaných vlastností a cenových možností zvolte akrylátovou, silikátovou, silikonovou nebo speciální omítku. Vyrábí se v různých zrnitostech. Pro použití na zateplení musí být minimální zrnitost 1,5 mm.

Pastovitá omítka je předem namíchaná a připravená tak, aby se mohla rovnou aplikovat na napenetrovaný podklad. Pro zjednodušení aplikace a upravení konzistence lze většinu pastovitých omítek naředit vodou. Aby finální omítky vypadala působivě, musí se natahovat v celé ploše na jeden zátah. Proto by se na zhotovení omítky mělo podílet více pracovníků, aby bylo napojení rychlé a zdařilé. Pokud by k napojování docházelo až po přeschnutí omítky, byly by spoje viditelné.

Čtěte také: Venkovní použití OSB desek a jejich ochrana

Hrubé natažení omítky provádějte s využitím ocelového hladítka. Tenkovrstvé omítky se realizují buď jako rýhované, nebo škrábané. Podle vyžadované struktury musíte pořídit vhodný typ omítky a provést správný postup finální úpravy. Rýhované struktury fasádní omítky se dosahuje vytvářením přímočarých nebo krouživých tahů hladítkem z umělé hmoty nebo polystyrenu, a to po krátkém zaschnutí materiálu. Škrábaná omítka se pak vytváří krouživými pohyby plastového hladítka, které se provádí ihned po natažení omítky. Ve výsledku jsou zrna pravidelně rozvrstvená a rovnoměrně vystupující. Při strukturování omítky nedoporučujeme hladítka čistit vodou, ale přebytečný materiál jenom setřít.

Pro správné a vzhledné nanesení omítky je zapotřebí zajistit odpovídající počet pracovníků. Omítka se musí natahovat v jedné ploše stěny na jeden zátah. Natahuje se z hora směrem dolů. Pracovní záběr pro jednoho pracovníka je 2-3m2. Omítka se při natahování musí napojovat v čerstvém mokrém stavu. Tloušťka tenkovrstvých omítek je dána maximální velikostí zrna obsaženého kameniva. Proto se omítka nedá natáhnout do větší vrstvy než je tloušťka zrna. Při natahování větší vrstvy omítky způsobíte při strukturování vzhledové vady. Omítka se po natažení uhlazuje ocelovým hladítkem točivými nebo posuvnými pohyby, tak aby její vrstva na fasádě byla všude stejná a struktura měla celoplošně stejný vzhled. U rýhované struktury vytváříte strukturu pohybem hladítka zprava doleva a tím roztahujete větší zrna v omítce, která tímto pohybem vytvoří požadovanou rýhovanou strukturu.

Probarvené pastovité omítky se již nemusí dodatečně natírat. Nátěry se provádí pouze na minerální omítky, kvůli zvýšení jejich odolnosti proti povětrnostním vlivům.

Srovnání typů pastovitých omítek

tags: #venkovní #silikátová #omítka #vlastnosti #a #použití

Oblíbené příspěvky:

• Montáž ztraceného bednění
• Izolace a krytí s asfaltovou lepenkou A 330 H
• Detaily napojení podlah a sádrokartonu
• Kompletní průvodce bílou škrábanou omítkou
• Prohlédněte si inovativní žlaby SIKO